Mělnický ledopád dnes po letech zasvítil v plné kráse. U řeky je romantika i v zimě. Rodiče s dětmi mají v našem městě nové bobovací dráhy.

 

Tak mi to přátelé nedalo, a i když mi dopolední článek zabral hodiny času a připravil mě o další krásný víkendový slunečný den, tak jsem po nějakých nezbytných domácích povinnostech přeci jen vyrazil k mělnickému ledopádu, abych byl u toho a měl své fotografie. Proč ne, když to není daleko a je to možné ?

Konečně, má dosavadní fotka ledopádu z počátku minulého desetiletí neměla tak velký rozměr, protože mám dojem, že část jej tehdy již odtála. Za info tedy ještě jednou děkuji Martinovi Klihavcovi, který mě inspiroval k akci. A ukázalo se, že to byla akce takříkajíc výživná, protože mi dala mnohem více.

Na ulici jsem totiž potkal několik známých a cestou viděl věci, které jakoby navazovaly na dnešní první článek, kde jsem tak trochu zůstal na Blatech a vynechal sáňkování v historickém středu města. Tam totiž bývala v některých letech uzavřena dopravě ulice Kpt. Jaroše ( dnes tudy jezdí do centra autobusové linky) a mnohdy Vodárenská, Fugnerova, či Zádušní. Vždyť hlavními silnicemi byla Tyršova, Pražská a Krombholcova. To tedy byla 70. léta na Mělníku.

Mimochodem, sáňkovalo se tehdy i v mnohem užších uličkách, ale pojďme dále. Konečně i dnes se využívá kdejaký vhodný plácek v sebemenším kopci.

U řeky již zapadalo slunce a jsem velmi rád, že už se nám bílý den tak natáhl. Ono má prostě v hmotném světě vše svůj čas, a i když se nám to někdy moc nelíbí, tak je to dobře.

Hladina Labe nám v důsledku poklesu teplot  poklesla také a povodně zatím tedy nehrozí. Doufejme, že se leckde na Vltavě podařilo aspoň částečně upustit přehrady, a že jsme tak na tání sněhu připraveni. Kolem ledopádu byl již značně blátivý asi 200 metrů dlouhý úsek, který tu způsobilo sluníčko, ale zbytek cesty podle Labe byl stále ještě romanticky zimní se sluncem.

Vždy si rád fotím tento úsek řeky, neboť na druhém břehu je na cedulce s kilometráží číslo 837.5 . Toto číslo nám ukazuje, kolik je to kilometrů do Severního moře a snad i věčnou otevřenou výzvou aspoň ke krátké návštěvě posledního velkoměsta na Labi. Konečně je kilometráž i jistou měrkou při povodních.

A jsme u toho :-). Sám jsem měl radost, i když jsem musel být opatrný. Někteří jedinci si uvědomili, že bobovat se dá na cestě z Aušperku ke starému Strakovu mostu, ale i třeba i po cyklostezce na Polabí. Tak tu chvilku těm dětem přeci přejme a pokud se strachuje někdo starší, že upadne, tak tu máme pořád ještě dolů k řece i jiné cesty. Berte to tedy aspoň jako upozornění na nebezpečí.

Mám tu však i upozornění pro rodiče a pro děti. Viděl jsem, jak chlapci málem skončili v Labi, tak je třeba vnést trochu osvěty :-). Jinak je tragedie na světě, ani člověk neví jak.

Na závěr tu mám ještě několik krásných obrazů z našeho města, byť jde o řeku pod ním. Má cenu něco dodávat? Naše země je krásná, ale kdo žije tady, tak ví, že je město strategicky pro cestování dobře položené, jsou odtud krásné výhledy a počasí i jeho následky jsou k nám vlídné.

Kdo musíte zítra za povinnostmi, tak hlavně s rozvahou, a kdo nemusíte, tak se nechte třeba inspirovat a zajeďte si do Krásné Lípy a Brtnickým ledopádům. Návod máte v dnešním dopoledním článku :-). A pokud vás zajímá, jak články tvořím, tak tento jsem spáchal teď při večeři :-).