Než se pustím do pokračování seriálu, tak mi dovolte, abych se vrátil na dnešní mělnickou vyhlídku za vilu Karola, kde jsem prožil zajímavé setkání. Byl to 66 letý muž se dvěma dětmi, který ačkoliv byl z České republiky a mluvil česky, tak jsem mu sotva rozuměl. Ne, nešlo o cizince, který se učí česky, ale i na tak relativně malém území, jako je Česká republika jsou ta nářečí prostě pestrá. Většina z nás ví, že v blízkosti Ostravy, se zkrátka mluví krátce, jakoby bez natahování slov, a tak je to pro nás poněkud náročnější na srozumitelnost.
Ukázalo se, že muž je z Frýdku - Místku a již jsme byli řečí v Beskydech, v přírodě i ve vzpomínkách. Ukázalo se totiž, že mám před sebou pohybově aktivního člověka i světoběžníka, který šel prý prvně ve svých 55 letech s kamarádem Beskydskou sedmičku a absolvoval ji prý v čase 34 hodin bez spánku v jakési nezávodní kategorii .
Tedy, viděl jsem tuto akci asi předloni v televizním dokumentu, ale to mě vždy dostane. To už musí jít člověk, který v týdnu trénuje, a jak mi pán řekl, tak asi třikrát v týdnu někam jde. Prohra a vyčerpání je tu kruté.
https://www.beskydskasedmicka.cz/b7/
Posledně jsme došli na Komáří vížku a já se sem vrátím, protože toto místo si určitě oblíbíte a důvodů je celá řada. Vždyť už jenom to fantastické spojení z Mělníka vlakem, kdy prostě jednou přesednete, hned v první stanici vystoupíte a zatím uteklo jen něco málo přes hodinu času.
Pokud je Bohosudov téměř romantickou vesničkou, tak návazná Krupka je již městečkem v památkách UNESCO a zdejší lanová dráha přináší jen samé krásné informace.
V provozu je lanovka od roku 1952. Má boční posed, rychlost 2.5 m/s a délka jízdy 15 minut, což tvoří v ČR mezi lanovkami jízdní rekord. Vyveze vás z nadmořské výšky 326 metrů do 806 m.n.m, což je také slušné převýšení. Přeprava se uvádí 226 osob za hodinu a jezdí se v turnusech po 30 minutách. Lanovku zde vybudovala firma Transporta Chrudim.
Zvlášť rád vzpomínám na loňskou letní cestu lanovkou dolů do Krupky, kdy při bočním posedu směrem k západu, se otevíraly nádherné pohledy nejen směrem do Českého středohoří a možná někde i dále, ale v jihozápadním směru až někam ke Kadani.
Dovolte mi nyní krátce skočit k nám na Mělník za vilu Karola, kde čeká několik zajímavých informací o Krušných horách.
Pouze hotel na Komáří vížce a stožár mobilního vysílače Altenberg na Lugsteinu jsou jediné dva body v Krušných horách, které jsme zde v Mělníku jako stavby schopni snadno blíže identifikovat. Pak už jen vrtule dvou větrných elektráren , kterými jsou Nové Město - Vrch tří pánů mezi Milešovkou a Kletečnou , a elektrárna Petrovice nedaleko Tiských stěn.
Mobilní aplikace v telefonu nám sice popíše několik velmi vzdálených kopců Krušných hor ( 60 - 100 km vzdálených), ale ty pro svůj nevýrazný téměř jednolitý tvar i obvykle ne dobrou viditelnost budeme asi jen těžko rozeznávat. Takové podmínky ani několik let snad nebyly, aby mělo vůbec smysl se o věc pokoušet. Na druhou stranu to má pro turisty výhodu, protože ostré kužely bývalých sopek Českého středohoří jsou dle odborníků na zdolání náročnější, než chůze po hřebeni Krušných hor.
Komáří vížka ( 806 m.n.m.) má zajímavou historii a lze tam v hotelu i přespat. Můžete si přečíst ....
....., nebo ještě lépe ...
..... ale důležité je si pamatovat rok 1857, kdy zde založil rozhlednu hrabě Clary Aldringen. Ta je nepřístupná, a jak se dočtete v odkazech, tak se našel i důvod, jak to zdůvodnit. Nu nevím, ale v jednom směru již vadily ve výhledu z terasy slušně stromy.
Teď už tedy víme, jak dlouho se můžeme z Mělníka na zmíněnou stavbu v Krušných horách dívat :-). Přiznám se, že jsem zatím vůbec nezkoumal, jak dlouho se díváme na stavby větrných elektráren, ale ono je to někdy obtížné vypátrat. Hledal jsem dnes, jak dlouho stojí telekomunikační stožár na Lugsteinu a i tady je ta historie zajímavá.
Prý tu stojí od 50. let 20. století, ale v 90. letech proběhla rekonstrukce.
Krajina je tu taková zvláštní. Nejprve se u hotelu nabažíte turistů, výhledů do kraje, místní restaurace i suvenýrů, a pak sejdete níže, kde už vás tabule i vystavené natřené hornické vozíky informují, že jste v kraji těžby nerostného bohatství. Jenže stačí malá odbočka do vsi Fojtovice a náhle pochopíte, že jste na kraji republiky.
Krásná panenská krajina, pole a hospodářská zvířata, větrníky elektrárny, množství informačních tabulí o zaniklých obcích i o odsunutých Němcích a nakonec i poslední česká obec. Řeknu vám, že z Krupky bych to do kopce sem do Fojtovic moc šlapat nechtěl, ale od lanovky je těch 1.6 km pohoda.
Větrná turbína u vsi Fojtovice. Já se ovšem nespokojil jenom s malou procházkou do osady Fojtovice, ale nejprve jsem se vydal až na pěší přechod do Fürstenau. Pokud si ještě pamatujete, že loni hořel v Českém Švýcarsku les a paní v TIC v daleké Moldavě mě varovala, že mohu být odkázán německými orgány zpět do vlasti, tak v říjnu 2021 byl zase problém s covidovými pasy.
To jsem tehdy nepokoušel a zastavil se prakticky na opuštěné hranici. Tyto pěší hranice mají vždy nějaké své kouzlo, ač máme tu otevřenou Evropu. Hodně mi toto místo připomínalo podobnou hranici v bývalém Fukově ve Šluknovském výběžku, kde zábradlí a můstek překonává říčku Sprévu. Tady tvoří hranici nedaleko pramenící říčka Mohelnice ( pozor, je jich několik), která protéká bývalým českým královským městečkem Dohna a v Heidenau se vlévá zleva do Labe.
Není to nijak široká řeka, protože jsem ji při cyklovýletu z Děčína do Drážďan v září 2012 ani nezaznamenal.
A je načase se pohnout dále ve směru putování..
Od Komáří vížky je to pěšky po červené hřebenovce do Tisé nějakých 27 km a přecházíte také dálnici D8. Průvodce uvádí, že byl překvapený tím, že věci se mají někdy jinak. Údajně si od tohoto úseku svého pěšího cestování mnoho nesliboval, ale byl velmi mile překvapen, jaké genius loci tu našel.
Nejsem v situaci, abych se někde dlouhé dny toulal mimo domov po nějaké trase a tento úsek prozkoumaný nemám. Může to být ale důvod, proč se z nějaké strany na tuto trasu vypravit. Vždyť do Tisé jezdí z Ústí nad Labem příměstská doprava, a jak jsem napsal výše, tak lanovka z Komáří vížky stojí zato. Domů pak jedete vlakem.
Nicméně je dalším trhákem na trase Tiské skalní město a pokud nepůjdete odtud na Komáří vížku, tak určitě stojí za věc spojit výlet sem ještě s návštěvou Děčínského Sněžníku. Můžete sem jet třeba přímo od hlavního vlakového nádraží v Ústí nad Labem autobusem číslo 452, jehož trasa je opravdu zajímavá. Linka začíná totiž na hranici u Petrovic, projíždí krajské město a přes Velké Březno a Zubrnice zajíždí do Verneřic, kam v minulosti vedlo jedno rameno lokálky z Velkého Března.
Druhé vedlo do městečka Úštěk a díky ZMŽ dnes můžeme vláčkem aspoň do Zubrnic. Nemusí to být konečná stanice. Stránky se změnily a vypadá to na první pohled roztomile. Nemám je nyní prozkoumané.
Osobně jsem však dal přednost cestě od Děčína a důvodů bylo více. On je ten den dopoledne tak nějak veselejší, snad jsou zejména v létě i lepší výhledy a po poledni je docela příjemné se schladit ve skalách. Je neskutečné, kolik je u nás skalních měst. Toto je však jedno z nejbližších.
O letním výletě k Děčínskému Sněžníku a do Tiských skal si tedy můžete přečíst zde na ....
Vždy jsem si myslel, že na Drážďanskou vyhlídku a na rozhlednu Děčínský Sněžník mě požene touha vidět mimo jiné místa, která jsem v roce 2012 projel podle Labe na jízdním kole. Že budu chtít samozřejmě spatřit v dáli saskou metropoli, jakož si uvědomit změnu rázu krajiny, ale nakonec to byla i jiná chuť.
Odtud již koukáte k moři a není už žádné významné pohoří v cestě. Samozřejmě ho nevidíte, ale když se vám zapíše do paměti rádia nějaký multiplex od Severního moře, Baltu, nebo snad až ze Skandinávie, tak to je další potěšení navíc.
Já tu potkal i svoji jenom půl roku starou vzpomínku, která také stojí zato.
Nu, zabralo mi to dnes požehnaně času, ale tak nějak jsem se u toho pobavil. Co mi dělá starost, tak to je počítadlo návštěv. Google zase vytváří nějaké novoty ve statistikách a na blogery vůbec nemyslí. Prý nejsou současné statistiky dostatečně vypovídající a dobré pro podnikání. No, nezapomeňte zase zavřít několik lokálek a vykácet jabloně, aby se to vše zase těžko obnovovalo.
Nevím, co to je za mánii hned vše ničit, když může přijít čas, kdy se to zase hodí. Také jste si možná někteří všimli, že díky jakési bezpečnostní webové službě sem lze těžko vkládat komentáře a někdy se mi podaří odpovědět až na třicátý pokus.
Možná jste si všimli, že tu jsou téměř tři stejné obrázky, které chtěly tak trošku představit můj oblíbený mobilní program, jenž jsem si v podstatě pořídil právě hlavně kvůli mělnickému panorama, abych potvrdil svoji domněnku ohledně onoho stožáru na obzoru z minulého dílu.
Jak už to tak bývá, tak je vždy něco špatně. Určitě jste poznali, že sice byly docela příznivé podmínky, ale zase nebylo kvůli lešení a rekonstrukci vily Karola možné se dostat až na vyhlídku na České středohoří a ještě bylo již prakticky tma. Druhý snímek sice ukazuje polohu slunce kolem slunovratu, ale zase se nepodařilo zcela sladit obrys Řípu v hledáčku s realitou, jako na snímku posledním. Je zajímavé, že pokud jste někde, kde výrazný vrchol chybí, tak je práce s programem obtížná.
Chtěl jsem dnes za našim zámkem také vyzkoušet, zda ulovím to avizované zkušební vysílání druhého saského státního multiplexu na K 12A, ale zrovna když by se mi to dnes opravdu hodilo, tak si tam udělali volno. Hlavní testovací den byl 15. březen, byť den předtím snad zkoušeli Sender Chemnitz - Geyer. Dnes tedy nic, ale prý to od dubna pojede naostro. To už tak bývá, že když někde začne vysílat něco nového, co by mohl člověk potenciálně přijímat, nebo i jen zachytit, tak zejména po novotě to musí zkusit :-).
Pěkný víkend !
Žádné komentáře:
Okomentovat