neděle 2. září 2018

Setkání s mělnickým tankem, setkání s francouzským tančíkem ve službách ČSLA, ukázky bojů, Ostravská operace, nebo muzeum, to byl již 16. tankový den v Lešanech.( velká fotogalerie)


Mělnický tank T-34 můžete již několik let spatřit ve vojenském historickém muzeu v Lešanech, nedaleko Týnce nad Sázavou. Stával  v parku před ZDŠ Jungmannovy sady na rohu ulic Tyršova a U Tanku. Z ideologických důvodů tehdy nesl místo polské orlice rudou pěticípou hvězdu. Na podstavec do sadů byl umístěn krátce po skončení 2. světové války, jako první tank, který přijel do Mělníka ( ve směru od České Lípy) a odvezen byl v prvních porevolučních devadesátých letech 20. století.


Snad právě skutečnost, že letos slaví naše republika 100 let, že tu byla jubilejní připomínka událostí z roku 1968, že je to rovných 10 let, co jsem byl naposledy v Lešanech a měl jsem tehdy určité pochybnosti, zda skutečně koukám na mělnický tank, který mnozí pamatujeme z dob, kdy ještě hrdě stával před ZDŠ v Jungmannových sadech, mě přivedl  na myšlenku, že bych mohl muzeum v Lešanech opět navštívit.

Navíc jsem se mohl těšit, že opět uvidím v tamní aréně pěknou přehlídku nejrůznějších tanků, bojové ukázky, krásné historické vojenské hodnotné exponáty, ohodnotit návštěvnost i atmosféru akce, prodávané zboží, a konečně i porovnat, zda se něco za těch 10 let změnilo.

 Magnetem dne bylo také první představení malého tančíku francouzské firmy Renault, který byl vůbec prvním tankem ve výzbroji ČSLA během první světové války, a který sem byl propůjčen na dobu tří měsíců. Měl by být také součástí vojenské přehlídky v Praze dne 28. října.


Od cesty mě odrazovala špatná předpověď počasí i fakt, že sobota s nedělí jsou dny, kdy si může člověk přispat a odpočinout si, ale nakonec zvítězila myšlenka, že by bylo dobré konečně po docela dlouhé pauze a horkých dnech někam vyrazit.


Vůbec nejhorší je příprava, jejíž součástí není jenom to, co si vzít na sebe a co sebou, ale také vyhledat vhodný spoj a vhodnou cenu jízdného. Zvažoval jsem totiž, že bych si mohl možná koupit celodenní (11 pásmovou jízdenku) za 160 Kč, ale nakonec jsem zvolil zakoupení dvou jízdenek v ceně 62 Kč, které opravňují až k cestám v trvání 3,5 hodiny, což se zdálo, jako finančně výhodnější

. Správně jsem totiž očekával ( bez předešlé kontroly), že cílová železniční stanice Krhanice je vybavena označovačem jízdenek stejně tak, jako železniční stanice Mělník ( pro cestu zpět). Jenže se ukázalo, že jsem měl zvolit první variantu a hned ze dvou důvodů.

Odjížděl jsem totiž autobusem do Prahy- Ládví v 7.10 a semafor kdesi za Obřístvím a plno nastupujících lidí ve všech obcích na trase způsobili, že ačkoliv jsem stihl téměř bez čekání metro, tak jsem i tak přijel do Prahy na hlavní nádraží pouhých asi 7 minut před odjezdem mého vlaku.


Ten naštěstí odjížděl dokonce o 4 minuty později, než měl ( odjezd Posázavského Pacifiku v 8.25), ale stejně si představte tu situaci, pokud by to člověk nestihl. Další zcela zbytečná finanční investice musí aspoň trochu naštvat, a to neměl být zdaleka všem problémům s jízdným konec, jak ještě uvidíte.

Cesta tam zkrátka vyšla a společnost mi dělal ve vlaku jeden mladší fanda ze Žďáru nad Sázavou, který tyto vojenské akce s oblibou nahrává digitální kamerou, nebo fotí. To je ten typ specializovaných lidí na jednu zálibu.

 Moc toho nenamluvil a nebylo to dle mého soudu jenom tím, že vstával už ve čtyři hodiny ráno, ale zkrátka šlo o uzavřenější a nekomunikační typ, a povinnou vojenskou službu již také nezažil. Souseda si někdy nevybereme :-).

(Do Prahy se teď několik dní nedalo jet vlakem přes Neratovice, ale pouze přes Lysou a Čelákovice. Od zítřka to již prý zase půjde.)


Příjezd do Krhanic byl tedy asi v 9.40 a návštěvnost byla, jako vždy obrovská. Samozřejmostí je policejní dozor. Počasí jsem neskutečně vychytal, ač mělo pršet. Déšť začal totiž ve chvíli, kdy autobus projížděl kolem cukrovaru a poslední přeháňky dne jsme zaznamenali ve vlaku až u řeky Sázavy. Deštník jsem prostě neužil, ač na Mělníku prý lilo, jako z konve.


Od vlakové stanice Krhanice je to k muzeu asi 1 km přes řeku Sázavu. V čase Tankového dne je to vždy takový obrovský lidský kotel s množstvím vojenské techniky.


Nejprve nám v aréně zahráli hymnu Francie a ČR, a potom nám představili několik významných hostů z nejvyšších řad našeho politického spektra.


Tančík Renault ( pro 2 osoby) je tak vzácným exponátem, že jako jediný z tanků nejezdil arénou po vlastních pásech.


Nafotil jsem téměř 400 fotografií a 7 videosekvencí, protože mě atmosféra nakonec opět strávila. těžko něco vybírat. Od tančíků, přes tanky 2. světové války, až po současnou techniku. Několik snímků nechám bez komentáře .Ještě dodám, že po ukázkách tanků tu byla ukázka boje německé a americká armády z druhé sv. války.








Britský tank Stuart. ( 2.sv)



Slavný T-34





Vozidlo Titus, to je naše současnost
.
















Je pravda, že jsem také navštívil budovy s vojenskou technikou ( 1918- 2018) , kde se nesmělo fotit a ani bych na to neměl čas. Ono je to opravdu zbytečné. Skutečně sem není cesta drahá, a vstup je zdarma. Nebudu vás navádět k tajnému focení :-).

Na druhou stranu mi dovolte reklamní fotku z budovy, kde probíhá Ostravská operace se vším všudy. Děsivé audiozvuky, pohledy na figuríny představující mrtvé i živé vojáky, vraky tanků a nic vás nezasáhne :-). Procházíte výkopem a hlubokým zážitkem je místo, kde přes příkop stojí tank a vy se musíte skrčit a protáhnout pod jeho pásy. Nikdo si neopomene udělat fotku do tanku spodním poklopem.

Ač to pro mě nebyla žádná novinka, tak jsem si to opět užil.



A něco za něco. Když jsem si dovolil interní reklamní snímek, tak mi dovolte upozornit, že v areálu je také několik army shopů ( prodej všeho, co se týká vojenství).


Pro děti se tu prodávají stavebnice modelů a nechybí i lákající malý svět a řada knižních publikací.


Exponáty pod širákem je povoleno fotografovat.


To, co jste viděli ještě nedávno daleko v aréně, tak je najednou třeba i u vás. Pokud jste byli na vojně, tak je vám plno věcí tak nějak nostalgicky blízkých a je to zvláště zážitek. Ani tu nechci některé věci vystavovat. K tomu si musí každý najít nějakou tu svoji cestu.


Asi v 15 hodin jsem uznal, že jsem si to všechno tak nějak užil a vykročil jsem k nádraží. Vůbec jsem nevěděl, kdy mi co jede. Přijdu na nádraží a zrovna přijíždí patrový vlak na Prahu. Vykročím do patra, usednu a najednou mi dojde, že vůbec nemám platnou jízdenku.

Už nejedu na Jízdenku na létu, to je pryč :-). Mít tak pět minut, jistě jsem si na nádraží označil v označovači zakoupenou PIDku. A tak mi paní průvodčí říká, že se zase tak nic nestalo, že lísteček jistě užiji jindy a teď si jen zaplatím lístek za 75 Kč :-). Pochopila, že jsem z Prahy a lístek je jen o 15 Kč dražší, než PIDka.

Jenže paní nevěděla, že na ten lístek jsem mohl jet až domů, ještě dnes ho v metru označím a kvůli té podceněné situaci zbytečně utratím 75 Kč. A tak bylo snad opravdu lepší koupit celodenní jízdné.

Náladu mi však trošku napravila jedna ,,dívenka", která byla navštívit své rodiče a mladší sourozence na chatičce u Sázavy. V tomto případě šlo naopak o komunikační typ, který pracoval v oblasti reklamy. Vyprávěla mi třeba o své kamarádce, která doslova miluje cestování vlakem. A víte proč? Velmi ráda se prý baví s cizími lidmi, je velmi zvědavá a trošku při cestě někdy i zanedbává kamarády a kamarádky, pokud s ní nějací jedou :-).

Ale, to už jsem tu psal mnohokrát, že vlak je nejlepším místem k seznámení. A zbývá poslední informace. Autobus v 16.30 mi tentokrát ujel těsně před nosem, ač už jsem asi třikrát úspěšně dobíhal od metra v Praze autobus. Nevím, že to vždy tak vyjde. Musel jsem tedy jet v 17 hodin s příjezdem asi v 17.40. To ve svých cestopisech píši proto, aby si případný zájemce o akci udělal představu, jak to asi probíhá, a kdy se dostane zhruba domů.

 Nezapomeňte, co toho za týden zase je. Dobrý vstup do dalšího týdne!
Snad budou zase nějaké reklamy :-).

Žádné komentáře:

Okomentovat