čtvrtek 26. prosince 2013

Vánoce jsou pro lidstvo významným svátkem. Přesto je filosofie lidského bytí mnohem širší.



Kdysi dávno lidé neznali fyzikální zákony, chyběli jim určité znalosti a tak se obraceli  k jakémusi mnohobožství a modlitbám, jaké známe u nás třeba již od času Keltů. Dnes obdivujeme antické Řecko, které položilo základy mnoha vědeckým oborům, filosofii, ale také postavilo chrámy mnoha bohům, jejichž jména jsou dodnes některá přenesena i na noční oblohu v podobě souhvězdí a jsou nám poměrně známá. Vždyť, kdo by neznal bájného siláka Herkula, bohyni krásy Afroditu, či boha vína a radovánek Dionýse ? A již tehdy měli tito bozi uctívaní ve starém Řecku i Římě svého hlavního nadřazeného boha.

Vším ovšem otřásly události, které se staly tak významné, že ovlivnily na dobu 2 000 let náš kalendář. A přitom tomu tak nemuselo vůbec být. Vždyť Ježíš byl pro Římany jen buřič a křikloun, který v jejich nepokojné provincii jménem Judea jen přiléval olej do ohně a skončil na kříži mezi dvěma odsouzenci tak, jak bylo tehdy běžné. Ostatně, vyznavači křesťanství byli až do roku 313 n.l. tvrdě pronásledováni, kdy jej Ediktem Milánským  římský císař Konstantin zlegalizoval.

Psát o dobrém řečníkovi, který oplýval moudrostí i  určitými senzibilskými schopnostmi a nabádal mimo jiné k pokoře i skromnosti by bylo nošením dříví do lesa, stejně tak, jako připomínat, že pobyt zde má být jen přechodnou etapou k životu nadpozemskému a věčnému.

To se však již dostáváme do období středověku, kdy se však tímto učením měl řídit především chudý lid, který byl tak lépe vrchností ovladatelný a v samotné církvi docházelo k mnoha názorovým štěpením a vzniku mnoha dalších křesťanských církví. Dnes chápeme katolické kostely především, jako výstavní  klenotnice hodné obdivu a nepřekvapuje nás, že například mělnický evangelický kostel pod soudem není interierem tak zdobný, jako například kostel Sv. Petra a Pavla.

Ačkoliv je křesťanství a postava Krista nejrozšířenějším náboženstvím na světě, tak by nebylo správné opomenout například východní Budhismus, nebo Islám. Proč? V případě islámu jde o to, že tato populace celosvětově stoupá, a ikdyž má náboženství zcela jiné svátky a zvyky, tak má také, jako všechna dnes světová náboženství jednoho boha, který sluje jménem Aláh. Obdobné je tomu i v Budhismu, který se k nám přihnal v podobě knih zejména na počátku 90. let 20. století, kdy se mnozí pokoušeli v dnešní uspěchané době cvičit známou jogu, ať už, jako tělocvik, nebo, jako jakési  cviky k uvolnění mysli i případného stresu. Zajímavé je i to, že například známá svatyně Borobodur na ostrově Jáva také přináší obrazy, nad kterými dotyčný přemýšlí zřejmě podobně, jako například český čtenář Nového zákona nad takzvanými moudrými připodobněními, kterými je osoba Ježíše známá.


Už ani nevím, kdy jsem pod podloubím vyfotil tohoto koně, ale hned mi připoměl především bájnou Troju, kde někdy snad v roce 1150 př.n.l. dle některých zdrojů probíhala ona slavná bitva.

Dnes se nebráníme pohledům na četná náboženství, ani zamyšleními se nad nimi. Kolikrát jen, se člověk i nevědomky třeba před studijní zkouškou, nebo důležitým sportovním výkonem pomodlí. Nicméně, člověk si uvědomil, že věda mohla být už mnohem dále, kdyby občas nestagnovala a i zde lze hledat připodobnění.

Vždyť narozené zvíře je již téměř hotovým dospělým jedincem, který již okamžitě získané vlohy jen zdokonaluje a neumí nic navíc, co nebude k životu potřebovat. Oproti tomu je člověk zcela jinou bytostí. Na počátku neumí prakticky vůbec nic a teprve lety a desetiletími získává pracně vědomosti, které mnohdy ani nevyužije. A to i přes tvrzení, že čtyři pětiny našeho mozku jsou prý nevyužité. Možná, že i to je důvod, proč právě člověk přemýšlí aspoň občas nad tím, kam se to jeho já nakonec po zdejším životě přesune a neumí si moc představit, že by snad skončil, jako nefunkční přístroj. A to i přesto, že například mozková příhoda může charakter člověka zcela změnit tak, že je vlastně pro své okolí již někým jiným. Možná by stálo i za zmínku zde připomenout ještě bestesellery Dr. Moodyho a Perryho s názvy Live before live a Live after live, známé jako Život před životem a Život po životě, které k nám rovněž po sametové revoluci dorazily, a které se zabývají několikanásobnou reinkarnací v hypnoze, nebo i vzpomínkou pacientů na vjemy ve stavu klinické smrti. Zajímavým je poslední vědecké zjištění, které tvrdí, že mozek při nedostatku informací z venčí si myšlenky v jisté míře vyrábí. Ale, to jsme již někde jinde.

Lidé mají stále nad čím přemýšlet, pokud se jen stále někam neženou.

SŠ.

Žádné komentáře:

Okomentovat