K napsání tohoto článku mě motivovaly komentáře z minula. Ano, leckdo vzpomíná, jaké měl dětství, jaké měl mládí a porovnává. Lidský mozek byl ke všem těmto operacím zkrátka uzpůsobený a odborníci by jistě mohli přijít s přednáškou o různých druzích lidské paměti a o tom, co a proč si vlastně pamatujeme a co pro absolutní zbytečnost brzy zapomeneme ( Co jsme měli třeba minulé úterý k obědu ).
Když se dnes díváme na staré filmy s Jindřichem Plachtou, nebo na zfilmovanou Záhadu hlavolamu, tak vidíme, jak mládež, zvlášť chlapci utvářeli v rámci určitých územních regionů takové party, pořádali mezi sebou bitvy dle dohodnutých pravidel, případně různé soutěže. Dívky v takových filmech jsou zpravidla na pozadí a spíše v roli divaček A do toho už se pomalu objevují zárodky prvních skautských organizací v podobě dobrovolných vedoucích, z nichž knižně nejznámější je asi Rikitan, jehož úsilím je vzdělávat i zocelovat mládež a kde se mladý čtenář může poprvé dozvědět o různých zkouškách mladého člověka v podobě lovení třinácti bobříků. Tento populární test mnoha úkolů nikdy nezanikl a to i v době, kdy byla skautská organizace nahrazena organizací pionýrskou.
Od té doby se vlastně mládež vyvíjí ve dvou paralelách, které se vzájemně prolínají. Je to takzvaný živelný růst, kterému také říkáme pouliční, a který vzniká na vlastních nápadech určité skupinky, a pak je to děj organizovaný, kde se mládež ráda a dobrovolně nechává vést různými zájmovými organizacemi k nevšedním zážitkům na četných akcích i soutěžích. Mladý člověk pochopitelně mnohdy tyto dva směry trávení volného času prokládá vzájemně a neměl bych zapomenout i třeba na individuální náplň.
V čem se liší třeba dnešní mládež od způsobu trávení volného času dříve ? Je to dáno celou řadou věcí, které tvoří nezadržitelnou přeměnu společnosti především po stránce technické. Nic tak neovlivňuje naše životy, jako technika, jejíž vývoj je nejrychlejší v posledním století. Vždyť dnešní mladý člověk v anketách už leckdy ani neví, co to byly audiokazety, nebo mladší kazety VHS a video, které v 90. letech způsobily, že jsme přestávali chodit do kin a filmy z videopůjčoven si za pár korun lidé přehrávali doma.
S příchodem počítačů, jako-by na čas ubylo sportovních aktivit mládeže a dospělí to často komentovali slovy, že počítač ukončil družení dětí do kolektivů a zminimalizoval jejich zájem o sportování ( pohyb) a o vztah k přírodě ( převládá virtuální dobrodružství ve hrách na PC.). Často se poukazovalo na to, že děti nejsou na ulicích vidět, nehrají nikde fotbal, ani v zimě na nějakém amatérsky zaledněném plácku hokej. Do jisté míry s tím ale v současnosti souhlasit již zcela nelze. Především se nám tu objevila celá řada zcela nových a neznámých sportů, různých druhů hřišť a sám mohu říci, že pokud se vydám třeba podle Labe po cyklostezce, tak potkávám obrovské množství in-line bruslařů. Amatérských hřišť s privatizací pozemků ubylo a také dnes již není nutností pro potřeby bruslení používat pouze přírodních lokalit, nebo dokonce uměle zaplavovat některé plácky dnes drahocenou vodou.
Snažíme se i dnes udržovat určité tradice z minulosti, jako jsou pálení Jidáše, nebo čarodějnic, ale je pochopitelně podstatně méně živelných skládek, než kdysi a také je kladený větší důraz na různá povolení a zajištění bezpečnosti, než tomu bývalo kdysi, kdy se do ohňů, které plály v téměř každé obci, a v každém městě i na několika místech házelo skutečně vše, včetně starých pneumatik a různých laků.
Abych ale jen nepsal o mládeži. Vyslechl jsem předloni takové vyprávění člověka žijícího na vsi, který odcházel do důchodu a musel jsem mu neustále dávat za pravdu, neboť i já tu dobu prožil. Ano, tenkrát každá vesnice po celý den žila. Báby drbaly dopoledne před socialistickými samoobsluhami, leckdo z obce pracoval v místním JZD ( pro ty mladší: Zkratka pro jednotné zemědělské družstvo) a bylo běžné, že taková vesnice nemohla tedy postrádat obchod a hospodu, či restauraci. Kde neměli obchod, tam zajížděla aspoň pojízdná prodejna. Každá obec však chtěla dát svým obyvatelům podle možností i komfort, jaký byl ve městech. A tak ty větší obce leckdy disponovaly vlastními OUNZ ( Obecní ústav národního zdraví), což byla zdravotní střediska pro určitou katastrální oblast ( Vysoká,Mělnické Vtelno atd.) V některých obcích potom byla také kina, nebo dokonce letní kina.
Zdálo by se, že tam ti lidé skoro všechno měli a nepotřebovali nikam jezdit. Tak to samozřejmě není. Muselo se na úřady, za specializovaným zbožím do obchodů, často i na druhý stupeň ZDŠ do měst a především do práce, neboť rozhodně ne každý pracoval v zemědělství. Síť autobusové dopravy byla velmi hustá a také fakt, že se ještě tolik nejezdilo auty možná vedl k tomu, že mnoho autobusů jezdilo i o víkendu a kamkoliv. O tom jsem tu psal už v seriálu o dopravě v listopadu 2011. Autobus má navíc tu výhodu, že když chcete dělat turistiku, tak se nemusíte žádným obloukem vracet na původní místo k zaparkovanému autu, ale dojdete k dalšímu dopravnímu prostředku ( autobus, vlak), který ten obvykle víkendový den zrovna jede.
Protože tehdejší mládež žádné počítače neměla a organizace ( s vyjímkou SDH ) byly spíše ve městech, tak se mládež v obcích více družila a bylo více vidět ty její sportovní aktivity v podobách fotbalu a hokeje. Pokud se zrovna nic nekonalo, tak bylo běžné, že když jste míjeli autem nějakou krytou autobusovou zastávku ČSAD, tak tam ti mladší randili a pokuřovali, a protože dříve hospody a restaurace neotvíraly v obcích jako dnes často až po 17, hodině a třeba i jen ve vybrané dny, tak tyto sloužily i jako jakési klubovny, což byl pochopitelně pro restaurace příjem, jakož později i hrací a někdy otravné automaty.
Do té doby disponovaly některé restaurace docela příjemnými juke-boxy, kde jste si mohli za korunu vybrat písničku z nabídky, nebo i více písní. To bylo zařízení, kde jste měli na jedné ose ještě dokonce mnohdy i klasické černé gramodesky (oboustranné singly). Tady mi dovolte osobní vzpomínku na restauraci Labská v Mlazicích, kde se s úspěchem hrála píseň od Michala Tučného ,, Všichni už jsou v Mexiku" , nebo z druhého konce města z restaurace Skleník, kde zase letěl třeba Robin Gibb ( Bee-Gees) a píseň Jullie i New York z druhé strany singlu. No, nezapomeňte, že pivo stálo nejprve 1.70 Kčs, a pak 2.50 . A ti starší to znají ještě levnější.
O životě před 30 lety, kdy jsme byli mnozí trochu mladší :-))) , by se dalo snad ještě něco napsat a každý rád vzpomíná na mládí. Možná se divíte, že jsem nic nekritizoval. Proč ? To dělají hlavně ti političtí vlez.... , kteří tu byli za socíku i teď, a kam vítr, tak tam plášť !! Když zahlédnu televizní retra, tak mám často pocit, že si tam vybírajíi jen to, co se jim politicky a ideově hodí. Přitom má vše své klady i zápory. Určitě je dnes řada věcí snadnějších, byť prý snad bylo i tenkrát možné vycestovat do západní Evropy na výlet s CKM ( Cestovní kancelář mládeže). Málem jsem to vyzkoušel, ale zkušenost bohužel nemám, protože jsme se s kamarádem nedohodli na cílové destinaci. Polopenze do Lisabonu, nebo čtvrtpenze do Maroka :-)))?
Závěrem článku tedy lze říci, že tenkrát ty vesnice žily, každý znal každého a lidé se družili. Dnes žijí také, ale způsobem, že stále přibývají nové domky, soukromé pozemky, garáže a všechno to někam jezdí do měst za nákupy, za prací a někdy i za kulturou. Také se mnohdy ti lidé ani neznají. A tak je vždy pěkné, když se v nějaké obci objeví nějaká nová aktivita v podobě nového krámku, nové restaurace, nějaké zajímavé společenské akce apod.
Tak to bylo dnešní retro, ve kterém jsem chtěl na základě komentářů napsat něco o starších časech, co dle mého názoru bývá někdy až moc účelově překrucováno. Ono by bylo docela zajímavé retro, kdyby se někdo zabýval tím, jak se tu žilo třeba v roce 1990, nebo 1995 a porovnalo se to s dneškem. Víte, že tu rád píši o výletech, a kdyby například nebylo roku 2004, kdy prvně České dráhy přišly s první zajímavou jízdenkou, tak by tu ty relativně nedaleké výlety do Bavorska a Saska možná nebyly. Také jsou dnes lidé zvyklí si mnohem více na vše půjčovat a zadlužovat se. Dříve měl naopak každý radši čisté svědomí, než přemýšlet, zda opravdu něco splatí.
Opět jsem v časové tísni, tak jsem na rychlo zvolil doprovodné obrázky z akcí Kropáčova Vrutice ( zemědělská výstava je každé září) a z jedné pražské demonstrace, což má poukázat na to, že společností neustále hýbou politické nálady a změny.
Žádné komentáře:
Okomentovat