neděle 17. dubna 2022

Na tento Velký pátek nikdy nezapomenu. Osmihodinový pochod nás zavede na horu Ungerberg i Tanečnici a sejdeme do ,, saských Benátek" na hranici . Když vás kromě potu provází ještě krev a biblický příběh dne, tak je to síla. ( 1. díl)

 

Rádio DAB+/ FM je ještě pro mnoho lidí u nás velkou neznámou, ale tato hračka umí nejen v čisté digitální technologii k vám přinést nejkvalitnější zvuk mnoha  rozhlasových stanic, ale v provedení s barevným víceplošným displejem i plno textových i obrázkových informací a doplňků.

Překvapivě musím začít velikonoční článek rádiem. Je to tak, jako když umíte nějaký další světový jazyk. Turista obvykle dojde na rozhlednu, nebo na kopec s hezkým výhledem, kde se kochá tím, co vidí a nechává na sebe působit krásnou atmosféru místa.

Někdy toho však ani moc nevidí, postěžuje si svému okolí, že je to škoda a po čase zase kamsi odchází. Jenže pro přátele rozhlasového příjmu je to šance, jak ulovit  éterem nějaký zahraniční vysílač a třeba z něj poslouchat nějakou vzdálenou stanici. Tomuto hobby se říká dixing ( dálkový příjem).

 Takový dixer ( někdy též dixman) chce mít doma vedle mnoha televizních programů i výběr rozhlasový a nespokojí se jen s nějakým tuzemským FM ( VKV) pásmem, které stejně neposlouchá, nebo digitálním  příjmem tuzemských multiplexů, či stoprocentním příjmem internetového rádia, které si někdy dle nálady i situace poslechne.

Zde je však prostor pro pokusy a jsou na Mělníku četná místa, kde lze celkem na rozdíl od  velmi vzdálených bavorských muxů vždy naladit vedle našich společností i multiplexy ze Saska. Překvapí vás však možná to, že zatímco u pozemní televize a rádia FM se u nás v Mělníku přijímá hlavně vysílač Dresden-Wachwitz a Chemnitz-Geyer, tak u pásma DAB+ chytáme multiplexy především z kopce Ungerberg za hranicí Šluknovského výběžku.


Proč tomu tak je ? Jednoduše proto, že si váš přijímač vybere vámi naladěnou stanici z nejvýhodnější pozice. Když se například díváte od mělnického zámku na vysílač Buková hora, tak vězte, že přibližně stejnou vzdálenost za ním v zákrytu  přesně leží vysílač v Drážďanech. Odtud  je tedy vzdálený 88 km a signál má v cestě četné terénní překážky v podobě mnoha kopců.

Nyní se podívejte, kde leží jen 73 km vzdálený Ungerberg, spojte jej přímkou s Mělníkem a uvidíte, jak je ta cesta pro signál příznivá. Nejvyšší kopec na trase je až poblíž 45 km vzdáleného Žandova a mezitím se krajina v profilu jen nepatrně zvedá. Není tedy divu, že asi půl roku před covidem-19 jsem dostal nápad, že bych si mohl zajet do míst, odkud tedy letí na kanále 5C ( první státní multiplex) a 9A ( saský multiplex) k nám do Mělníka po tak skvělé trase signál.


Myšlenka samozřejmě přežila covid-19 a Velikonoce 2022 byly tou pravou příležitostí. Nejprve jsem však musel zvážit předpověď počasí a zjistit si, jak má TIC ve městě Sebnitz o svátcích vůbec otevřeno. To není Mělník, kde je otevřeno v TIC každý den i o svátcích. A tak mi to internet usnadnil. TIC otevřeno pouze v pátek a v pondělí.

Vyrážel jsem už ze zvyku v 6.50 hodin a pochopitelně jsem jel zastávkovým vlakem ČD na celodenní jízdenku DUK za 140 Kč. Na západní nádraží v Ústí nad Labem vás to přiveze v 7.52 a než mi přijel v 7.55 vlak od Kadaně do Děčína, tak jsem ještě stihl zrevidovat nádražní knihovničku.

Fotka výše je tak trošku srdcovka. Vidíte na ni přes Labe pivovar ve Velkém Březně a v pozadí místní zámek. Oboje povznesl proslulý hrabě Chotek. Mimochodem, zřídil paroplavbu od Mělníka až k hranicícm.




V Děčíně jste v 8.25 a máte dost času na přestup do krásného vlaku, který odjíždí dále podle Labe v 8.40 hodin. Vlak je německý, ale posádka česká. Na území Německa nemáte s jízdenkou DUK právo výstupu i nástupu. To umožňuje až dražší Labe-Elbe, která kdysi platila z Mělníka až po městečko Strehla, ale časem byla její platnost z nějakého důvodu omezena na Štětí.

Nějaká rodinka se zeptala na covid-19 v Německu a časem jsme si nasadili roušky, ale mohu z praxe říci, že až na restauraci na Ungerbergu a  TIC v Sebnitz jsem je také tam skoro neviděl. Asi v 9 hodin stojí vláček chvilku v Bad Schandau ( staročesky ,, saský" Žandov), a pak už se rozjede přes labský most s výhledem na Lilienstein podle říčky Sebnitz, která pramení ve Šluknovském výběžku, jako Vilémovský potok.

Člověk se vlastně po celou dobu jízdy z domova stále dívá na místa, která minimálně jednou viděl a vzpomíná. Vždyť tady na zastávce Porschdorf jsem byl už v březnu 2015.

http://soutok.blogspot.com/2015/03/na-nejkrasnejsi-vyhlidku-v-sasku-mala.html

Vláček tady jede stále podle meandrující říčky mnoha tunely, často ji překračuje a vy se díváte jenom na vodu, skály, stromy a různé mostíky. To se změní až krátce před Sebnitz, kde máte třeba firmu Bosch, snad nějaký velký autoservis, ale také už rozpadlou zrušenou továrnu.


Sebnitz tu nyní popisovat nebudu, ale z vlaku je to pěkné pokoukání. Pak už vás čeká opět česká Dolní Poustevna, kam jsme dojeli  v 9.45. Tady měl můj pochod začít. Není bez zajímavosti, že na přelomu let 1988 a 1989 sem jezdil krátce z Prahy přes Mělník přímý autobus a prý tu měl rovněž mít někde mělnický cukrovar jednu ze svých několika rekreačních chat pro zaměstnance.

Mě zaujala obrovská, ale zdevastovaná budova místního nádraží, která kdysi byla konečnou stanicí vlaků jedoucích po výběžku. I tady se TIC činilo, ale mělo mít otevřeno vždy od 11 hodin, nabízelo jen dvě vizitky a od nádraží je poněkud  dále.


Na mostíku nad tratí bylo krásně a nabízel se z něj pohled nejen na odjíždějící vlak, ale na celé městečko. Skutečnost, že jsem tady v přírodě a mám volno byla tak silně emoční záležitostí, že jsem po několika fotozáběrech zažil neuvěřitelný okamžik.

Už jsem se obracel do směru trasy, malíček stiskl tlačítko zasunutí objektivu, noha zakopla o následný schod ...

.... a toto byla vlastně poslední fotografie před úrazem. Ještě štěstí, že fotoaparát dopadl i s malíčkem na dlažbu již zavřený a snad pád i zbrzdila obě kolena. Asi mi bylo souzeno, abych na Velký pátek zažil na vlastní kůži trochu toho biblického příběhu.

Vůbec jsem nevěděl, jak dalece to kolena odnesla, ale pocitově jsem cítil, že to půjde a nepřipadalo vůbec v úvahu něco vzdávat, nebo si pracně sundavat  upnuté kalhoty. Chvíli jsem hledal nějaké stavení s člověkem venku a se zdrojem vody, ale pak jsem to vzdal. On totiž přišel nový nápad. Proč mám asi tu dezinfekci na ruce ? Konečně užiji i papírové ubrousky.

Malíček to sice slušně odnesl, ale vlastně i na tomto vidím nakonec s jistou nadsázkou pozitivum. Jednak je to další varování, aby byl člověk ostražitější i ve chvílích, kdy si myslí, že nikam nejde a může polevit. A kdo může říci, že zrovna na Velký pátek také vlastně takto lehce zakrvácený kráčel na Golgotu, kterou byl Ungerberg :-)?

Cesta po žluté značce je tu příšerná. V dnešní době jsou všude vykácené stromy kvůli kalamitě kůrovce a rovněž chybí i časté značky. Místy byly i hluboké a po dešti vlhké vyjeté koleje od traktorů. Nakonec jsem těsně před hranicí lehce zabloudil, ale dnešní mobilní technika vás vrátí na tu správnou cestu



Na německé straně už byla situace lepší. Pevné cesty, žádný velký náznak pracovní činnosti a  na jednom místě krásně voněly kmeny pokácených stromů. To už se šlo téměř po rovince a kraj lesa mi nabízel pohled na první cíl akce.


Kopeček i vzdálenost v hodinách vypadaly ještě lehce dramaticky ....


...., ale nakonec to bylo snad i přehnané. Ten vyšší stožár slouží anténám a o 300 metrů vpravo vidíte rozhlednu.


Pro zajímavost jsem vyfotil i krytou autobusovou čekárnu v polích, kde jste opravdu krytí i proti nepříjemnému větru. Taková ta zastávka na hlavní silnici, když autobus  nezajíždí do kilometr vzdálené obce.

Z hlavní silnice už přišlo takové milé stoupání s pěkným výhledem k nám. Tam někde vzadu se již zvedají Lužické hory, od kterých terén padá do naší domoviny.


Na Ungerbergu  ( 537 m.n.m.) stojí u rozhledny Prinz-Georg-Turm ( Věž prince Jiřího) tato restaurace, u které končí silnice přicházející z druhé strany. Ta byla natřískaná, stále sem někdo jezdil na oběd a za pípou stály tři ženy. Na rozhlednu tedy nikdo nechodil a snad i proto, že zase až tak pěkně včetně viditelnosti nebylo, ale ...

Vidíte to na obrázku výše, jak asi  bylo vidět. Vzhledem k tomu, že jsem později cestou do Sebnitz v lese potkal jen jednoho člověka, tak jsem usoudil, že jsou tady asi pěkní lenoši. Bylo poledne a u nás to o čtyři hodiny později v lese žilo jinak, ale zase naši neměli jinou možnost.

Co mě tedy překvapilo byl fakt, že restaurace měla pouhý jeden pohled v nabídce ( ale pěkný) a ani jedna z žen u tří píp neznala pojem Wander - karten ( cards). Věděl jsem ale, že v Sebnitz bude v tomto směru turistický ráj, a že tam už naši českou specialitu liberecké firmy s turistickými deníky znají.


Samozřejmě, že má místní rozhledna také své stránky a  její zvýšení bylo původně zhotoveno právě kvůli anténní technice. Několik let je však již oproštěna antén. Ty byly přemístěny na 300 metrů vzdálený nový vysílač.

Koho to zajímá nějak více, tak jsem dost obtížně našel asi nejlepší stránku .....

https://www-radiomuseum-org.translate.goog/forum/der_unger_bei_neustadt_in_sachsen.html?_x_tr_sl=de&_x_tr_tl=cs&_x_tr_hl=cs&_x_tr_pto=sc


Zde je celkový pohled na dnešní vysílač směrem od nás.


Anténám pro různé služby patří logicky vršek stožáru.




V nejvyšší části stožáru vidíte takové tři červené svislé válečky a jeden bílý. To by měly být DAB+ antény. Mám vyfocený vysílač z pole, kde se stýká žlutá a zelená turistická značka. Podle detailu dnes míří antény hlavním směrem spíše k jihu do Saského Švýcarska ( hlavní smysl pokrytí obcí v této oblasti) a potažmo přes Děčín ku Praze.

Příště opustíme tento kopec a přejdeme do údolí s velkým, ale útulným městem Sebnitz, kterým se romanticky pod mnoha ulicemi klikatí stejnojmenná řeka, a které nabízí řadu zajímavostí.

Pohodové Velikonoce.

Odkaz na druhý díl:









Žádné komentáře:

Okomentovat