Důvodů, proč navštívit město Jihlava jsem měl celou řadu. Jako fanda a mnoholetý propagátor myšlenky otevření aspoň některých středověkých mělnických sklepů pro účely turistického ruchu jsem chtěl navštívit po sklepích v Táboře a Znojmu, také další vyhlášené sklepy v Jihlavě.
Místní jihlavská ZOO, se proslavila především stavbou africké vesnice. Myslím, že letos je to obzvláště příhodné, protože dobrodruh, cestovatel a cykloturista Tadeáš Šíma z Prachatic, se již vrátil domů, kde v současné době píše knížku o své cestě na jízdním kole z Maroka do Kapského Města, na kterou se již moc těším.
Dalším důvodem je fakt, že jde o hlavní město kraje Vysočina, které jsem vždy maximálně projel dopravním prostředkem a přitom se tu psaly naše národní dějiny. Jihlava byla tím, čím o něco později a ještě mnohem více Kutná Hora. Samozřejmě mám na mysli těžbu stříbra.
Pokud se vydáte do Jihlavy, tak vám doporučuji využít ranního rychlíku do Kolína v 7.32, ale je možné jet samozřejmě i o dvě hodiny dříve. Nechtělo se mi vstávat, a tak jsem jel až v 9.32, což ovšem znamenalo přijet do Jihlavy ve 12.35.
Rychlík s vámi uhání do Kolína, kde jste v 10.39. Sem přijede z Prahy v 10.46 další rychlík do Brna, kterým přijedete ve 12 hodin do Havlíčkova Brodu. Přestup byl naprosto v pohodě, neboť vlak z Prahy byl ještě na cestě. Také druhý a poslední přestup byl naprosto v pohodě. Z Havlíčkova Brodu vás ve 12.05 odváží nízkopodlažní jednotka, která nekončí v Jihlavě na hlavním nádraží, ale cílovou stanicí je nádraží Jihlava-město, což jistě oceníte.
Spousta domů měla na rozích ulic věžičky.
Zajímavosti na cestě byly dvě. Ještě nikdy jsem nejel ve vagonu, kde místo klasického kupé objevíte takový menší obývák ( na obrázku) :-). Moc jsem to nezkoumal, ale zdá se, že tu jsou až dva stolky, sedí se ze tří stran a ,, obývák má minimálně dvoje dveře. Hledal jsem místo, kam si sednout a vybral jsem si poměrně dobře. Společnost mi totiž dělala modrooká černovláska, kterou bych spíše typoval na modelku, ale údajně šlo o mladou policistku, která řeší na ulici vše, co je potřeba řešit.
Soutok píše blog a na blog patří i legrace. A když legrace, tak si ji má člověk umět dělat i ze sebe. Ostatně, kdybychom byli bezchybní, nebyla by legrace a nebylo by na co vzpomínat a čemu se smát. Věřte mi, že ač jsem koukal po celou tu hodinu a čtvrt průběžně na hodinky, abych byl během hovoru tak nějak v obrazu, kde zrovna jsme, tak jsem stejně málem zapomněl, že už stojíme ve stanici Havlíčkův Brod, kde mám přesedat a vyletěl jsem ze sedačky, jako čert :-).
Jihlavě dominuje kostel sv. Ignáce z Loyoly.
Na hlavním nádraží v Jihlavě vlak stojí asi 5 minut, aby vás svezl ještě do cílového nádraží Jihlava-město, přes které vede hlavní trať z Brna přes České Budějovice do Plzně. Od nádraží vede pořád přímo do mírného kopečku ( mírnější než naše Jarošovka od autobusáku do centra) třída Legionářů, kterou dojdete po zhruba 10-15 minutách na Masarykovo náměstí, které je středem města.
Nezjišťoval jsem TOP největších náměstí v ČR, ale toto náměstí je neskutečně obrovské, ač bez krásného podloubí.
Jeho součástí je třeba i budova magistrátu, zastávka trolejbusů a nevzhledný obchodní dům, který to tady hyzdí dle mého názoru ještě více, než naše obchoďáky naše Karlovo náměstí.
Teď se díváte na ty lepší stavby na náměstí, ale teď to přijde ...
To všechno je jedno náměstí.
Teď jsem trochu přitáhl jeho jižní konec a díváte se do polí, podobně, jako když koukáte na Mělníku od Pražské brány směrem do polí za mělnickou čtvrt Blata.
A to je on. Přímo v centru náměstí tu mají obchodní dům Albert ( aspoň podle mapy). To je stavba, co ? Nějak mi to sem nepatří. Nevím, co na to místní.
Najít IC, tak to byla hrůza. To celé je radnice, ale najít ty správné dveře do IC, tak to mi tedy trvalo a ještě jsem vlezl někam na MU, kde je moje přítomnost a otázka trochu zaskočila, ale odpověděli mi.
V info centru jsem byl rád, že jsem vybral nějaké pohledy, koupil jsem jediné dvě vizitky, co byly k mání, a že mi hlavně ženy poradily, kde najdu vstup do sklepů.
Ještě jsem si zašel k jedné velmi hezké stavbě, kterou je Brána Matky Boží, vedle níž bylo také IC, kam jsem již ale nešel. A pak jsem již pokračoval k prvnímu cíli cesty. Viděl jsem tam plno plánků podzemních okruhů, které měly svá pojmenování, ale v nabídce byl pouze jeden okruh za 60 Kč.
Moje prohlídka začínala ve 14 hodin, bylo nás asi 20 a průvodkyně nám toho navykládala snad ještě mnohem více, než bylo vůbec k vidění, ač to bylo asi na 40 minut.
Vůbec mi nepřišlo, že by náš Mělník měl nějaké podřadné sklepy.
Byla tu hodně vlhkost a na podlaze byly leckde odtokové žlaby. Ve slepých krátkých chodbách byly různé nástěnky, výstavy zdejších hornin, modely středověké těžby apod.
Nejvíce se nám líbilo, když paní zhasla světla a s baterkou v ruce, se vrátila k nám. K vypínači to bylo asi 15 metrů. Pak namířila baterku na stěnu, a jak šla postupně zpět k vypínači, tak stěna nepatrně svítila. To bylo způsobeno přítomností fosforeskujících prvků v hornině.
Co vůbec dodat ? Každé podzemí je jiné a rozhodně se mi nechce do nějaké kritiky. Představte si, že se tu mimochodem provází bez ochranných přileb a jste pouze tu a tam upozorněni na snížený strop, ale takových míst bylo minimálně. Nicméně musíte být opatrní. Je tu poměrně rovná podlaha a pokud tu jsou někde na trase schody, tak jsem si spíše připadal, jako v krápníkové jeskyni. Někde je na zemi i guma proti případnému uklouznutí.
Mělnické sklepy se spíše podobají Znojmu a Táboru. Jsou tak, jako-by krásně neuspořádané v patrech a mají různorodější prostorové tvary i podlahu. Všude najdete plno zajímavých schodů, prostě jsou jiné. Sice se hovoří o tom, že ten velký komplex Strakových sklepů, a těch dalších, které jsme v květnu navštívili je bomba, ale dle mého názoru byly fantastické i sklepy, které jsme viděli na podzim pod oběma objekty, jakož ty pod Svatováclavskou ulicí.
Skoro bych řekl, že Strakovy sklepy jsou zase úplně jiné, než ty předešlé sklepy a Mělník má vlastně úžasnou různorodost v prostorovosti i ve vlastní vizáži. Široké, jako-by uhlazené chodby na jedné straně, a menší, či větší krásné komůrky s mnoha schody na straně druhé.
Jihlava, kdysi také Iglau.
Ježek, to je nejznámější jihlavské pivo.
Dokonce se tu vyrábí známý zelený velikonoční Krasličák 14.
Kostel sv. Jakuba Většího patří k nejkrásnějším památkám Jihlavy. Zrovna se opravoval.
A to právě přišla nepříjemná přeháňka. No, do výšek ani za sucha. ne. Do těchto určitě ne :-) Tak ještě někam do hradní věže, nebo na rozhlednu.
Jihlava má krásné zachovalé opevnění a může se i na parkán, který je z obou stran však uzamykatelný vraty stejně tak, jako u nás třeba radniční dvůr.
Hned z centra sejdete pod hradby k říčce Jihlávce, kde se za můstkem nalézá opravdu krásná ZOO. Kromě slonů a nosorožců je tu snad vše.
Africká vesnice.
Jedna z mnoha atrakcí pro děti.
Jedna z mnoha restaurací v areálu.
Pavilon imitující současně i příběh o zříceném letadlu v džungli.
Říčka Jihlávka.
Náměstí nezahálelo. Když jsem šel kolem, tak tu hrála dechovka.
V ZOO jsem tedy byl od 15 hodin do 17.15, a pak jsem se teprve začal zajímat o to, jak se dostanu vlastně domů. A to bylo horší, protože prý rozhodla asi právě ta hodina. Jel mi totiž z nádraží Jihlava- město v 18.02 vlak do Havlíčkova Brodu, který tam přijel v 18.41.
Jenže další vlak v mém směru jel až v 19.19. Byla to spoj Havlíčkův Brod - Kolín, která již stála v nádraží. Internet tu nikde nechodil, před nádražím je jen autobusové nádraží a město je poněkud dále.
Nasoukal jsem se do patrového vagonu a užil si aspoň neobvyklý zážitek pohledu z výšky..
Spoj přijede asi ve 20.44 do Kolína, kde je již připravený vlak do Mělníka a Ústí nad Labem ( tato spoj jede dokonce až na hlavní nádraží v Ústí a nikoliv jen na západní nádraží, jako ostatní spoje).
Co bych za to dal, kdyby tento vlak jel už 5. července, když jsem se vracel z Ostravy ( minulý článek). Ve 21.15 mi to tedy jelo na Mělník, kde je to nějak ve 22.20. Aspoň, že nejsem doma zase až v půlnoci.
Kdo by jen řekl, že v Jihlavě strávím 5.5 hodiny, a že zpět nepojedu také 2.5 hodiny, ale díky čekání apod. 4.5 hodiny.
I tak je však dobré cestovat, poznávat, jak je to jinde, učit se, bystřit si mysl při řešení situací. To bych doporučoval všem, kteří rozhodují o důležitém dění ve městě a ne se jen vozit autem. Mnoho odpovědí a námětů totiž najdeme právě na těchto cestách.
Netradiční pohled do patrového vagonu.
Žádné komentáře:
Okomentovat