Milí čtenáři, dnes je to přesně týden, co jsme si mnozí na sluníčku užili konečně tu nefalšovanou pohodu jara a důkazem byl i seriál z jediného dne, jehož poslední část jsem tu předevčírem publikoval. Nechť je někomu inspirací a krásné je i to, že to vše není relativně daleko od Mělníka a všude se dostanete i vlakem, byť z ruky to trochu je.
Pokud by počasí vydrželo, tak už jsem měl spadeno letos prvně na kolo a rovnou k Vltavě, ale nestalo se tak. Nicméně připomínám, že si dnes udělali malou vyjížďku do Lhotky příznivci cyklistiky a především byla odhalena pamětní deska tragicky zesnulému Michalu Třetinovi, který pořádal kolektivní cyklovýlety do blízkého okolí i do zahraničí a zapsal se tak do paměti všech, kteří mají vztah k přírodě, cestování a cyklistice.
Jen těžko jsem hledal v dnešním nevlídném dni nějakou inspiraci, ale nakonec mi ji dala diskuse na Mělníčku, tisk i náhoda. Pomalu začíná jarní bohaté období mnoha akcí, výstav doma i jinde, ale to třeba zase příště. A také se rozjedou na plno práce na mělnickém průtahu. Bude toho více, než dost, jak se říká a začalo to vlastně třeba dnes. První fotografie nás zavádějí na Náměstí Míru.
Tady měl svoji akci Klub přátel běhu Kokořínským údolím.
Neodolal jsem a na jednoho takového závodníka jsem si počkal. Pokud vás zajímají výsledky a chcete vědět o akci více, tak je tu adresa http://kpbkumelnik.sweb.cz/
Nezvykle rušno bylo dnes i u komor v Hoříně, ale co se tam dělo, tak to opravdu nevím. Na stránkách našeho veslařského klubu jsem nic neobjevil.
Tady to máme ještě více v detailu.
Pojďme se ale také podívat za hranice našeho historického centra. I toto je Mělník. Soutok často kritizuje stavby, které v minulosti něčemu dobrému sloužily a jejichž osud končí třeba po letech až vynucenou demolicí. Zde je potřeba pochválit všechny, kteří se přičinili, že plánovaný nedostavěný hotel z předrevoluční doby nakonec skončil jinak a poměrně smysluplně. Uznejte, že se urbanisticky jedná o krásnou stavbu.
Při pohledu na novou omítku mě napadá už jen město Mšeno, kde také mají zajímavý dům pro seniory.
Zde zbývá ještě upravit okolí tak, aby zeleň a záhony byly vskutku reprezentativní..
Skoro se chce říci, že se ta krása rozeběhla i přes ulici. Je to prostě nakažlivé a to je v tomto případě moc dobře.
Pokud si někdo myslí, že se před koupalištěm utváří další parkovací plochy pro auta, tak je na velkém omylu, ovšem jen částečně, jak uvidíme později. Tady bude zastávka MHD a dokonce snad již v červnu. V rozhovoru pro tisk bylo řečeno, že by zastávku nemuseli užívat jen ti, kteří prostě řídit nemohou, nebo nechtějí pracně hledat místo k parkování, což v parnu není nic jednoduchého, ale snad i zaměstnanci nedalekého podniku.
Že sezona už začala je patrné z obrázku tohoto soukromého parkoviště místního kempu naproti koupališti.
Podle tisku by mělo dojít k rozšíření parkovacích ploch někde za koupalištěm. Soutok tu objevil právě dokončený chodník doplněný dopravními značkami.
Fotbalové hřiště poblíž říčky Pšovky mělo původně zcela nahradit hřiště na Polabí a zápasy A mužstva, se měly přesunout sem. K tomu však nikdy nedošlo a fotbalový Mělník má i nadále svůj svatostánek v působivém prostředí parku na Polabí, v blízkosti tenisových kurtů a populární občerstvovny Rasovny. Zdá se, že by tribuna snesla nějakou údržbu.
Tady máme tu krásnou bílou honosnou budovu, která jistě něco stála, její osud je smutný a občanům města dost nejasný. Bývalá pojišťovna sloužila vlastně jen několik let a od té doby tu stojí velká budova prakticky ladem. Trošku jiný osud měla menší budova vlevo, která byla restaurací, kde se po různě dlouhých pauzách čas od času někdo pokusil vzkřísit restaurační gastronomické řemeslo, leč bez úspěchu. Je možné, že na vině byly nekřesťanské nájmy, ale někdy to je vina i samotných podnikavců. Běda tomu, kdo za hlavní klientelu považuje své známé, podnik předělá spíše na hernu a vůbec nemá snahu o reklamu. Proto dnes vidíme, že jen o 200 metrů dále docela úspěšně funguje hotel Olympionik i ten malý podnik naproti přes silnici.
V blízkosti zmíněné stavby je doslova ideální prostředí. Park, supermarkety, autobusové stanoviště, sídliště apod.
I dnes po letech je budova zajímavým urbanistickým skvostem, avšak dnes už je oplocena zcela, probíhá v ní evidentně výměna oken a veřejnosti není známo, co s ní její majitel zamýšlí. Řekněme si rovnou, že budova by si zasloužila nějakou službu veřejnosti a pomyslná chodba mezi oběma budovami byla v minulosti velmi zajímavou spojnicí mezi parkem a sídlištěm. Kromě toho, že podle hlavní budovy byl dostatek parkovacích prostor, tak se zdá zdejší přechod přes Bezručovku bezpečnější, než v blízkosti poměrně rušné křižovatky u Jarošovky a autobusového nádraží.
Tak vypadal krásný interiér restaurace v roce 2005 s možností posezení pod slunečníky na balkoně s výhledem do parku. Škoda krásné prosvětlené nemalé restaurace v poklidném prostředí.
A nakonec jsem si dnes nechal zvířátka. a stále upravované vodní nádrže v parku u autobusového stanoviště, které jsou takovou určitou věčnou starostí města. Voda zde není napájena říčkou Pšovkou, ani do ní neodtéká, lidé zvířata překrmují a krysy se přemnožují. Kdysi tu bývali močály, jedno z ramen teklo tam, co nyní a druhé podle Bezručovy ulice. Pak přišla regulace toku do dnešního koryta, ale močály zůstaly. Až dodatečně byly přeměněny v dnešní park, který tu v roce 1998 vznikl.
Rozlučme se tedy dnes milým pohledem na spokojenou zvířenu, umělé jezírko u autobusáku a přejme si přece jen lepší a optimističtější počasí.
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat