Milník. Místo setkání tří historických krajů. Později symbol hranice mezi Sudety a protektorátem.
Restaurace Beseda v Liběchově.
Teď mě tak napadá, že jsem mohl přece jen uvést nějaké časové údaje, aspoň, jako určité vodítko. I tady je výhoda, že každá fotografie má svůj čas pořízení. Od chvíle, kdy jsem za koupalištěm překročil koleje, až do Mlazic jsem to šel asi půl hodiny. Další půlhodinku mi to trvalo vrchem do Vehlovic. Z Vehlovic do Liběchova hodinu, ale je pravda, že jsem se pozdržel u Trojslavy, a konečně i u kostelíču a na křížové cestě.
Celá trasa je dobře dostupná na mnoha místech autobusy a Liběchov i Mlazice mají ještě i zastávky železniční. Autobusy linky 369 ( Štětí-Praha) odjíždí prakticky od vchodu do restaurace Beseda, ale nelze říci, že je to jediné místo v Liběchově, kde se dá posedět. Liběchov nemá jenom krásné okolí a zámek s parkem, ale i různá občerstvení a restaurace. Nicméně, z praktických důvodů a snad i díky atmosféře u krbových kamen i určitým vzpomínkám na různé časy jsem si oblíbil kultovně Besedu.
Neměl jsem čas a ani chuť se tu v sobotu i pro pokročilou hodinu zdržovat, ale docela využiji toho, že alespoň podle loga, se tu momentálně točí pivo Březňák, které má ve znaku jakéhosi spokojeného pána s půllitrem a něco vám o něm napíšu. Ostatně, o Václavu Levém, nebo Antonínu a Jakubovi Veithovi, se tu v souvislosti s Liběchovem toho napsalo dostatečně.
Liběchovský pivovar.
Ten pán na logu pivovaru, se jmenuje Victor Cibich a narodil se 11. listopadu 1856 v Hustopečích u Brna. Victor byl původně drážním úředníkem, později se ocitl ve Velkém Březně, kde se stal nejprve přednostou stanice a později se stal drážním inspektorem. Pivovar ve Velkém Březně vznikl roku 1753 a jeho významným vlastníkem byl také dlouhou dobu hrabě Karel Chotek, který ho vlastnil do počátku 20. století.
Poklidná a spokojená tvář štamgasta Victora Cibicha, se od roku 1906 stala po vzájemné dohodě tváří pivovaru za doživotní rentu 30 tupláků týdně, které Cobich popíjel v tamní restauraci Tivoli. Zemřel v roce 1916, v 59 letech na infarkt.
Také Liběchov měl pivovar i mlýn a oboje můžete najít prakticky v sousedství Besedy. Pivovar se zdá býti aspoň zachráněný před dalším chátráním, ale se mlýnem to nevypadá o moc lépe, než s Polabským mlýnem. A zapomínat bychom neměli ani na ten v Rousovicích.
Protože jsem chtěl nafotit ještě v Liběchově nějaké fotografie, tak jsem zvolil cestu podle silnice, ale není to příjemné. Je tam totiž dnes úsek, kdy jste nuceni vkročit doslova mezi svodidla do vozovky a musel jsem tento úsek v době relativního dopravního klidu co nejrychleji přeběhnout, abych se vyvaroval případnému troubení řidičů.Všem problémům, se lze vyhnout, pokud vystoupáte po těchto schodech u krásného, ale většinou vždy zavřeného kostela sv. Havla k domkům pod kostelíčkem.
Od domků vedou k vrcholu dvě cesty. Jedna vede přímo po schůdkách mezi zahrádky ke kostelíku sv. Ducha, který se správně jmenuje celým názvem ,, sv. Ducha a sv. Hrobu, a ta druhá vás na stejné místo dovede přes křížovou cestu a lipovou alejí, což je zdlouhavější. To se vyplatí. Vždyť je tam nádherný rozhled i na Mělník ( rozhledy v minulém dílu), a pak již pohodlně sestoupíte po úpatí k místnímu špýcharu do Malého Liběchova, odkud již po krajnici dojdete v pohodě nějakých 100-200 metrů k milníku, odkud se schází k Labi. Nejdříve však ještě musíte u špýcharu přejít silnici.
Vinárna.
Nevím jak dnes, ale vinárna v Liběchově měla v 80. letech velký zvuk i na Mělníku a dnes má stále otevírací hodiny.
A pak už jsem po krátkém běhu vozovkou dospěl k čerpací benzinové stanici, odkud se nabízejí krásné fotografie. Ta první patří samozřejmě jednomu z nejhlavnějších symbolů Liběchova, kterým je kostelík sv. Ducha.
Dole u silnice je opravdu krásně zachovalá socha žehnajícího Krista.
Zde ji máte i s krásným vinařským pozadím, kde nechybí ona strážní vížka, kterou jste viděli v minulém dílu shora. Netroufám si tu teď tvrdit, že snad je pojmenována po sv. Václavovi, ale někde jsem o ní již četl, a zase to zapomněl. Liběchov má několik pěkných webových stránek:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lib%C4%9Bchov
http://kostelicek.eu/
http://www.libechov.cz/
Liběchovský špýchar.
Liběchovské vinice a jeho dominanty.
Poslední dobou, se často setkávám s tím, že někde zmizely nějaké stromy a krajině to jen prospělo. Nechci tím navádět k nějakému kácení stromů ve velkém, ale skutečně jsou místa, kde je probírka, nebo úplná absence stromů na místě. A tady kolem Liběchova je to na místě.
A nyní jsme již u památky, kterou mám pro její historický význam i krásný tvar rád.
Sloup připomíná téměř antické dílo a připomíná nám, že v historii Čech proběhlo mnohokrát různé krajské dělení. Sloup tu stojí od roku 1858 a připomíná, že se tu stýkaly tři kraje. Za řekou byl Rakovnický kraj, Liběchov spadal do Litoměřického kraje a Mělník do Mladoboleslavského kraje.
Pohled od milníku.
S určením hranice protektorátu je to horší. Podle fotografií se ví, že šlo o dvě dřevěné boudy vedle sebe, které stály téměř na rovině, nebo v mírném spádu zády k vinici a mezi nimi byla závora. Kde to však bylo přesně, tak to není známo. Kdysi jsem dokonce slyšel, že to bylo někde tam, co snad stojí ten dům na obrázku níže, což by odpovídalo poněkud výše po této silnici.
Později jsem se domníval, že to mohlo být tam, co končí ta svodidla směrem k Mělníku, ale někdo si to může představovat na této odbočce k řece, nebo dokonce přesně na úrovni milníku. Chtělo by to přesnější historický pramen třeba v podobě mapy. Ovšem, protektorátní mapy, které se dostanou ke čtenářům zobrazují zpravidla dost hrubě celou republiku. Alespoň jsem se nikdy s žádnou protektorátní mapou Mělnického okresu nikde nesetkal.
Co vás však možná překvapí je fakt, že v roce 1938 mělničtí radní tajně přemýšleli, zda by nebylo lepší, se nechat připojit k Říši, jako obsazený sudetský Liběchov. To už mám vyčtené aspoň z jedné knihy o Mělníku :-).
Podejdete trať a najednou jste u obrovské řeky, která tu vypadá velmi majestátně. Labe má obyčejně na těch nejširších místech u nás kolem těch 220 metrů šíře, což je zde. Vyjímku tvoří řeka za obcí Libochovany ( dva články prakticky před rokem), kde má 320 metrů.
Když jsem tak kráčel pod tratí, tak jsem vzpomínal na časy, kdy tu létaly dlouhé náklady s uhlím a člověk měl pocit, že mu aspoň nějaký ten prach z vagonů spadne na hlavu. Teď to bylo všechno takové poklidné, kratší vlaky, tak věru nevím.
Ačkoliv cyklostezka vede i nadále do Liběchova vrchem, tak v tomto případě se žádná trasa nepřekládala, jako v případě zelené turistické značky, ale došlo k rozšíření nabídky.
Labe u Dolních Beřkovic.
První tůň patří Vehlovicím. Chtěl jsem jíti původně stále podle Labe, ale musel jsem se pro moc divoký terén ( kopřivy, neznatelné cestičky) po asi 300 metrech vrátit a vzít to na silnici, až za první vysokou budovu po pravé straně. Tam už vedla panelka, po které jsem se dostal potažmo až k horkovodu.
Od Labe jsem ještě nafotil nějaké záběry. Zde je Trojslava, jako pevnost, která střeží řeku. Motivoval mě romanticko-dobrodružný starší film Africká královna z roku 1951 :-)).http://www.csfd.cz/film/4582-africka-kralovna/prehled/
Pevnost ( Trojslava) v detailu. To už je zase, jako ten bunkr z filmu Zachraňte vojína Ryana :-)). V každém případě tu leží vinice na krásném místě s výhledem a docela milá, ale zdevastovaná stavba, která by třeba mohla být někdy pěkným společenským zařízením.
U Labe v katastru Vehlovic ještě leží vinice Velký a Malý koráb.
Nejprve jsem si vybral tuto rybářskou společenskou boudu u tůně ...
... a pak nějaké to stavení z této vinice,
Stezky u Labe mají tady mezi Vehlovicemi a Mlazicemi různou podobu. Tato vede podle řeky od horkovodu ke Vlíněvsi.( naproti přes řeku)
To už je ten slíbený horkovod s přechodovou lávkou do Dolních Beřkovic. Vedu sem dobrá cesta ze staré Českolipské silnice.
To není Amazonie, ale tato cestička mě vedla podle Labe asi 100 metrů k horkovodu od Vehlovic. To se s panelkou a cestami u Mlazic nedá srovnávat, ale opravdu si můžete připadat, jako někde v Amazonii :-).
Tak co říkáte krajině mezi Mělníkem a Liběchovem ? Řekl bych, že nabízí vícero tváří a je to prakticky doma. Okruh mi trval i s těmi zacházkami cca 4.5 hodiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat