Vyjet si jenom tak prakticky na otočku na sever republiky je dnes trochu drahý rozmarný špás, a tak bylo samozřejmě třeba krátký 4 km dlouhý výtet ( k severnímu bodu republiky a zpět) něčím nastavit. Možností se nabízela celá řada. Zajímavou oblastí v této části vlasti je například takzvané Kyjovské údolí, kterým protéká říčka Křinice. Ta pramení u nás, později v Německu plní stejnou funkci, jako naše soutěsky na Kamenici u Hřenska a nakonec se u Bad Schandau vlévá do Labe. Pak je tu celá řada rozhleden, množství křížových cest, anebo se zkrátka cestou zpět zdržíte na dvou velmi navštěvovaných místech Lužických hor, kterými je vrch Jedlová s rozhlednou a zřícenina hradu Tolštejna. Rozhodnul jsem se však pro variantu, která by se dala nazvat větou: ,, Když sever, tak už sever." Díky podobným blogerům cestovatelům přišel zkrátka typ na prozkoumání cyklotrasy Spreeradweg ( cyklotrasa podle Sprévy), respektivě údajně její zajímavé části od hranic do Budyšína.
Protože nerad vstávám a navíc jsem si zašel k nordkapu, tak jsem začal až ve 14 hodin, což se neukázalo, jako příliš šťastné. Povzbuzen slovy, že to nic není a představou, že to pojede, jako kolem Pšovky na Kokořínský Důl, jsem vyrazil za dobrodružstvím, ale brzy se ukázalo, jak se mýlím.V první vesnici s předlouhým názvem Steinigtwolmsdorf jsem byl ještě plný optimismu a těšil se z pohledu na mlýnské kolo v korytě potoka, podstávkový dům, jaký je tu doma, či pěknou zajímavou hasičárnu a budovu se slunečními hodinami. To mě však brzy přešlo, když se náhle udělalo horko a následoval prudší sjezd a stoupání.
Do údolí řeky Sprévy to byla ještě slušná dálka přes jeden velký kopec a takovýto krásný záběr na naši vlast jsem zaznamenal u vsi Weifa.
Když jsem konečně v 15.40 dorazil do městečka Schirgiswalde na řece Sprévě, zdálo se, že už to bude jenom s kopce, ale opět omyl. Trasa byla totiž vedena z nějakých důvodů do kopce, což přineslo trošku rozhled, a pak zase s kopce. Vůbec se nedá říci, že by v následující části vedla nějak podle řeky, ale spíš podle silnic.
V jednom místě jsem dokonce přehlédnul odbočku a posledních cca 7 km jsem jel již podle hlavní silnice od jihu do Budyšína. To se nakonec ukázalo, jako částečná časová výhoda a naskytly se i pěkné výhledy do okolí.
Překvapilo mě, že se vůbec nikde nedostanete s jízdním kolem mezi auta, ani mezi vesnicemi a to asfaltové provedení vidíte na fotce.
Ve vlastním hlavním městě Horní Lužice, pak již jsou řešeny pěší i cyklotrasy leckde zámeckou dlažbou. V 16.50 jsem tedy dospěl k obrátce a tachometr vykazoval cca 33 km.
Budyšín ( Bautzen) nebylo třeba nějak zkoumat, protože jsem tam byl před rokem, tak zbývalo aspoň nechat zapozovat jízdní kolo na nejsevernějším místě v jeho životě :-). Cestou zpět jsem viděl třeba tyto zajímavé informační hodiny...,
..., ale i konečně opravdu romantická místečka na Sprévě.
Bohužel, pokročilá hodina vykonala své a nebyl už moc čas na nějaké vychutnávání okolí. Zažil jsem takové dvě příhody, na které již s veselou vzpomínám. Třeba, když jsem si myslel, že už jsem snad kousek před hranicemi, a pak mi jeden domorodec ukázal, že jsem vlastně teprve u Budyšína. To právě způsobila zátočina řeky v blízkosti města. Pak jsem zase nevěděl, že Němcům ze sousední vsi vůbec nic neříká český název Lipová, protože mají svůj odlišný název. Potěšilo mě však, že někteří znali i Mělník se soutokem, a když jsem byl na dně s tekutinami, dočkal jsem se od jednoho hospodáře v sobotu asi ve 20 hodin pomoci. Po přejetí hranic došlo k určité opravdové úlevě :-), a ikdyž slunce zapadalo a posledních 10 km bylo po hrozné cestě, kdy bylo třeba i kolo vést, byla to zase romantika. Konečně jsem ve 20.40 spatřil auto na svém místě a tachometr mého kola ukazoval 70 km. A tak jedna rada závěrem, která se vždy nepodaří. Na výlety je třeba jezdit leckdy včas. Poslední veselá kapitola byly mé osobní mapy, ale to tady snad ani nebudu raději psát :-).Vše má ale svůj rub i líc, a tak je nač vzpomínat a čemu se zasmát. Bílé dny se již krátí.
Rybník nedaleko obce Severní přinesl podvečerní romantiku. O 100 km dále na jihu se protrhla oblaka a řádil déšť jak pominutý.
SŠ
Žádné komentáře:
Okomentovat