Hned po Moraně jsem měl v plánu takovou procházku po mělnickém břehu řeky Labe a musím říci, že tentokrát to u řeky profukovalo. Procházka je to vždy krásná. Malé romantické domečky ve čtvrti Rybáře jsou jakoby zavrtané do mělnického kopce a místo nad řekou působí kouzelně. Tento malebný koutek města stojí za občasnou návštěvu.
Jen o kus dále se můžete rozhodnout pro výhledový výstup do centra města, nebo pro pohodovou cestičku zelení podle řeky. Zde se mi naskytl obrázek, jaký na Soutoku ještě není. Otužilec koupající se v řece Labi přímo pod našim kopcem.
To chtělo samozřejmě detail. Přichází jistý obdiv i vzpomínka na otužilce koupající se na Silvestra ve Vltavě v Praze. Jde o obvyklou televizní reportáž. Nyní tedy premiéra pro vlastní oči i místo konání.
Soutok. Silné místo. Tady se mísí nejen vody Labe i Vltavy, ale i vzpomínky a plány, či snad spíše nápady. Kdykoliv zahlédnu říční kilometráž na druhém břehu, tak si vzpomenu na Hamburk, nebo třeba i Cuxhaven. Sice mám raději přírodu, než velká města, která si dnes díky netu můžete prohlížet leckde i z pohodlí domova, ale pořád platí, že osobní zážitek žádné brýle s virtuální realitou, ani dokumenty nahradit nemohou.
Kdo z nás by neměl rád park na Polabí ? Zkuste si ho aspoň jednou prohlédnout od řeky. Že budete muset potom do pořádného kopce ? Nedávno jsem v jednom časopise pro výletníky a turisty četl, že staré kavkazské přísloví praví : ,, Zdraví si udrží pouze ten, kdo si pro něj pěšky dojde." Asi na tom něco bude, protože jsem viděl mnoho dobře vypadajících postarších seniorů zapálených pro chůzi i turistiku a doporučují ji z celé řady důvodů i lékaři.
V každém případě je to určitá radost z pohybu, z mnoha vjemů z okolí a pochopitelně z pěkného prostředí.
Někdo hltá kilometry, ale jsou chvíle, kdy stojí za to, se třeba i zastavit a nechat působit místo na naše emoce. Kolik jen zejména starých komedií, se odehrává částečně někde poblíž nějaké chatky u řeky. A své o tom vědí i vodáci.
Od chvíle, kdy nás herec Luděk Munzar na sklonku minulého tisíciletí zavedl ve třech miniseriálech na naše rozhledny, k pramenům našich řek i ke starým stromům jsem si oblíbil tuto krásnou vrbu. Je až k nevíře, že tento starý strom přežil snad i svoji smrt. Opravdu z něj už byl nedávno téměř jen malý pahýl a podívejte se, do jaké krásy nám letos vyrostl.
Při pohledu na něj jsem ochoten uvěřit, že zle se povede tomu, kdo mu jednou nějak ublíží. Jenže máme na světě i takové zvrhlé ,, lidi", kteří nechápou, že to pěkné je tu i pro nás ( pro ně) a mají hrozný radostný pocit frajerství před někým, když něco v momentě nenávratně zničí. Snad toho i někteří později zalitují, ale to už je pozdě.
A tak žijme přítomností, dokud je příznivá.
Původně mělo jít jen o pohled do pokračování říční romantiky, ale ten mladík s kočárkem na cyklotrase je ztělesněním věcí, o kterých jsem tu již dávno psal, když jsem se zastával asfaltové cyklostezky. Po dešti tu již můžete klidně chodit i jezdit, aniž si zablátíte obuv, nebo sem raději nepůjdete.
Příroda se pomalu halí do barev.
Pohledy z vyhlídky za hřbitovem.
Stromky, které jste tu třeba právě vy nechali adoptovat a vysadit už pěkně vyrostly, ale stále jsou důkazem toho, jak stromy ve vztahu k lidskému životu jen pomalu rostou.
Nakonec jsem si nechal ještě několik dálkových výhledů od zámku. Tam všude jsou krásná místa, kde už člověk byl, nebo někam ještě nezavítal. Vlastně nás takto na dálku neustále zvou.
S řekou pod námi nám jakoby chtějí ještě ukázat, jak může být vše krásné, když to umíme ocenit. Tedy, každičký příznivý detail.
Rozloučíme se dnes pohledem na hřeben Krušných hor v pozadí, kde bychom za lepší viditelnosti spatřili i hotel Komáří vížka, kde byl v říjnu i Soutok. Ten byl sice v oparu trošku vidět i dnes, ale přišly s ním hlavně vzpomínky na super výlet ....
http://soutok.blogspot.com/2021/10/na-pocatku-byl-vyhled-od-melnickeho.html
Přejme si tedy pěkné teplé jarní dny a úspěšný vstup do týdne, který nás přivede k poslednímu víkendu před čtyřmi volnými dny jarních svátků.
Žádné komentáře:
Okomentovat