Polední sobotní Mělník: Vlak Karel I . Zemřel loděnický harcovník Jan Fabián. Sláva U Beníšků? Koše ve strouze.

Když jsem tak přemýšlel, jaké foto dát na úvod článku, tak bylo jasno, ale začít musím bohužel něčím úplně jiným.

Je určitou ironií osudu, že zrovna nedávno jsem šel  na svém výletě do Liběchova  kolem ,, motobaru" na Pšovce, kde můžete ve výloze spatřit bleděmodrý  stroj Jawa 005 ( řečený Pionýr). Ten sem zřejmě daroval dle mé domněnky jeden ze dvou organizátorů srazu bývalých loděnických zaměstanců pan Jaroslav Tovara a vždy mi připomene krásnou chvíli našeho společenského života.

Psal se rok 1997 a po kolejích ze Mšena, se řítí od Mělnické Vrutice přes Velký Borek k Mělníku v rámci oslav 100 let trati Mělník-Mšeno-Dolní Cetno parní lokomotiva. Je to obrovská euforie. Lidé z domů a zahrad nám mávají, mašina píská a podle vlaku jede hrdě  zmíněný stroj řízený Jardou Tovarou, který v ruce třímá větrem rozvinutý prapor České republiky. Všichni se usmívají a rodí se nesmrtelná vzpomínka v myslích některých účastníků.

Druhým spoluorganizátorem loděnického srazu je člověk, který si mě osobně získal svým přístupem k životu, byť se naše zdejší osudy jen tu a tam potkaly. Pan Fabián byl člověk nesmírně energický s úžasnou schopností rázně organizovat věci a smyslem pro humor i pro určitou lidskost. Kromě toho mu nebylo cizí ani v 80 letech (!) provozovat výlety s cestovními kancelářemi, nebo se dokonce účastnit turistických akcí, jakými byly například Zimní přechod Nedvězí. Jeho úžasná energie a vitalita může být vzorem života všem seniorům v důchodovém i předdůchodovém věku, pokud jim zdraví slouží.

Byl to opravdový bojovník, ale bohužel svůj  poslední boj o život ve svých krásných 87 letech prohrál. Osud mu poděkoval za svůj životní přístup rychlým koncem. Závěrem mi nezbývá, než popřát příbuzným upřimnou soustrast ( jistě i za vás některé čtenáře) a na poslední cestě poděkovat člověku, který mě svým přístupem k životu dokázal fascinovat.

Zemřel v úterý ráno 25. dubna ve věku 87 let. Poslední rozloučení se zesnulým se koná ve čtvrtek 4.5. v 11 hodin v obřadní síni na Chloumku , jak je patrné z úmrtního listu.

A teď už tedy pojďme k veselejším věcem, neb v životě se střídá smutek s radostí a obráceně. Už jen ze zvědavosti jsem se asi v 11.30 dopravil na vlakové nádraží v Mělníku, kam vede každoročně výletní cesta zvláštního vlaku Karel I. v rámci programu akce ,, Audience u císaře Karla I." v Brandýse nad Labem.

Před příjezdem vlaku se zdálo, že se tu ani nic zvláštního dít nemá. Mělničtí to tak nějak bojkotovali, protože vědí, že jim asi Soutok stejně pravděpodobně dodá obrázky :-) a mnozí se těší hlavně na ten 13. květen, kdy pojede pára z Prahy do Mšena a otevře se tak slavnostně turistická sezona. Nicméně vás musím upozornit, že v našem největším železničním muzeu v Lužné u Rakovníka otevřou ve stejný den akcí ,, Den s párou" svoji muzejní sezónu a na točnu vyjede množství parních krásek od nejmenších mašinek, až po majestátný modrý rychlíkový Albatros. Věřím však, že naprostá většina z nás zůstane věrna dění v okolí města.

Po příjezdu vlaku, se z jeho útrob vyvalilo takové množství lidí, že se to zkrátka jenom tak nevidí. Téměř okamžitě došlo k odpojení lokomotivy a jejímu připojení na druhou stranu vlaku. Vlak meškal ve stanici necelou půlhodinku, kterou řada cestujících využila k jistému protažení údů na mělnickém nádraží.

Chvíli jsem dokonce přemýšlel o tom, zda by naše město tohoto příjezdu vlaku do Mělníka do budoucna nedokázalo nějak využít, ale o tom jsou časté diskuse, které kritizují, že Mělník nedokáže návštěvníky našeho města prostě vůbec využívat. To ještě v dnešním článku uvidíte.

Lidé- zájem- prosperita.

Vždy chci vyfotit jen pár snímků a stejně nikdy neodolám.

Pořád jedno a to samé.

Ještě štěstí, že lidé stárnou, a pro někoho je to nové, nebo prostě jen stále krásné, či zajímavé :-).

Odkloněný byl i vlak, který převážel automobilové výrobky do Německa.

Průvodčí vyzýval několikrát cestující, aby si již nastoupili a mohlo se jet zpět.

A tak vyjel vlak v pravé poledne opět do centra slavností.

Dlouho jsem již nefotil žádná milá zvířátka, tak se pokochejte. Vzpomněl jsem i na bobry u Vrbna, ale letos je to počasí hrozné a brání mnoha aktivitám.

Když už jsme tak u té vody, tak se musím zmínit o jednom nešvaru, který se nám v Mělníku neuvěřitelně rozrostl. Tak vypadají po čase nákupní koše firem Tesco a Kaufland, které běžně končí v říčce Pšovce a někdy jich vidíte ve strouze i několik. Nevím, co dělají ti, kteří mají na starost monitorování parkovišť u těchto obchoďáků, ani pochůzkáři z řad MP, ale koše nikomu očividně nechybí a struha také nikoho nezajímá.

V poslední době, se na netu rozhořely zase diskuse na téma Amerika a Karlovo náměstí. To je nádhera co ? Mimochodem, celý vyfocený spodek tohoto obchoďáku na Pražské ulici vypadá, jako podnikatelsky opuštěný. Je za tím vysoký nájem, nezájem podnikat, nebo neschopnost vymýšlet aktivity, které by sem někoho lákaly ?

Ano, můj článek, by se dal nazvat, jako téměř polední vydání :-)))).

Vita pulchra est. Život je krásný. -Jen když vám nic není a můžete si dělat, co chcete :-)). Někdy jsme tak nenároční, že nám stačí i jen volný den :-).

Že by v restauraci U Beníšků už místo 17. hodiny začali zase otevírat na poledne na obědy ? Když tam vidím ty motocykly s německými SPZ, tak bych spíše věřil, že jde o nějakou dohodu po internetu.
Nelíbí se to snad někomu ? Stěžuje si někdo, že snad mělnické restaurace otevírají nejdříve v 15 hodin i v sobotu, jako někde na vsi ? A jsme zase u toho propojení věcí a věty .. vše souvisí se vším".

Myslíte si, že z místních mělnických lidí se najde pro mělnické restaurace dostatečná klientela, která je uživí ?
Samozřejmě, že mají zájem hlavně o turisty a ještě lépe o ty movitější turisty. Když je sem není schopné dotlačit město na základě turistických atrakcí ( podzemí), tak si je pozvou sami. Mimochodem, v květnu hodně jezdili motorkáři z Německa na Kokořín, a to i v čase socialismu.

A teď se můžeme zase rozčilovat, že zámek už dávno není cenami pro normální lidi a klidně si na tři dny v týdnu zavře. Je to začarovaný kruh a i fakt, že zřejmě hromada lidí obědvá doma, nebo v cizích místech na cestách. Mimochodem, poslední díl Básníků byl moc pěkný a jistě jste mnozí poznali interiér restaurace U Beníšků.

 Tak-že kritizujme úroveň našich restaurací i možnosti kvality určitého posezení ( posezení u řeky, nebo na tichých zahrádkách ve dvorech, či v parcích), ale zkusme hledat pohled i z jiného úhlu. Mimochodem, nikdy jsem nepochopil, proč třeba lidé nechodili do krásné restaurace, jakou byla bývalá Pojišťovna, která umožnila docela pěkné posezení na terase s výhledem do parku. Jinak si obdobné posezení s určitým kontaktem na park dovedu představit i na Karlově náměstí.

Nakonec jsem přidal ještě několik fotek z Vídně, kde se mi líbí to krásné venkovní propojení parkové zeleně, posezení, historických budov i kultury.