Patník na náměstí Míru býval v minulosti vyhnutý do vozovky a zdá se, že i časem utrpěl.
Připadá vám nadpis článku poněkud přehnaný ? Mně tedy ani ne. Ale, ono je to vždy o lidech a o jejich zájmech. Někdo je nadšený, když zjistí, že z Mělníka je vidět nejen do Krušných hor, jak se léta všude v médiích uvádí, ale vlastně až do Saska :-), jiný je nadšený objevem významných historických kamenů a někomu je to všechno, ale úplně všechno totálně ukradené.
Bylo dnes někde v osudu napsáno, že se mám podívat asi v 16 hodin na stránky mělnické historické skupiny a stálo to zato. Asi proto, že mám tak nějak k té dopravě blízko a určitým způsobem i k historii, tak mě článek Martina Klihavce doslova nadchl. Mám o Mělníku už celou řadu knih, ale všude se publikuje to, co napsal již náš velký historik František Purš.
Obvykle se uvádí, že máme na náměstí Míru historický kilometrovník a nejbližší je až v Praze. Tak nějak jsem to v některých těch knížkách kdysi četl. Jakmile jsem dočetl článek Martina Klihavce, tak jsem ihned obešel město a za hodinku již byly dle instrukcí z článku níže všechny nafoceny.
Je neuvěřitelné, jaké pocity jsem přitom měl. Považte, že téměř všechny ty patníky jsou tak schované, že lidé o nich vůbec neví. Já ani nevím, zda sem mám dávat nějaké snímky, které jsou už příliš jednoduché k určení jejich polohy, aby to zase nechytilo nějaké vandaly, ale byl jsem z jejich polohy velmi udivený. Jako kdybych šel lesem a hledal houby.
Martin to ve svém příspěvku píše velmi dobře. To má opravdu historickou hodnotu, stojí to tu více jak 100 let a je až fantastické, jak kolem nich chodíme, na jeden možná i šlapeme, a jak prostě unikají celá desetiletí díky mnoha jiným předmětům v jejich okolí naší pozornosti. Ani nevím, co ještě dodat, ale za vším hledej člověka, kterého třeba i něco napadne.
Jinak si dovolím dodat, že hektometrovníky na železnici jsou opravdu dobře evidovány a zejména na naši trati můžete vidět mezi kolejemi často bílé patníky s černými čísly, které jsem tu již na fotkách občas publikoval a u nás mívají obvykle čísla kolem 370. Naši hlavní trať stavěla rakouská ÖNWB a svoji nulu má ve Vídni..
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rakousk%C3%A1_severoz%C3%A1padn%C3%AD_dr%C3%A1ha
Kilometráže tratí často zachovávají své historické hektometrovníky, které jsou zároveň určitou historickou ozdobou a není bez zajímavosti, že dobrovolní železniční archeologové putují občas po zrušených lokálkách, kde už třeba nejsou ani zbytky kolejí a jsou rádi za každý zachovaný hektometrovník vonící minulostí, nebo za každou skobu držící původní pražec. To byla často práce italských dělníků ( třeba Velké Březno- Zubrnice-Úštěk), kteří v tomto případě bydleli v Úštěku v ptačích domcích a tratě ( Mšenka 1897, Zubrnice 1889) byly budovány před více, jak 130 lety. Navíc existují záznamy, kde se píše, kdy která stanice byla otevřena veřejnosti a v jakém úseku byla trať kdy otevřena. V Mělníku to bylo 1.1. 1874.
Když jsem tak chodil po těch patnících, o kterých Martin našel někde nějaké informace, tak jsem si opět připomněl, jak nám naše město zdobí ozdobná jízdní kola. Tato zvláštní ozdoba se mi líbí, protože se také rád projedu zejména po našich říčních cyklostezkách, a také se rád podívám na některé pasáže ze slavné Tour de France :-).
Kilometrovníky (patníky, milníky) na Mělníku
----------------------------------------------------
V ulicích Mělníka se nachází mnoho drobných historických památek, kolem kterých bez povšimnutí procházíme a často si vůbec neuvědomujeme jejich existenci, původní význam nebo účel, ani jejich historickou hodnotu. A právě tyto drobné prvky dotváří a obohacují prostředí a místo ve kterém žijeme. Díky neznalosti jak ze strany občanů, tak i neznalosti ze strany zodpovědných pracovníků nebo úředníků, tyto drobné památky často nenahraditelné hodnoty nenávratně mizí. Někdy záměrně, často však nevědomky. Proto bych chtěl na některé tyto drobné svědky naší minulosti upozornit, aby nedocházelo k jejich ničení nebo odstraňování.
Jedním z nich jsou tzv. „kilometrovníky“ a „hektometrovníky“, které se na Mělníku nacházejí. Jedná se zjednodušeně řečeno o patníky, které mají na sobě uvedenou číslici. Mylně se někdy nazývají milníky (přitom již od roku 1876 se u nás vzdálenost na silnicích udává jen v kilometrech a ne v mílích). Tyto do hladka otesané kameny byly součástí historického dopravního značení. Nacházely se podle státních a okresních cest na celém českém území. Udávaly, a dodnes udávají, vzdálenost dané cesty nebo silnice od svého počátku v kilometrech, proto se nazývají „kilometrovníky“ nebo také „kilometrové kameny“. Pokud není hodnota vzdálenosti uvedená přesně na celé kilometry, ale je uvedena s jedním desetinným číslem (například 32.2) nazývají se „hektometrovníky“ nebo-li „hektometrové kameny“, protože udávají vzdálenost s přesností na stovky metrů (hektometry) – (zde je při tvorbě slova „hektometry“ použita stejná předpona jako třeba ve slově „hektolitry“). Údaj za desetinnou čárkou musel být vždy sudý. Desetinná tečka není klasicky dole mezi čísly, ale je netypicky umístěná nahoře vedle horního okraje poslední kilometrové číslice. Jejich jednotný vzhled, velikost, barvu, název a způsob umisťování stanovovala státní vyhláška vydaná dne 10. 11. 1933.
Na Mělníku se mi podařilo najít celkem 10 těchto kamenných patníků s vytesanou číslicí. Nejvíce využívaná silnice procházející naším městem je ta vedoucí z Prahy. Kopíruje dnešní označení silnice první třídy číslo 9 (I/9). K ní se váže hned 5 hektometrových kamenů. Jeden s vytesanou číslicí 32.2 se nachází na chodníku před domem čp. 335 na Pražské ulici. Uvedená vzdálenost odpovídá vzdálenosti od Prahy. (Vzdálenost byla měřena od okraje tehdejší velikosti staré Prahy bez připojených okolních obcí, které jsou dnes již součástí hlavního města.) Umístění tohoto hektometrovníku na Mělníku je sice původní, ale při rekonstrukci Pražské ulice musel být pootočený o 90 stupňů, protože číselný údaj na něm uvedený původně podle nařízení směřoval do vozovky. Dnes směřuje směrem k centru města. Dokonce i umístění na levé straně cesty je správné, protože kilometrovníky i hektometrovníky se umisťovaly u levého okraje vozovky směrem odkud silnice začínala a vedla, což odpovídalo tehdejšímu levostrannému provozu vozidel na českých silnicích. (Jízda vpravo byla zavedena 26. 3. 1939, krátce po okupaci českého území Německem.) Další hektometrovník, který ukazuje vzdálenost od Prahy na této bývalé státní silnici, se nachází přímo na náměstí Míru a stojí na rohu domu „U Modré hvězdy“ s čp. 50. Vlivem hustého provozu v tomto úzkém místě a nešťastného umístění na rohu domu je částečně uražen, ale číselný údaj 32.6 je stále ještě čitelný. Další nejdeme v Zádušní ulici u křižovatky se Smetanovou ulicí. Je na něm uveden údaj 33.4. Tyto hektometrovníky mají stejnou velikost obdélníkového půdorysu 25 x 20 cm, přičemž číselný údaj je uveden na větší straně. Opět i zde vzdálenost jak od Prahy tak od předchozího hektometrovníku souhlasí. Je vidět, že zde stojí u viniční zdi téměř 100 let na stále stejném místě a dokonce je i správně otočen nápisem do vozovky. Umístění těchto dvou hektometrovníků nám navíc krásně dokládá, že hlavní průtah městem směrem z Prahy na Českou Lípu a do Rumburku vedl v minulosti právě přes náměstí Míru a Zádušní ulicí, protože silnice vedoucí v místě dnešní ulice Legionářů vznikla až mnohem později. Čtvrtý, opět stejného tvaru jako tři předchozí, stojí na Bezručově ulici na chodníku u rozhraní domů čp. 788 a 787. Má na sobě číslici 33.8 a je správně umístěn nápisem směrem do vozovky.
Ve spodní části dnešní ulice Krombholcova stojí nedaleko domu čp. 564 kilometrovník s vytesanou číslicí „55“. Svým rozměrem půdorysu 30 x 30 cm odpovídá normám stanoveným vyhláškou z roku 1933. Část tohoto kilometrovníku, kterou můžeme v současnosti nad zemí spatřit má „pouhých“ 57 cm, přičemž podle údajů vyhlášky by měl být celkový rozměr výšky nadzemní a podzemní části dohromady až 170 cm a hmotnost takového čtyřbokého žulového hranolu může dosahovat až půl tuny. Původně byl celý bílý, navíc horní část byla natřena barvou odlišující jednotlivé silnice, což usnadňovalo orientaci při křížení cest (stejnou barvou pak byla silnice i zakreslena v tehdejších mapách). Vytesaná číslice „55“ má výšku 20 cm, měla barvu černou a na tomto kilometrovníku udává vzdálenost 55 kilometrů od města Řevničov na Rakovnicku, což odpovídá i počátku dnešní silnice první třídy číslo 16 (I/16) vedoucí přes Velvary a Mělník dál na Mladou Boleslav. Toto dokládají další dochované kilometrovníky nacházející se například ve Velvarech (s vytesaným číslem 34) a v Krnsku u Mladé Boleslavi (s uvedeným číslem 88). Na této tehdy okresní silnici se mezi jednotlivými kilometrovníky mohly v minulosti na území obcí a měst nacházet každých 200 metrů umístěné mnohem menší kamenné nebo žulové tzv. univerzální hektometrovníky, které měly půdorys pouze přibližně 15 x 15 cm, výšku opracované části nad zemí 45 cm a měly na sobě vytesanou číslici 2 nebo 4, 6, 8. Číslice udávala vzdálenost 200, 400, 600 nebo 800 metrů od předchozího kilometrovníku. A my máme štěstí, že právě jeden takový se nám dochoval u zdi budovy soudu směrem do Krombholcovy ulice. Má na sobě číslo 4, což znamená 400 metrů od předchozího kilometrovníku (který již nestojí) a analogicky 600 metrů k následujícímu, kterým je právě ten, co se nám dochoval v dolní části Krombholcovy ulice. Tento kilometrovník i hektometrovník mají číslici na sobě vytesanou na dvou sousedních stranách a jsou natočené o 45 stupňů jedním svým rohem do vozovky, aby byly číslice viditelné pro automobily přijíždějící z obou směrů silnice. Opět byly umístěné na levé straně vozovky od směru počátku číslování silnice.
Další hektometrovník, opět s vytesanou číslicí 4, stojí přímo u autobusové zastávky na Pražské ulici před domem s čp. 390.
I na Pšovce v pásu zeleně před poštou se dochoval jeden hektometrový kámen o rozměrech půdorysu 15 x 15 cm s uvedenou číslicí 6, což znamená, že byl umístěn 600 metrů od nějakého předchozího kilometrovníku, který se však do současnosti nedochoval. V Mlazicích se nachází také jeden hektometrovník, stojí u autobusové zastávky „Loděnická“, má na sobě vytesanou číslici 4, což znamená, že byl umístěn 400 metrů od nějakého předchozího kilometrovníku, který se však do současnosti také nedochoval.
Jeden velký kilometrovník nesoucí číslici „2“ se nachází na Kokořínské ulici nedaleko odbočky do zahradnictví Školního statku. Dvojka na něm vyznačená udává vzdálenost 2 kilometry od počátku Kokořínské ulice, která začíná u křižovatky s Mladoboleslavskou ulicí u čerpací stanice Shell.
Jiné staré kamenné silniční kilometrovníky s vyznačeným číselným údajem jsem na území Mělníka nenašel, pokud však ještě o nějakých dalších někdo víte, budu vděčný, když mě na ně upozorníte. (Pozor – existují ještě také železniční kilometrovníky podle železničních kolejí, ale ty jsou Správou železnic stále využívané a udržované, takže ty mezi silniční kilometrovníky nepatří.)
Silničních kilometrovníků se u nás zachovalo velmi málo a pokud vím, nikdo je neeviduje a nechrání, což je, myslím, dost velká škoda, protože jde o památky s poměrně velkou vypovídací historickou hodnotou. Mnoho jich zmizelo při různých rekonstrukcích cest nebo při rozšiřování silnic, kdy jednoduše překážely, tak byly odstraněny a zlikvidovány.
Martin Klihavec, kronikář města Mělníka
V nemocnici se buduje.
Inzerce
Netradiční obrázek. Hned čtyři vlajky na radničním balkonu.
Tedy, je to něco nahrávat v neděli večer obrázky na net. Neskutečná doba.
Pohodový 11. týden roku 2023 !
Žádné komentáře:
Okomentovat