pondělí 18. dubna 2022

Na tento Velký pátek nikdy nezapomenu. ( 3. díl) V závěru se podíváme na zmíněnou Tanečnici a vše si vedle dalších obrázků shrneme.

 



Začátek třídílného výletu :


Park dinosaurů najdete v mapě pod názvem Urzeitpark Sebnitz a jen o kus dál již máte místo označené, jako ,, Zelený bod Sebnitzkého lesa"

Je to takový penzion pro seniory, kteří se tu prochází v poklidu čtyř rybníčků a mají tu i takovou zeleně značenou okružní trasu s mnoha altánky zakousnutou do našeho území



To se ví, že jsem se zadíval na rybníčky a ztratil i značku. Věděl jsem jen, že musím stále do kopce.




Sápal sem se pomalým krokem do jakéhosi lyžařského svahu a pod sebou jsem měl náhle celé město.



Tady nahoře jsem potkal velmi dobře naladěnou manželskou dvojici v mém věku, která sem přijela z Drážďan. Zkoušel jsem, zda mají nějakou představu, jak to je asi daleko na ten Tanzplatz ( Tanečnice) a docela mi poradili. Vůbec nevím, jak se to stalo, ale dali jsme se do takového veselého rozhovoru.

Mělník znali a vůbec je zajímalo celé to mé denní putování. Měli jsme kus cesty společné, .....


 .... a pak jsme zasmáli znovu, když jsem se nahlas rozhodoval, že tu Tanečnici risknu a oni si mě dobírali, že je Dolní Poustevna nádraží jen 50 minut. To už jsem věděl, že pro horšící se počasí tam asi nic neuvidím a žil jsem představou, že se asi budu trošku  do kopce štvát, ale ono takové seznámení s terénem, poznání místa a ukořistěním vizitek i pohledů není také k zahození.


S překvapením i s radostí z domova jsem zjistil, že je 16 hodin a už by to nemělo být k chatě daleko. Tady už jsem začal potkávat lidi. Přišlo mi to nekonečné, ale asi v 16.20 jsem byl na místě a měl jsem dost.






To jsem si zase dal. Hned po prvních fotkách jsem zamířil do restaurace, kde sedělo spousta partiček při zeleném pivu, byl tu parádní interiér a ještě takový ten hospodský v letech s pochopením a dobrou náladou.

Protože opravdu již nebylo vůbec nic vidět, tak jsem měl doslova radost  z pěkné skládačky, jejíž celá jedna strana byla popsaným panoramatem kruhového výhledu a nezůstalo samozřejmě jen u ní. teď už vám mohu prozradit, že to bylo dolů do Dolních Mikulášovic k vlaku 3.5 km, ale pěkně nepříjemný ostrý padák.

Pořád proti mně chodila v hloučkách  k chatě nějaká mládež a až teď mi u těchto řádek dochází, že se přece na Velký pátek pálí někde Jidáš. Jak sem se blížil k nádraží, tak začínalo stále více nepříjemně lehce pršet, byla docela zima, člověk už sotva šel a doma jsem spočítal, že to bylo celkem 22 kilometrů a dvojí stoupání a klesání. Jen to na Tanečnici mělo vlastně výstup ze 400 metrů do téměř 600 metrů.


V Dolních Mikulášovicích jsem byl nakonec v 17.10 a měl jsem tu relativně pod stříškou prožít ještě dlouhých 50 minut. Ve skutečnosti jsem se po zmírnění deště ještě donutil k pomalé procházce do obce Dolní Mikulášovice, abych čekání trošku zkrátil a nemrzl na místě. Zbytek mi zkrátila hudba v mobilu a   na chvíli dva mladíci dobrodruzi, kteří prý jeli po vedlejší víkendové a sváteční lokálce potažmo do Varnsdorfu na Kocoura ( pivovar).

 Vážně jsem si připadal, jako ten, co si dal prostě na Velký pátek pořádně do těla, aby byl z výkonu a zážitků blažený, a žil z toho ještě dlouho :-). To je ten důvod, proč je zdravá turistika i cestování.  Ten fyzický výkon je prospěšný, i když ještě cítíte druhý den všechny klouby, ale posílí to a přejde to. Duchovní stránka je mnohem trvalejším zážitkem a člověk je bytostí obou sfér, kdy jedna bez druhé nemůže být.

K čemu je dobré být zdravý a nudit se, či se něčím užírat ? A obráceně. Bez zdraví vás ani pěkné věci v dosahu netěší.


V 18 hodin mi odjížděl vlak domů a byl jsem moc rád za teplo vycházející z topení pod oknem. Vlaky se tu křižují.


Udělal jsem ještě obrázek z mostu v Sebnitz, ač bylo hodně zataženo a dole máte ještě klasický pohled na tok říčky, která se vlévá v Bad Schandau do Labe. Přijedete v 19.15 do Děčína, odkud vám jede v 19.30 vlak na Kadaň. Ve 20 hodin jste v Ústí nad Labem na západním nádraží a ve 20.03 vám jede odtud vlak domů, který přijede ve 21.02 do Mělníka.

Jak tak vystupuji z vlaku, tak potkám známého, který jel ve stejném vlaku, ale nevěděli jsme o sobě. Prý je možné v zastávkovém vlaku ČD v posledním vagonu užívat internet. Prý jede ze Stadic, kde Přemysl Oráč .... ale to už znáte, nebo máte znát.



Člověk to vlastně dopisuje zase ve spěchu a v domnění, že to třeba bude někoho bavit, nebo se inspiruje. A také je dobře, když se mé nešikovnosti zasmějete. Vždyť se má člověk umět zasmát třeba i sám sobě. V každém případě je důležité, abychom cestovali, chodili a využívali těch darů výhodných jízdenek a hromadné dopravy. Máme na co vzpomínat a tentokrát to mám vlastně okořeněné i tím počátečním poučným a zároveň jakoby v daný den i biblickým zážitkem. To víte, že to člověk během další celé cesty, také vše tak nějak vnímal.

Pohodový vstup do následujícího zkráceného pracovního týdne.

Žádné komentáře:

Okomentovat