Snad každý z nás vnímá hudbu už i jen, jako součást společenského pozadí. Přijdete do mělnické restaurace a už slyšíte Relax,Oldies, Beat,Fajn rádio apod. Pustíte autorádio a to samé. Děláte nějakou práci, tak si třeba pustíte rádio. Jste u PC a pustíte si rádio. Ovšem pozor! Stanice tady bude zřejmě stejná, jen to bude z netu. Ale, koho to zajímá? Kdo vůbec řeší nějaké rádio? Hlavně, že je tam podle gusta nějaký ten bigboš, nebo rap. Jenže, člověk se tak okrádá určitým způsobem o mnoho zajímavého.
Ač chci psát o hudbě, tak chtě nechtě musím začít u rádia a sluší se připomenout, že vpravo v archivu najdete v měsíci listopad 2011 devítidílný seriál s názvem Rádio kdysi a nyní.
Víte, čím se liší levné přenosné tranzistorové rádio s analogovou stupnicí vyrobené v roce 2013 od tranzistorového rádia vyrobeného v roce 1970 či 1980 ? Na první pohled vůbec ničím, ač je mezi nimi 40-50 let, a přesto tam je jeden obrovský rozdíl, o kterém se současné generaci ani nezdá, a který nám všem podstatně změnil život.
Politika je svinstvo a to se vždy promítalo v médiích. Evropa byla rozdělená železnou oponou a stejně tak bylo rozdělené i nejkvalitnější poslechové pásmo umožňující stereoposlech. Dnes vůbec nevnímáme, že existuje ještě i nějaké jiné VKV pásmo, než je těch 87.5 MHz- 108 MHz, a přesto byste v 70. letech u nás těžko rádio s takovým dnes normálním rozsahem hledali.
Lidově se tomu říkalo Západní norma a Východní norma. Dnes se u nás prodávají jen rádia se Západní normou, která se oficiálně jmenuje CCIR a má rozsah 87.5 - 108 MHz. Rozhlasové VKV stanice v Bulharsku, na Ukrajině, či v Rumunsku, však stále ještě vysílají ve Východní normě OIRT, která má rozsah 66 - 73 MHz. U nás jsme měli v 70. letech často v obchodech rádia jen s Východní normou a na VKV jste naladili pouze jednu jedinou stanici a to naši Vltavu, která hrála ve stereu jen vážnou hudbu. Tedy, až na páteční večerní dvouhodinový a sobotní dopolední pořad Větrník, kde nedávný moderátor Mělnického Vinobraní Jaromír Tůma uváděl jediný, nejlepší a doslova odborný pořad o domácí i světové rockové pop-music v tehdejším Československu.
Takže, jak už to tak bývá, tak ač mocné státy vštěpují jiným své ideologie, tak určité rebelie vždy žijí. Dokonce bylo později možné už sehnat i rádia s oběma normami a vyráběla se u nás. O ty byl hlavně zájem v pohraničí, kde především stanice Bayern 3 a Ostereich 3 přinášeli mladým žádanou anglo- americkou rockovou a popovou hudbu a o podobné se někdy pokoušeli za pomoci směrových antén i ti, co to měli podstatně dál. Zajímavým státem, který vybočoval z normy bylo bývalé NDR ( Východní Německo), kde se vysílalo v CCIR, ač patřilo do východního tábora.
Literatura praví, že od prosince 1984, se i u nás začalo z vysilače Cukrák ( jižně od Prahy) vysílat slaboučkým výkonem v tomto pásmu. On je mimochodem z okrajových čtvrtí Prahy dost dobrý dálkový příjem a to i dnes, v době kdy mají přehuštěno vlastními rádii. Ale, ve skutečnosti celá naše společnost pocítila raketový nástup v pásmu CCIR po roce 1989. Až nám to bylo mnohým poměrně brzy nepříjemné, protože jednak všechny stanice hrály prakticky v uvozovkách jedno a totéž, obsadily všechny kanály a naše stanice se staly barierou pro ty, co se bavili dálkovým příjmem, který byl mnohdy poměrně kvalitní, byť ne s našim českým slovem, ale hudebně pestřejší. Naříkala i starší generace dechovkářů, která se dočkala až nedávno satisfakce v podobě stanice Dechovka a ještě jen na SV, ačkoliv Český rozhlas na VKV ji dnes hraje po letech častěji, než kdysi.
Zkrátka, VKV se upnulo po roce 1989 k určité jednostrannosti, ač vás budou mnozí lidé přesvědčovat, že to není pravda, a že je výběr z žánrů, a že můžete vybírat z hudby 60. - 90. let i ze současnosti. Ono asi někdy zkrátka platí, že čeho je moc, toho je příliš.
Doba satelitu toho tolik neřekla, protože přece jen většina lidí ho pouštěla, nebo pouští za účelem televizním, než rozhlasovým a stále jsme v srdci Evropy, ale to, co přináší internetové vysílání, to je skutečně nesmírný pokrok. Jedině tam si člověk uvědomuje, jak je ta naše planeta veliká, pestrá a kolik krásné a neznámé hudby ze všech koutů světa na ni najdete.
A tady je trochu škoda pro ty, kteří nedovedou poslouchat nic jiného, než to, na co jim prostě stačí to docela obyčejné rádio a veřejné povědomí. Punckeři ale už vědí, že nebýt stanice Známka Puncku, která je jen na netu, tak mají smůlu, protože ten na VKV nechytnou. Někteří mojí vrstevníci zase doslova svírají kudlu v ruce, když slyší rapující černochy, nebo soulové békání a vůbec nevědí, že to je jenom přihlouplá propaganda rapu a soulu původem z USA, a že ta pravá černá Afrika je úplně o něčem jiném.
A tak by se dalo pokračovat a zkoumat etnickou hudbu ( takzvaný folk) napříč zeměmi a kontinenty. Však tu máme také seriálek o hudbě z různých částí světa, byť hodně stručný, který raději už ignoruje arabské styly, pro evropské ucho dost extravagantní a spíše, jako zajímavost. Člověk to nechce ani moc propagovat, aby se nezavařily netové linky :-). Tady si někdy kladu otázku, zda se diskusím o internetovém rádiu nedaří proto, že tu jsou obavy, aby se nepřetížily sítě a aby se diskutující dokázali připojit na své oblíbené stanice, nebo proto, že naprostá většina posluchačů není nakloněna poslechu jiného druhu hudby, než je zvyklá, což často dokládá i statistika, kde suverenně vedou evropské stanice.
Díky tomu se snad většina spokojí s tím, co je na běžném rádiu v Čechách v nabídce a to je dobře i pro ty výzkumníky a aspoň občasné posluchače u nás téměř neznámých hudebních žánrů. Kuriozní situace. Nelze však také tvrdit, že by to bylo v té Evropě právě tím, jak jsem uvedl. Nesmíme zapomenout, že i třeba přes líbivé latinsko- americké ritmy je nám ta rocková a popová angloamerická hudba nejbližší, nejdéle nás provází životem a i stanice v Evropě mají k její produkci odlišný cit, odlišný přístup a odlišný play-list. O svých případných zkušenostech můžete napsat v komentáři.
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat