Nemocnice v Sebnitz je zasazena do stráně, kde je později za ní i heliport. Kolem vede důležitá komunikace Doktor-Steudner-Strasse. Za ní je už jen zmíněná železniční kolej a Česká republika.
První díl: http://soutok.blogspot.com/2022/04/na-tento-velky-patek-nikdy-nezapomenu.html
Z Ungerbergu jsem odcházel někdy ve 12.40 po červené značce, které jsem měl být věrný až do středu města Sebnitz, ale bylo to opět vše zase nějak jinak. V každém případě jsem věděl, že nyní půjdu k druhému cíli již jen s kopce. Mimochodem, výstup na Ungerberg je i přes počáteční traktorovou cestu příjemnější i zajímavější z Dolní Poustevny.
Cesta dolů vás zprvu protáhne kolem zmíněné restaurace a pomníku Julia Missbacha dolů pod chatu, kde můžete spatřit v lese ozdobnou střední vodní nádrž a velkými okny můžete nahlédnout do plné restaurace. To je ostatně pro německé horské chaty typické, že mívají návštěvníci restaurací k disposici téměř vždy nějaký ten dálkový výhled do kraje.
Pak vás čeká cesta lesem až na okraj města, kde se přidává jednokolejná železniční trať přicházející z města Neustadt in Sachsen. Tu po čase přejdete přes železniční přejezd a máte ihned začít stoupat po mírném hřebenu odbočujícím vpravo kamsi do zahrádek, ale to jsem nějak přehlédl a stále jsem lehce klesal po cyklotrase souběžně s tratí a obdivoval protější část údolí, kde byl i krásný sportovní areál.
To jsem již začínal cítit nohy, ale nebyla to ani tak vlastně moc netrénovaná chodidla, jako spíše možná zbytečný problém. Turistické knížky a časopisy vás vyzývají ke koupi pevné obuvi, která je do horského a hlavně rozmoklého terénu oproti různým pohodlným botaskám asi nezbytná, ale má to jedno ale. Chytře vymyšlené vojenské kanady mají vrchní zpevňovací část vyřešenou řemínky, ale sportovní obuv leckdy pokračuje tkaničkami.
Pak se stačí jen vrátit v čase v terénu do vzpomínek, místo absence, nebo jen lehkého utažení této části boty obuv řádně utáhnout a časem si spíše ublížíte. A kde je vina ? Že vlastně chybí praxe a moc toho nenachodíme ani v botaskách., neb nějak není pro práci i další množství aktivit čas. Jak vidíte na obrázku, tak tam naproti vpravo kouká rozhledna Tanečnice, což měl být poslední cíl. Pěkný stoupáček, co ?
Pak jsem šel ještě dlouho dolů do centra města k řece a kochal se okolní kopcovitou krajinou. Vy si můžete přečíst něco o městě na ....
Vzhledem k tomu, že se město dotýká naší hranice i hraničním přechodem a vlastně se přes něj výhodně jezdí z českého vnitrozemí do Šluknovského výběžku, tak stojí za seznámení. Zajímavé je i pojmenování tohoto kraje. Zatímco u nás řeka Labe rozděluje v Ústeckém kraji přírodní rezervace na Krušné hory ( Děčínský Sněžník) a České Švýcarsko, tak u sousedů zde leží doslova správní oblast ( Zemský okres) s kombinovaným názvem Saské Švýcarsko - Východní Krušné hory.
Zde to najdete přímo na fotce ke konci článku a stejný název zemského obvodu jsem viděl i na hranicích poblíž Komáří vížky na Teplicku.
První památkou, která mě na trase zaujala byl tento Kostel Povýšení svatého Kříže. Bohužel není místa odkud by bylo možné nafotit celý krásný katolický kostel a překvapením je i místní průvodce ( kniha k 775. výročí města), který katolický kostel vůbec obrazem nezmiňuje. Není bez zajímavosti, že kniha je zhotovena na bázi srovnávacích historických fotografií.
Nevyfoťte to. To auto kolem mě nejprve projelo po ulici a za volantem seděl kapitán Kloss v německé uniformě :-). Ne já nevím. Pak to hned po 50 metrech zatočilo na tento dvůr, kam jsem si vyšlápl pro foto. Pokud si nevzpomínáte z dětství, tak třeba kpt. Kloss .... :-). Zase ten fenomén internet ....
To byla pohádka.
V úvodu jsem tu psal, že mi to tu s nadsázkou připomíná italské Benátky, nebo Amsterodam. Ono je důležité hlavně to, aby si každý našel nějakou tu svoji krásu ....
... a čím více ji najde, tak tím samozřejmě lépe pro něho. Na Velký pátek tu bylo takové docela příjemné liduprázdno.
Na místním náměstí mě například zaujal jakýsi milník polské a saské pošty ( Polish-Saxon Post) ....
Nejbarevnějším domem ve městě je nejspíše tento Dům umění ( Michael Fischer- Art Haus) v blízkosti říčky Sebnice.
Ta má na sobě spoustu mostů i můstků.
K významným stavbám patří přebudovaný železniční viadukt. Velmi často je na pohlednicích města s nám důvěrně známým červeným vláčkem, ale mně asi o 10 minut ujel a další jel asi za dvě hodiny :-). Z viaduktu je fantastický výhled na město, který si užijete v roli železničního cestovatele.
Když se dívám na tento obrázek, tak prostě musím vzpomínat na 80. léta 20. století, kdy mi mé dopisovatelky z Nizozemí posílaly podobné pohledy, kde nechyběly krásné budovy, mlýny, tulipány, síry, jízdní kola a samozřejmě vodní kanály.
Ale, také mi to trošku připomnělo pražskou Kampu, nebo snad Karlovy vary s říčkou Teplou. Inu, lidská představivost pracuje.
A jsme tady. Místní TIC. Paní mi nabízela 9 turistických vizitek. Jsou sice pro detailisty nepatrně dražší, než u nás, ale kdy sem člověk zase přijede ? Vždyť mnohá místa nakonec navštívíme i jen jednou za život.
Tohle je zase třeba jak někde z Krkonoší, či Jizerek, že ? :-)
Šel jsem také nějakým tunelem plným umělecké tvořivosti. Po čase jsem se objevil opět na náměstí a má cesta měla vést na hraniční přechod, který není daleko odtud.
Trošku jsem koukal i do výloh a ozdobné předměty z proutí mají něco do sebe.
V Dlouhé ulici pak objevíte muzeum železničních modelů. Vláčky jsou v Německu prostě nesmírně populární. Však jsem tu někde psal, že na satelitu Astra 19E v 90. letech byl program jenom o železnici. Někdy to bylo o modelové železnici, ale často o železnici z celého světa. A kdo to natáčel ? To si dělali lidé. Prostě jste na cestách natočili dokument, zaslali ho na adresu a oni ho časem odvysílali.
Samozřejmě, že vám napsali kdy, aby si člověk mohl užít ten pocit a říci si : ,, Teď se tedy mnoho lidí na planetě dívá na můj dokument." Ne, nic takového jsem nikam neposílal :-).
Nyní však máme možnost i na stanici Sport 5 a na internetu sledovat český seriál Pozor vlak ! , který již také jede několik let ....
Ten navštěvuje různé oslavy na železnici u nás, zabývá se technikou, modýlky, legendárními lokomotivami ČSD atd. atd.
V místě, kde podtéká říčka silnici se mění název Dlouhá ulice na Česká ulice. Občas míjím autobusové zastávky.
Poslední pozvánka na ulici vás zve do parku dinosaurů, což je výhodné i pro české rodiny s dětmi. Park je totiž hned za hranicí.
Heraldiku a zeměpis já můžu. To je také důvod, proč se na hranici dívám nejdříve do Saska, a pak ....
.... na cedule k nám domů. Ani nevíte, jak by se mi chtělo zde už Vilémovský potok přejít k nám do Poustevny na vlak a jet zase zpět, ale to přece nejde. Koukám na hodinky a je 14.50 hodin. Přece jen mě zajímá, jak to vypadá ještě na té naši nejsevernější rozhledně jménem Tanečnice. Už jen proto, aby měl člověk přehled, jak to tu všude vypadá, když už tu je.
Hodinově i výškově to vypadá ještě dost napínavě a je možné, že budu muset na trase někde ještě hodně kalkulovat. Čeká mě výstup číslo 2 z nadmořské výšky cca 380 m.n.m. do 598 m.n.m. Jsem docela nervózní, protože bych to nerad někde otáčel. Také už toho mám docela dost, ale je třeba to aspoň zkusit.
Jak jsem již psal, tak park dinosaurů a pravěku je snad ještě mnohem blíže z Dolní Poustevny, než z centra vlastního Sebnitzu. Já vím, že jsem se snažil to celou dobu raději neskloňovat, když neznám rod, ale teď je to napsáno tak, jak to obvykle cítím.
Na závěr tohoto obrázkově předlouhého dílu jsem si dovolil zařadit několik reklamních fotek parku dinosaurů, podle nějž vede silnice i turistická značka. Stále to ještě není to poslední, co Sebnitz nabízí, ale to už nechám do závěrečného dílu.
Tam totiž vlastně tak nějak vyvrcholí celá ta mimořádnost tohoto Velkého Pátku.
Park s dinosaury je dobrý tip! Děkuji.
OdpovědětVymazatA teď jsem ještě zvědavý, jestli jsi došel k té rozhledně Tanečnici?
Martin.
Tak to jsem rád, že Tě to zaujalo. Mimochodem, neznám místo, kde by člověk přešel pomyslnou hraniční závoru a po 150 metrech byl na místě. Až tady. Vlastně to není ani na tu Tanečnici daleko a musím říci, že jsem zjistil, že když Němci někde napíší, že je to někam 1 hodinu a 30 minut, tak to trvá obvykle polovinu času.
VymazatJojo, mám při čtení tvého článku otevřenou na Seznamu mapu a hledám si to tvé putování na mapách.
VymazatJJ. Pěší část : Dolní Poustevna ČD, žlutá, od autobusové zastávky na hlavní u Rugiswalde souběžně i se zelenou na Ungerberg. Pak po červené do Sebnitz k přejezdu, cyklotrasa podle koleje a Doktor- Steudner-Strasse do centra za trať na křižovatku s Kreuzstrasse a vpravo do centra k řece.
VymazatDozadu k TIC, zpět na náměstí, Ulice Růží, Dlouhá, Česká až na hranice. Kousek zpět,Forstweg- žlutá. Přehlédnutí žluté značky, pokračování za rybníčky a výstup lyžařským svahem na žlutou. Po setkání s Němci tedy po žluté vlevo, a na rozcestníku ( Mannsgrabehutte) vpravo k hranici. Odtud žlutá na Tanečnici a modrá k nádraží ČD Dolní Mikulášovice.
Dalo mi to cca 22 km a dvě slušná převýšení a klesání na oba kopce. Hlavně na Tanečnici to byl krpál a zejména na lyžařském svahu :-).