Dnes tu mám dvě téma a hned první je již opravdu aktuální. Myslím, že vidět , jak se měnily vánoční ozdoby v průběhu 100 let ( a to jsme o dalších skoro 40 let dále) určitě stojí za návštěvu. :
Vánoční ozdoby zazáří v Regionálním muzeu Mělník
Mělník, 23. 11. 2017 – 7. 1. 2018
Tradiční vánoční výstava věnovaná fenoménu zdobení vánočního stromečku v dějinách je k vidění v Regionálním muzeu Mělník o letošním adventu. Výstava s prostým názvem „Vánoční ozdoby“ představí skleněné i lidové vánoční ozdoby z přírodních materiálů z období od 2. poloviny 19. století až do 80. let 20. století. Nejstarší vystavený exponát pochází z roku 1880. Oko potěší např. domácí sněhové pečivo zdobené obrázky, jablonecké skleněné figurky a zvířátka nebo historické vánoční řetězy. Nechybí ani obaly od vánočních kolekcí a světýlka.
Druhé téma je pro fajnšmekry.
Nedávno jsem četl na Seznamu, že byl u nás v Praze na přednášce slavný Dr. Raymond Moody, kterého proslavily především bestselery Život před životem ( Live before live) a Život po životě ( Live after live).
Ty sice vznikly už v 70. letech 20. století, ale já a půl Mělníka jsme si je koupili v mělnické knize tuším na podzim 1990, kdy se tato literatura stala dostupná i u nás.
Dnes již asi každý, kdo se o to aspoň částečně zajímá ví, že osoby které byly takzvaně klinicky mrtvé, tak se v pozdější výpovědi shodly na několika společných znacích při prožitku tohoto stavu ( srdce stojí, mozek ještě pracuje). Raymond Moody kromě toho zkoumá ještě také pacienty v hypnóze, uvádí je do takzvaných minulých životů a je zastáncem teorie reinkarnace ( opakované zrození).
Samozřejmě, že má jeho teorie také řadu odpůrců, kteří tvrdí, že to jsou jen smyšlenky lidí, kteří si nejsou ochotní přiznat, že vše má svůj začátek i konec, a že mozek člověka je zkrátka stále ještě ne dost prozkoumaný orgán, který právě při své funkčnosti za výše uvedené situace reaguje tak, jak reaguje, ale jen do chvíle, než bude více poničený dalším nedostatkem kyslíku, k čemuž samozřejmě u zmíněných pacientů nedošlo.
Pro jedny tedy senzace, pro druhé blbost a přitom tu máme klíč mnoha dalším věcem. V rozhovoru s ním zazněla jedna fantastická fráze, které již rozumíme všichni.
,,Představte si, že žijete v roce 1917 a návštěva vám řekne, že bude večer koukat v mobilním telefonu na televizi." ( 2017). Budete si myslet, že je před vámi nějaký blázen a přitom dnes díky vyspělé technice tomu všemu naprosto rozumíme.
Je až k nevíře, jak jsme dnes daleko, a to nemluvím o tom, že podle vědců má každý ten svůj genom ( osud) již při narození dán. Jenže, nepůjdeme dnes tak daleko. Podívejme se na obyčejný spánek. V jeho nejhlubší fázi nás neprobudí snad ani rána z děla na ulici a sny se nám mohou někdy zdát tak silné, že žijeme v danou chvíli naprosto životem, který pokládáme za reálný, přičemž jsme ve skutečnosti pro ostatní jen nehybnou troskou na posteli.
Nelze zcela odsuzovat některé věci jen proto, že o nich nevíme a dozvídáme se o nich teprve, až díky vyspělé technice. Umíme dnes již na dálku přenášet zvuk i obraz, ale nikoliv ještě vůni a dotek větru, abychom opravdu okusili zcela atmosféru vzdáleného místa. Nebýt pokroku, vůbec bychom nevěděli o nějaké elektřině, atomech, molekulách, kvantové fyzice, teorii relativity, nebo přeměně energie v energii jinou. A to vše jen díky těm jedincům, kteří byli ochotní, se těmito věcmi zabývat.
Kdysi mi bylo vysvětleno, že jednorozměrný svět si lze představit tak, jako asi bod, či tečku, druhým rozměrem je pak známá plocha, po které by se bytosti pohybovali, jako obdelníky a čtverce po papíře, a třetí rozměr je ten náš. Když k tomu přidáme ještě čas, tak tu máme onen časoprostor, ve kterém se nyní naše trojrozměrná těla pohybují. Ovšem, právě na příkladu snu lze vidět, jak to naše vnitřní já vlastně můžeme někdy dost živě transformovat do neznáma.
Těch zajímavých modelů najdete více a už v době, kdy jsme ještě žádná PC neměli, tak nás mohla zaujmout taková věcička, která má své pojmenování, ale musel bych to zase najít. Vystřihněte si úzký proužek papíru, slepte jeho konce a dostanete kruh, který má vnější a vnitřní stranu. Pokud by nějaké bytosti chodili pouze po vnější straně a jiné zase pouze po vnitřní, tak se nikdy nepotkají. Když však ten proužek přestřihnete, jednu jeho stranu pootočíte o 180 stupňů a znovu slepíte, tak získáte kruh, který má nyní jen jednu stranu, na které se budou všechny bytosti potkávat.
Inu, věda je fantastická, jde vpřed tak rychle, jako nikdy předtím a občas stojí za to se u ní zastavit, byť se nám to zdá nedůležité. Proč? Protože každé nové poznání nám dává radost a pozitivní energii z toho, že zase víme něco více. A tak je to vlastně v životě se vším. Proto se lépe daří lidem se zájmy a odhodláním, se něčemu novému učit v každém věku, než lidem znuděným, pesimistickým, kteří až příliš často říkají, že stejně všichni skončíme stejně. Každý s tím můžeme někdy bojovat, ale ne moc dlouho, protože poznání a dobré nápady jsou krokem k pohodě.
Aktualizace 25.11. v 19.20 : Chyba v prostorech ... ( tečka, jako 0. dimenze)
.http://inner-light.ning.com/forum/topics/co-je-to-pata-dimenze-na-jakem-principu-funguje-jake-nekonecne-mo
Žádné komentáře:
Okomentovat