Nejkrásnější procházky po Mělníku II. Mezi Mělníkem a Liběchovem. Okruhy nejkratší.

Trasa vede i poblíž kolejí v bezpečné vzdálenosti a s výhledy.

Výlety jsou aspoň pro mě ( ne pro každého) kořením života a můžeme si je připomínat ve fotografiích, ale také v turistických denících, na pohledech, skládačkách, lentikulárních pohlednicích, nebo si je prostě promítat jen ve vzpomínkách. Pokud je dáme na internet, tak někoho zaujmou, ale sledovanost není kdovíjaká, byť máme někdy pocit, že je dané místo tak blízko, nebo tak dostupné, že jej lze považovat za součást Mělníka. Jenže to asi opravdu není ten pravý Mělník a docela je slušná poptávka po trasách přímo v katastru města.

Důvod je možná i ten, že lidé mají kočárky, malé děti, nebo se chtějí jen tak projít, aby to měli kousek domů a nemuseli si zapisovat nějaké odjezdy vlaků apod. A tak jsem se včera rozhodl, že po úspěšném článku, který vás zavedl na Turbovický hřbet za Brabčovem a do Hořeních Vinic, že něco přidám.

Hektometrovník. Číslo udává, jak daleko je to z tohoto místa přes Kolín,Jihlavu a Znojmo do Vídně. Po trati se jezdí od roku 1874 a stavěla ji společnost Rakouská severozápadní dráha.
https://www.kf0015.cz/?p=11860

Vyšel jsem si v 15 hodin do Liběchova, kde jsem se nijak nezdržoval a v 19.30 jsem přišel zase domů. Jenže jsem nafotil cestou 130 fotografií a nemělo by smysl z tohoto počtu dělat výběr pro jeden článek. Vždyť člověka pohladilo tolik krásných záběrů. Přišel tedy nápad z toho udělat takové logické celky.

Vycházel jsem přitom z věcí, které mi nejsou cizí a vlastní zážitky mi jsou předlohou. Co tedy dnes může dělat mladá rodina s malými dětmi, pokud třeba ještě musí sebou brát na vycházky i kočárek ? Buď se placatí po centru, nebo v parku na Polabí, případně se odhodlá do Hořínského parku, či jiných parčíků, ale vše ostatní je již daleko.

V Poděbradech se jezdí s kočáry také podle Labe po asfaltce k restauraci Cidlina mezi cyklisty. To ostatně v Drážďanech také. Tam mají stromy, ale k Nymburku už nejedou, protože to tam se stromy trochu zanedbali a je to 8 km. Na Mělníku to nejde. Občerstvení na Hadíku stále není ( něco tam kdysi bývalo) a asfalt ke starým lázním také chybí. Jinak by to bylo docela krásné prodloužení Polabského parku s ještě lepším cílem, než je pro někoho posezení v ,,Rasovně".

Pojďme tedy do reality. Zelená turistická značka na Liběchov vedla z centra vždy podle koupaliště a za železniční koleje, podle kterých vás dovedla až do Mlazic. Jde se tudy podle kolejí docela příjemně a občas máte i docela pěkné rozhledy k centru. Vlaky moc nejezdí, jsou krátké, nijak zvlášť hlučné se mi nezdály a pro děti i příznivce železnice a cestování to bude jistě určité zpestření.

Nepíšu schválně žádné časy, ani kilometry, protože to má stejně každý jinak, a to i s nástupním místem. U železničního přejezdu, se zde nachází železniční zastávka Mělník-Mlazice pro běžné osobní vlaky, ale také důležitý hostinec U zelené lípy. V létě se sedí i venku a díky odklonění dopravy na obchvat je tu dnes již provoz minimální.

Naproti ,, lípě" je i autobusová zastávka, odkud se hravě dostanete na autobusové nádraží i do centra města a nezřídka přímo přes centrum do mnoha zastávek v Pražské ulici, včetně cukrovaru. Lze tedy toto zařízení využít, jako takovou občerstvovací zastávku na akci.

Dále je těch možností poněkud více. V tomto článku, se chci věnovat okruhům nejkratším. Dá se samozřejmě jít ihned k městu dnes širokou a relativně poklidnou Českolipskou ulicí, která vás dovede, až ke kruháči na Pšovce. Můžete také jen kousek za místní hasičárnou a školou odbočit vlevo a vydat se úzkou silnicí podle bývalé stáčírny a bývalého autocvičiště. Zastavit se můžete o kus dále v restauraci U Tauchmanů ( nevím přesně název, ale nelze přehlédnout), nebo podejdete obchvatovou silnici na Českou Lípu a podle fotbalového hřiště a budov firmy Junker dospějete opět na zelenou značku ke koupališti.

Kdo z nás by však nezatoužil aspoň trochu po přírodě a okolí, které je oproštěno od technických výkřiků ? K Mlazickým tůním, k řece Labi, nebo nebo k loděnicím a k přístavu lze zvolit dvě cesty. Je to ulice K Přívozu, která vede podle budov a autoparku ČSAD nejkratší cestou ke všem jmenovaným cílům. Doporučuji ovšem z praktického důvodu pokračovat po staré silnici k Vehlovicům a to proto, že projdete v pohodě vše, co uvidíte na obrázcích.

Ještě, než dojdete k restauraci U Jelínků, tak odbočíte vlevo, ale můžete to vzít i přes restauraci a odbočit, až za ní. Pozor! První odbočka za ,, lípou" nese název na Staré cestě a je to taková ulička mezi domy, která vás zavede do ulice K Přívozu. Obě odbočky vlevo vás tedy spolehlivě dovedou až k Labi, zvlášť pokud se budete držet nejširších cest a nepůjdete k místům, která připomínají vrátnice do nějakých minipodniků.

S největší pravděpodobností zřejmě dojdete k horkovodu, který tu překračuje řeku do obce Dolní Beřkovice, ale ten si prohlédneme příště. V každém případě je tu mezi katastrem Mlazic, nebo spíše už Vehlovic důležitá lávka pro pěší ( i pro kola) do Dolních Beřkovic a není bez zajímavosti připomenout, že než se Mělník dočkal v roce 1874 své nádražní budovy na dnešní trati z Nymburku do Děčína ( hlavně tedy dnes 072), tak nádraží v Dolních Beřkovicích, kde se jezdilo již od roku 1850 neslo prý název Mělník ( dnešní trať  číslo 090 jízdního řádu ČD.)

Odtud vede v blízkosti břehu docela příjemná cesta oázou zeleně, která vás dovede až na dohled obce Vlíněves.

Jen o 50 metrů dále je místo, které je pro moji generaci nesmírně významné. Ve věku 19-20 let jsme mnozí povinně rukovali do řad Československé lidově demokratické armády ( znáte z filmů Tankový prapor, Černí baroni) a součástí základní dvouleté presenční vojenské služby byly i jednou v roce plavby u Mělníka. Tedy, aspoň tam, kde jsem byl já, nikoliv třeba na Slovensku. A opravdu jsem se vždy mohl demokraticky rozhodnout, zda se jich účastním, či zůstanu dobrovolně armádní zálohou pluku.

Odtud již vede do Mlazic tato panelová cesta, a tak mě tak napadá, že je vlastně pozůstatkem těch vojenských plaveb. Dnes je hojně využívána rybáři a pokud jste tu nikdy nebyli, tak budete překvapeni, jaké obrovské vodní a lesní plochy tu jsou.

To už jsem se dostal do posledních končin přírody na původní navigaci. Za zády máte Vlíněves ...

....a před sebou lodní vjezd do přístavu. Místo jsem nefotil, ale když se podíváte na Labe, tak ještě můžete spatřit takový poloostrov v řece, který se táhne od nového mostu  proti kontejnerům a  neustále se zůžuje, až někde tady zcela zaniká v řece. Je samozřejmě domovem různých ptáků, ale také jsem již kdysi dávno neodolal pokušení zjistit, kam až se dá po něm dojít a byl to docela adrenalinový a ne moc příjemný zážitek :-).

Další zajímavý pohled na zámek. V popředí je protipovodňová ochranná hráz ....

.... a zde je průjezdní místo hrází pro rybáře.

Nejprve jsem fotil přístav a zase mě napadlo, zda někdy také neuvidím na vlastní oči ten v Hamburku :-). Dnes tam cesta drahá není a dokonce i ČD, se v listopadu a únoru činí, a prodávají jízdné za přijatelný peníz :-)).Proč to jen musí být takové nepříjemně obrovské město ?

Dnes opravdu nejsou lístky některých společností v autobusové dopravě po Evropě drahé ( v letecké se také zlevňuje), ale člověk s přibývajícím věkem má raději poklid, určitou pohodu, co nejméně starostí a nikdy jsme ani neměli v genech takovou touhu cestovat, jako naši západní sousedé. Zcela potvrzujeme v globálu určitou slovanskou usedlost, která upřednostňuje spíše kvalitu našeho bydlení.. Dnes se tento fakt možná trochu mění, ale zkuste někdy na svých cestách po městech, či hradech a zámcích u nás poslouchat jazyky kolem vás a možná budete překvapeni.

Ještě jeden doslova reklamní pohled na město ( Mělník, největší přístav v ČR) a můžeme k domovu.

Tady je krásně vidět to umělé oddělení od břehu řeky protipovodňovou zdí. Kdysi se při jedné velké povodni řešila otázka, zda to nechat osudu a čekat na protržení ještě nedokončené hráze, což by snad prý přineslo v místě efekt podobný vlně tsunami, nebo zda Mlazice a Pšovku uměle zaplavit.

 Viděl jsem ( je tu snad i někde video z roku 2013) dole u vinařství Bettiny Lobkowiczové, co dokázala vlna, když občas šplouchla přes umělou barieru. Nebyl to příjemný pocit. Ale, upřimně si nedokážu nějak představit i přes tu případnou hrůzu, že by se mělo něco uměle zaplavit. Děkujme osudu, že se včas k dobrému vše obrátilo.

Kdysi jsem tu psal článek o tom, jak se bourají loděnice. Tak aspoň symbol v podobě komína nám zůstal, protože, jak sami vidíte, tak síť mobilních přenosů dat takové stavby někdy i na štěstí potřebuje, když už nemohou sloužit z různých důvodů, jako rozhledny, nebo nosiče čapích hnízd :-). Docela jsem rád, že Mělník ještě nepřišel o svůj rádiový historický symbol, kterým je vysílač na Chloumku.

Tak, a příště už nás čekají zapadlé kouty města, výhledy, vinice, zajímavé stavby, voda a další. Uvidím, jak to ještě zpracuji, ale je s tím tedy kvanta práce, jako s každým cestopisem, kde chcete i něco popsat a něco vyjádřit. Kdybych už dnes nic nenapsal :-), tak úspěšný vstup do nového pracovního týdne :-)))!!