Když se řekne městská čtvrť Rybáře a současnost, tak si mnozí představíme poměrně velký prázdný prostor u řeky Labe, kde ještě relativně nedávno kotvily zprvu pouze zahraniční osobní lodi a cestující zde mnohdy nasedali do moderních zájezdových autobusů, které je možná na čas vysadily na Karlově náměstí, aby se rozhlédli do kraje z parádních vyhlídek poblíž zámku, a pak je odvezly do Prahy.
Později se tu v sezóně objevila místní výletní loď, a tak tomu bylo až do nedávna, kdy se zjistilo, že by tu například při Mělnickém vinobraní mohlo být stanoviště výletních vrtulníků, a že by se zde mohly konat i různé společenské a kulturní akce, kterým až dosud předcházelo na jaře pouze tradiční topení Morany ( loučení se zimou a vítání jara).
Místní, kteří jsou zvyklí, že kultura města byla vždy především na kopci v centru, tak občas tvrdí, že je to vše zřejmě dobrý nápad, ale že jim to prý stejně tak nějak připadá poněkud z ruky. To je však tak spíše proto, že toto město není na rovině, kde se na vzdálenosti moc nekouká a ani tu nejsme moc zvyklí žít u vody, ač naše město je u vody stejně tak, jako další města u řeky Labe, kde jsou v blízkosti řeky četné gastronomické služby a sportoviště, ale i kulturní prostory, jako letní kina i přírodní amfiteátry.
Občas se objevují zprávy, že se v Rybářích začíná něco budovat, a tak jsem se v dnešním krásném slunném dni rozhodl, že bych se do těchto končin mohl po delší době také podívat, abych byl tak trochu v obraze.
Opět se mi naskytl krásný pohled na naši dominantu, vinice pod ním i krásnou vyhlídku, která získala jméno po velkém cestovateli Enrique Stanko Vrázovi.
Rybáře mají se svými malinkými domky a touto upravenou silničkou pro osazení protipovodňové bariéry své osobní kouzlo. Myslím, že tato místa stojí za občasnou procházku, byť řada lidí většinou zahne pod schody ke klubu vlevo, sejde opatrně další schody u veslařského klubu dolů k řece a vydá se proti proudu řeky do polabské přírody těsně pod městem.
Následující snímky prostě jen dokládají romantiku těchto míst a člověk jako všude jinde najde občas i něco trošku neobvyklého, ale nikoliv ojedinělého, jak uvidíte na 3. - 5. fotografii pod tímto odstavcem.
Díky procházce jsem tedy zjistil, že se nám stanoviště výletní lodi přesunulo blíže k městu ...
..... a původní místo zaujala reservace kotvení lodí níže na obrázku.
Nemohu si odpustit impozantní záběr na naši dominantu, která se odnikud neokouká ...
....a nyní již vidíte to placené molo v celé velikosti.
Zavadil jsem zde i o jistý druh pouliční tvorby a bohužel to bylo ze všech stran již shora nějaké opadané.
Pak jsem si vyšlápl zase jinou cestou do centra, aby mě na konci pomalého výstupu čekal tento pěkný sympatický a jednoduchý ukazatel směru k přístavu, kterému jsem neodolal.
Když se dívám do statistik blogu, co čtenáři navštěvují, tak to jsou někdy třeba vedle nejnovějších článků i články staré 7, nebo 10 let. Protože je to blog a blogeři se rádi o lecčems rozepisují i více do šíře, tak sám někdy vidím, jak jsou některé informace třeba v dopravě, nebo v technice v těch starších článcích už téměř zavádějící. Tedy, například na rozdíl od místa výletu, které se v podstatě moc nezmění, ač třeba služby na místě již ano.
Vždyť tu momentálně dnes máme výhodné integrované jízdenky, jízdenku na léto, ale i nové technologie třeba v oblasti příjmu rozhlasu atd. Dokonce jsem zjistil, že dva roky po mé návštěvě nejsevernějšího bodu naší republiky dostalo toto místo zcela novou podobu. Vše se mění.
Dnes se tu ještě někde v článcích díváte na snímky mobilních buněk s plakáty covidu -19, ale žijeme již novým a mnohem horším nebezpečím. Nikdo se nediví, proč visí na balkonu mělnické radnice právě tyto tři vlajky. Sice jsem se vždy tak trošku divil, co tu láká čtenáře navštěvovat již starší a neaktuální články, ač to jistě potěší, ale teď se vůbec nebudu zlobit, když sem nějaký čtenář v budoucnu zabloudí, uvidí tu fotku a řekne si, že je dobře, že už je to všechno zlo a napětí za námi.
Prošel jsem jednou z našich nejhezčích ulic zpět na vyhlídku, ....
.... abych se tentokrát podíval do Polabí. Když se podíváte na Spolanu a vzdálenost k levému okraji fotky rozpůlíte, tak zřejmě spatříte to, co jsem přiblížil.
Netroufám si říci, že je to zrovna sluncem ozářená střecha překrásného kostela Nanebevzetí Panny Marie ( 28.9.2021 zde) ve Staré Boleslavi, ale prostě se tam tento úkaz objevil. Nechť je dobrým znamením pro příští časy.
Dlouho jsme už neměli nějaké milé pěkné autíčko, tak tady je. Bylo by fajn, kdyby přišel zase nějaký kemp s veterány, nebo Lobeč s anglickými sporťáky, co říkáte ?
Přeji vám pokud možno pohodový vstup do nového týdne, kdy únor vystřídá již téměř jarní březen !
Žádné komentáře:
Okomentovat