Také vás někdy napadá v souvislosti s covidem -19, co vlastně děláme dobře, a co je už možná zbytečné, nebo přehnané, či snad dokonce naopak možná i škodlivé ?
Myslím si, že aniž by to lidem někdo říkal, tak jsem ještě neviděl, že by si někdo dovolil vejít do nějakého supermarketu, autobusu, nebo vlaku bez roušky. To sice bylo kdysi nařízeno, ale věřím, že lidé sami si tak nějak uvědomují, že jde o místa, kde to může být určitá prevence a zbytečně se tu moc nezdržují, nebo třeba i při setkání na ulici s jiným člověkem preventivně otáčí svůj obličej jinam.
Často se poslední dobou píše o očkování, jako o cestě, která nás má vyvést z onoho problému. Na druhou stranu jsou ti naočkovaní lidé, jako pokusní králíci, protože se občas dozvídáme, že se objevují i s odstupem času nějaké vedlejší účinky, kterými už se nikdo nějak nehodlá zabývat. A ani nevíme, zda to opravdu ochrání a do kdy, nebo zda to bude jednou spíše na škodu. Však na chřipku také nejsme mnozí očkováni.
Někdy jsou lidé zbytečně lehkovážní a je to jejich svobodné rozhodnutí. Když jsem například fotil u mělnického koupaliště mobilní budku, kam jezdí lidé především auty z celého našeho okresu, ale i z Prahy, aby se zde nechali vyšetřit, tak si jedna mladá paní klidně zkracovala cestu napříč parkovištěm podle budky.
Považte, že na toto místo opravdu dorazí nějaké procento nakažených s příznaky, ty viry tam nějakým způsobem někde mohou být, a třeba ještě poletovat ve vlhkém ovzduší, než spadnou na zem a ona si tam klidně projde, místo toho, aby se kritickému místu raději vyhnula obloukem. Ovšem, člověk je tvor komunikativní a nezřídka si uvědomíme, že jsme se před pěti minutami s někým zastavili na kus řeči a nevíme zkrátka vůbec nic.
Zvláštní kapitolou jsou nyní lyžaři, kteří si nechtějí nechat ujít svoji kratochvíli na svahu, kde se to samozřejmě hemží mnoha lidmi, a to riziko tu je. Vláda sice rozhodla o tom, že mají být zavřené hotely a restaurace, což je pro jejich majitele zdrcující a jednou mohou tyto podniky turistickému ruchu chybět, ale jak vidíme, tak šikovný český člověk si vždy poradí a Soutok tu již nejednou psal o tom, jak si český člověk dokázal vždy v každé době s lecčíms poradit.
Prostě se rozbujely inzeráty typu : Pronajmu krátkodobě část chalupy. Zkrátka, když to nejde přespat v legálním penzionu, tak to půjde jinak ke spokojenosti hosta i pronajímatele. Zbytek společnosti říká těmto turistům často ,, nezodpovědní snobi" , kteří mohou přivézt nákazu z hor i do nížin a nakazit třeba v zaměstnání další lidi.
Jenže, na co se tedy vlastně čeká ? Každý má ty hranice trpělivosti, zodpovědnosti i zkušenosti někde úplně jinde a navíc není v dohlednu bod, kdy bychom mohli všichni říci : ,,Ano, ubíráme se tou správnou cestou, která má smysl a do půl roku zvítězíme a věci se vrátí do normálu. Nelze tedy očekávat, že se každý bude řídit nějakými nařízeními a již nyní jsme svědkem toho, že lidé jsou alergičtí na slovo nařízení ( nezaměnit s doporučením) a prakticky na protest se snaží chovat tak, jako před covidem.
Co to znamená pro společnost ? Těžko říci. Jsme jako na moři a břehy jsou v nedohlednu. I nadále budou zřejmě nakažení a mrtví, a bude to podle zákona ,, padni komu padni". Většina z nás neviděla na vlastní oči údajně nakaženého člověka v karanténě, natož pacienta odcházejícího z tohoto světa. Jen tu a tam se prostřednictvím médií dozvídáme, že někde bývá občas situace taková, že se rozhoduje, koho ve vážném stavu ještě udržovat při životě a doufat ve zlepšení stavu, a koho nechat pokojně odejít.
Ano, pokojně odejít. Pacientovi jsou údajně podávány opiáty, aby necítil bolest a v poklidu, téměř snad s úsměvem na rtech zemřel. My si můžeme ze svých osobních zkušeností jen ty některé stavy představit. Asi většina z nás ví, jak nám je, když je nám fakt zle, a co třeba dokáže i jen blbá páteř, když nás chytne a nelze najít polohu, při které by se nám ulevilo.
Člověk měl vždy tak trochu strach z neznáma a chtěl vidět dál, než mnohdy mohl. Ostatně, tím se lišíme od všech ostatních tvorů na zemi, kterým ale do hlavy příliš nevidíme. Je to však člověk, kdo celá staletí něco zlepšuje a zkoumá.
Mladý člověk si ani často nepřipouští, že by se mu mohlo něco stát, protože se uvnitř cítí plný síly a má život plný poznatků před sebou. S přibývajícím věkem lidé cítí jisté rozepře. Kdo z nás by neznal tu písničku od skupiny Alphaville, kterou nazpíval Karel Gott, jako píseň s titulem ,,Být stále mlád." To již máme za sebou leckteré zážitky i zkušenosti, ale mnohdy třeba i nějaké první nepříjemné náznaky zdravotních problémů, nebo jen pociťujeme, že na regeneraci organismu již potřebujeme více času.
Dokonce jsem jednou v nějaké studii četl, že nejméně spokojení jsou v průměru lidé mezi 40. až 50. rokem, kterým připadá mládí již pryč a důchod ( meta určitého osvobození od často nutně pravidelných povinností) daleko. Těžko mohu mluvit za tu opravdu nejstarší seniorskou generaci, ale myslím si, že jejich přáním je logicky prožít ještě řadu hezkých příjemných dní, měsíců i let bez bolesti těla i ducha dle jejich gusta, ale možná, že vědí, že být už pořád jenom starý by bylo také nanic.
Co je potom, tak to už nechám na zájmech každého z vás, ale řada vědců se samozřejmě zabývá i touto problematikou. Ta k veřejnosti přichází prostřednictvím knih i článků na netu. Nicméně, na hlavních startovacích webech čteme a slyšíme i často v televizi, že tu jsou u nás obavy z blížícího se nástupu silných ročníků do důchodového věku a ač je to nyní trochu v pozadí, tak dalším problémem je nyní již velmi lidnatá Evropa nejrůznějších národností i společenství.
My vlastně nevíme nic. Covid-19 je po mnoha letech vir, který tady v Evropě bereme z několika důvodů s určitým respektem. Naučili jsme se totiž tomu, že když měl někdo z nás v minulosti chřipku, nebo ji měl někdo známý, tak to vždy přežil a nikde se o tom nepsalo. Ani jsme nevěděli, jak také může být nebezpečná.
Pro další nebezpečné současné choroby, které ponejvíce řádily v Africe jsme měli vědecká lékařská vysvětlení a věděli jsme, jak jim preventivně předcházet. Dodnes tam chybí leckde kanalizace a prevence proti AIDS. A podobné to bylo i s dávnými epidemiemi, které sice nějakým zázrakem obyčejně odezněly, když už neměly kde jak udeřit, ale často jsme přišly na to, co je způsobuje a často šlo o dnes běžné hygienické návyky.
Nedivme se, že lidé chtějí normálně žít a s přibývajícím jarem a létem ta touha bude sílit. Můžeme se snažit preventivně dle našich logických úvah používat roušky, jak to ostatně na některých místech děláme, ale spíše je to asi o osudu.
Nemyslím, že je rozumné vymýšlet nějaká další nařízení, která by nám snad měla zakazovat cestovat do jiného kraje a ani si neumím moc představit ty kontroly a respektování. Ostatně, viděli jsme to leckde u nás v některých územních oblastech, kde to lidé velmi nelibě nesli Svoboda pohybu je snad tou největší hodnotou, kterou se člověk ohání a nemusí jít jen o zahraničí.
Závěrem snad něco, co vás možná pobaví a přesto je to zaručeně potvrzená zpráva, kdy vám rouška určitě pomůže. Určitě je mnohdy dobrá, když se nacházíte v nějakém prašném prostředí,, nebo s takovým téměř mikroskopickým prachem při úklidu pracujete.
Dobrá může být i za mrazu, kdy zabraňuje zejména při větší tělesné námaze (rychlá chůze, nebo chůze do kopce) polykání studeného vzduchu, může vyvolávat pocit příjemného tepla a je určitou ochranou částí obličeje, které jsou jeho nejstudenějšími body a v mrazu mají největší sklon k omrzání.
Můžeme ji uvítat i na jízdním kole v chladnějším období, ale zde je otázkou, zda by tento návyk nebyl již spíše na škodu, protože často platí, že prostřední je cesta zlatá a všeho s mírou .Proto by asi člověk měl užívat roušku jen nezbytně dlouho na místech, kde to sám cítí, a která jsem tu v úvodu jmenoval.
Prevence proti covidu-19 ? Dle některých zdrojů je to především pozitivní nálada, vitamíny a co nejmenší pobyt ve větších skupinách lidí, zejména prý v uzavřených místnostech. Úplně jsem se divil, když jsem včera někdy ve 14 hodin ( 6.2.) před Lídlem viděl stát frontu na vpuštění do obchodu. V době, kdy si můžete potraviny nechat poslat domů. Mají rozum ?
Pohodový zbytek víkendu i vstup do dalšího týdne.
Žádné komentáře:
Okomentovat