Už se nějak stalo pravidlem, že když se sejdou Češi, kteří rádi cestují, tak si začnou přitakávat :,, Jo jo, máme nádhernou republiku. Škoda, že si toho někdy nevážíme." Naši předci pro ni měli možná větší cit, když stavěli rozhledny a zakládali obrovskou síť turistických značek. Na druhou stranu nutno říci, že se dnes množí sortiment s upomínkovými předměty, infocentra rostou jako houby po dešti a k dostání jsou různá DVD propagující naši vlast i svým občanům. Je to asi tak trochu škoda, protože, pokud chce někdo, abychom byli většími vlastenci, pak by byla taková propagace vhodnější prostřednictvím Televize, jako je tomu zejména u západních sousedů.
Když jsem psal minule o Fukovském výběžku, kde byla v roce 1960 srovnána naše nejsevernější vesnice se zemí v důsledku lepší obrany hranic, tak již bylo jasné, že odtud je již jen krok k tomu, aby člověk zatoužil poznat nejsevernější místo naší republiky. Je to až překvapivé, ale tomuto bodu naši vlasti, se dosud nedostalo vůbec žádné popularity. Dokonce sem nevede ani turistická značka. Jen na internetu se objevilo několik článků od lidí, kteří se sem vypravili. Pokud z nejsevernějšího města ČR Šluknova pokračujete dále na západ, přijedete do obce Lobendava, kde se vydáte vpravo k severu do obce s příznačným názvem Severní. Je to nyní nejsevernější obec ČR. Odtud pak vede k severu již jen úvozová cesta, kde je povolen pouze pěší a cyklistický provoz. Vlevo zahlédnete ve stráni naši nejsevernější chalupu a za ní se nalézá Buková hora ( ne ta naše u Ústí nad Labem s televizním vysilačem). Cesta by nás zavedla přes hranici do Německa, ale v místě, kde potkáme hraniční patníky, se vydáme úzkou stezkou podle nich. V době dešťů jsou tu poněkud trochu bažiny a teče tady takzvaný Severní potok. Zbývá nám jeden kilometr chůze po prošlapané stezce, podle potoka a patníků.
Ironií je, že ač je to pro sousední Německo nevýznamné území, přesto právě Němci sem zavedli naučnou okružní stezku ze svého území, která je v této části zaměřena především na ptactvo.
Cesta podle potůčku je čím dál více romantičtější a dvě ženy na kolech mi oznamují, že je to vážně nádhera. A skutečně, je tu velmi vlhký vzduch, místy rostou mechy a přesličky, a v poslední fázi se dokonce objeví i obrovské balvany. Vůbec nemůžu pochopit, že už máme 24 let po revoluci, vykládáme o turistickém boomu a tato republika nemá pro ni k tak významnému bodu ani turistickou značku.
Konečně jsem u cíle, kterým je docela obyčejný hraniční patník s číslem 2/40. České tabulky jsou tu instalovány teprve nedávno a jsou celkem tři. Ta nejstarší je z plechu kdesi na stromě a prakticky nečitelná. Tuto důstojnou cedulku sem dali kolegové až z Moravy. Když se podíváte na tu velkou tabuli nad kolem, tak ta je v němčině a ten spodní díl je česky. Píše se tam, že jsme na nejsevernějším místě České republiky a historicky také Rakousko-Uherské monarchie. Tady je Česká republika nejvíce zakousnuta do Německa a je odtud nejblíže k Baltu.
To si ostatně můžete přečíst na obrázku. Jinak je na spodním obrázku celý komplex tohoto místa, který je německý. To poznáte už díky přítomnému odpadkovému koši a také zde nechybí schránka s deníkem a tužkami, aby-ste se mohli zapsat do návštěvní knihy tohoto místa. Deník byl dodán po výměně v červenci tohoto roku dvěma občany ze sousední německé vesnice.
Když se podíváte na ten obrázek dole, tak vidíte ty velké balvany. No není to nádherné místo?
Romantikou Šluknovského výběžku jsou především pasoucí se stáda ovcí i skotu a občas nějaký ten rybník, kterých je tu docela dost.
Můj výlet měl další pokračování, a proto to jízdní kolo, ale to už by bylo o něčem jiném. Jsem zvědav, zda se toto místo dočká také jednou nějaké větší publicity, když je zeměpisně pro nás tak významné. Mohu ale říci, že ta cestička k tomu našemu Nordkapu, jak píší Němci na cedulích, je skutečně hezká.
SŠ
Žádné komentáře:
Okomentovat