Západ Evropy mnohdy porazil sám sebe. Zvlášť výmluvné to bylo již před tisíci lety. Pozvánka ke skvělé četbě.

 

Posledně jsem se tu přiznal, že jsem se začetl do posledních odborných publikací týkajících se období husitských válek, které se zrodily především k připomínajícímu se 600 letému výročí smrti Jana Husa. Když jsem tu literaturu četl, tak jsem musel pochopitelně i vzpomenout na školní léta, na onu slavnou trilogii, která se tenkrát objevovala každoročně v televizi, ale i na to, že jsme to nijak do hloubky neřešili.

Prostě to tehdy budilo dojem, že tam parta obyčejných a spoře oděných tuzemských lidí vypráskala pod vedením šikovného válečnického taktika kožich nafoukaným a těžce do železa oděným válečným profíkům ze zahraničí, kteří to tu snad i chtěli srovnat všechno se zemí. Pochopitelně, že ten pohled byl nyní s odstupem let jiný, protože člověk již zase s odstupem času přemýšlí jinak a studuje tu situaci i více do hloubky.

Snažíte se zamýšlet nad tím, jaký asi tehdy mohl vůbec být život člověka, když si ani trochu nemohl být jistý životem. Paradoxně bylo úplně jedno, zda ti lidé žili pokojně v klášterech, nebo někde obdělávali pole a sklízeli úrodu, protože vždy odněkud přijela nějaká ozbrojená banda, která je v,, nejlepším případě" připravila pouze o potravu a zásoby.

Není proto ani divu, že jedinou schůdnou budoucností tak byla zřejmě věčná válečná i loupežná činnost, která tak byla tou nejjednodušší i zaručenou sklizní a zároveň dávala v případě úspěchu paradoxně největší šanci na přežití. Jde sice o ukázku ze středověku, ale na druhou stranu vidíme i dnes často v televizi, že jsou na světě území, kde chodí chlapi neustále ozbrojení a občas k nějaké té přestřelce dojde. Jen zbraně se změnily, ale historie je prostě stále poučná a vždy nějakým způsobem i současná.

Ještě předtím mě však docela zajímalo období křížových výprav do Svaté země. Evropa se totiž shlédla ve svých válkách velmocí, nebo v době zámořských objevů a budování kolonií, ale 200 let trvající kapitolu návštěv Svaté země připomíná spíše jen stručně a nejde také pro nás Evropany o žádné slavné období, ale spíše naopak.

Nebudu nijak zastírat, že ten zájem značnou měrou kdysi oživil velkofilm Království nebeské z roku 2005 a je to přesně ukázka toho, jakou obrovskou sílu mohou mít média. Lidé jsou dnes tací, jak to vidí v médiích, a tak se vyvíjí i naše mládež a naše budoucnost.

 https://www.csfd.cz/film/178906-kralovstvi-nebeske/prehled/

Film je vlastně opět svým způsobem podobný těm krásným dobrodružným a napínavým válečným příběhům, ale pochopitelně nemůže do hloubky ukázat, co všechno bylo tenkrát ve hře. Hlásíme se k Západu Evropy a i naši lidé občas vykročili, aby se připojili ke křížovým výpravám do Svaté země. Nechci tu dělat další reklamu světovému bestselleru, ale i tady se objevují situace, které by jen povrchně seznámený zájemce o téma nemusel vůbec očekávat.

Vždyť souboj o Svatou zemi měl být především válkou kříže a islámu, a když se podíváte na mnohem pozdější zámořské koloniální dějiny, tak snad ani nepochybujete, že obyvatelé Evropy byli na vzdory několika nájezdům asijských hord považováni za největší dobyvatele. To jen podtrhuje již dávné tažení Alexandra Velikého až téměř do Indie, jakož maximální rozloha Římské říše v roce 116 n.l.

A tak vás možná překvapí, jakou obrovskou úlohu již na půdě Evropy mnohdy sehrála nevraživost obou částí původní velké říše a těžký náboženský fanatismus zástupců západní části ke všemu, co vybočovalo z jejich náboženských představ. Drancování začínalo již v Evropě Nakonec sehrály obrovskou roli i osobní ambice a nároky na určitá území ( vzniklé křižácké státy na Předním východě) vůdců jednotlivých bojových skupin, kteří se s přibývajícími léty byli stále méně ochotni vzájemně vojensky podpořit v boji proti původnímu a nejdůležitějšímu nepříteli.

Kniha toho čtivým způsobem říká mnohem více a poukazuje i na fakt, že dobyvatelé ze Západu byli výstavností tamních měst i služeb doslova unešení, ale to už je jen informace pro vás potenciální čtenáře. Stejně tak, jako jsem v úvodu tohoto článku naznačil, že historie může mnohdy pasovat i na současnou situaci, tak to nyní mohu jen zopakovat. Nebo snad máte pocit při pohledu na současné dokumenty z blízké i vzdálené Asie, že by se něco nějak výrazně od minulosti odlišovalo ?