neděle 28. června 2020

Mělnické západy slunce. Když slunce zapadá o letním slunovratu v kopcích Českého středohoří, je to sváteční chvilka pro řadu fotografů i náhodných diváků.



Jedna nezbytná a dnes mediálně zatím zapomenutá aktualita na úvod. Dnes je to 106 let, co byl spáchaný v Sarajevu atentát na Františka Ferdinanda d'Este a začala první světová válka.



Západy slunce jsou nádherným divadlem přírody a určitě stojí zato si je aspoň občas užít. Jsou pokaždé jiné a vždy originální. Mnohdy si přejeme třeba i z výzkumných důvodů, aby nebyly nízko nad obzorem mraky a přitom právě ony utváří to kouzlo, které diváka naplní radostí a fotografie jej přijme na věčnost.


Chtěl jsem poslední dobou zjistit, kde vlastně leží ten nejzazší bod, kam po obzoru při pohledu od mělnického zámku dokráčí v nejdelších dnech sluneční kotouč. Nebyl to úkol zrovna jednoduchý. Jednak proto, že vám mohou bránit v tomto poznání husté mraky, ale také proto, že si musíte ohlídat čas, kdy na vyhlídku vyrazit. Vždyť nám slunce v létě v nejdelších dnech zapadá až kolem 21.15 hodin SELČ.


Atmosféra na vyhlídkách tou dobou bývá také originální. Někteří si ji užívají se sklenkou vína v ruce, a když přijdou nějaké obláčky nad obzorem, tak je to pestré divadlo barev.


Nejinak tomu bylo i při mé návštěvě 22. června.


Své kouzlo však nemají jen zámecké vyhlídky, ale i zatáčka na staré silnici nad Vrázovou vyhlídkou přináší mnohokrát  krásné pohledy všeho druhu. Zde se můžeme přesvědčit o takové zvláštnosti snímku. Pohled z dálky způsobuje takový kontrast silnice v popředí s nebeským divadlem na pozadí ...


....., ale detail pozadí nás prostě přitahuje tak, jako lidstvo odjakživa přitahoval pohled do ohně.
Světlo má pro člověka v celém jeho životě obrovský význam.


O den později jsem měl oblohu takřka vymetenou a pustil jsem se do záběrů, které by se ani dělat neměly. Zaujala mě jedna věc. V minulosti touto dobou těsně nad obzorem bylo slunce díky atmosféře již tak slabé, že mělo obvykle červenou, až růžovou barvu, ale jak vidíte, tak nyní mělo ještě pořádnou sílu.



Ten bod jsem tak nějak přibližně našel. Vlevo na obzoru máme od slunce Kletečnou, vpravo Plešivec a všimněte si na spodním snímku toho stožáru vpravo od slunce.


To nevypadá na stožár, ale zdá se, že jde o rozhlednu. A ona tam podle mapy jedna opravdu stojí. Možná je to rozhledna Radejčín. 



Rudá atmosféra dokáže také zajímavě podbarvit některé objekty, které jindy horko těžko hledáme dalekohledem. Tak tomu bylo třeba i v případě slunečné elektrárny Petrovice v Krušných horách, o které jsem tu nedávno psal a jejíž vrtule se promítá na úpatí kopce Plešivec v Českém středohoří.


Hezký zbytek víkendu, úspěšný vstup do posledních dvou červnových dní a opatrnost do začátku prázdnin i dovolených !



Žádné komentáře:

Okomentovat