Fotografie, které osvěží. Poděbrady jsou městem vody, zeleně a vodní prvky přibývají.

Kašna nedaleko vlakového nádraží.

 Minule jsme se v článku  s názvem ,, I takto může vypadat život u řeky Labe" : http://soutok.blogspot.cz/2015/08/i-takto-muze-vypadat-zivot-u-reky-labe.html  podívali na to, jak živo může být v okolí města u řeky Labe, když tudy vedou cyklotrasy, plují tu lodi, půjčují se tu plavidla, jezdí tu ekovláček, in-line bruslaři, rodiny s kočárky a nechybí tu různá posezení, včetně těch restauračních.

Slíbil jsem tehdy, že se do Poděbrad ještě v jednom článku vypravíme, protože tu došlo v posledních dvou letech ke změnám, které vás možná překvapí a informace jistě nejsou k zahození. Zvlášť v těchto horkých dnech, kdy k vodě vzhlížíme, jako k jakési vzácnosti.

Hned na vlakovém nádraží je opět v provozu celých sedm dní v týdnu restaurace, ale pojďme se podívat již na první příjemné a krásné snímky, které jsou sice již letité a známé, ale zaručeně potěší.

Proměnná fontána vytváří nejrůznější vodní sloupce a je několik posledních let chloubou města.

Jedním z posledních přírůstků nových věcí ve městě je tato socha nedaleko pramene kyselky v parku. Připomněla mi podobnou sochu, kterou se už asi tři roky chlubí pramen Labe.

Psát o Poděbradech a vynechat květinové hodiny, tak to nelze :-) .

Trpaslíčka, který odbíjí hodiny svým kladívkem o mochomůrku jsem do minulého článku nedal, tak to napravím.

Do města však patří i čilý obchodní ruch, a tak jsem se zastavil u zelinářského krámku, ale ...

.... i u pojízného legendárního vozíku na prodej zmrzliny.

Fontánky za sochou T.G.Masaryka tu sice již nějaký rok jsou, ale dlouho to nebude.

Musel jsem si odskočit k hudební scéně, která tu v nedělním odpoledni potěšila množství diváků troškou jazzu a zpěvačka k tomu dodala, jak hlasově, tak vizuálně i něco více.

Tak, a teď už jsme konečně u těch nových věcí. V Poděbradech nám vyrostly jakési akvadukty, které dodávají do okolí i určitou vláhu. To jistě znáte z blízkosti vodních nádrží, řek i potůčků. Nevzpomínám si, že bych zde někdy v minulosti zaznamenal nějakou vodní plochu, ale je také pravda, že tato místa byla v minulosti těmi nejméně zajímavými na cestě mezi náměstím a vlakovým nádražím.

Zatím si prohlížejte obrázky, nechte působit fantazii a možná se ocitnete představou až někde v zahradách starověkého Babylonu, jako mi to přišlo na obrázku výše.

Sousoší nás vrátí do evropských parků ....

.... ale, další obrázek navazuje opět atmosféru nějakého orientu, nebo východní asijské říše.

Bohatě barevné květinové záhony....

 ... a krásná sousoší, tak to je vizitka našich téměř nejbližších lázní Poděbrad. Ano, slovo téměř je na místě. Vždyť jen nedaleko městečka Roudnice nad Labem leží například městys Mšené-lázně a vy se můžete podívat na obrázky z nich třeba na http://www.msene.cz/lazne/fotogalerie/ . Svého času jimi projel i Soutok, něco tu vyfotil, ale už ani nevím kdy.

S lázněmi a vodou, se dnes rozloučíme opět v místě nedělního koncertu, kde najdete tuto krásnou  studnu. Zdá se, že i ona doznala změn a současně se proměnila i v originální noční osvětlení.

Cestování je krásné, dodává člověku rozhled, přináší nápady, srovnává situace a vyvádí nás z určité izolace všedního stereotypu. Cestujte a vůbec nic si nedělejte z těchto veder. Vždyť člověk si se vším nějak poradí.

Typ na výlet v horku:  Prostě to chce Jízdenku na léto. Ráno v 5.40 ještě není vedro a než to začne, tak už sedíte v Kolíně v klimatizovaném a bezhlučném rychlíku. V dopoledních hodinách jste již na druhé straně republiky a pokud si nedáte náročné cíle, budete chránit hlavu pokrývkou a dodržovat pitný režim, tak užijete pěkné zážitky. Cesta zpět vás opět zchladí a vana doma vše jistí :-). Ale, neláká to každý den. Jinak samozřejmě platí, že je nejlepší se pokud možno pohybovat pod stromy v parcích a vyhledávat stíny, případně aspoň přechodně různé chladnější budovy, jako jsou interiéry zámků, hradů apod.

SŠ.