Budova s Poděbradskou kyselkou na kolonádě.
Největší chloubou města je tato proměnlivá fontána.
Milí čtenáři, je mezi vámi vůbec někdo, kdo ještě nikdy nebyl v Poděbradech ? Tak vzhledem k tomu, že tu jste vlakem z Mělníka přímou linkou za pouhých 45 minut, jde o vzdálenost 55 km a především o lázeňské město, tak by to byl zázrak :-).
Právě léto a slavná Jízdenka na léto je dobrým důvodem, aby si sem člověk udělal jeden z výletů, který patří do kategorie těch krátkých.
Slavné poděbradské hodiny.
Levá část patří datumu.
Když se řekne Poděbrady, tak si mnozí vybavíme krásnou kolonádu, nádhernou fontánu, kde voda tryská každé dvě minuty z jiných vodních chrličů a vytváří pestré obrazce, trpaslíka, který klepe každých 30 minut kladívkem na mochomůrku, krásné zahradní hodiny, sochy, keře, květiny a mnoho dalšího. Jenže, Poděbrady, to není jen samotné město, ale také pestrý život u řeky, který vždy vyvolá v člověku určité zamyšlení i srovnání. Vždyť Mělník je také město u řeky, také má cyklostezky a určitým způsobem se ta krajina pod městem podobá té poděbradské.
Přístaviště výletní lodi Král Jiří.
Mě Poděbrady letos překvapily, protože tu vyrostly v parku zajímavé nové vodní prvky a chvílemi mi to připomínalo nějaký antický svět, ale v tomto článku, se chci věnovat dění u řeky a nikoliv náhodou. Vždyť i Mělník sdílí stejnou řeku, jen tu kilometráž na levém břehu řeky neukazuje čísla 837 a 838, ale 905.
Začněme tedy naše putování u samotného přístaviště výletní lodi Král Jiří, která tu celoročně pluje hlavně na soutok Labe s Cidlinou, ale také k obci Kovanice u Nymburku, kde loď prostě otáčí. Nikdy jsem nepochopil, že nedošlo k dohodě s okresním Nymburkem a loď otáčí vlastně již nedaleko něj. Ale tento směr cesty je vůbec pro občany Poděbrad tak nějak druhořadý. Převážná většina všech cyklistů, chodců a in-line bruslařů totiž míří proti toku řeky Labe.
Do řeky tu vtéká jakýsi kanál.
Hned za přístavištěm spatříte místo, kde je neuvěřitelné množství kachen i labutě. Ústí tu totiž do řeky jakási strouha, která vytváří před městem podobné labské rameno, jako je u nás řečený Starák.
Na řece je stále nějaký provoz.
Překvapením bylo, jaký je tu na řece neuvěřitelný provoz. Po několika stech metrech chůze mi bylo vše jasné. U cesty stál přívěs, který nabízel služby v oblasti půjčování lodí a různých plavidel.
Půjčovna lodí a dalších plavidel.
Romantika u řeky.
Ač na Mělníku svítilo sluníčko, tak tady pršelo, ale to nikoho nezajímalo. Po nějakých třech, až čtyřech kilometrech dojdete k soutoku řeky Labe s Cidlinou, kde to zvlášť žije. Píšu to slovo zvlášť už jen proto, že hned za městem mimo cestu bylo obrovské venkovní posezení, kde bylo plno a transparent hlásil, že tu točí Plzeň. Aj, málem bych zapomněl na ten srub U piráta, co byl ještě blíže.
Soutok Labe a Cidliny. Vlevo je již z dálky patrná restaurace Cidlina, před kterou je lodní přístaviště pro linkovou loď.
V restauraci nikoho nenajdete, protože, jak vidíte níže, tak všichni sedí venku.
Venkovní posezení u soutoku.
Asi o 30 metrů dále narážím na další posezení.
Další posezení hned za restaurací Cidlina.
Jenže, on těm posezením není stále konec. Teď už jsme u řeky Cidliny a další sezení je hned v návaznosti na druhé straně cesty směrem k řece.
Na jednom místě jsou prakticky tři posezení.
Lodi na Cidlině.
O 200 metrů dále pak nalézám místo, kde na břehu řeky sedí v námořnickém oblečku asi pět chlapů a pořádají piknik. Zdá se, že tu je nějaký sraz lodí.
Došel jsem až do Libice nad Cidlinou ( 6.5 km), ale to není předmětem článku. Jelikož mi těsně před nosem ujel zpožděný vlak do Poděbrad, tak jsem se rozhodl, že si dám stejnou trasu zpět. Zjistil jsem, že ač většina lidí i já, se snaží chodit trasy spíše do okruhu, tak někdy není taková možnost a ještě objevíte věci, kterých si zprvu třeba nevšimnete.
Konečná stanice pravidelné linky ekovláčku vedle restaurace Cidlina na soutoku.
Jak se tak vracím, tak jsem si všiml ekovláčku, který má zde konečnou stanici. Jízdenka stojí pakatel, ale to ještě uvidíte.
Interiér restaurace Cidlina zel prázdnotou a všichni seděli venku, ale pamatuji časy, kdy bylo plno venku i uvnitř.
Restaurace Cidlina.
Král Jiří přiváží další návštěvníky a potencionální restaurační hosty.
Plují tu nejrůznější plavidla.
Cestou potkávám nejrůznější plavidla, několik tabulí naučné stezky, pařez nejširšího stromu, který kdy u města rostl a dokonce i zakotvenou švýcarskou loď, která sem musela přes Mělník připlout.
Kachny u Poděbrad sice chodí i na frekventovaný pravý břeh, ale svůj domov našli zcela nerušené na místě, kam se lidé nedostanou. neboť jde o areál komor na Labi.
Z Poděbrad vede na druhý břeh řeky také cyklolávka, která vás dovede k vodní elektrárně, letnímu kinu a sportovním areálům. Mimochodem, také by-jste tudy došli asi po čtyřech kilometrech na zkušební železniční rychlookruh u Cerhenic Ihned za lávkou objevíte branku, která se zřejmě někdy uzamyká a můžete jí vstoupit na jakýsi ostrov v řece. Je tu plno laviček, spousta dětských značek a na konci čeká i milé překvapení. Je to ohrádka s přístřeškem pro tuto roztomilou loudivou zvířenu.
Cestou z ostrova si všímám tyto malé přírodní posilovny, ale není tu ani noha a některé atrakce jsou jako-by lehce zadřené. U každé je návod, jak zařízení používat.
Protože jsme nedávno řešili v Mělníku dětské hřiště od Lídlu, tak jsem si dovolil místní dětské hřiště vyfotit.
Tady už máte jednu ze zastávek pravidelné linky ekovláčku a dole si můžete přečíst, jak to tady praktikují.
Co říci závěrem ? Třeba je to ukázka toho, jak se dá také u řeky Labe podnikat a žít. A příště asi v Poděbradech ještě zůstaneme a podíváme se na takový ten lázeňský život v centru i na nějaké ty novinky, které tu ještě možná loni ani nebyly.
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat