Lokomotivy Taurus firmy Siemens letos tahaly kromě Vídně i rychlíky do Varšavy. Snímek je z Kolína.https://cs.wikipedia.org/wiki/Taurus_(lokomotiva)
Léto je vždy obdobím, kdy valná část lidí touží někam vycestovat. Je jedno, zda někam do zahraničí k moři, nebo u nás v tuzemsku, či snad jenom z domova na nějaké výlety, ale zdá se, že tuto potřebu máme v sobě v hojném počtu stejně tak, jako později touhu si o všem, co jsme navštívili a prožili popovídat s přáteli.
Zajímavé je, že máme i svá oblíbená místa, ale i města, a že se na nich ve značné míře shodneme. Když se budete s někým z Mělníka bavit, jaká jsou jeho oblíbená města v Polabí, když by se měl někam vypravit, tak si můžete být téměř jisti, že bude jmenovat především Poděbrady a Litoměřice. Pokud přijde na řadu Jihočeský kraj, tak zase mnozí vzpomenou v první řadě relativně nejbližší město Tábor, ale jistě i u leckoho zabodují takové České Budějovice na soutoku řek Vltavy a Malše. ale třeba i Písek.
Rychlík Renesance mezi Havlíčkovým Brodem a Jihlavou.
A tak by se dalo pokračovat. Ale, nebudu vás již déle napínat. Po Vrátenské hoře se zámkem Houskou, po zřícenině hradu Gutštejn na Plzeňsku a návštěvě dvou nejvýchodnějších bodů ČR už musel díky mému hobby přijít očekávaný výlet na Pálavu, který bývá také spojený s jihomoravskými městy.
Mimochodem, je tomu tak asi 14 dní, kdy na českou scénu vstoupil další tuzemský provozovatel v pásmu rozhlasu DAB+ , ale zatímco v Německu vzali celou věc opravdu vážně, tak u nás je ta situace úplně někde jinde. Mně to však nevadí, protože téměř nejsem rozhlasovým posluchačem, zabývám se jen občas podmínkovým dálkovým příjmem a mohu vám prozradit, že nový operátor vysílající od Benešova u Prahy je u mělnického zámku silný a přirozeně se signálu daří i na přivrácené straně Mělníka směrem k hlavnímu městu.
Náhradní doprava mezi Moravskými Budějovicemi a Znojmem byla příjemným zpestřením s výhledy do kraje i v rámci prohlídky obcí.
Kolik máme již svých českých operátorů ? Jaké rozhlasové stanice vysílají ?
Jen tam nějak zatím nedoplnili právě ten poslední přírůstek, který má v multiplexu 5B nyní pouze dvě rockové hudební stanice, ale běžného vlastníka DAB+ rádia zajímá jenom celková načtená programová nabídka stanic po automatickém proladění v místě příjmu.
Hlavní tedy pro mě bylo, abych snad před dlouhou cestou nenechal doma rádio, propojovací kabel i samotnou sbalenou anténu, kterou jsem musel vedle batohu ještě zvlášť všude střežit. Pak jsem ovšem také den před cestou musel zakoupit jízdenky PID za 40 Kč do Kolína, abych mohl vůbec jet ranním rychlíkem, když žádná letní společná jízdenka všech našich železničních společností neexistuje.
Dominanta města se nyní opravuje. Sice z ní prý mohou být vidět i Alpy, ale ačkoliv můžete ve východním směru dole z vyhlídky dohlédnout až na Pálavu a lehce do Rakous, tak díky Kraví hoře v sousedství města a Dyje nevidíte přímo z městské vyhlídky tak daleko, jako třeba my tady u nás ze zámeckých vyhlídek.
Odjížděl jsem tradičně v 5.40 rychlíkem společnosti RegioJet do Kolína s příjezdem v 6.39 do Kolína. Byl nádherný slunečný den, hrozila obrovská horka, ale přišla i řada velmi milých překvapení. První mě čekalo hned v Kolíně. Vystoupil jsem z vlaku a nikam jsem jít nemusel. Na stejném nástupišti stál můj rychlík Vysočina do Havlíčkova Brodu, který pokračoval do Brna.
Chvíli jsem to nechápal, ale pak se ukázalo, že neděle je jediným dnem v týdnu, kdy tento vlak nevyjíždí z Prahy, ale pouze z Kolína :-). Cestu v poloprázdném klimatizovaném rychlíku jsem si užíval a krajina je tu všude krásná. Zejména pak podle řeky Sázavy a později řeky Jihlavy. V Havlíčkově Brodě jsem byl v 7.57 hodin a již tu na mě čekal spěšný vlak Renesance, který odjíždí v 8.03 a zavezl by vás přes Telč a Dačice až do města Slavonice, které jsme snad předloni také navštívili.
V 8.22 jste v Jihlavě, kam přijede ještě ten starý kupátkový rychlík, kde můžete stáhnout okno, fotit, nebo si užívat jízdu, jako na motocyklu, když už je teplo :-). Jmenuje se Rožmberk a jede z Plzně přes České Budějovice a Jihlavu do Brna. V 8.52 přijedete na takové roztomilé nádražíčko s názvem Okříšky, kde musíte několik minut počkat, ale pro případ spojů, které zrovna nemají návaznost tady, tak mají takovou stylovou nádražní čundráckou občerstvovnu, kde občas zní zpěv a kytary.
Můj vlak do Znojma jel v 9.02, ale tentokrát to bylo velmi pestré a pěkné. Průvodčí byl z Břeclavi, a tak jsme mimo jiné probírali třeba i cestu do tzv. Moravské Amazonie. Ono se to tam na kole nechá z Břeclavi jet, zvlášť když je horko. Stačí vzpomenout na můj výlet z roku 2016 na Moravské pole, kdy mi bylo z horka poněkud nedobře. V Moravských Budějovicích mě letos čekala první náhradní autobusová doprava sezóny, ale jak jsem již psal, tak si je docela užívám, neboť poznávám místa, kam bych asi jinak vůbec nejel.
Některá města si jsou v mnohém neuvěřitelně podobná.
https://soutok.blogspot.com/2022/09/mysl-plany-stavi-covid-to-bavi.html
Loni to bylo třeba městečko Brtnice s krásným barokním mostem ( i zámkem) a letos jsem viděl Moravské Budějovice, daleké polní rozhledy, ale třeba také obce v blízkosti Vranovské přehrady, kterými jsem loni projížděl běžnými linkovými autobusy. To se chce člověku jenom říci : ,, Bože, my máme tak krásnou republiku."
Ve Znojmě jste už krátce po 10.30 hodině a i když mi přestupy nevadí stejně tak, jako případná komunikace s různými lidmi, tak vzpomínám na časy, kdy sem například podle JŘ asi z roku 1992 jezdil o prázdninách rychlík Jan Palach z Děčína přes Mělník přímo. Na ulici se již začíná dělat horko, ale ve flexibilní době si dovolené moc nevybíráme, na což nadává zejména řada turistů a musíme si se vším nějak poradit.
Pohled na Kapli sv. Václava z Jámy. Ve středověku v této čtvrti sídlil kat a později se stala Jáma mezi dvěma pahorky ( hradní a kostelní) čtvrtí chudiny. Dole u řeky byl brod, a když připomenu ne zrovna zde umístěné středověké sklepy, tak tu prostě ty určité paralely mezi Mělníkem a Znojmem nalezneme. Jen je ten náš vršíček přeci jen podstatně menší a nemůže se na něj tolik parků a rozhledů ani vejít. Ale, díky bohatému životu i dole u řeky je tu celkem pestrá síť MHD.
Celý jižní svah jsou samé vyhlídky, vinice, parkové lavičky a cestičky.
Mně bylo již o den dříve jasné, že bude horko a člověk se na cestách mimo dopravní prostředky zapotí, ale také jsem tu neplánoval žádné pěší tůry do přírody. Prostě si jenom tak projít krásné historické město, posedět u místního piva, které se zatím vyváží pouze v podobě dárkového balení, navštívit TIC, a tak. Ostatně, hodně lidí, se teď dalo na takzvanou pivní turistiku. Objíždí různé pivovary i pivovárky, sbírají různé upomínkové předměty, chutnají místní piva a zase jdou dále.
Jenom mají podle řečí občas problémy s tím, že někde na to nejsou zvyklí, a tak mají někdy problém získat do sbírky nějaký ten suchý a nepoužitý originální tácek, za který jsou ochotní zaplatit . V ulicích Znojma jsem viděl i takové pouliční osvěžovače, které byly do horkého počasí vynikající a překvapilo mě, kolik je na různých místech města vodních zdrojů s pitnou vodou. Ovšem, také mě tento způsob návštěvy města poučil, že je sice populární sedět pod slunečníky a dívat se do kraje, ale přijde určitá teplota, kdy si více užíváte interiéry.
Jen kousek více vpravo, než snímek předešlý :-).
Přímo v nabídce byly čtyři značky, ale vzhledem k horku venku jsem zůstal u jedenáctek. Osobně mě mile překvapilo pivo jménem Rotunda 11.
Na druhý den jsem ještě před východem slunce vyrazil do Mikulova, abych opět prošel po červené turistické značce ranním městem a asi v 7.30 jsem došel na Stolovou horu ( 459 m.n.m.). Chvíli se zdálo, že by se snad mohlo příjemně zatáhnout, ale velmi brzy jsem byl rád za čepici i opalovací krém. Ačkoliv tu kruhovému výhledu brání především vyšší část hřebenu Pálavy směrem k severu, kde stojí vysílač Děvín, tak je toto místo opravdu krásné. Sice by mě zajímalo, kam musí být odtud vidět, když je opravdu vynikající viditelnost, ale prakticky vždy jsem tu viděl i zamlženě nedaleká pohraniční horstva na hranici se Slovenskem, nejbližší rakouské kopečky a na západním obzoru, se vynořovat chladící věže jaderné elektrárrny v Dukovanech.
Italská anténa Emme Esse 7RB3 mi umožňuje díky prodávanému příchytu i ukotvení na náhodných stožárech, ale zatím si nejsem zcela jistý, zda jde o dobrou volbu. Ostatně, anténa je tak lehká, že ji můžete klidně držet v jedné ruce a podle potřeby s ní natáčet. Já ji ovšem zatím docela rád kotvím na případné přírodní sloupky, které bývají leckdy triangulačními body a zároveň i nabízí důstojné representativní foto pro radiotechniku onoho významného místa.
Na Pálavě se mi tato volba málem vymstila. Tyč i s betonem byla na volno, ale zdálo se, že nemůže dojít k zváhnutí. Když jsem se již chystal anténu oddělat, tak opravdu došlo ke ztrátě stability a jenom poloha úchytu při konci sloupku způsobila, že se anténa nerozsekala ani o betonovou skruž, ani o zem. Hůře dopadlo rádio, které svod vymrštil do vzduchu, ale paradoxně mu to prospělo. Velký plochý kulatý potvrzovací i otočný knoflík se sice vždy otáčel, ale bylo umění jej ve svém středu zmáčknout tak, aby opravdu potvrdil volbu. Nyní zbyla jenom malá osička a funguje skvěle :-). Šroubek povoleného neužívaného teleskopu jsem doma dotáhl.
Pak již turista kráčí podle ranní vinice vzhůru k prvnímu cíli. Je to plné romantiky i očekávání.
Pod námi Mikulov se svým zámkem.
Všeobecně platí, že ranní podmínky bývají vzdáleným signálům nakloněny, byť to ovšem není nic jistého. Však to také nijak dobře nevypadalo. Představte si, že se od dubna těšíte, jak s novým nádobíčkem vyrazíte na Palávu za lovem vln z Balkánu a najednou je ten krásný den zde, ale výsledek se nějak nedostavuje. Pořád jsem hlavně zkoušel kanál 10D, kde jsem loni a předloni na teleskop ulovil 275 km vzdálený vysílač ve Slovinsku, a teď tu signál sice byl, ale tak nekvalitní, že výsledek se směrovou anténou byl horší, než loni s teleskopem.
Jenom kostičky na stupnici, ale málo k tomu, aby se načetl název kanálu i provozovatele, natož abych mohl zkusit nějakou stanici, která se současně se zápisem provozovatele a kanálu zapíše s ostatními stanicemi muxu do seznamu stanic. Už jsem byl pomalu frustrovaný, slunce pálilo stále více, když jsem se rozhodl netrvat striktně na kanálu 10D a dávat větší prostor i ostatním kanálům. A pak přišlo to, kvůli čemu jsem sem také jel, ale spíše již jen jako za takovou méně pravděpodobnou třešínkou na dortu. Ne, že bych nevěřil a lidé to dokonce vzácněji i v Brně již zachytili, ale je třeba být občas spíše skromnější. Na kanálu 8C se načítal multiplex z Chorvatska.
Až doma jsem pak poznal odkud to zřejmě bylo, ale radost byla veliká. Když to šlo, tak jsem rychle ještě ulovil vysílač v rakouském Grazu, ale to Slovinsko tu dnes prostě nešlo. Chtěl jsem si tedy pustit nějakou chorvatskou stanici, ale náhle podmínky padly. Začal jsem se zabývat ještě návštěvou Děvína, který je o 100 metrů výše. Sešel jsem do Klentnice , bylo 9.40 hodin a pěkné horko, ale Děvín jsem ještě zkusil. Je to otevřené na všechny strany, ale tentokrát mě tu překvapila spousta dělníků pracujících na vysílači, omezený pohyb v jeho okolí a hlavně se zdálo, že jednak má vysílač rušivý vliv na příjem a dnes jsme prostě již za příjmovým zenitem. To jsem si ověřil i na nedaleké jiné vyhlídce již dobrých 250 metrů od vysílače.
Více již nebylo co řešit Sejít do Klentnice na bus, a pak směr Břeclav. Tentokrát jsem toho měl již opravdu plné brýle, projížďku přes Pavlov a Lednice jsem si ani moc neužil a má první cesta na nádraží vedla pro chlazenou minerálku a díky 10 minutovému zpoždění od Budapešti a Bratislavy jsem měl dost času i na mražené. Metropolitan odjížděl tedy v 15.15 a Kolín mě přivítal v 18.15.
Nejbližší rychlík do Mělníka odjíždí však v 19.15, a tak jsem už měl připravenu variantu na toto řešení. V Kolíně je historické centrum poněkud z ruky a stejně mám raději Poděbrady :-). Prostě jsem jel z našeho 5. nástupiště v 18.29 osobákem do Poděbrad, kde jsem z vlaku do Lysé nad Labem a Prahy- Masarykova nádraží v 18.45 vystoupil. Tady máte 45 minut na relax po lázních, a když k tomu přidám dalších 10 minut zpoždění, tak prostě odjíždíte v 19.40 a ve 20.25 jste doma. Za mě zase fajn dovolenkový výlet.
A co tu ještě mám ? Tak duchem jsem jistě pořád ještě u dovolené, protože to musí člověk vnitřně nějak zpracovat a probrat se i různými přivezenými informačními materiály, ale i u nás doma, se leccos děje také.
Turisté a cykloturisté bděte! Zahlédl jsem nějakou informaci, že Bosyně má zase hospodu. Tak, ať už pěšky, nebo na kole, tak je prostě ta spojka mezi Harasovem a Bosyní krásná. Kdysi byla určitá očerstvovna na konci Bosyně a zejména cyklisté, se tam prý rádi zastavovali. Teď to po letech zase vypadá tak, že tam něco někde poblíž opět bude, ale zatím jsem to opravdu nestudoval :-).
Chodím aspoň jednou týdně na hřbitov. Mě zajímá, kdo ze známých umřel, a když to člověk nepochytí, tak ani neví. Vy ne ? Jsou města, kde zveřejňují případné vzpomínky pozůstalých, a pak ta, kde se rovnou zveřejňuje i s fotografií, kdo nás opustil.
Žádné komentáře:
Okomentovat