sobota 24. září 2022

Velký fotografický speciál z Mělnického obchvatu před jeho otevřením. Soutok prošel trasu a zjistil detaily. Zemřela oblíbená učitelka matematiky Mgr. Božena Večerková. I Mělník má svého ,, kominíčka" z filmu U mě dobrý.

 


Přátelé, dnešní počasí poslední soboty měsíce září, se opravdu povedlo a s ním přišlo tentokrát i trošku toho štěstíčka. Zkrátka, co více si po ukončení neschopenky přát, než vykročit do takového pěkného dne s několika nápady v hlavě a ještě moci zahájit u voleb :-).


Vůbec jsem nechápal, jak je možné, že je v okolí mělnického koupaliště i za zimním bazénem všude tolik aut a jakýsi  hluk z reproduktorů, se předtím nesl snad až na náš mělnický kopec. Prý je tu judo. Ihned jsem si vzpomněl na Františka Koudelku ( z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje) a rozhodl se, že bych se mohl také podívat, jak je vedený chodník pro pěší.


Zapomeňte na vyloženě přímý pěší směr známý z minulosti, jaký tu mezi krytým bazénem a závorami u Evy v relativně nedávné minulosti ještě při oddělení stromky od silnice panoval, ale na druhou stranu nám tu vyrostla docela pěkná odloučená pěší zóna s hezkými výhledy na celý sportovní areál. Nakonec se tu rýsuje možná příjemný sportovní areál s určitým zastoupením zeleně a snad i nějakým tím občasným občerstvením.



Pěší cesta mě dovedla až někam sem, kde jsem o její pokračování zcela ztratil zájem. Jak jinak. Zajímá mě hlavně obchvat a cítím, že se historicky prvně v životě ( a možná naposled) podívám na nový mělnický most. Konečně, pořád tu ještě pobíhala řádka montérů, kteří dodělávali nějaké drobné úpravy a malá skupinka mi právě bránila ve výhledu na pokračování cesty pro pěší.


A je to jasné. Vyslyšeli mě a zdravý rozum zvítězil. Veškerá těžká doprava musí nyní prostě přes most a auta z Bezručovy a Tyršovy ulice by neměla mít problém, se dostat na kruhový obchvat na Pšovce.


Pokračování od nádraží ke koupališti, do kempu, k firmám v Řípské ulici, na Okrouhlík a na kruhový objezd na Pšovce by mělo být oproštěno od značné části zejména těžké dopravy.



Vydal jsem se pochopitelně na most, který nyní bude řadu měsíců svádět onu nepříjemnou dopravu aspoň za část města.


Pohled ve směru Česká Lípa, Slaný.


Pohled k vlakovému nádraží. Bývalý přejezd u Evy má sloužit již jen chodcům a cyklistům, a má tam být namontováno nějaké zabezpečovací zařízení, které bude nutné pro překonání velmi frekventované silnice.

Pohled k severozápadu.



Dále jsem se vydal po trase obchvatu.


Tento kruhový objezd bude v této fázi posílat vozidla od České Lípy a Slaného na most přes trať, ale to je jen prozatímní řešení. Jak jistě víte, tak obchvat bude pokračovat pod mostem, povede po pozemku bývalých a již zbořených jatek a bude směřovat polem do části Neuberk. Celé to máte zde ve tvaru té vybledlé trasy, která je zde uvedena tak, jako čtvrtá etapa.




Dále asi není třeba nějaký čas komentářů.



Směr sever.











Zapózoval mi slovenský zeměměřič, který mi potvrdil, že dnes opravdu není nutná obsluha u snímací kamery a vše dálkově ( vysílačkou) ovládá jeden člověk.


Tak se to již brzy bude jevit všem, kteří přijedou od České Lípy a budou mířit na Prahu.


První kruháč za mostem, který jednou hlavní obchvatovou trasu přesměruje jinam.


Zpětný pohled.








Přerušení staré silnice u velkoskladu Eva.



Tady si řidiči připomenou, že Mělník je městem vína.




A jsme na konci. Budeme obracet a užijeme si tu komunikaci, dokud to pěšky ještě jde. Příště už autem :-).


Pohled na dnešní trasu mířící z České Lípy na Pšovku.


Pohled na most od severu ještě před kruhovým objezdem.


Tudy povede budoucí obchvat.



Až krajina kolem obchvatu zaroste travou a koryta pro odvod dešťové vody získají finální podobu, bude tu vše jistě zase estetičtější.



Na trase budoucího obchvatu.



Stavební technika, bez které se takové stavby neobejdou. Práce tu provádí firma Strabag a píši to v přítomném čase, protože obchvat není zdaleka dokončen, ale pouze jeho druhá etapa.




Moje procházka pak vedla tak trochu symbolicky tam, kam povede i obchvat.


Tato kombinace města a přírody, se mi nikdy neokoukala. Ale, ono to není asi ani možné, když se právě tady dívám do dětství.


Nejlepší možnost, jak se v nějakém poklidném místě dostat zase na druhou stranu té pomyslné šílené automobilové trasy je čtvrť Rousovice. Díky tomu mám konečně přehled i o tom, že Billa snad už konečně zaplnila všechny prostory k pronájmu. To víte, dnes už vám Košík a Rohlík vše přiveze, a kdo nechce, tak nikam nemusí.

To už je osud nás stárnoucích, že občas navštěvujeme hřbitov. Za život už znáte moc lidí, a tak proč ne? Tak už se s Boženkou nikdy nepotkám.

Jsou učitelé, kteří nejsou vůbec špatní, mají rádi svůj obor, ale z nějakých důvodů vydrží na jednom místě jen chvíli a zná je jen několik žáků. Nikdo ani neví, kam odešli. A pak jsou ti další, kteří se stanou doslova legendami pro několik generací. Dokonce jsem se nedávno setkal s případem, kdy učil mládež  ve stejném místě již potomek jedné takové známé legendy.

Takovou legendou byla i ,, populární matykářka" Boženka Večerková, která nejprve dojížděla do mělnického SOU pražských cukrovarů ( dnes ISŠT) z Kralup nad Vltavou, aby na Mělníku asi v roce 1980 zakotvila natrvalo. Jako tehdy jediná učitelka na místě, kde byli tehdy snad s vyjímkou kuchařek jen samí muži, byla určitým středem pozornosti, ale také měla slabost pro ,, talentované žáky", dokázala na ně apelovat ve jménu zvyšování jejich kvalifikace a i po mnoha letech, se při setkáních zajímala o jejich osudy a přispěchala i s nějakou situací týkající se své maličkosti.

Kdykoliv jsem někdy někde zmínil její jméno, každý věděl a snad každý vzpomenul jenom v dobrém.


Kdo jste ji znal, tak prosím vzpomeňte. ,, Upřímnou soustrast pozůstalým".



Takto prosím vypadají parte ve Znojmě. Hned víte, zda někoho znáte aspoň podle vidění. Berte to tak, jako návrh pro zastupitelstvo. U nás se s podobnou formou zatím setkáváme v rubrice ,, Vzpomínáme" v Mělnické radnici.


Abychom neskončili dnes tak smutně, tak si dáme něco veselejšího. Znáte film U mě dobrý?



Tam je takové scéna, kde se nedaleko Vyšehradu převléká Miroslav Vladyka do pracovního oděvu kominíka, vtírá se mezi vycházející svatby a za jistý slušný poplatek, se s nimi nechává pro štěstí fotit. Ve filmu mu to nakonec pokazí počasí a snad i snížený zájem.

Podobnou figurku jsem našel i u nás, jen jde o vodníka a chodí za zámek. Dnes mi řekl, že je rád, že je hezky. Když jsem mu řekl, že by jako vodník měl mít rád déšť a vodu, tak opáčil, že je rád za pěkné počasí, protože to prý táhne lidi ven :-).

Hezký zbytek víkendu!




Žádné komentáře:

Okomentovat