Gianluca Ratta zřejmě opouští Českou republiku.

V tomto článku na http://soutok.blogspot.cz/2012/06/kdyz-chodim-tak-ziju.html jsme vás seznámili tady na Soutoku s Italem, který se toulá 11 let  středem Evropy a v únoru vkročil i na území našeho státu. Bohužel  pro nás, se tak stalo až díky mediální zprávě v ČT, kdy se Ital toulal pro nás již ve vzdáleném a málo prozkoumaném území kdesi v oblasti Mostu a neustále se vzdaloval ke Karlovým Varům a posléze k Plzni. Snažil jsem se v horkých letních dnech získat od různých deníků a jiných médií poslední zprávy o jeho možném výskytu, neboť mi připadalo, že by takové setkání bylo to pravé sousto pro Soutok, protože jsem se pro tu myšlenku takříkajíc nadchnul, ale marně. Sice mi jedna paní redaktorka z Plzně zaslala ochotně adresu jeho posledního přenocování, ale e-mail dorazil již pozdě, kdy sledovaný chodec světoběžník vyrazil již směrem na České Budějovice po neznámé trase a já vyrazil do práce :-) ( zaměstnání). V tu chvíli jsem si pomyslel, jak by to bylo vše možná jistě snadnější, kdyby zpráva ČT přišla o měsíc dříve, kdy se Ital rozhodl pokračovat na Liberec a dále přes Českolipsko na Mostecko.

Z Českých Budějovic pak pokračoval do Jihlavy, kde se objevil někdy ke dni 23. července. Odtud měl pokračovat poté do Brna, ale místní Brněnský deník o jeho příchodu do metropole dosud neinformoval. Podařilo se mi však na internetu vypátrat článek z 1. srpna ( deník Dnes) na http://brno.idnes.cz/ital-a-pes-maji-v-nohach-tisice-kilometru-pres-brno-slapou-k-rekordu-1pi-/brno-zpravy.aspx?c=A120801_1810817_brno-zpravy_bor, kde se píše, že tu na dálkového chodce neměli v Brně moc času, respektivě měli, ale štempla mu nebouchli, a podle teoretických výpočtů a vzdálenosti do Mikulova u hranic je dost  pravděpodobné, že již v těchto chvílích opouští světoběžník území naší republiky. Ani bych se nedivil, kdybych měl pravdu, pokud nám to ovšem nějaké médium vůbec potvrdí.

Cestovatel se údajně živí psaním knih o své pouti po Evropě a chystá se po příchodu domů napsat knížku, kde již bude hlavním obsahem jeho poutní cesta po naší vlasti. Co bude dál, to Ital nikdy neřeší, stejně tak, jako jen ví, kterými velkými městy chce projít, ale neví, po jaké trase se rozhodne jít a kde z vlastního návrhu odbočí.

 Zajímavá je i diskuse k článku. Samozřejmě, že to každý vidí jinak. Pro jedny je dobrovolný bezdomovec i žebrák. Druhému diskutujícímu ta bezstarostnost zase cosi připomíná. Další obdivují jeho odvahu a možná je to i určitý výzkum a zkrátka dobrodružství, které možná částečně pochopí ten, kdo se také jen tak na blind kamsi vypravil a dobře to dopadlo. Zkrátka, co člověk, to jiné zkušenosti a jiný názor.

Nicméně, motiv je to vskutku zajímavý. Uvědomme si, že dnešní cestovatelé jsou vybavení finanční hotovostí, nebo se z historie dozvídáme, že dříve se chodilo na zkušenou tak, že si nocležník na nocleh a jídlo vydělal zkrátka prací a platí to leckdy i dnes. Z tohoto hlediska je Gianluca vyjímkou. Charita je věc, kterou lze pochopit, pokud vám někdo dá telefonní číslo, na které můžete zaslat dobrovolně finanční částku, ale už vypadá velmi špatně, pokud vás někdo zastaví u vchodu do Teska. A zkuste si typnout, co jim jeden člověk řekl, když už toho měl dost. Ty čuměli.

SŠ