úterý 11. srpna 2015

Soutok byl v hlavním městě monarchie opět na vlastní pěst a málem na to doplatil. Wien.


Červeně ( kousek od Dunaje) je vyznačeno stanoviště autobusů linky Student agency. http://www.studentagency.cz/

Milí čtenáři, již jsem vás zval na levné blízké jednodenní výlety vlakem ( takzvané odskoky) k sousedům do Regensburgu ( Řezna), Passau ( Pasova), Drážďan, Budyšína, Zhořelce, Žitavy, Sklářské Poreby i Jelení Hory. Dnes se podíváme o něco dále a dokonce to nebude zrovna vlakem, ale k tomu se ještě dostanu. Rád bych zde totiž nejprve zveřejnil webovou stránku člověka, který je ve vlakových slevách ještě mnohem zkušenější, a kterou jsem teprve objevil. http://miroslavhruska.blog.idnes.cz/c/468727/letni-vlakove-jizdenky-pro-leto-2015-a-nekolik-tipu-na-vylety-vlakem.html Tak to už se člověk jen tak nedozví a chce to odvahu i znalosti. Mám tu tedy pro vás další takový cestopis v neobvyklém  beletrickém provedení.


Krkavec velký. https://cs.wikipedia.org/wiki/Krkavec_velk%C3%BD

Když se řekne Vídeň, tak se každému vybaví leccos. Jest-li jsme dříve bývali zvyklí pohlížet na Rakousko, jako na neutrální kapitalistický stát a smát se komediím s dobrým vojákem Švejkem a životopisu Járy Cimrmana, tak si dnes mnohem více uvědomujeme, že se vlastně pohybujeme po území jehož částí Čechy historicky byly, a které bylo až na malé vyjímky spravováno právě z Vídně.

 Samozřejmě, že mám na mysli především Habsburskou monarchii, která se v roce 1867 přeměnila na nově pojmenovaný stát Rakousko-Uhersko, ale společné kořeny můžeme hledat již mnohem dříve v dobách krále Otakara Přemysla II. , který rakouské země dočasně připojil k České Koruně. Konečně, Čechy byly ze všech zemí soustátí Rakousko-Uherska průmyslově nejvyspělejší, vznikala tehdy u nás  v důsledku toho hustá železniční síť a není ani divu, že právě Vídeň leží společně z Bratislavou ze všech hlavních měst Evropy k nám nejblíže. Mimochodem, udělejte si někdy tady procházku  k hlavní trati z Lysé nad Labem do Ústí nad Labem a spatříte občas u trati hektometrovníky ( bílé patníky s černými čísly), na kterých jsou čísla kolem hodnoty 370.Vězte, že nula bývalé Rakouské severozápadní dráhy je ve Vídni.


Třída maršála Radeckého.

Letos jsem tedy to věčné odkládání už s konečnou platností ukončil. Nechtěl jsem aspoň hned napoprvé s cestovkou, protože mám rád určitou svobodu i dobrodružství a interiéry vyhlášených památek nebyly mým cílem. Jenže, jak tam jet ? Tak rád bych jel stejně, jako loni do Břeclavi  rychlým a komfortním Rail-jetem, jenže nejsem zvědavý na nějaké jízdenky typu Včasná jízdenka Rakousko, která i tak moc levná není. Považte, že normální lístek pro běžného cestujícího stojí z Břeclavi do Vídně a zpět ( cca 200 km oba směry) nad 1 100 Kč!!

Protože mám nyní Jízdenku na léto, která platí po celém území ČR, tak mi nejlevnější cesta vycházela autobusem společnosti Student agency z Brna, nebo ze Znojma. Původně jsem to měl propočítané tak, že pojedu z Mělníka snad už tím prvním vlakem přes Prahu a v Brně budu mít půlhodinku na blízký přestup, ale po dohodě s příbuzenstvem ( článek o mlýnu ve Slupi .... http://soutok.blogspot.cz/2015/08/vodni-mlyn-ve-slupu-byva-castym-nametem.html) dostala akce úplně jiný rozměr.

Kdybych totiž neměl Jízdenku na léto a byl bych schopen se dostat na autobusové nádraží Praha-Florenc do 5.30 hodin, tak bych se vrátil do Prahy ve 21 hodin, zaplatil bych 680 Kč a strávil bych celkem 8.5 hodiny v autobuse ( 2x 4.15h). Takto jsem ve Znojmě v Čedoku zaplatil 500 Kč, což je sice jen o 180 Kč méně než z Prahy, ale ušetřil jsem si 6 hodin jízdy v autobusu a vyjížděl v pohodlných 8.25 . Příjezd do Vídně ke Stadionu byl v 9.45. Nádraží najdete na prvním obrázku.


Koně a kočáry u katedrály Sv. Štěpána.

Původně jsem si myslel, že snad v autobusech Student agency budou mít nějakou orientační mapku, ale místo toho mi cpali sluchátka pro koukání na film, časopisy a občerstvení. Nějak nechápali, že člověka může zajímat také krajina kolem. Hned jsem si vzpomněl na německé vlaky v Lužici, kde jsem si takovou mapu Zhořelce i s poznávacím okruhem vzal ve vagonu na chodbičce ve stojanu.Ve Vídni jsem se pěkně spletl. Čekal jsem poblíž nádraží přinejhorším nějakou trafiku, kde si koupím mapu..Nic, jen obchoďák s hadrama apod. Šel jsem za nosem podle různých stadionů,až jsem se dostal někam do parku. Vedla tam třída Haupt Allee. Zkoušel jsem mapu v mobilu, ale nějak nic moc. Natáhl jsem tedy hlavní alejí krok, abych došel někam do civilizace s obchody. Málem bych dorazil k Prátru, kdybych to ovšem neřízl o něco dříve do Vivariumstrasse, která mě přivedla na Most France Josefa.Tam jsem již zahlédl katedrálu a začalo se dařit.


Katedrála svatého Štěpána je hlavním symbolem Vídně.

Jen ty semafory, horko a zemní práce, to byl hrob. Prošel jsem třídou maršála Radeckého, fotil, co se dalo, ale spokojenost stále nějak chyběla, bylo to dlouhé a stále kolem auta. Konečně jsem  došel za nosem do ulice Wollzeile a mohl si vydechnout. Pěší zona, spousta lidí, obchůdky s pohledy, mapy i knihy, a také konečně i zajímavější domy. Obchodník v krámku mi nejen prodal mapu, ale aniž bych se ptal, tak mi ještě vysvětloval, že ke katedrále musím pořád rovně, a pak vlevo.

Tam jsem propadl tomu, čemu se také říká syndrom města Florencie. Přestanete sledovat nějaké mapy a hladově fotíte památku za památkou. Zprvu bylo vše o.k.. Prolezl jsem Hofburg ( hlavní císařské sídlo) a podle muzea jsem dospěl k místní radnici, kde se také konají adventní trhy. Ještě k Votivnímu kostelu jsem mohl jít s veselou náladou, ale tady jsem si nějak vybral špatný směr.


Michaelský trakt je vstupní branou do Hofburgu.



Pohled na městskou radnici z areálu Hofburgu.



Horko bylo velké, mapa také,uličky malé, a jak pofukoval větřík, tak to nějak nepomáhalo. Koupil jsem si ještě českého průvodce, který byl mezi asi 22 jazyky na stojanu, až těsně nad zemí, ale tam jsem byl už mimo plánek. Došel jsem až do nějakých parků, kde údajně měla být nemocnice i nějaká univerzita a začínalo se rodit drama. Někde stojíte, nevíte kde, mapa v mobilu nemůže najít signál a ukázat místo, kde se nacházíte. Bylo jasné, že se musím zeptat na cestu. Ale kam vlastně chci ? Ptám se na Dunaj, nebo na Centrum. Pár lidí mi ukazuje jeden směr, tak to tam peru. Jedné paní ukazuji v mapě, kam se potřebuji dostat a ona ani nechce věřit, že jdu vše pěšky. Však jsem také vyrazil v 10 hodin vysvětluji. Do odjezdu posledního autobusu této linky v  16.45, na který mám zakoupenou jízdenku zbývají asi 2- 2,5 hodiny. Konečně jsem na nějakém mostě.


Slavná divadla ve velkoměstech nesou na střechách podobnou krásu, jako jsou trigy na našem Národním divadle.

Most Přátelství ( Friedensbrück) jsem však marně hledal na mapě. Horko i čas pod sluncem vykonaly i při pitném režimu své. ,, Můžete mi ho ukázat v mapě?  táži se nějaké ženy, která tu rozdává letáky. ,, Ale, vždyť na něm stojíte" přichází odpověď. Tak to nepůjde. Myšlení náhle naskočí.,, Ježiš, já to hledám na Dunaji a tohle je vlastně jen Dunajský kanál." Do odjezdu autobusu zbývají snad už necelé dvě hodiny. Peru to podle kanálu po promenádě, kde by jinak bylo tak příjemně, kdyby byl čas a nebylo vedro. Tu a tam něco rychle vyblejsknu. Teplota je asi 35 stupňů Celsia ve stínu a čepice i černé brýle proti slunci nechybí. Nevím, kolik je na slunci, ale stromy tu nejsou.Minu snad pět mostů, a pak si to zkrátím přímo k Prátru. To už zbývá asi hodinka, možná méně, a jak by se mi tu teď chtělo fotit. Znovu potkávám krkavce, krásné velké a chytré ptáky, kteří reagují na zvuk zaostření fotoaparátu a odbíhají legračně dál. Ty znám dosud jen ze ZOO. Po známé Hauptallee dorážím poslední zbytky 21 km dlouhé pěší procházky a přicházím 15 minut před odjezdem svého a zároveň i dnes posledního autobusu.


Mladá hosteska ze Slovenska se mnou zapředla řeč, protože jsem opět nechtěl sluchátka, ani časopis a občas fotil krajinu i skrze sklo. ,, Aha, tak to já tu už jezdím skoro denně půl roku. To Vás chápu." řekla a usmívala se. Dolnorakouské vesničky mi tady připadaly nějaké otlučené. To vůbec nebyly ty kýčové vesničky, jaké jsem znal kdysi ze silnice z Budějovic do Lince. To mi tedy ty naše u Dyje připadaly hezčí. Krajina byla celou dobu podobná takové té zvlněné vinařské oblasti, kde moc lesů není a už vůbec ne smrkových. Po hodince a čtvrt jsem v 18 hodin dorazil opět do Znojma a po krátké technické pauze vyrazil k dalšímu podvečernímu venkovnímu posezení v jednom příjemném venkovním a docela velkém areálu.

A příště, se možná podíváme do českého města, kde ulice i instituce mají dvojjazyčné nápisy.


Nejvíce, se mi líbili ve Vídni tyto tramvaje, ač tu měli i jiné.



Městská radnice.



V zimě advent, prý i kluziště, nyní kino.



Všude samé restauračky. Tato přímo před radnicí.



Votivní kostel.



Vídeňské rádio Arabella někde poblíž nemocnice.



Dunajský kanál.

Práter.

Dunajská věž. S výškou 252 metry nejvyšší stavba Vídně. Na vrcholu je otočná vyhlídková restaurace.

Donau City je nová městská čtvrt na levém břehu Dunaje. Její rozvoj začal v roce 1979.



Dunajská věž.

Vysílač Wien-Kahlberg lze zachytit i na Mělníku, ale mnohem častěji je to vysílač Jauerling nedaleko městečka Melk a Krems an der Donau. 

SŠ.


2 komentáře:

  1. To co zasvěceně vydáváte za krkavce je ve skutečnosti vrána šedá.
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Vr%C3%A1na_%C5%A1ed%C3%A1

    OdpovědětSmazat
  2. Zdá se, že máte pravdu, byť se jedná o čeleď krkavcovití. Prohlédl jsem si asi tři obrázky, a i když to je vše ve stínu stromů, tak převládá šedá barva. Děkuji za přínosný komentář.

    OdpovědětSmazat