Mělnický čert nebyl čert. Napsali jste si sami.

Tento článek jste si vlastně napsali sami. Na oblíbeném Mělníčku a přímo na stránce  http://melnicek.cz/node/14937 , se našel člověk, který sháněl nějaké foto bývalého čerta z lesoparku u hotelu Ludmila. Díky tomu se našel další člověk s přezdívkou Hádes ( Bůh podsvětí)  http://cs.wikipedia.org/wiki/H%C3%A1d%C3%A9s ,  který dokázal k soše bohužel dnes již zničeného ,, čerta" napsat velmi pěkné povídání ( komentář), který jsem si dovolil s odkazem na výrok autora celý otisknout, včetně přídavku od Želvíka. Samozřejmě, že bylo také možné zadat odkaz na wikipedii, nebo to napsat vlastními slovy, ale Soutok není placené médium a doba je taková, že se spíše najde někde nějaký kritik, než někdo, koho něco potěší a dokáže to napsat. Fotku z 80. let mám náhodou ve sbírce, tak tu máme nejspíš zase takovou originalitku. Viděl jsem už přes tisíc fotek starého Mělníka, včetně pohledů, ale na ,,čerta z lesoparku" si nikde nijak nevzpomínám, byť možná někde bude.

Socha v lesoparku, který byl v 80. letech ještě pěkně upravený přiléhala k jakémusi zámečku, který až do roku 1985 sloužil i s přilehlými budovami podniku STS Mělník ( strojní traktorová stanice), který poté přesídlil k Průhonu. Po sametové revoluci sloužily přilehlé objekty ještě nějakým firmičkám, ale celý areál i se zámečkem značně zpustl.

Dobrý den, tak k tomu "čertovi": domnívám se, že se skutečně jednalo o boha Pana, neboť na nohou měl paznehty, nikoliv kopyto (pouze na jedné), jako "naši" čerti. Žel, je tomu už mnoho let, co jsem ho viděl naposled a vnucuje se mi zde hloupá představa, že měl kopyta (dvě) a nikoliv kozlí paznehty. To by ovšem ukazovalo na hrubou neznalost p. sochaře, ze které se ho jako umělce zdráhám podezírat. Ostatní indicie (rohy, nos, uši atd.) jsou správné. Omlouvám se, s kopyty či paznehty si zde nejsem vzhledem k propasti času jistý... 

Zaujalo mě něco jiného: socha Pana držela v rukou zobcovou flétnu, kterou bůh Pan nikdy nedisponoval. Vždy hrál na syrinx. Říční nymfa Syrinx byla jedna z mnoha bytostí ženského pohlaví, která nešťastníkovi neopětovala jeho lásku. Byla dcerou říčního boha Ladóna (nezaměňovat s drakem téhož jména), byl bohem stejnojmenné řeky. V onen inkriminovaný den tančila na břehu řeky, když ji tam bůh všech stád, pastýřů, lovců, pastvin i lesů "překvapil". Z celkem pochopitelných důvodů se vrhla do vln řeky svého otce a v zoufalství ho zapřísahala, aby ji zachránil, což on byl učinil. Pan místo něžného těla nymfy obejmul již jen rákosí, ve které ji Ladón proměnil (ne Zeus, jak se někde mylně uvádí). 

Smutně a zklamán seděl Pan na břehu. Náhle uslyšel, že rákosí vyluzuje tklivou hudbu a napadlo ho, že by se hodilo na hudební nástroj. Nařezal ze stonků nestejně dlouhé písťaly, svázal je lýkem a spojil včelím voskem. Tak vznikla "píšťala", se kterou je zobrazován a kterou na památku ztracené lásky nazval syrinx (někde též sýrinx). Možného čtenáře mých řádků prosím o laskavou shovívavost...

- nebyla to socha čerta, ale Satyra, poloboha z řecké mytologie, z družiny kolem boha Petra pana (náš "čert" měl Panovu píšťalu).

WIkipedie říká:

Zobrazováni jsou většinou jako napůl člověk a napůl kozel, s kučeravými vlasy, špičatýma ušima, tupým nosem s růžky, oháňkou a kozlíma nohama. A to na našeho krasavce sedělo. Ovšem, Bůh ví, kde je mu konec.

SŠ.