Milí čtenáři, v říjnu 2012 jsem zde publikoval prakticky stejnojmenný pětidílný seriál, který musí uvést jeho autora do rozpaků. Přesto, že jsem všech pět dílů vytvořil v denních odstupech, mezi kterými žádné jiné téma není, tak návštěvnosti, se těší především až do dnešních dní pouze první díl, který je spíše určitou filosofií a líčením cesty na start akce http://soutok.blogspot.cz/2012/10/na-kole-z-decina-do-drazdan-zpet-za.html. Tento díl jste hledali podle statistik v tomto měsíci 8x a celkově je se svými téměř 1500 návštěvami rekordmanem Soutoku. Ostatní díly se pohybují mezi 200-300 návštěvami, ovšem je zajímavé, že tyto návštěvy byly vykonány ihned po vytvoření.
Těch podivností by se dalo najít více. V seriálu Nejkrásnější města na severu Českého království zase téměř všichni navštěvují pouze druhý díl s městem Zhořelec, ale zde se aspoň občas někdo podívá i na čtvrtý, nebo pátý díl. Je to s lidmi někdy potíž, protože až na vyjímky, se k nepolitickým článkům dnes téměř nikde nikdo nevyjadřuje a zvykli jsme si dnes už spíše jen kritizovat. Udělám tedy nyní takový pokus, kdy vše stěsnám do tohoto jednoho článku. Nebudu se s tím samozřejmě už piplat, jako kdysi v seriálu, ale pokud to někoho zaujme, nebo bude chtít vidět více obrázků tak přece může vždy přes zmíněný odkaz navštívit původní seriál. Bude zajímavé sledovat, zda čtenáři budou stále klikat na první díl úvodního dílu seriálu, nebo dají přednost stejnojmennému a novému článku. Ostatně, už 14 dní tu nemáme počasí, které by vůbec lákalo k cestám, víkendovému výletu na kole a vzpomínat mohu jen na tu krásnou sobotu z 2.4., kterou tu máme v pěti dílech. Pojďme si tedy týden před avizovanými velkými společenskými akcemi jara připomenout jeden docela zdařilý a motivující cyklovýlet.
Dne 28.září 2012 jsem tedy vyrazil v 5.30 autem do Děčína a Dolního Žlebu, kam jsem po klikatých úzkých silničkách dorazil za mlhy někdy v 7.30 ráno. Vede tu krásná vyasfaltovaná silnička Děčín-Bad Schandau, která je cyklostezkou podobně, jako ta naše z Lužce nad Vltavou do Hněvic. Bylo by jistě příjemnější vyjet po ní podle řeky už z Děčína, ale to by na mě byla již velká dálka, protože je vše třeba násobit ještě zpáteční cestou. A tak jsem raději autem kličkoval podle železnice po úzké silnici až do Dolního Žlebu ( dříve Niedergrund an der Elbe), který je dnes součástí Děčína a je tu konečná železniční stanice vnitrostátní regionální dopravy. Na snímcích si můžete prohlédnout místní občerstvovnu s plánkem cyklostezky.
Vyjel jsem tedy na kole asi v 7.45 do mírné mlhy, která mi především nedovolovala zprvu spatřit vršky protějších kopců na hřenském pobřeží Labe a byla poněkud vlezlá. Jak však šel čas, tak mlha opadala, oteplovalo se a 28. září spíše připomínalo červencový horký den. Na hranici na cyklostezce vidíte jeden ze tří skutečně originálních pohraničních sloupů z roku 1935 ( časopis Živá historie), které v ČR máme. Jde tedy o opravdový hodnotný skvost. Vysoko nad vašimi hlavami prochází v délce 15 km v soutěsce řeky Labe trať do Německa.
Naproti vidíte východ Slunce nad posledním českým přítokem do Labe na našem území. Říčka Kamenice známá svými lodičkami zde ve Hřensku končí v Labi svoji pouť. Nedaleko Kamenice ještě pramení na našem území říčka Křinice, která brzy opouští naše území, je určitou obdobou ( také lodičky) naší Kamenice v Německu a do Labe vtéká v Bad Schandau. Říčka Křinice je u nás nejslavnější v únoru, kdy se do Českého Švýcarska sjíždí turisté, aby obdivovali ledopády na jejím horním toku.
Ihned za hranicí už můžete z jednoho posezení obdivovat přes řeku skalní skupinu Schrammstein na druhé straně řeky.
Za hodinku cesty vás již vítá na pravém břehu řeky lázeňské městečko Bad Schandau ( česky pojmenované Žandov, ale neplést s Žandovem u České Lípy). Zde končí většina lodí z Drážďan a řeka v tomto úseku je mnohem živější, než u nás. V dálce můžete vidět nádhernou horu Lilienstein a vězte, že o kus dále jsem spatřil místo, kde se pásl na břehu řeky spokojeně skot a chaloupky tu připomínaly snad trošku malebné vsi Máchova kraje s bohatou květinovou výzdobou.
Bad Schandau je pro nás zajímavé i historicky. Toto území, se ve středověku jmenovalo Donínsko podle městečka Dohna a patřilo několikrát k našemu království. Naposledy soustavně asi od roku 1200 do 1402, tedy rovných 200 let vkuse. Součástí území byla města Königstein ( pevnost nad městem) a Pirna ( česky Perno). Nechtějte po mně vyloženě na rok přesná data, protože to už by byla práce a čas je drahý. Vše se dá dnes přesně dohledat :-).
Na nádraží v Bad Schandau ( přes Labe proti městu) je krásné a bohaté infocentrum, kde zdarma seženete i knížku pro cyklisty, kteří jedou od Cuxhavenu přes Hamburg až na naši hranici. Nechybí v ni samozřejmě veškeré možnosti ubytování a cykloservis, jakož samotný atlas s kilometráží. Odkaz k on-line stažení jsem publikoval v seriálu. Zde také běžní čeští turisté jedoucí dále pouze do Drážďan a Míšně nejčastěji přesedají na takzvanou příměstskou linku drah DB.
V přátelském rozhovoru s jedním tamním občanem mi bylo potvrzeno, že pokud chci zůstat celou dobu na levém břehu řeky, tak mě čeká trochu nepříjemné stoupání po rušné silnici a sjezd do Königsteinu. Ve stoupání jsem kolo raději vedl a to i kvůli nákladním automobilům. Sjezd byl příjemný. Na nádraží v Bad Schandau jsem byl asi v 9 hodin a Königsteinu v 9.30- 9.45. Je tu krásný pohled na řeku s parníky i na vlak, ale také na protější kopec Lilienstein a na místní známou pevnost ( na obrázku) nad městem.
Odtud je už cesta do Drážďan pohodovou záležitostí zcela mimo automobilový provoz. Stále můžete obdivovat skály Saského Švýcarska a v městečku Kurort Rathen také zahradní železnici a frekventovaný přívoz přes Labe.
Jen kousek za městečkem vás přes řeku upoutá pohled na jednu z nejznámějších a nejnavštěvovanějších vyhlídek v Saském Švýcarsku, jenž sluje jménem Bastei. Brzy projedete podle krásného městečka Stadt Wehlen a krajina se začne pozvolna rozevírat a připomínat naše Polabí.
Na snímku jsou takové ty poslední záchvěvy hornatého Českého Švýcarska a stále nádherná pohodlná cyklostezka.
Samotná Pirna nebyla kvůli železničnímu viaduktu vůbec vidět a prohlédl jsem ji až na zpáteční cestě. Dopoledne jsem viděl jen park u řeky a autobusové nádraží. Vy se můžete podívat ( foto krátce před polednem) na krásný místní most a skutečně už otevřenou labskou krajinu.
Kolesové parníky v barvách Saska jsou ozdobou a přínosem této části Německa.
Těch několik domů před vámi, které připomínají zámek, byla nakonec nějaká starší fabrika v Heidenau, což je vlastně poslední samostatná obec před saskou metropolí.
To již bylo neskutečné horko a poslední kilometry, se zdály nekonečné.
Zámek Pillnitz na pravém břehu je krásným zpestřením. Celý pravý břeh později připomíná čtvrť zámečků a vinohradů, zatímco ten váš levý břeh zase naopak představuje různá pohostinství i secesní vily. Tady již cyklostezka začíná sloužit i maminkám s kočárky a každých snad 30 metrů je lavička. V jednu chvíli jsem si připadal na jedné takové lavičce, jak Němci u Moskvy. Také bych už pomalu přečetl na jedné městské drážďanské věži, kolik je hodin, ale dorazit tam v tom horku bylo vysilující.
Až si prohlédnete drážďanský vysílač ( v patře je restaurace), ze kterého třeba můžete od našeho zámku jenom tak na kus drátu poslouchat některé německé VKV stanice ( třeba hudební Jump), tak vám prozradím, že bylo už asi 12.50 a poslední stovky metrů jsem kvůli obrovským trhům na nábřeží města kolo již vedl. Samotnému městu jsem věnoval dvě hodiny.
Staré město je naštěstí jako-by na hromadě a tak jsem v jedné ruce držel kolo, druhou jsem fotil a ty dvě hodinky byly akorát.
Je to jako všude. Samá vozítka a ...
..... památky. Více v seriálu.
I hezká pokladna je pěknou reklamou.
Zwinger jste jistě mnozí poznali a ..
... triga na Semperopere mi samozřejmě připomene hlavně naše Národní divadlo, ale i jiná města s podobnou ozdobou.
V 15.30 jsem se s městem rozloučil pohledem na přístav i kostel Panny Marie ( přesné pojmenování v seriálu) a vydal se zpět.
Tržiště u Labe.
S lehkým větrem v zádech, se jelo lépe....
..... a snad už v 16 hodin jsem byl v Pirně. Stačilo projet pod tratí a člověk byl v samotném historickém městě. Znak Pirny je mi důvěrně známý od pramene Labe v Krkonoších. A vzpomeňme na nedávný seriál s názvem A taková to byla krásná sobota, kdy jsem se na zřícenině hradu Vrabinec na Děčínsku potkal právě s horolezci z tohoto města.
Kousek za Pirnou byla příjemná restaurace na břehu řeky Labe. Stála u ní naše loď Beskydy, na které při dechovce tančili důchodci a zdálo se, že to má pro oba objekty kladný doplňující efekt.
Odpoledne bylo kolem zahradní železnice v Kurort Rathen již prázdno a lépe se fotilo.
Slunce se nezadržitelně hnalo k obzoru.
Ač bylo již kolem 18. hodiny, tak se ještě podařilo nafotit záběry, o kterých jsem se v úvodu zmínil. Květiny a hospodářská zvířata.
Poslední kilometry jsem již jel při čelovce.
I takto lze vyzdobit cyklostezku.
Jak vidíte, tak asi v 19.30 jsem dorazil k autu do Dolního Žlebu a tachometr ukazoval cca 120 km. Bylo to však pohodově po rovince i kvalitním asfaltu, a tak to i netrénovaný člověk pokročilejšího věku v pohodě zvládl. Jsou to už čtyři roky a detaily si člověk pomalu už sám musí možná osvěžit v seriálku, nebo na mnoha dalších nepublikovaných fotografiích, ale rozhodně jde o akci, která je příjemným přínosem našemu zdraví a máme nač vzpomínat, nebo se i nechat znovu inspirovat.
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat