Ve Mšeně se demontují koleje. Fotogalerie Soutoku.

Zatímco v Německé spolkové republice, se vlaky těší téměř posvátné úctě, tak u nás to nemá železnice vůbec jednoduché. Zrovna včera byl na Astře na MDR od 11.30 půlhodinový dokument, který vyprávěl o železnici, modelové železnici a krajině od Pirny až k našim hranicím a nezapomněl ani na slavnou tramvaj jezdící z Bad Schandau k vodopádu na říčce Křinice ( ta pramení u nás ve Šluknovském výběžku). Tento seriál o železnici má od svého založení již 803 dílů ( podobný počet článků má Soutok :-)), je majetkem televize SWR a vy si můžete najít jeho hlavní stránku i se vstupem do archivu zde na
http://www.swr.de/eisenbahn-romantik Mimochodem, je zajímavé, že v Německu mají osobní vlaky svá stálá stanoviště ( nástupiště i koleje) a u nás, se leckde čeká do poslední chvíle, kam se to nechá přijet.

V  Německu je i muzeum největší modelové železnice na světě, a pokud koukáte na Bedekr a viděli jste nedávno Hamburk, tak víte, že se tam i zpět dá dojet vlakem za cca 2 200 Kč a lístek stojí na výstavu cca 300 Kč. Doporučuje se objednat na stránkách Miniatur Wunderlandu.
http://www.miniatur-wunderland.de/besuch/oeffnungszeiten/regulaer/

Ale, pojďme už konečně domů. Lokálka je po letech už zase v ohrožení a ještě štěstí, že má Mšeno takového starostu, jakého má, a který rozjel petice za zachování lokálky. Starosta Martin Mach a kadlínský starosta Zdeněk Šesták, to jsou dnes už osoby, jejichž funkce překročila význam domácí osady. Nebudeme však už ztrácet čas řečmi o odpůrcích lokálky, buďme rádi, že SŽDC dostaly peníze i od státu, že se zapojila sponzorsky i Škoda v Mladé Boleslavi ( úsek Mšeno-Mladá Boleslav je prý zachovalejší, ale své sehrála asi určitá rivalita, dojíždějící zaměstnanci z této oblasti, ale i fakt, že se to dá spláchnout najednou, což je rozumné)

A tak pojďme obrazem a komentářem k revitalizaci lokálky, která se již hnula kupředu a dle nejoptimistějších předpovědí by-chom se mohli  dokonce dočkat snad  již příští rok populární akce Léto s párou. Závěrem úvodu, se sluší také poděkovat vám všem, kteří jste petice roznášeli dále a prokázali jste, že k ní máte nostalgický vztah. Ukázalo se, že i dnes, se ještě najdou lidé romantici, kteří vzpomínají, jak ještě v roce 1973 určovali podle kouře nad obzorem, zda je vláček ve Lhotce, Hleďsebi, Mělnické Vrutici, Velkém Borku, či už na Blatech a i dnes, se rádi svezou v dobových vagonech a radují se ze štiplavého kouře lokomotivy. O to vše by-chom snadno přišli a chyby, se pak těžko léčí, pokud to vůbec někdy vyléčit jde.

Vyrazil jsem tedy dnes konečně zase do terénu a skutečně, ve Lhotce ( Lhotka Důl) už chyběla cedule se stopkou i s označením přejezdu. Dojel jsem až do Kaniny, odkud je první snímek nahoře. Co na něm je ? Cestou jsem viděl na jednom přejezdu před Kaninou zvláštní jeřáb, který měl docela obyčejná kola i gumy, avšak vzdálené od sebe tak, aby mohl jet po kolejovém svršku a koleje o rozchodu 1435 mm měl mezi svými koly. Stroj jsem vyfotit nemohl, ale, že takové vozidlo existuje dokazují stopy vně kolejí.

A kdo udělal tyto podivné krtiny ? Známý mi řekl, že se sem někam měl navážet nějaký materiál, ale prý je tady pod zemí ( jen kousek pod povrchem) voda, tak se to bude vozit k Živonínu a na ten plac u zastávky Nebužely.
Aktualizováno 19.11. : Během mé nedělní návštěvy vypadalo místo takto, ale od pondělí jsou zde skladovány koleje. Tak to uvádí pan Jáchymstál ve svém komentáři.

Od benzínky u Mšena, se mi pak podařilo objevit centrum současného dění práce.

Tak tam někam bych se rád dostal, abych neměl jen tyto dálkové, byť impozantní  historické záběry.

Při demontáži se nechávají jen úseky na přejezdech, aby se tyto řešily, pak okamžitou výměnou na místě za novou kolej.

A takto vypadá místo, kudy se převezlo nemálo lidí i materiálu. Na naši lokálce to naštěstí není konečné řešení.

Kolej, co nikam nevede.

Firma, která to všechno provádí.

Konečně záběry z místa činu. Jen určitá slušnost a vysoká tráva mezi mnou a dělníky mi nedovolila lepší záběry.

Jeřáb, který ,,upálené" kolejnice dopravuje na vagony, které budou po zbytku funkční tratě dopravovány do míst, které jsou pro laika neznámé.

Pro tyto dělníky neplatí tři dny volna, sedmnáctý listopad a snad šlo o mezinárodní společenství jazyků.

Těžká práce, ve které sice pracuje technika, ale na své si přijdou i lidé. Už jen tím kraválem kolem.

Druhý snímek téměř, jako první, ale zde se seznamuji s faktem, že fotograf za účelem výběru nadělá kvanta fotek, aby vybral jen některé a stejně jich vybere často co nejvíce, byť kritik někdy znuděně praví : ,, Jedna jak druhá. Na pouti lidi, lidi, lidi a tady zase práce, práce, práce :-)))

Kolejnice mají jistě nějakou standartní délku a jak vidíme o čtyři obrázky výše, tak jsou  nakládány i s pražci.
 Aktualizováno 19.11. : Pan Jáchymstál mně díky svým komentářům vnukl myšlenku trochu ustoupit od ryze povrchního populárního přístupu a podívat se na věc hlouběji. Základním údajem pro mě bylo díky němu pojmenování tohoto stroje, pod zkratkou PKP 25/20 ( pokladač kolejových polí, nikoliv zkratka polských železnic :-)). Našel jsem díky tomu několik odborných článků z nichž dva se mi zvlášť líbily. Pokud jde o technická data apod. , tak je to například odkaz http://www.ssstrade.cz/nabidka/produkce-a-sluzby-pro-zeleznici/stroje/pokladac-pkp-25-20.html
Výborný dokument je však zde na http://www.fd.cvut.cz/personal/tyfal/str/predmety/ikod-pr/ikod06.pdf , kde se čtenář dočte třeba o tom, že kromě technologie snášení kolejového svršku, která je použita na lokálce, existuje i technologie údržby, při níž jsou koleje pouze nadzvednuty. Je to tam vše popsáno, včetně představení strojů, které se při těchto pracích užívají a dokonce tam najdete výkonnostní tabulky, kde se dočtete, jakou vzdálenost v metrech ten či onen pokladač za hodinu položí , včetně cenových tabulek. Není od věci zde zařadit také odkaz na firmu, která práce zde provádí..http://www.gjw-praha.cz/ .

Trochu jsem chlapce přitáhnul zoomem.

Speciální jeřáb pro nakládání kolejí. Zde pokladač PKP 25/20 tažený Tatrou 815.

Po kolejích je to díky zatáčkám do Mšena 23 km. Těmto patníkům, se říká traťový kilometrovník Tak, podle odborníků je to hektometrovník, což ostatně vidíme podle desetinné čárky a je každých 100 metrů. Zatáčce říkají železničáři odborně oblouk.

Pokus o umělecké foto, které bychom mohli nazvat třeba rozpojení dopravy. V Americe byly koleje symbolem dobývání území a řekněme si rovnou, že mezi dobou dostavníků a železného oře je neuvěřitelný rozdíl. Vždyť za 6 hodin jste díky kolejím třeba již právě vtom Hamburku, jak nám bylo sděleno v Bedekru :-). Koleje byly zkrátka tím prvním, co zkracovalo neuvěřitelně vzdálenosti a spojovalo lidi i kulturu.

Mšeno nádraží. Co se sem jen nacestovalo vláčkem žáčků z mělnických škol, aby se pěšky vydali kolem dřevěné houby a  skalního útvaru Hlava a žába do Kokořínského Dolu na autobus. Dnes nádraží slouží zaměstnancům i učnicím  zahradnické školy v Kanině ( snad to tam ještě je), ale v sezoně ožívá i množství turistů.

Nová značka ve stanici zřejmě znamená, že tato kolej vede ještě 100 metrů a dost. Díky odborníkovi již nyní víme, že značka znamená údajně místo zastavení, očekávej 10 km v hodině. Co si pod tím představit přesně nevím, protože vlaky od Boleslavi staví obyčejně někde naproti tomu červenému přístřešku o foto výše.

Zvědavost mě dovedla nečekaně až  poblíž depa, před nímž stojí   motoráček M 131.1 nebo údajně přívěsný vůz za něj, jak tvrdí odborník, který se něco navozil po trati lidí, než jej  vystřídal motorák řady 810 a později  se současně přidala  i žlutobílá Regionova.

Když jsem obešel ,,depo", objevil jsem neuvěřitelné. Tak sem se tedy sváží všechny ty dopravní značky z přejezdů v okolí.

A tak dnes symbolicky končí ve Mšeně kolej k Mělníku.

Ještě jeden detail M131.1 ( respektivě přívěsného vozu za něj) , který zde také dlouho jezdil.  Naposled zde jezdil motorový vůz řady 810 a bíložluté  Regionovy  .http://cs.wikipedia.org/wiki/Motorov%C3%BD_v%C5%AFz_810

.... a pohled na výhybku. Nevím, nejsem odborník, ale myslím, že dnes už moderní výhybky vypadají třeba také jinak. Koho to zajímá, tak máme přece internet. Ale, nezapomeňte, že i tyto staré drážní věci jsou také nostalgie. Jak dnes mnohdy litujeme, že už nemůžeme obdivovat vodní napájení pro parní lokomotivy. To se někdy před akcemi dodatečně namontuje ( takový ten černý saxofon) a poté opět uloží. Odborně se jmenuje Spitznerův vodní jeřáb.

Cestou k domovu jsem ještě objevil nějaké stroje podílející se na demontáži. Přejme si tedy závěrem, aby vše pokračovalo podle plánu a k radosti všem zůčastněným. Tedy, jak nám potenciálním cestujícím a obdivovatelům železnic i dopravy vůbec, tak i těm, kteří si tu máknou.

Pozvánky:

Jenom připomínám, že tady sleduje Soutok aktuálně boj o titul mistra světa v šachu http://soutok.blogspot.cz/2014/11/bleskove-o-melnickem-sachu-aneb-zacina.html a jsou to dost napínavé i krásné souboje.

Zde si vás dovolím pozvat na svůj první seriál o rádiu. Dozvíte se vše formou  neobvyklého vyprávění od času  vysílání pořadu Pozor zákruta!, Větrníku,Interprogramu rádio Praha, přes rádio Luxembourg, cizí televize a jejich příjmu, satelit, až po digitální a netové vysílání.
http://soutok.blogspot.cz/2011/11/radio-kdysi-dnes-1-dil.html ( asi 9 dílů a téměř každý den po sobě)

Toto byl druhý seriál právě o dopravě na Mělníku i pod ním ( také denně a asi 13 dílů)  Od Labe přes starý a nový autobusák k železnici zpět na řeku.
http://soutok.blogspot.cz/2011/11/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim.html

A samozřejmě také Romanem dodané seriály v minulém článku Děkuji. Třetí seriál o výletech byl již v roce 2012. Najdete je vpravo v odkazech na příslušný rok a měsíc.

SŠ.