Dnešní neděle byla plná milých změn. Z mlhy se přeneseme na fantastickou lávku v Lužci nad Vltavou, ze které jsou cyklisté i místní doslova unešení a prvně uvidíme i skvělé noční fotky. Hlavní most je již usazený. Fotogalerie.

Jak jsem již napsal v prvním dnešním článku, tak jsem začínal v Mlčechvostech rádiovým lovem v éteru na staré silnici, která je kupodivu stále sjízdná i pro případné auto, byť v podstatě nikam nevede.

Pak jsem si ještě zašel kousek po červené značce směrem k Jeviněvsi. Žádné zlepšení.

Na vyvýšených místech se ještě pohupovala mlha. Mělník se odtud jeví daleko i normálně.

Dalo mi trošku práci najít v mlze vůbec naši dominantu. V popředí Spomyšl.

Tak už se koukám domů :-).

Vynechat cyklistický most v Lužci by byl hřích. To již bylo opravdu krásně

Napadlo mě, že bych také mohl něco vyzkoušet. Takto vypadá lávka normálně. Připomíná zmenšenou kopii Mariánského mostu v Ústí nad Labem a s velkou nadsázkou i slavné San Francisco :-).

Toto vám z fotky udělá režim rybího oka. Všiml jsem si, že se čas od času používá zejména v automobilovém závodním prostředí.

Možná to vypadá zajímavě, ale realita je lepší, že :-)?

Co všechno na tomto stožáru na mostě vlastně je ?

Jak jsem psal již posledně, tak místní občané si nemohou lávku do přírody vynachválit. ,,Nyní můžeme na autobus u nás v Lužci, ale také do Bukole, což je výhodné a bez objížděk zejména směrem na Neratovice a Prahu" říká paní na obrázku. 

Připomínám, že samozřejmě také na Kralupy přibyla další možnost, ale bylo by možná dobré, aby to jezdilo také i o víkendech a více právě přes Zálezlice a Bukol. To už si musí obce dle potřeby zařídit a vím, že kritika často v obcích existuje, ale já to zde uvádím proto, že moje generace bude vždy z nostalgie porovnávat víkendové jízdy autobusů z dávných časů s dnešní situací, a to i bez toho, zda je to potřeba a zda to obce požadují.

Člověk si vždy snadno zvykne na více možností. Místní tu tedy nejen chodí do přírody na procházky, ale oblíbený okruh někdy vede kolem vody a alejí do Bukole, kd je u silnice v létě zejména cyklisty obležená restaurace se slunečníky.

 Doufejme, že normál zase jednou přijde a restaurace snad nějak přežijí. Podnikání je zkrátka nevyzpytatelné riziko a ukazuje se, že nemusí jít jenom o placení velkých nájmů, které již nejednoho podnikatele zničilo.

Cyklisté si dnešní krásný říjnový den užívali.

Mně se na lávce podařilo něco neuvěřitelného, co nemá  u nás obdoby. Lovci rádiových dálek jezdí na pokud možno vysoké kopce a často berou i přenosné směrové antény. Jiná skupina cestuje zase jenom s vestavěnými teleskopy. Jenom tak jsem skenoval rádio a byl jsem smířený s tím, že ho do minuty dám opět do kapsy. Stalo se něco neuvěřitelného.

V nadmořské výšce cca pouhých 150 m.n.m. na mostě nad řekou Vltavou jsem na kanále 10C ulovil norimberský multiplex, který je šířený z 243 km vzdáleného kopce Dillberg. Že jsem v Hodoníně na mostě nad řekou Moravou chytil Vídeň, tak to bylo fajn, ale takováto dálka, tak to je fantazie.

 Ještě jsem udělal na 10B z Ochsenkopfu mux Oberfranken a uklidil jsem to. O hodinu a půl později u mělnického zámku Bavorsko prakticky nešlo, ale zase 217 km vzdálený Sachsen-Anhalt. To je prostě to kouzlo rozhlasových vln.

U mostu poblíž Vrbna jsem se setkal s panem Juliusem Kožiakem, který se mimochodem zná i s jedním z autorů knížky Pivovary Mělnicka ( křtěno Lobeč 2016?), panem Tomkem a má přehled i o mělnickém internetovém dění. S jeho svolením jsem si zde dovolil vystavit krásné noční snímky mostu, který si získal široko daleko takovou popularitu a oblíbenost.

Sice máme již brzy tmu, ale ... :-).  Jak se vám dnes vstávalo :-)? I ty povinnosti byly dříve hotové a lépe se mi za včasu vyráželo.

S panem Kožiakem jsme dali řeč i na téma fotografování a shodli se na tom, že mnohý dnešní mobil dává kvalitnější fotografie, než fotoaparát při funkci automatika, byť je značkový. Co  dodat ?

To jsem již u toho nejhlavnějšího mostu, který občany Lužce zajímá nejvíce.

Romantika mostů. Přední železniční a zadní silniční je jednoproudý a nyní řízený světly. V pozadí domov :-). Nebyl jsem sám, kdo se podivoval tomu, že Lužec bude mít zvedací železniční most, když stačilo jen přesunout zastávku na druhou stranu kanálu, ale prostě na to peníze  jsou ( zřejmě fond EU) a je to větší komfort.

Pořád cítím, jak jsme ovlivněni tím, že někdy měly obce svoji zastávku i daleko od vsi. Tedy, mnohdy někde vzdálenou od centra a extrémně šlo i o několik kilometrů .

Kanál je zatím vypuštěný a tuším, že od roku 2005 už snad počtvrté. Máte jedinečnou šanci sestoupit na dno a představit si, kam až běžně sahá voda.

Rozloučíme se dnes snímky hlavního lužeckého mostu a pohledy z něj. Příště bych si dal už rád nádherné téma 28. říjen, pokud bude čas. Vždyť vznik samostatného Československa vlastně způsobil v Evropě zmatek s nedozírnými následky.

Pohodový vstup do dalšího pracovního týdne a díky, že Soutok čtete, ať už jste odkudkoliv a někdy se i někdo přizná v komentáři.