Je pravdou, že člověk asi musí být určitý železniční nadšenec a někdy ani to nestačí, aby se na cestování po kolejích u nás těšil. Řada příznivců železnice a Jízdenky na léto nedávno prohlásila, že příbytek soukromých dopravců, kteří jízdenku neuznávají ji značně degradoval. Dotýká se to hlavně nás na Mělníku, když musíme každou cestu do Kolínu a zpět platit jízdenkou PID ( 40 Kč), nebo mnohem dříve vstávat a zajíždět přes Všetaty do Prahy a ještě jít asi 10 minut vždy pěšky mezi různými živli.
Navíc musíme zejména při cestách k severu hlídat, co obsluhují společnosti Arriva, nebo Trilex a čtenáři Soutoku vědí, že jsem při cestě do Bečova nad Teplou v Mariánských Lázních také narazil. Naštěstí toho ČD obsluhují ještě dost a rozhodně vždy neplatí, že má nějaká soukromá společnost lepší vozy. Spíše jde o to, co kdo na linku, nebo na spoj nasazuje. Ale, jistá degradace tu prostě proběhla.
Ještě umýt okna a jede se do Vídně a Grazu. ( Štýrský Hradec)
Dokonce mi jeden můj známý řekl, že bude o dovolené jezdit bližší výlety za použití obvykle celodenních jízdenek DÚK ( Doprava Ústeckého kraje) a PID ( Pražská integrovaná doprava). To třeba mně přijde tak, jako zajímavé řešení po zbytek roku, ale v létě trošku lehkovážné vzdání se cest do vzdálenějších koutů naši republiky. Naopak, být již v penzijním věku, tak si docela dovedu klidně představit 14 dní oddychu a v poklidnějším tempu i určité repete do jiných míst, které si během července a srpna můžete dovolit.
Je to zkrátka o momentální mentalitě každého z nás. Jak jsem však napsal, tak právě to přibývání jiných dopravců a nezájem se nějak domluvit na vícedenní letní společné jízdence ohrožuje budoucnost jízdenky, která se štěstím přichází do nabídky pravidelně již od léta roku 2014. Lze říci, že od jejího samotného vzniku se nikdy neubráním matematice, která mi říká, kdy už jsem nepřenosnou jízdenku cestováním takzvaně zaplatil, a kdy už jezdím o kolik peněz prakticky zdarma. Nepočítám samozřejmě ostatní výdaje, autobusy apod.
Podyjský Pacific jezdící mezi Břeclaví a Znojmem
Nejinak tomu bylo i letos. Prakticky již ve čtvrtek asi tři dny před koncem relativně dlouhého volna jsem si mohl říci, že už jsem se najezdil až dost, jsem maximálně spokojený a nyní nastal čas, kdy už nebudu občas brzy vstávat a budu jen v poklidu relaxovat. Jenže jsem si dopřál ještě jeden takový zvláštní sobotní výlet. Dnes je totiž úplně jiná doba, než za našeho mládí a člověk musí pořád s něčím kalkulovat.
Chceš knížku ? Líbí se Ti nějaká knížka ? Tak si ji kup. Počkat, tady ne. Využij bonusů. To dříve nebývalo. V centru Prahy stálo všechno prakticky stejně tak, jako na jejím okraji, nebo na Mělníku, jen tam toho měli v nabídce podstatně více. Mě nezajímá jenom domácí město, kde žiji, ale svým způsobem se tu a tam zajímám různě o jiná města. Ovšem, jak jsem již napsal, tak se leckdy vyplatí různě kalkulovat a zvlášť u dražších věcí, kterými mohou být do jisté míry i knihy. Jenže se můžete i v něčem splést, něco špatně přečíst, něco podcenit a je to škoda.
Cestou na Pohansko.
Navíc jsem cítil takovou potřebu těch 10 let cestování na Jízdenku na léto nějak oslavit, a tak jsem se vypravil přesně tak, jako tenkrát při své první cestě do Břeclavi již profláklou spojí v 5.40 do Kolína, abych po přesedání v Kolíně a v České Třebové přijel v tradičních 9.52 Vindobonou do Břeclavi. Jel jsem prakticky celý výlet popsaný v minulém článku v protisměru a dalo by se říci, že jenom kvůli nějakým knížkám.
Ovšem, musel jsem slevit. Původně jsem myslel, že bych dal ještě tu Amazonii na kole, ale byl jsem zrazován, že bude veliké horko a v hlavě mi znělo varování průvodčího z Břeclavi, který mi říkal, že musím nyní počítat s obrovským množstvím komárů a dalšího hmyzu. Jenže, umíte si představit, že bych někde nečinně seděl 90 minut, než mi pojede další vlak, nebo seděl v nádražní restauraci, když mohu ještě něco neznámého poznávat ?
Tím spíše, že od nádraží v Břeclavi vede červená turistická značka, která vás přivede na zelenou, která vás dovede k mnou poslední nenavštívené stavbě Lednicko - Valtického areálu, kterou je 4 km vzdálený zámeček Pohansko. Upřímně jsem nevěděl, zda si to budu moci vůbec dovolit dojít až tam, ale povzbudila mě celá řada věcí.
Nejprve jsem potkal docela sympatického člověka, který se svým podběrákem nešel na ryby, ale chytat hmyz :-). Zálib je na světě moc. Právě tento člověk žil dle vyprávění asi už na šestém místě, když se údajně vrátil i z pobytu v Bavorsku. To se ví, že jsem k zámečku sice došel, ale najednou jsem pojal obavy, že bych také nemusel stihnout můj další vlak na Znojmo. Byl to zase zrychlený přesun, který mi narušila jen dvojice čundráků z Jihlavy. Ono by se to povídalo, ale nebyl čas a bylo nutné se rozloučit.
Překvapilo mě, jak byl vlak narvaný. Doufal jsem, že tábor skautů snad vystoupí ve Valticích, nebo v Mikulově, ale také jel na konečnou do Znojma. Ovšem, největší vzrůšo způsobil nějaký velký kolektiv mladých dívek, které byly pěkně rozjeté, na krku měly vinné skleničky, jako když je u nás Mělnický košt, nebo Vinná noc a cosi hulákaly.
Pak jedna utíkala s ošatkou podle rozjíždějícího se motoráku, když jsem si všiml, že jistý mladík v bílé košili a v kravatě podobající se nějakému úředníkovi přebral oknem s ošatky obálku. Seděli jsme totiž v předsíňce u dveří a případných jízdních kol tři muži. Nejprve si přečetl dopis sám, ale pak se s úsměvem a snad i lehce společensky, nebo prací znavený otočil na nás dva a řekl : ,, Tak já vám to také přečtu chlapi, ať se pobavíte." V motoráku byl sice u otevřených oken velký rámus, ale nějak jsem pochopil, že aspoň jedna z dívek tu oslavovala loučení se svobodou.
Nu nevím, protože u nás je to obvykle spíše zvyk opačného pohlaví. Byla to taková zřejmě vtipná báseň, kde dotyčná psala cosi o svých vnadech, ale byl ve vlaku takový rachot, že nebylo moc rozumět. Pak už šlo vše podle scénáře. Svezl jsem se krajem v blízkosti Dyje i Jevišovky, který samozřejmě během těch 10 lety, co jsem tu několikrát projel vláčkem určitým způsobem vnikl také do mého nitra a konečně jsem i zavzpomínal na výlet do nedaleké obce Slup, kde jsem v roce 2015 navštívil známý vodní mlýn.
Tak prostě vzniká cestováním určitý vztah k mnoha místům. A tím bych asi uzavřel nejen tento článek, který již notoricky končí jinak známým výpisem vlakových spojů a komentářům ke krajině, ale také snad to ohlédnutí za dovolenou, kterou tu na Soutoku prožívám při psaní článků vždy znovu a snad i tuto sezónu v jistém smyslu snad naposledy o Jízdence na léto. Co bude v roce 2024 nikdo neví.
Nyní ještě ta matematika. Když jsem spočítal na webu ČD v sekci cesta a jízdenka, kolik bych vlastně zaplatil za všechny ty cesty, jako zákazník bez slev, tak jsem zjistil, že jsem dle jejich výpočtů projezdil cca 5 324 Kč. Díky skvělé Jízdence na léto jsem tedy projezdil 1990 Kč a zbylých 3 334 Kč mi ČD odpustily.
Díky tomuto přepychu jsem si tedy mohl dovolit ještě se jednou projít 8 km na procházce asi 350 km daleko od domova a z jiného místa si přivézt prvně odmítnuté vzdělávací knížky, které v různých cenových relacích zahrnuji pod pojem turistické suvenýry.
Hezký zbytek neděle a pohodový start do dalšího pracovního týdne. Pokud máte prázdniny a dovolené, tak budu velmi rád, když se necháte třeba i inspirovat a pomůžete dobrým věcem, které to nějak v posledních letech u nás nemají zrovna jednoduché. Ač je otázkou, kam ty vybrané peníze ve skutečnosti jdou a platí to mnohdy všeobecně.
Žádné komentáře:
Okomentovat