neděle 5. dubna 2015

Skalní město u obce Střezivojice navštívilo během dvou hodin kolem 100 lidí !


Nedávno jsem tu psal o Bludišti u Mšena, o tom, že máme na okrese zřejmě dvě taková skalní města, a že by vlastně nebylo vůbec na škodu sem po mnoha letech zavítat a přiblížit tuto část okresu trochu čtenářům Mělníčku i Soutoku, zvlášť pokud rádi chodí do přírody.

Jelikož jsou tři velikonoční volné dny, se současným počasím přímo ideální k takové akci, tak jsem se někdy po půl jedenáctné donutil k tomu, abych se konečně odlepil od civilizace i lenošení, když už nebylo jiných povinností a vyrazil.

Dopoledne bylo ještě krásně, svítilo slunko, ale doplatil jsem na určitou tvrdošíjnost, která někdy člověka přepadne. Někde tady máme článek o Zimním přechodu Nedvězí ( některý leden), kdy mi jistý pán zaslal fotografii kamenného stolu na kopci Špičák u Jestřebice. Později jsem si ten stůl nafotil i já a dnes mě napadlo, že se u něj zastavím. Již jsem ho nenašel. Na kopci stály jakési dva oplocené domy a je docela možné, že  kamenný stůl je někde na jejich pozemku. Trochu jsem to tam kolem procházel, až mi jenom náhle  skočil lehce na záda a trochu na ruku nějaký vlčák, který vůbec neměl košík a zdálo se, že bude zle. Byl jsem ale tak překvapený, že jsem mu řekl: ,,Ale, jdi ty jeden..." a pes odběhl do lesa a už byl klid :-).
Pak už jsem jen pokračoval, se zpožděním do Dobřeně, která je sice proslavená lidovou architekturou, ale mě zajímalo v jakém stavu je pověstný reliéf Krista vytesaný do skály.


Dobřeň je proslavena architekturou a je památkovou zonou, stejně, jako třeba Nosálov, Kruh, nebo Žďár u Doks, či Brocno atd.


Podstavec nese datum 1843. Velikonoce jsou spjaty s osobou Ježíše a tak je malé odbočení od hlavního plánu nanejvýš symbolické. Křížek najdete v obci Dobřeň na silnici do Dolní Vidimi, stejně tak....


.... jako o pár set metrů dále tento reliéf, který je součástí každé turistické mapy.


V obci Střezivojice je to s parkováním trochu problém. Tam, kde by se zdálo, že by se přece jen místečko našlo, tak tam platí zákazy zastavení a stání. Určitý prostor je v jakémsi nájezdu k čekárně autobusu, kde také zřejmě parkují návštěvníci restaurace Bouda. O deset metrů dále je vlevo takový strašidelný, polorozpadlý dům, kde nikdo nebydlí, dveře jsou zamčené na petlici a tam před ním opravdu nikomu překážet nebudete. Poslední možností je projet celou obec a v místě, kde odbočuje vpravo vaše žlutá značka s touto polní pěšinou, tak tam je místa k parkování dost. To je ten obrázek výše s tím pěkně dvoubarevným živým plotem. Stojí tu několik haciend a to v pravém slova smyslu, protože jde skutečně o bílé stavby s různými brankami, bazény a krásnými pozemky v podobě květinových zahrad.


Po chvíli se otvírá jediný krátkodobý pohled do kraje a samozřejmě na pohádkový Bezděz, který široko daleko těmto místům dominuje. Jen o něco dále nás vede žlutá značka ostře vpravo do lesa, kde začíná avizované skalní město a nyní budeme prakticky celých šest kilometrů neustále pozvolna klesat.


Na snímku je první skála, která mě nějak zaujala.


Snažil jsem se vybírat skály, které  mi připadaly aspoň trochu něčím zajímavé.


V údolí se ještě držel sníh.


Zde se díváte na protější hřeben do míst, kde jste nedávno šli. Pod těmi skalami na úpatí.

Chůze vyžadovala opatrnost, protože po podzimním listí, se to ještě poměrně smekalo. Zajímavá byla místa orientovaná více k jihu, kde jako-by přibývalo více zeleně.


Ačkoliv není Kokořínsko svými skalami tak slavné, jako Prachovské skály (Český Ráj), Tiské stěny, či Adršpach, tak i tak objevíte místa, kde je vám zkrátka příjemně, kde najdete i zajímavé skalní útvary a typické voštiny, které jsou pro pískovce Kokořínska tak typické.


Jedno ze zajímavých míst skalního města u Střezivojic.


Ačkoliv jsem 75 minut nikoho nepotkal, tak se náhle vše změnilo a ve zbývající části okruhu, který jsem si naplánoval, jsem již přiděloval skupinkám pořadová čísla, což přineslo zvlášť humor ve chvíli, kdy jsem byl podezřelý právě touto skupinkou, že zde provádím statistiku :-).


Ve skalním městě mají skály svá jména, ale jednak mě nebaví chodit s mapou v ruce a také mám asi občas jinou představivost. Zde vidím tvář ošlehanou větrem, ale i věkem :-).


Na trase pak čeká jedno velmi zajímavé místo, kde rozcestník ukazuje na toto místo a nápis hlásá slovo Kamenný úl. Před asi 7 lety jsem to nepokoušel. Kam asi vedou příšerně prošlapané pískovcové schody ve skále ? Dnes jsem odložil batoh, zvládl výstup za pomoci zábradlí, které je na koncích v dezolátním stavu..


.. a odměnou mi byl pohled do této maličké umělé jeskyně.


Opět se ukázalo, že Kokořínsko je náročné, konečně i časově, a že to nejsou nějaké pohodové Krkonoše, kdy vylezete na vrchol a tam chodíte kilometry a kilometry, než sejdete opět dolů do letovisek. Změnil jsem původní plán. Vždyť to máme vše za humny a na Ráj se dá jít zase jindy. Dnes jsem si tedy aspoň zašel do vyhlášené trampské osady Bílé Skály, abych okoukl, jak to tam těsně před sezonou vypadá.


Aj aj, totemy chtějí opravu a nový nátěr.


Totemy v osadě Bílé Skály.


Na samém vršku stojí tato typická stará severočeská chalupa, která jako-by mapuje území, kde dříve převládalo německé obyvatelstvo. Mimochodem, pozdější protektorátní hranice procházela, jak známo nejblíže k Mělníku u Malého Liběchova, ale také například u obce Jestřebice. Všimněte si na domě slunečních kolektorů pod vrchními okny, které jsou zde zřejmě jediným zdrojem elektřiny. Do té doby zde jistě vládla petrolejka, tranzistorové rádio, přenosná televize na baterii, nebo zcela jiná kultura.


Výlet jsem tedy nakonec zkrátil o polovinu a pokračoval jsem po zelené a modré zpět do obce Střezivojice. Jindy je také den a na zbytek plánu stačí i některé odpoledne. Cestou jsem také potkal jednu dvojici s Chemnitzu, která měla namířeno na Housku, ale viděla, že u nás je trošku blátíčko i kopečky a nervozně mačkala GPS. Display byl pro mě moc malý a mapa Kokořínsko od firmy Rohlík a syn 2005 je přece jen nedostižnou konkurencí, tak jsem trochu radil, ale moc jsem jim nezáviděl. Ještě se projdou a třikrát změní značku. Krom toho je čeká kdovíjaký terén do kopce. A protože je třeba, se seznámit po zimě opět s okolím rodného a domácího Mělníka, tak jsem nemohl jinak, než navštívit Blatečky, Tubož, Konrádov a mrknout i na tuto studánku na naší říčce Pšovce u Kondrádova, kde jistě pramení další z pramenů Pšovky. Teď už to jen porovnat s knížkou, která je věnována říčce Pšovce a zjistit, zda ji tam mají zanesenou a vyobrazenou :-).

Hezké velikonoční pondělí a mnoho nápadů i radosti přeje čtenářům Soutok :-).

SŠ.

3 komentáře:

  1. Velikonoční pondělí: Nejlepší dnešní dopravní spojení do Liblic jsem přidal do komentáře pod článek o dvojbarevném pivu.

    OdpovědětSmazat
  2. Malá poznámka k článku: Kamenný stůl pod Špičákem je stále na svém místě. Od silnice 100m na západ, vlevo v bok, 100m na jih, vpravo v bok, vrchol Špičáku tak máte za zády. 100m na západ a stojíte u něj.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za komentář. Tak to tedy budu muset zase někdy podle vaší rady vyzkoušet. Díky! :-)

      Smazat