Tak ani nevím jak a najednou jsem zjistil, že už od pondělí 20.3. máme astronomické jaro, den a noc jsou stejně dlouhé a hlavní sezóna začíná. To už je nejvyšší čas na pořádnou zdravotní prověřovací procházku. Sice byla jistá možnost ještě týden počkat, ale sobota ukázala, že ne vždy má člověk čas na své nápady a opravdové příjemné počasí bez větru a zimy doslova volalo k akci.
Pokud jste novými, nebo jen občasnými čtenáři Soutoku, tak vám doporučuji přečíst článek ....
http://soutok.blogspot.com/2022/03/seste-putovani-po-stopach-vladyky-bese.html
..., který vás dostane trošku do obrazu. Je to až k nevíře, ale letos v prosinci to bude už 9 let, co jsem měl pod stromečkem knihu o Mělníku, kde je slavná pověst o tom, jak vlastně ke vzniku Mělníka došlo. Od jara 2015 oslavuji jaro, turistickou sezónu i vlastní pověst tím, že si zajedu vlakem do Všetat a nehledě na případné předešlé procházky si to tu pro sebe tak trochu odstartuji pěším putováním přes Přívory a Záboří k mělnickému zámku.
Vždy se na toto putování moc těším, protože jsem si to tu prostě nějak oblíbil, byť nejde o nějaká turisticky atraktivní a vyhlášená místa. Navíc je tu člověk za chvíli a již ho čeká jenom procházka domů. Obvykle sem přijíždím na poledne, nebo krátce po něm. Nejinak tomu bylo i letos, když jsem na jízdenku PID za 22 Kč z mělnického autobusového automatu vyjížděl vlakem na Prahu ve 12.11 a do Všetat jsem přijel asi ve 12.22.
Kousek od nádražní budovy stojí prosklená zastávka odkud ve všední den můžete dojet třeba do Mělnického Vtelna, Chorušic a Mšena ( 668), nebo do Kostelce nad Labem (472) i Mělníka a do Neratovic, nebo Čečelic ( 476). U poslední linky vám sice mapa nabízí Neratovice, ale po kliknutí zjistíte, že je to jakási okružní linka Všetaty žel. st. - Čečelice - Konětopy-Dřísy- Křenek- Ovčáry- Nedomice-Všetaty. Pro nás snad dopravně poněkud nezajímavé, ale není od věci si uvědomit, jakým zajímavým dopravním uzlem Všetaty jsou .
Tady se nám naskýtá první takový zajímavý obrázek. Nejde jen o to, že se díváte na takového automatizovaného a důležitého železničního dělníka, bez jehož práce by se cestovat nedalo, ale za žlutým vagonem koukáte do potenciální budoucnosti. V každém případě je to nejkratší pěší cesta na druhý konec Přívor, kam půjdeme. Jiná věc je, že z Přívor vede do Mělníka ještě taková pohodlná polní cesta na dohled od kolejí, která je vhodná i pro cyklisty, kteří nechtějí do provozu, ale bývalá turistická cesta nabízí větší zážitek.
Hned za kolejemi se dočtete, že tu v roce 2014 bylo zrušeno pokračování žluté turistické značky směrem k Mělníku. Dříve mě to poněkud pohoršovalo, ale dnes si uvědomuji, že je kolem nás plno blbosti, se kterou se musíme tak trochu pokud možno s úsměvem vyrovnat, ač to mnohdy jde velmi těžce. To spíše člověk škodí sám sobě.
Pikantní je, že je to tady pořád na této kvalitní směrovce u závor do Přívor uváděno a vypadá to legračně, že takováto opravdová turistická kvalita dále být nemůže, byť to vypadá, že nemůže být přeci problém na pár dalších místech udělat nějaké značení. Asi tomu prostě nerozumím.
Tentokrát jsem si zašel k jednomu místnímu krásnému mlýnu na Košáteckém potoce, který má pěkný kabát, a kdyby byl čas a nemusel by člověk zítra ráno zase někam putovat, tak bych snad koukl na to, jak dlouho tu stojí. Možná je to tam ve štítě napsáno, ale vážně není čas teď něco zjišťovat.
Aktualizace 20.3. v 18 hodin:
Název : Zelený mlýn.
Podívejte se na tu romantiku.
Odtud vedly mé kroky k místní sokolovně, kde je kulturní sál a restaurace. Je to nostalgie, protože se člověk vrátí do 80. let, kdy jsem se sem také dostal a vůbec jsou v různých obcích místa, kam se člověk dostal buď ve svém volném čase, nebo pracovně. Ani to pokaždé čtenářům nepřipomínám. Ostatně, žijeme tu na tomto světě své životy, které většinou zajímají jenom nás.
Za sokolovnou se již napojuji na původní trasu, která tudy vede kolem zvířátek do malého parčíku u Košáteckého potoka.
Parčík má prostě své genius loci. Pozorný divák vidí, že tu jde tak trochu stará cesta ( vlevo) souběžně s krásnou novou parkovou cestou.
Košáteckému potoku může říčka Pšovka jeho šíři jenom závidět. Tady bych rád poukázal na článek, který se zabývá podobnými toky na našem okrese.
Nechme hovořit fotografie. Je tu hezky.
Pro Polabí jsou na vsích typické ještě dochované vjezdy do hospodářských dvorů, kde nesmí chybět brána.
Tento dům jsem pro Soutok ještě nikdy nefotil. I tak může vypadat fasáda na domě z roku 1743.
Ulice K Viničkám přejde nenápadně v název Na Chaloupkách, což člověk ani nepostřehne, ale dostanete se k velkému včelímu komplexu, který je posledním oploceným přívorským pozemkem po levé straně ulice na konci obce. Tady vás cedule upozorní, že nesmíte na soukromý pozemek a v blízkosti katastru vám hrozí žihadlo. Zde vidíte jeden z mnoha včelích bloků.
Řeknete si, že v březnu vám nic nehrozí a máte pravdu, ale včely jsem již viděl. Vylétaly z toho pravého vrchního otvoru a zřejmě je lákala ta láhev s nějakým nejspíše cukerným roztokem.
Tady končí Přívory a k mé radosti je tu nově i koš s lavičkou.
Připomíná vám ta tabule tu tabuli u Labe směrem do Kel ? Tady se na ni můžete dívat hned z lavičky, ale ta u Labe tam už není.
Pohled z lavičky na areál s včelíny.
Z lavičky je krásný rozhled od Cecemína ( kopec nad Všetaty) až po Spolanu Neratovice. Žel, počasí nepřálo.
Lavička je orientována ve směru na Starou Boleslav.
Musel jsem ji přiblížit fotoaparátem, abych si potvrdil domněnku. Spolana, Kostelec nad Labem i Stará Boleslav tu jsou od sebe vzdáleny ve velmi zajímavých úhlech..
Měl jsem prostě pocit, že je tu v této obci vše takové nějaké příjemné a prakticky jsem v parku, ani na ulicích téměř nikoho nepotkal, jak tu bývá zvykem. Pokračování příště.
Pohodový vstup do 12. kalendářního pracovního týdne !
Žádné komentáře:
Okomentovat