.: Taková krásná byla první neděle měsíce září na bájné hoře Říp. Dnes navštívíme jedno ze tří míst v blízkosti Mělníka, které vám dodá úžasnou energii.

Včera jsem tady slíbil, že když není tento víkend venku zrovna dvakrát milé počasí, tak si jej uděláme aspoň tady na Soutoku :-). Můžete bydlet kde chcete a můžete svůj domov obdivovat a mít ho rádi, nebo na něj nadávat a přemýšlet, že se někam přestěhujete, ale pohled na zapadající slunce v blízkosti hory Říp, nebo přímo za ní již zahrál mnohokrát povznešenou notu na city pozorovatelů na zámecké vyhlídce.

Vždyť dnes již dávno nežijeme v době nevolnictví, mnozí známe krajinu bližší i vzdálenější, kam se můžeme dle libosti občas vypravit, a tak je to jistá chvíle pro zastavení a následnou meditaci. Konečně, již pan herec a moderátor Luděk Munzar vyslovil v tehdy novém dvacetiminutovém seriálu Rozhledny ( 1998) svatou pravdu, že Česká republika je rozhlednovým královstvím, měli bychom si rozhleden i míst rozhledů vážit, protože nám umožňují vidět mnohem dále a toto transformovat celkově do života.

Mimochodem, možná že i díky němu a tomuto seriálu má dnes okres Mělník nádhernou rozhlednu na Vrátenské hoře ( 28.10.1999) a konečně i malou krasavici v Kadlíně ( 2006).

A je tomu všemu opravdu tak. Někdy se topíme v malichernostech, těžko spatřujeme důsledky svých činů, jsme leckdy i negativně naladění, a pak stačí vystoupat na nějaký kopec, nebo rozhlednu, a když to všechno pod sebou vidíme až kamsi do dáli, tak se vždy cítíme povzneseni, jako kdybychom právě spolkli nějakou neviditelnou sílu, kterou bychom snad mohli přirovnat i k jistému pocitu dotyku s moudrostí.

Člověk tedy již dávno ví, co může od hory Říp očekávat a je to turistický cíl k nezaplacení. To oceníte třeba i v neděli v poledne, když si představíte, že blízké kokořínské lesy a skály jsou přecpány turisty, okresní silnice zažívá kolaps pod náporem cyklistů a chatařů, kteří se v odpoledních hodinách navracejí do Prahy a dlouho zaplněná placená parkoviště postupně během několika hodin zalije stín podobně tak, jako celé údolí.

Proti takové představě není alternativa nedělního odpoledního krátkého výletu na Říp vůbec špatná. Čeká vás krásná, široká, přehledná a rychlá silnice, kde nemusíte vůbec řešit nějaká předjíždění, vyhýbání se, nebo parkování.

Většina lidí je tedy zvyklá jezdit na naši národní horu přes obce Cítov a Krabčice s parkováním na parkovišti v obci Rovné. Odtud vede nejprve poměrně romantická alej s výhledy, kterou vidíme od našeho zámku, a kterou následuje dle mého gusta poměrně nudná a táhlá lesní panelka k vrcholu.

Kdo má však smysl pro pohodu, klid a romantiku, tak velmi rád přichází na Říp po červené značce od obce Ctiněves, která se hlásí k pověsti. Dokladem toho je i název obecního hostince, který otvírá o víkendu již v 11 hodin ...

https://www.firmy.cz/detail/13111406-hostinec-u-praotce-cecha-ctineves.html

Ve Ctiněvsi navíc sídlí několik let i minipivovar.

https://www.facebook.com/podripskepivo/

Myslím si však, že pokud sem obvykle přijedete autem, tak vám tyto informace nic říkat nebudou a jiný druh veřejné dopravy tu nijak zejména o víkendu nekvete. Pár spojů lokálky od Vraňan do Straškova to nevytrhne. Krabčice jsou sice obcí kde o pracovních dnech staví každou hodinu autobusy linky 467 PID ( Roudnice nad Labem - Mělník-Mladá Boleslav), ale v sobotu nic a v neděli odjedete k Mělníku pouze ve 12.01, 16.01 a ve 20.01. To jen pro zajímavost.

V minulosti obec ožívala především při Řípské pouti, kdy tudy projížděl mimořádný parní vlak z Prahy jménem Král Jiří do obce Zlonice, a kdy řada stánků stála u samotné zastávky. Články tu také najdete. Na snímku výše je pak bájný pramen studánky Hamlouf.

Taková obyčejná polní cestička s výhledy má něco do sebe, a když vedle vás roste ještě dvoumetrová kukuřice, tak je to zážitek :-).

Samozřejmě, že když jsem sem jel, tak jsem si přál, aby byly daleké výhledy, ostrý obzor, na rádio mi dopadaly daleké signály a ještě bylo krásné počasí, ale člověk nemůže mít vše, protože se to spolu obvykle nekamarádí. Tedy, bylo mi jasné, že dnes tu bude jenom krásné počasí, a to další přijde třeba za měsíc.

Protože již bylo odpoledne, tak jsem na své oblíbené trase potkal jen minimum lidí a nejvíce jich sedělo nahoře u občerstvení. Vůbec mě nepřekvapilo, že všichni návštěvníci přijeli až na jednu vyjímku z Prahy.

Nahoru tady vede taková prudká cestička, ale je to rychlé, romantické a člověk vidí, že na to ještě zdravotně pořád má.

Kam jen oko dohlédne, tak všude žijí lidé, kteří mluví naší řečí. Tam všude můžete na kopec, nebo do restaurace a všude vám budou rozumět :-).

Pohledy směrem k Házmburku, vrchu Raná a potažmo Klínovci. Triedr jsem sice v batohu měl, ale bylo mi jasné, že to je hudba budoucnosti. Tady už opravdu platí, že musíte při, nebo po nějakém větru a dešti, když se vyjasní skočit do auta a prostě jet, což si pracující může dovolit jen o víkendu, nebo o svátcích a obyčejně takové počasí zase moc ven neláká :-).

Vyhlídka na Prahu byla tentokrát ozdobena takto. Někteří známí se mi diví, že cestuji sám a říkají mi, že by to oni takto nemohli. Odpovídám jim, že si dělám to svoje, co mě baví a zajímá, a společnost mám podle situace také a ještě různorodou. Tady to třeba byly dvě osamocené studentky z Prahy, které přemýšlely, kde že leží to jejich město. Co by je člověk trošku nepoučil ?

Samozřejmě, že jsem přitom fotil, pak zase tahal z báglu rádio, užíval si tu krásnou vyhlídku a mezitím mi přišla další čtyřčlenná rodina, kde se střídala čeština s angličtinou. Říkám: ,, Koukám jak učíte děcka jazykům." Nu, a zase jsem byl chytřejší. Táta je prý Američan :-).

Podívejte se, jak krásně bylo tentokrát vidět domů. Vzdálenost 13.6 km.

Co by to bylo za návštěvu, kdybych nevyfotil kapličku ?

Samozřejmě přišla i návštěva Roudnické vyhlídky.

Na pozadí Sedlo, vpravo Sovice s vinným svahem. Odtud jsou roudnická vína.

Když jsem dorazil z Roudnické vyhlídky zpět, tak se už chata i okolí ukládaly k turistickému spánku.

Zašel jsem také ještě na své místečko, kde se mi poměrně často dařilo v minulosti ulovit i polský dabový signál z Kladska, ale jelikož šlo jen blízké pohraniční Bavorsko a signál se nejlépe šířil od jihozápadu, tak mi tentokrát přicházel na prut na kanálu 5B signál z Plzeňska. Nechci to zakřiknou, ale zdá se, že snad v blízké budoucnosti sem pojedu s podobně praštěným kolegou, abychom porovnali příjem na teleskop s příjmem na směrovou anténu.

Na snímku pak samozřejmě poznáváte mělnickou elektrárnu, Housecké vrchy i dvojici Bezdězů vlevo. Byl vidět i Ještěd, ale tak špatně, že jsem sem ani fotku nedával.

Tady vidíte vpravo u obzoru Kaučuk v Kralupech nad Vltavou a zde jsem potkal tu vyjímku. Vracel jsem se opět přes Pražskou vyhlídku a naposled jsem zkusil, zda se třeba nějak překvapivě nezlepšily podmínky. To jinak nejde, než to prostě občas zkusit. Náhle se objevil muž se ženou v mých letech a ženu hned zajímala moje technika.

Ona byla dokonce technicky v obraze a chtěla rady, aby jí také to rádio ukazovalo obrázky. Jakou značku prý doporučuji :-). Když jsem se dozvěděl odkud je ona a odkud je muž, tak se pochopitelně ukázalo, že znám u nich v povltavské obci jejího souseda ze svého prvního zaměstnání a v obci na Slánsku, kde zase bydlel její přítel a jinak prý pilot malého dopravního letadla, tak tam jsem měl zase nějakou práci :-). Vážně je tento svět malý, a když si lidé spolu trochu promluví, tak často najdou zejména v přírodě a na vyhlídkách společně zajímavé body pro rozhovor.

Nakonec jsem byl tedy rád, že jsem se vůbec stihl do tmy vrátit :-).