Na cestě k západnímu Trojstátí jsem prožil celou řadu dobrodružství i přijal nové poznatky.

 

Je až neskutečné, kolik jen člověk dostane během života všelijakých nápadů. Naprostou většinu z nich, pokud vyžadují nějaké nároky, však dlouho v mysli neudržíme, nebo je překoná zase nějaký nový nápad. Máme kolem sebe však i celou řadu obroditelských materiálů, které nám ty nápady mohou opět přiblížit. Psal jsem tu nedávno o českém cestovateli a spisovateli Janu Hockovi, který přišel s nápady, díky nimž se jeho knihy staly bestsellery a navíc dostala naše republika zcela nové dálkové turistické trasy, které lze absolvovat i po různých etapách.

Mně se tak vrátila opět dávná myšlenka, že by nebylo od věci navštívit náš nejzápadnější, nejvýchodnější, nejjižnější a nejsevernější bod naši republiky. Jenže se ukázalo, že  máme navíc dalších pět míst, ( Sasko a Bavorsko berme tedy ,jako dva spolkové státy) kde se stýkají vždy tři státy a dvě z těchto míst vůbec nekorespondují s nejzápadnějším a nejvýchodnějším bodem republiky, jak se valná část veřejnosti domnívá.

Paradoxně je i cestování k východu republiky určitým způsobem snazší, a to aspoň tím, že nám zde v Mělníku velmi často vyhovuje spoj v 5.40 do Kolína, zatímco do Ašského výběžku na Karlovarsku, se vyplatí jet již prvním ranním vlakem v tomto směru ve 4.50 hodin, který vyjíždí naštěstí přímo z Mělníka.

Bohužel, tak jako  v roce 2016, tak i letos jsem vyjížděl tímto vlakem z Mělníka sám a musel jsem být opět rád, že to zatím odtud stále ještě nikdo vlivný nezrušil. Moje osvěta je zkrátka marná a vůbec nikdo ji nepomáhá. Lidé snad ani nevědí, jak lze levně a krásně využívat vlaků.

http://soutok.blogspot.com/2016/07/na-vylet-k-bismarckove-rozhledne-v-asi.html

Tradičně nastoupilo ve Štětí množství pracujících, kteří obvykle míří do okresních Litoměřic, a pak už jsem byl v 5.50 v Ústí nad Labem - západ. Odtud již jedete v 6.00 krásným a tichým vlakem s internetem, který patří mezi spoje obsluhující města i vesničky pod Krušnými horami v úseku Děčín - Kadaň.

Vrch Bořeň má impozantní bizarní tvar, ale bohužel člověk ve vlaku často propásne šanci na nejlepší snímek a mnohdy má v cestě i sklo.

Je na co koukat. Nejprve jsem zíral, že i taková stanice, jako Krupka- Bohosudov ( východiště na lanovku na Komáří vížku) buduje snad nové nádraží a vlaky nyní zastavují asi o 200 metrů dále, než jsem byl ještě nedávno zvyklý. Pak si ovšem nesmíte nechat ujít pohled na vrch Bořeň za městem Bílina, následující další dva zajímavé kopce a Kamencové jezero.

Tradičně vystupuji na hlavním nádraží v Chomutově v 7.22, kde si můžete prohlédnout přes koleje za místní poštou  různá železniční vozidla, která čeká pro účely muzea určitá renovace a od nádraží také vyjíždí zelené autobusy třeba na Horu Svatého Šebestiána a do Německa. ( Marienberg)

Jakmile vidím někde ve stanici nějakou krásnou lokomotivu, nebo aspoň hezky namalovanou, tak zkrátka snímku neodolám.

Do Chomutova potom v 7.50 přijede rychlík Krušnohor, který od Prahy zastavuje až v Ústí nad Labem, a pak v každém větším městě pod Krušnými horami. Jakmile mineme Klášterec nad Ohří, a necháme za sebou různé elektrárny i bývalou hnědouhelnou pánev, tak už je zase na co koukat. Ohře se tu totiž doslova přimkne k železnici a je až škoda, že je tu pro množství stromů jen málokde nějaké výhledové místečko, kde má vůbec smysl v této velmi krásné krajině zkusit z vlaku něco vyfotit.

Kromě vodáků a různých rekreantů přitahuje místní krajina také obdivovatele hradních zřícenin. Ráz krajiny je zajímavý až do Ostrova nad Ohří, kde Ohře trať definitivně opustí, aby zkrášlila taková místa, jako jsou Karlovy Vary, ale hlavně působivý Loket nad Ohří, kde již Soutok také byl .

http://soutok.blogspot.com/2018/07/loket-nad-ohri-je-zcela-unikatnim.html

V 9.35 přijíždí můj rychlík do Chebu, a se mnou 30 dětí z Chodova na příměstský tábor ve Františkových Lázních. Také jsem trochu nervózní, když mám někde přesedat, nebo dokonce do náhradní autobusové dopravy, ale již jsem nově přišel na dvě dobré věci. Na stránkách ....

  https://www.cd.cz/stanice/cheb/5475035 .... se dozvíte vše o stanici a službách v ní, která vás zajímá, 

a pak hlavně tady .... najdete plánek stanice s důležitými informacemi, který je k ,, nezaplacení" ...

https://www.cd.cz/assets/dalsi-sluzby/sluzby-ve-stanici/cheb.pdf

No není to nádhera ? Vy prakticky víte, kam asi přijedete, a jak proběhnete nádraží k náhradní dopravě. Byl jsem první v autobuse a ještě se asi pět minut čekalo, než sem přišel tábor, jiní cestující a vše se poskládalo. V Chebu má autobusák u nádraží takovýto kruhový tvar.

Rozhledna Háj se tyčí nad  městem Aš a málem se mi podařilo dojít až na místo, ale musel jsem to vzdát.

Je 10.20 a já jsem po 7 letech opět v Aši. Město má ve znaku tři lipany. Krajina je tu dost podobná, jako třeba ve Šluknovském výběžku. Když jedete z Chebu do Aše po silnici, tak zase vidíte věci, které ze železnice vidět nemůžete a dokonce těm výlukám na tratích přicházím na chuť. Za Chebem jsou silnice široké  a mají někdy i více pruhů. Zpravidla vedou do velkých měst v Sasku, nebo v Bavorsku a do Aše již vede taková běžná a ani ne moc široká silnice, která pak pokračuje až do města Hranice na konci výběžku.

Měl jsem tu tak 80 minut času, abych nakoupil vizitky i pohledy v místním TIC, a když jsem se již chystal odejít na menší procházku po městě, tak mi tentokrát mladý pracovník muzea ještě rychle řekl tyto věty : ,, Právě dorazily zcela nové turistické vizitky. Nechcete ? Budete vůbec prvním, kdo si je koupí. " Nebylo samozřejmě co řešit :-).

Aš má sice dvě železniční stanice, ale to nejzajímavější není daleko od centra. Málem jsem pak došel až na rozhlednu Háj, kde jsem již také byl, ale kvůli autobusu jsem musel otočit.

Pokud bylo možné na východě ČR v jeden den obsáhnout trojstátí i nejvýchodnější bod republiky, tak zde to nešlo. Navíc je to tak, že o víkendech je lepší doprava k západnímu bodu a ve všední den zase k trojstátí u města Hranice. Autobus vyjížděl mimochodem už v 10.55 z Chebu, aby mě tady v Aši naložil asi v 11.45 a ve 12.10 mě za nějakých 41 Kč dovezl do městečka Hranice.

Svezení to bylo pěkné, protože se jelo přes louky, skrz lesy, kolem vodních ploch, přes vísky a nechyběly ani výhledy a pasoucí se hospodářská zvířata.

Muzeum v Aši.

Znak města Aš před muzeem.

Právě před muzeem probíhala nějaká výstava věnovaná odsunu původních obyvatel po konci 2. sv. války.

Z Hranic mě čekalo pěšky po turistické červené značce ujít  asi 8 km a mapy.cz mi dávaly na cestu asi 2.hodiny 20 minut v jednom směru. Počasí se povedlo, vyloženě horko nebylo a v úvodní fázi tu byly výhledy na Krušné hory, do Smrčin i na různé  větrné elektrárny a stáda hospodářských zvířat.

MU Hranice.

Vlajka města Hranice.

Cesta to byla nekonečná, plná různých naučných tabulí, kolem bývalé pohraniční roty, ale to si dovolím všechno přeskočit. V poslední fázi cesty dostalo vše již typický ráz. Prakticky každý důležitý geografický bod naši republiky leží v nějakém zalesněném údolí v blízkosti nějakého potoka.

Asi ve 14 hodin jsem dorazil konečně na místo, kde se sbíhají hranice tří států. Převážná část cesty vedla po bývalé asfaltové silnici, kterou kdysi užívala PS rota. Na rozdíl od východu jsem tady přímo na cestě  nepotkal živáčka. Nepočítám nějaké rodinky, co se koupali v rybníčkách a přijeli auty.

Až u Trojstátí to přišlo.

Nejprve jsem se pozdravil s větší skupinou seniorů z Bavorska, kterým bylo tak přes 80 let. Ti mě vybídli, abych na dřevěnou skříňku jenom tak nekoukal, ale otevřel ji.

Toto byl tedy její obsah. Nijak mě to nepřekvapilo, protože jsem o takových místech buď četl, nebo je již i občas někde objevil. Nezbývalo, než poděkovat a s odchozími se rozloučit.

Aspoň jsem si tu dal do deníku razítko.

Věkově blíže mi byl jakýsi Reynhard ze Saska, který měl na bavorské straně jen kousek za hranicí zaparkované auto a ukazoval mi v mapě, že vlastně nebydlí  relativně daleko odtud. Byl to takový docela příjemný člověk, který má rád přírodu, cestování i humor. Brzy si uvědomil, že jsme tady pěšky trošku daleko od civilizace jen my dva, a také se více rozpovídal

Po čase ho zajímalo, jak se řekne česky Guten Tag !, Auf Wiedersehen!  Guten Abend!  apod. Největší problém mu dělalo vyslovit dlouhé české nashledanou. Po čase jsme se rozloučili a já si ještě užíval významné místo, ke kterému jsem šel pěšky skoro dvě hodiny, byť to nebylo nijak do kopce.

Netřeba dodávat, že jsem si zašel do každého spolkového státu aspoň 100 metrů a trošku jsem se divil, že tady kromě toho hraničníku v korytě říčky Rokytnice ( řekl bych při pohledu do mapy, že spíše Bystřiny) nemají oba spolkové státy své cedule podobně, jako tomu bylo na východním Trojstátí.

Příjezdová asfaltka  v Bavorsku končí asi 80 metrů od hranice.

A toto bylo mé třetí a poslední pořadové číslo diskusí :-). Pán přijel na kole z Erfurtu a ukazoval mi cykloatlas, podle kterého pojede  po naši jížní hranici až do maďarského města Szegeď. Prostě nějaká dálková cyklistická trasa. Jak jsem jenom promluvil o rádiu pásma DAB+, kanále 8B a o stanicích Antenne Thüringen a Landeswelle, které u nás na Mělníku lze zachytit, tak tu byla oboustranná dobrá nálada.

Koukl jsem na hodinky, bylo 14.40 a mně bylo jasné, jak by to bylo krásné stihnout autobus v 15.40 a dostat se dříve domů, ale zdálo se to být utopií. Zavzpomínal jsem na mladá vojenská léta, nasadil občasný zrychlený přesun v délce 8 km a považte, že mi ten autobus ujel o 50 metrů před očima.

Naše příjezdová cesta. Po ni míří cyklista z Erfurtu k nám.

Pohled na Krušné hory. Nabízí se jen kousek  západně od města Hranice.

Hodinu jsem tu sedět nechtěl, a tak jsem ještě prohlédl městečko a přidával si autobusové zastávky. Došel jsem až k zastávce Hranice - vodárna. Tady mě asi v 16.48 autobus naložil a v 17.12 jsem byl v Aši. Považte, že i tady staví zcela nové nádraží. Sice tu jezdí jednou až dvakrát denně lokálka do Hranice, ale hlavně tu prochází linka Marktredwitz - Cheb - Františkovy Lázně- Aš -Selb - Hof ( článek z roku 2016). 

Jel jsem opět se stejným řidičem autobusu i průvodčím, a tak to bylo takové čtverácké pozdravení ve stylu, že jsme se dlouho neviděli. Krajina k Chebu příjemně padá, nabízí výhledy, ale tentokrát se jelo do Františkových Lázní na vlak.

Hranice.

Kostel v městě Hranice.

Aš -,, hlavní" nádraží

Vlaky z Německa tu nyní končí.. Momentální zázemí ( pokladny, WC)

Před Chebem stanicí je most s krásnými výhledy na město.

Určitým překvapením této sezóny pro mě bylo, že lokomotiva Vectron z firmy Siemens je nasazována i na rychlících v osobní dopravě.

A to už jsou vlaky do Prahy.  První  rychlík jede v 18.27 do Ústí nad Labem, kde by bylo nutné čekat do 22.40 a přijet domů v půlnoci. Můj rychlík přes Plzeň jel v 18.33 s příjezdem do Prahy asi ve 21.14. Tady prostě musíte projít nádražní budovou a vydat se pěšky na Masarykovo nádraží, odkud vám jede přímák na Mělník ve 21.45 s příjezdem ve 22.50.

• Na snímku vlak z Františkových Lázní a můj vlak na Prahu. Bylo dost času se tu takto ještě procházet a fotit. Asi 10 - 13 minut.

Spousta lidí, kteří jeli naposledy vlakem před 30 - 40 lety se domnívá, že to je hrozné. Opak je pravdou.. Klimatizace, rychlost, bezhlučnost, plynulost jízdy, internet i stolek pro cokoliv utváří komfortní prostředí

Čekání některých vlaků na jiné ? Otázkou je, co je důvodem zpoždění. Někdy k němu dochází již i mimo naše území. Pravdou je, že je nepříjemné pro ty, kteří někam spěchají, a kteří na nějakou přípoj zbytečně čekají. Na druhou stranu jsme rádi, když se potřebujeme někam dostat, nebo se vracíme domů a třeba i poslední  přímý spoj té linky na nás počká..

Tak to je po delší době zase vše. Pokud máte dovolenou a volno, tak užívejte, a pokud ne .....

...., tak se nedá nic dělat. Nějak ten vstup znovu do práce zvládněte.

Vidíte, pořád je co navštěvovat. A je třeba cestovat veřejnými prostředky, protože je to nejen velmi výhodné, ale jinak také hrozí ztráta těchto výhod v podobě zrušených spojů apod.