Nevím jak vy, ale jeden z mých oblíbených filmů posledních desetiletí je film U mě dobrý z roku 2008.
Samozřejmě mě přitáhl humor nejen celé party kolem Bolka Polívky, ale i krásné téměř vodácké prostředí a začal jsem přemýšlet, kde to tam v Praze asi natočili. Dlouho jsem tipoval místa někde poblíž soutoku Vltavy s Berounkou. Dále mi imponovalo, že tak pěkný film končí pod našim Mělníkem a vlastně nám dělá reklamu. Nakonec mi filmová místa ukázala, že jde o dosud neobjevený Libeňský ostrov.
Pamatujete na scénku , ve které kdysi Slávek Šimek říká Luďkovi Sobotovi : ,, Mistře, byl jste na nějakém ostrově ? - Jak ? - No třeba na Jávě. ( ostrov v Indonesii) - Tak na té jsem seděl. - Ale ne, vy mi nerozumíte. Já myslím ostrov. - Jo, zrovna ve čtvrtek na Libeňáku pro gauč...
Prostě jsem nabyl dojmu, že tam asi budu muset někdy jet a zrovna se to všechno hodilo. Navíc se nabízela možnost pro další turistiku.
Z Letňan jsem tedy dojel metrem do Holešovic a vydal se na cestu přes bývalý autobusák ( zase těžká nostalgie měnícího se života) po ulici Vrbenského, abych po překlenutí Argentinské sešel k ní a podle ní přešel řeku Vltavu. dále je to jednoduché a velmi romantické podle řeky, nebo i cyklostezky.
Podejdete železniční most, možná uvidíte výletní loď z Troji ....
.... a již vás vítají říční ramena v Praze- Libni.
Závěr cesty po pobřeží musíte společně s cyklisty a asi za 45 minut přejdete na Libeňský ostrov.
Ani se nechce věřit, že jdete na nějaké romantické místo.
Pokud si myslíte, že se dostanete do zahrádek ( kolonie) a k Vltavě, tak ani náhodou. Musíte mít klíč od vstupních branek. Kam se ale dostanete, tak to je vůbec to nejhlavnější místo filmu. ,, Pane, vraťte se podle té zdi na začátek a hned za ní zahněte."
To vám bylo k nevíře. To byla úplně stejná pěšinka, jako když jdete u nás z Polabí tou nedoporučenou cestičkou na vlastní nebezpečí ke starým lázním ( potápěči). Tento záběr mi dodal dojmu, že to je přesně ono místo.
Zde to vyniklo snad ještě lépe, ale jak vidíte, tak je pod plachtou přístavba, která ve filmu není. To je tedy restaurace U Budyho.
Všude bylo plno a vypadalo to, jak v zahrádkářské kolonii. Vltava ale byla poněkud z ruky za plotem a bránily další zahrádky. Nicméně, dále můžete potkat podobnou hospodu, která už je u Vltavy, ale sem se leze jen tou cestičkou ....
..... a byly tu mraky lidí.
Cestička k hospodě. Směrem k centru uvidím přímo u Vltavy kromě té jmenované ještě nejméně jednu dřevěnou přímo u vody.
To byly místní toalety bokem od cestičky :-).
Vstupní branky jen pro zahrádkáře.
Pak už jsem šel podle nějaké hospody u cesty, která sousedila s nějakou taneční školou jisté paní Langerové a podešel i první most z mnoha dalších. Přichází cyklostezka s pěkným výhledem na vysílač Žižkov, golfové hřiště a v dáli se buduje.
Tady se mohutně staví byty. Tak, jako mají ve Vídni od roku 1980, nebo už 1977 Donau city, tak tady vzniká Rohan city. To už jsme v Karlíně, díváme se za stavbu na Rohanské nábřeží, kde jezdí plno aut podle starých, ale pěkných domů a na pozadí je kromě Žižkova i Vítkov.
Tady již bydlí lidé.
Kilometrově jde o směšné vzdálenosti, ale teď k večeru jsem již byl trochu nervózní. Měl jsem později odbočit na Florenc k metru, ale ta síla jít podle řeky až ke Karlovu mostu byla mocná.
Jan Žižka. Tam jsem o předloňských Vánocích přece stál a je tu článek. Ten život žene.
Štvanice. Divoká voda, tenis a vlak. Kolikrát jen tu člověk koukal třeba televizí na Kodeše, či i na Martinu Navrátilovou a do ticha projel vlak.
Je tu i nástup na výletní loď. Jen to má člověk zase vše proti slunci.
Generální ředitelství Českých drah je obří budova o několika patrech. Skoro se chce laicky vznést otázka : ,, Jak tam může pracovat tolik lidí ? " Ale, tak dnes je doba opravdu švejkovská. Máme třeba Ústav pro výzkum totalitních režimů. To by byl průšvih tam něco pokazit. Nebo máme pro každý den v roce vymyšlený nějaký mezinárodní den něčeho. To už člověku hlava nebere a všichni ti lidé se slušně uživí.
Kvůli sluníčku jsem se snažil hledat místa, kde nebude tolik vadit. Teď si dám s komentáři chvíli pohov. Už dnes píši třetí článek, je večer a koho to zajímá, tak si to najde v mapě. Možná to ani nikdo moc neocení. Dokonce si vzpomínám, jak mi tu jednou ( předloni ?) na Vánoce kdosi vytkl, abych se prý odstěhoval do Prahy, když jsem si dovolil seriál o pěti dílech. Lidé jsou různí a někdy jim nerozumím. Proč to tedy čtou ?
Spíše chtějí někoho znechutit, neboť to nedá práci.
Podobnou upoutávku na výstavu Salvátora Dalího tu už máme.
Tady si člověk uvědomí, že má Praha plno krásných nábřeží , a že není jen Kampa, kam tak rád chodím, když jsem zde.
Alšovo nábřeží vás pak vyvede k semaforu u Karlova mostu a máte za sebou z Holešovic podle řeky rovných 8 km. Bylo fajn sledovat, jak se člověk postupně dostal z takového až venkovského trampského prostředí Libně do té třpytivé centrální Prahy plné nejen stavebních krás, ale třeba i mladých dívek popíjejících na restauračních lodích, nebo lovících v ulicích bohaté cizince na své dlouhé blond vlasy a krátké sukně :-)
Zrovna jsem dnes tady četl, že se u nás volila Miss ....
Pak už jen bylo jasné, že k metru jenom tak nedojdu a v rychlosti si prohlédnu již v šeru své oblíbené památky.
Jsme na konci článku a pokud by se vám taková procházka líbila, tak těžko radit. Těžko už pojedete před procházkou do Letňan a můžete z trasy kdekoliv odbočit, nebo si ji něčím zkrátit. Tady je prostě vše na vás, jak si s čím poradíte. Pokud čas nechcete řešit vůbec a chcete se volně procházet, tak dvě osmdesátikorunové jízdenky jsou na místě. I tak to není jednou za čas drahé, ale řešení jízdného je prostě zábava, zvlášť když někdy jde o opravdu velké finanční rozdíly.
Hezký zbytek víkendu a pohodový vstup do dalšího týdne.
Žádné komentáře:
Okomentovat