Říčka Pšovka v Mělníku, jak ji vůbec neznáme. Fotogalerie z míst, kam mnozí vůbec nepřijdeme a plno rozdílů.

Stává se mi a asi nejsem sám, že při svých cestách rodným Mělníkem občas přemýšlím, jak se vyhnout silničnímu provozu. A není mimochodem bez zajímavosti, že když chcete jít z jednoho konce města na druhý, tak máte třeba i čtyři možnosti a délka cesty, se liší tak ve 100 metrech rozdílu, tak-že si nic obvykle nezkrátíte :-).

Při jedné takové úvaze mě napadlo, zda se dá jít podle říčky Pšovky tak, aby se člověk tomu provozu skutečně vyhnul. Tápal jsem pamětí, a pak mě napadlo, že nejlépe bude si to po letech projít, neboť se jistě leccos změnilo a uvidí se. A vidělo se. Byl jsem z výsledku tak nadšený, že jsem si onoho krásného dne usmyslel, že celou trasu projdu a nafotím ji.

To už mě ovšem stihla myšlenka další, která začínala otázkou : ,, Kde tedy začít ?"  Čtvrť Pšovka má totiž několik poklidných ulic a už vůbec jsem nechtěl jít  takzvaně stejnou trasu jen podle říčky. Náhle jsem si vzpomněl na Polabský mlýn, který je na samém konci její cesty a na články o něm. Začnu tedy tím, že se na něj půjdu podívat, zda se tam třeba něco nedělo, a pak zkusím hledat taková ta romantická místa na říčce, která by snad stála za foto, pomyslel jsem si. Ovšem, měl jsem na mysli již cestu proti toku říčky.

Jenže, jak jsem tak došel k poslednímu mostku v Nůšařské ulici, který slouží několik posledních let již jen pěším a cyklistům, tak jsem si všiml, že vpravo na jakémsi malém parkovišti aut naproti bytovce přes říčku ústí nějaká cestička kamsi do zeleně k potoku. Uvědomil jsem si, že mě vlastně nikdy nenapadlo prozkoumat tuto závěrečnou etapu toku říčky po jejím břehu zde za tímto mostem k jejímu ústí, neboť jsem si často myslel, že jde o neschůdný, nebo privátní terén. To tedy byla výzva, protože i v blízkosti domova občas člověk objeví místo kudy nikdy nemusel někam jít, moc to tam nezná a nebylo zkrátka co řešit.

Spatřil jsem nejprve stále ještě regulované koryto a naskytl se mi pohled na most tak, jak jsem jej nikdy neviděl. Musel jsem smeknout před pracanty z povodí Ohře, kteří mají tuším údržbu zeleně kolem Pšovky na starost. Považte, že od ústí strouhy, až po Kokořínskou ulici nenajdete na tomto nakloněném terénu  neposečené místečko !!

Ještě to chvíli trvalo, ale to už jsem došel krásným terénem posledních asi 200 metrů k mostům v přístavu, které dělí říčku od Labe. Musel jsem uznat, že se nacházím na příjemném místě plném zeleně a také se tu velmi líbilo kachnám, které však byly trochu více plaché, než ty z míst, kde chodí lidé.

Za mosty přístavu ( je tam za sebou silniční i železniční) mi v jednu chvíli proplula malá výletní loď, ale nestačil jsem ji vyfotit.

Vzpomínal jsem v těchto místech i na protipovodňová vrata, ale stopy tu žádné nevidím. Pak jsem se již oddal těm úvahám o mlýně a koukal jsem, jak je vůbec od strouhy daleky.

Musel jsem ten mlýn z této strany přitáhnout objektivem a těžko jsem hledal i místo, kde by na něj bylo dobře vidět. Jako pravý starý snílek jsem si tu představil u mlýna nějaké venkovní posezení, na nějž navazoval přírodní park, a tady u strouhy do pramice nasedali lidé s koly, ta s nimi podplula oba mosty, přeplula řeku a oni mohli pokračovat po cyklostezce dále :-)). Snad i vůni virtuální udírny jsem tu cítil  :-).
Vězte, že jsem se pak opravdu donutil k tomu, abych večer opravdu napsal majiteli mlýna a optal se ho, co s ním zamýšlí. Noviny to zjistit nejdou a člověka to zajímá. A asi zase nejsem sám :-).
Zatím tedy žádná odpověď, ani se nezměnilo počítadlo u článků, na které jsem dal vlastníkovi link, ale musíme být trpělivější i brát tak trochu na zřetel, že vlastník není povinný odpovídat někomu na otázky, zvlášť když nejde o skutečné profesionální novináře. Navíc není každý denně na netu, jako mnozí z nás.

Pak už jsem tedy konečně vyrazil na tu pouť podle říčky Pšovky. Začal jsem u Mefritu na Českolipské pohledem na krásnou pěší lávku, která je však odtud kvůli keři špatně vidět.

Chtěl jsem vyfotit pamětní desku na domě Viktora Dyka, ale skutečnost, že se za jedním oknem opravdu objevil člověk, ač tu snad již žádné ordinace nejsou a dům vypadá prázdný mě tak rozhodila, že jsem vyfotil sousední okno.

Hned za domem po posečené trávě dojdete k říčce. Jde asi o dva metry široké území, za nímž je opravna pneu. A tady se naskytne opravdu pěkný obrázek, jak ze staré Kampy na Čertovku

To je právě ten bývalý můstek pro pěší z druhé strany.

Na Pšovce je plno umělých splávků.

Zde se již dostanete ke krizovému místu, kde je třeba podejít most silniční pod obchvatem i ten železniční do přístavu. Jde to i s troškou akrobacie.

Tady byly kachny opravdu velmi plaché a ihned ulétly.

Dvakrát jsem tu ten den šel a dvakrát jel po mostě vlak. Však také včera v televizi v regionech byl Mělník, starosta a kauza rozšíření mělnického přístavu. Po Labi jde jen 10 procent veškeré dopravy ( kamiony, vlaky) z důvodu těžko splavného úseku za Děčínem. Mohou tam bezpečně projet lodi s ponorem 90 cm, ale je potřeba zvednout uměle hladinu pro 120 cm ponoru.

To jsme již v romantické fázi za garážemi u kotelny ...

... a blížíme se za Kaufland.

Strouha za zimákem ...

... a za zahrádky na Pivovaře.

Slunce už bylo nízko, a tak jsem se rozhodl zakončit záběry na promenádní turistické cestě u parku za Teskem ,,,

.... v blízkosti autobusáku ...

 ... a konečně pohledem ke Kokořínské ulici.

Nemám bohužel dnes už čas, se tu s tímto článkem patlat dále, což bych jinak rád. V archivech jsou fotky dále k Rousovicím a mám i nové fotky válcového mlýna ve Starých Rousovicích, což je tak trochu symbolické. Od mlýna ke mlýnu. Chtěl jsem tak trochu ukázat tímto článkem, že ta říčka Pšovka nám toho v tomto městě nabízí víc, než jsme schopní leckdy vidět a lze si to přebrat všelijak. Pěkný víkend!