Zatmění Měsíce fotil i Soutok. Když na FM rádiu zazní arabština a signál přijde až z Alžíru, tak to potěší.

Říká se, že nejhezčí fotografie  Měsíce bývá pořízena při první čtvrti, kdy Měsíc nebývá tolik osvícen. To je pravda, protože právě tehdy asi na něm nejvíce vynikají různé krátery, které již vynikají v době, kdy Slunce ještě nezapadlo, obloha je azurová a Měsíc má ještě bílou barvu.

Jenže i úplněk bývá nádherným přírodním jevem a obdivujeme ho hned několikrát. Prvně v době, kdy se teprve zvedá nad obzor a díky atmosféře, se utápí v načervenalé barvě a později v čase, kdy ze své pozice ozařuje krajinu a svoji tvář odráží v říčkách, řekách i na hladinách rybníčků.

http://soutok.blogspot.com/2014/09/kdyz-byl-mesic-nejvetsi-superuplnek.html

Jenže každý, kdo má smysl pro tyto hříčky přírody, tak se rád podívá i na nějaká ta zatmění Slunce, či Měsíce a třeba se pokusí vyjímečně i o nějakou tu fotografii, byť se jinak fotografování vesmírných těles nezabývá.

Tentokrát jsem se rozhodl, že už konečně také použiji ten stojánek pro fotoaparát, který jsem tak nějak podědil. Snímek který vidíte na úvod článku jsem pořídil v létě 2014 a aparát jsem zkrátka opřel o zábradlí nad potokem.

Nyní jsem byl tedy technicky lépe vybavený, ale neštěstím byly mraky, které se nacházely nad nesprávným místem. K focení jsem si vybral Polabský park, který je relativně otevřený  od  JV k SZ a přitom nemáte přesvícenou oblohu tak, jako když budete u samotného zámku. Jistě někdo namítne, že tam jsou stromy, ale pokud zjistíte, kde se těleso přesně nachází, tak si najdete tu správnou parketu.

Bohužel, ačkoliv byla strana směrem k zapadajícímu Slunci plná hvězdiček a podobné to bylo i ve vyšších polohách nad naší hlavou, tak prostě směr k cukrovaru byl beznadějně zatažený a hodinky se posunuly k času 21.50 SELČ. Občas jsem si pohrával s  myšlenkou, že jsem to s tou polohou Měsíce asi podcenil a bude třeba vystoupat do míst, kde nebrání nic ve výhledu a kde si ujasním, kde vůbec je.

Ano, příprava byla skutečně po této stránce odbytá, protože se Měsíc nacházel na hraně mého předpokladu, ale co bylo horší byl fakt, že v daných místech zdaleka nebyl tak vysoko nad obzorem, jak jsem ho očekával. Navíc již neodrážel vůbec světlo, ale nacházel se téměř ve fázi maximálního zatmění, které připadalo na čas 22.21.

Tak hlavně, že jsem jej konečně objevil. Sestavil jsem techniku a na svém dosluhujícím automatu jsem zadal funkci focení v noci. Bohužel se ukázalo, že na toto technika nestačí. Především byl rudý Měsíc tak slabý bod, že fotoaparát vůbec nedokázal ani jednou zaostřit a nešlo Měsíc v tomto programu vůbec přitáhnout digitálním zoomem. Toho jsem docílil až doma dodatečným programem v PC.

Měl jsem sebou i tiédr, který se používá v hvězdářství na amatérské pozorování mlhovin, hvězdokup i komet, ale jasnost Měsíce byla tak slabá, že prakticky nenašel uplatnění. Hvězdářský dalekohled jsem sebou již opravdu táhnout nechtěl :-). Nadělal jsem tedy několik fotek, které si jsou podobné a vypadají všechny podobně, jako ta první zarudlá fotka. Co však musím ocenit, to byla ta síla atmosféry romantiky okamžiku.

V čase od 23.13 do 0.20 nám Měsíc pozvolna vystupoval ze stínu. Opravdu mohu potvrdit, že to ještě nikdy tak dlouho netrvalo. Jednou jsem to pozoroval v dalekohledu a byl to neskutečný fofr, když se jednotlivé krátery a měsíční moře počaly znovu vynořovat ze stínu.

Takovou zajímavostí je, že v okamžiku, kdy Měsíc začal znovu odrážet světlo, tak se fotoaparát dokonce začal zaostřovat. Ovšem, jak vidíte, tak se zdá, že u pravé strany Měsíce máme zřejmě nějaké nezaostření a snímek sám vypovídá pouze o tom, jak byla která část zrovna osvětlená. Dokonce si dnes už ani nejsem jistý, zda jsem ten vrchní snímek z roku 2014 fotil programem nočního záběru, nebo nějakou automatikou.

V každém případě se zdá, že Soutok asi dopadl mnohem lépe, než lidé čekající ve frontách před hvězdárnami, ač nechal dalekohled doma. Díky tomu tu však máme aspoň tyto vlastní záběry dokumentující médii tolik propíraný okamžik, na které jste se mohli právě podívat.

A nemáte čeho litovat. Zatmění Měsíce bude ještě celá řada, je jedno, že budou kratší a matně si vzpomínám, že se dočkáme i jednoho zatmění, které místo 103 minut bude trvat jen 102 minut :-).

Psal jsem tu posledně takový článek o tom, co se dá také ještě v létě dělat a zmínil jsem přitom určité radiohobby, které může dělat každý, aniž by si musel kupovat nějakou speciální techniku. Tohle rádio jsem koupil před asi 10 lety v mělnickém Lídlu za 500 Kč, ale stačí vám i mobil.

Sami vědci tvrdí, že dodnes není vznik vrstvy Es zcela objasněný a vzniká čistě sporadicky, od čehož je také její celý název ,, sporadická vrstva Es". Vždy, když si naladíte rádio Beat, Frekvenci 1, nebo Hitrádio, či Jizeru a zjistíte, že to na pásmu nějak kvílí,pulsuje a slyšíte exotické jazyky, tak máte šanci ulovit nějakou vzdálenou stanici, která vám bude hrát třeba i jen několik vteřin, minut, hodin, nebo se i po čase vrátí.

Někdy je snadné ji identifikovat, ale někdy je to horší. Ideální je, když hraje ve stereu, jako místní stanice a dá RDS značku. Mnohdy je to horší, a pak si různě pomáháme, nebo se snažíme rozumět části textu.

Zrovna myslím v úterý, jsem na kmitočtu 94.4 MHz zaslechl italštinu. Stanice udávala nějaké ženské jméno, ale bohužel jsem to moc nepobral. Tabulka nám ukazuje, že mohlo jít o 569 km vzdálenou stanici Stellu s výkonem 160 KW, což je možná méně pravděpodobné z toho důvodu, že dle teorie bývají při tomto jevu nejbližší stanice ze vzdálenosti cca 600 km. Mohlo jít také o stanici jménem Alta ( 614 km, 13 KW), ale jako nejpravděpodobnější se jeví rádio Maria ( 789 km, 16 KW), která v seznamu figuruje několikrát.

Může nám to připadat, jako takový neuspokojivý výsledek a celkem po právu. Jenže nás to zase až tak pálit nemusí, protože jde zkrátka o něco z Itálie mezi 600 - 800 km od našeho domova a příště třeba budeme mít s určením více štěstí.

Mnohem větší radost mi však po druhém skenu kanálu udělal radost fakt, když jsem zaslechl arabštinu. Když se podíváte na celý seznam frekvence 94.4 MHz pro celou Evropu, tak zjistíte, že v arabštině zde vysílá pouze jedna jediná stanice z Alžírska poměrně pěkným výkonem a ze slušného kopečku na okraji pouště. Vzdálenost 1823 km. Sice šlo o pár minut a málem ( bohužel) po krátké chvíli ve stereu hodila RDS, což by byl krásný dokumentární  fotoůlovek, ale optimista vždy věří, že se někdy zadaří více :-).

https://fmscan.org/net.php?itu=ALG&pxf=Cha%EEne+1

A o tom je prostě tohle letní hobby, na kterém je krásné to, že to jde jen někdy, je to náhoda a nejde o běžnou rutinu, jako když naladíte netovou stanici, nebo si pustíte televizní program. Dalo by se to přirovnat tak trošku k rybaření, kdy rybář neví, jak bude ten den úspěšný. 

A tak  je to přesně tak, jako s tím Měsícem, který občas projde zatměním a je kolem toho povyk :-) 

Na začátku tabulky vidíte stanici, o které tu píši.