Martin Klihavec před uvedením prvního dílu knihy Mělník na starých pohlednicích I.
Ve čtvrtek jsem nahlédl do novin Mělnicko ( www.melnicko.cz) a hned mě praštila do očí sympatická zpráva: Mělník obsadil do zastupitelstva nového člena, kterým není nikdo jiný, než kronikář města Mělníka Martin Klihavec. Martin v rozhovoru pro měsíčník řekl věci, které se mi chtějí komentovat scénkou z krásného filmu ,,Poslední mohykán", kde hlavní roli ztvárnil Jaroslav Marvan.
https://www.csfd.cz/film/8509-posledni-mohykan/prehled/
Mladý údajný( falešný) novinář a tajný milovník dcery pana Marvana, který zde představuje starožitníka Kohouta, se údajně rozhodne napsat knihu o opravdovém představiteli pravého skutečného mužství, kterým má být právě Jaroslav Marvan. Když začne vyprávět, že svět je dnes plný samých tichošlápků a podpantofláků, tak pan Marvan vzkřikne: ,, To všechno vám podepíšu! To všechno vám podepíšu!"
Zkrátka, pan Klihavec řekl v rozhovoru věci, o kterých píše Soutok. Stačí se podívat na loňské články plné anket, kde jsem zkoušel zjistit, co by si vůbec lidé dole u řeky Labe představovali a často jsem dával za příklad další města u Labe, zejména Poděbrady. Jsem také velmi rád, že konečně také někdo, kdo je brán vážně, konečně informoval veřejnost a zejména pak radní o tom, že během Dnů evropského dědictví ( září) byla návštěvnost dvou mělnických sklepních prostor opravdu mimořádná, a že by se město mělo skutečně tímto směrem vydat. Máme prostě s Martinem na mnoho věcí společné názory.
Autogramiáda autorů v listopadu 2016.
Martin se připojil k hnutí Moje město a odůvodnil to tím, že chce podpořit starostu města Ctirada Mikeše a líbí se mu program uskupení Mé město. K tomuto mohu říci jedině to, že momentálně tak nějak sleduji dění kolem parlamentních a budoucích prezidentských voleb, a do jisté míry připouštím, že komunální politika je možná více o lidech, než o stranách, ač politickou příslušnost nikdo nikomu neodpáře, zvláště, když začne někdo měnit kabáty.
Nedivte se mému nadšení pro podzemí a pro život na řece, protože jsem na toto téma již coby člen literárního amatérského sdružení Pegas napsal v roce 1992 básně, které se staly součástí sbírky ,,Mělník veršem i obrazem", která v letech 1993 a 1994 spatřila světlo světa. Ty si můžete ostatně přečíst na obrázcích po zvětšení, a pokud to bude pořád ještě nečitelné.... ( buď si je zvětšit po stažení, nebo je přepíšu, ale snad budou čitelné.) Od té doby se snažím podle možností tyto myšlenky propagovat, jak jen mohu.
Báseň o podzemí města.
A tak jsem se pozvolna dostal od prvního téma ke druhému. Dne 11.11. 2011 v 11 hodin dopoledne založil Roman Rak webové stránky magazínu Soutok, které tehdy měly být takovou před akcí jeho smělého plánu o založení studia a internetového rádia. Před šesti lety na Mělníku dohromady nic nebylo. Jenom server www.melnicek.cz, Soutok, tehdy nevýrazné a šedé stránky města, web Mělnického deníku, a to bylo snad všechno.
Žádné facebooky, žádný Isoutok, žádná TV Mělníček a žádná další papírová média do poštovních schránek ( 5+2, Mělnicko), jen reklamní letáky Kauflandu, Lídlu ... ?) Našim prvním úspěšným článkem byla vánoční fotoreportáž z hořínských komor, kterými proplouvala loď s popelem prezidenta Václava Havla. Jsem rád, že jsem měl tu čest být u těchto začátků, kdy denní sledovanost díky absenci ostatních médií leckdy atakovala hranici 300- 700 diváků denně. Jsem si však vědom, že bez reklamy serveru Mělníček, za jehož magazín se pokládá Soutok stále, by o nás vůbec nikdo nevěděl.
Báseň o turistickém ruchu na řece Labi.
Roman se v létě 2012 z této aktivity stáhl a já se domníval, že mi to jednak příjemně naplňuje volný čas, je to i zajímavý výzkum, a konečně mi médium umožnilo i smysluplně vyjadřovat své názory a vlastně se tak podílet na ovlivňování svého okolí ještě mnohem více, než tomu bylo jen na Mělníčku. Ostatně, i přední politici říkají, že by člověk neměl chodit jen k volbám, ale také zkoušet ovlivnit své okolí, aby se nám v něm líbilo.
Časem se mediální netová scéna rozrostla a bylo jasné, že Soutok buď zanikne, nebo sice ne, ale těžko dosáhne své sledovanosti z roku 2012, kdy úspěšně bodoval díky fotoreportážím z pivní akce od Grobiána, z páry ze Mšena, oslav 90 let blateckých hasičů, srazu anglických sporťáků z Lobče, Mělnické Jizerské 50-ky, či svatby zámeckého pána Lobkowicze.
Po slabším období přišly povodně 2013 a narodily se nové rekordy sledovanosti, které se zdály, že již nemohou být překonány. Byla to zajímavá doba, protože touha přinést divákům i nějaké to napětí ( umělá zábrana u vinařství v Rybářích) a zdokumentovat kdeco třeba způsobila, že jsem se již druhý den dozvěděl od lidí, že jsem byl spatřen asi ve dvou zprávách a bylo kolem toho spousta legrace, kterou prostě musíte přijmout.
Titulní stránka společného sborníku autorů Pegasu, který vznikl ve dvou vydáních v letech 1993 a 1994.
Pak zase přišlo slabší období,. kdy měly články sledovanost několika desítek a zdálo se, že už to lepší nebude, ale vždy přišel nějaký nápad, který to zase roztočil. Tak tomu bylo třeba v květnu 2016, kdy byl přímo fantasticky sledovaný článek o lodi s názvem Labská princezna. Ten má sám o sobě téměř 4000 diváků, ale opravdu se těm statistikám nedá moc věřit, což jsem zde již kdysi popisoval. Nejvyšší číslo mám však u článku, za který vděčím kamarádovi. Andrej Babiš na Mělnickém vinobraní 2016 přilákal 4 200 lidí.
Top 10 Soutoku za 6 let. Možná tam je problém s články o svatbě p. Lobkowicze a hojně sledovaný bývá 2. díl seriálu Na kole z Děčína do Drážďan a zpět za jeden den. Oba by v této tabulce musely již také být, ale jak jsem již napsal, je to jen elektronika.
Rok 2017 nebyl vůbec špatný a snad díky facebooku, který vedla dlouhou dobu žena, která občas klidně udělala i reklamu Soutoku, pokud ji článek zaujal a hlavně se musel týkat nějak přímo Mělníka, tak až do června to byla zase i nějaká ta stovka denně. Když to vezmu z hlavy, tak se líbily třeba typy na krátké procházky kolem města a nadšení i na Soutoku vyvolal první Pivní festival na Mělníku. Zkusím to najít v tabulce.
V této tabulce je krásně vidět ten přechod, kdy nejen skončil červen, ale i skupina ... https://www.facebook.com/login/?next=https%3A%2F%2Fwww.facebook.com%2Fgroups%2F488911344564704%2F změnila svého lídra a uzamkla se náhodnému diváku. Protože jsem si nikdy facebook nezřizoval a ani se mi do toho stále nechce, tak už vidím na stránce jen hlášku o přihlášení :-).
Na posledním obrázku jsou tedy vidět , jak dopadly články s vinobraním a nějaké ty z těch nejposlednějších. Čili, momentálně je to takové slabší období, kdy lze za úspěch považovat i 50 diváků a je hodně znát, že nejsou na Mělníku žádní filmaři, nepřijela Televize, není dobré počasí, nejsou velké akce atd. Tak trochu je i zajímavé sledovat zájem o různá magazínová témata.
. Občas čekám, kdy se na Mělníčku najde už někdo, kdo se tam v komentáři zeptá, proč jsou v rubrice zprávy jen odkazy na Soutok, když tam bývaly i odkazy na Mělnický deník a další weby. Nic.Prostě nic:-) Tak u mě je to trošku škoda, že se nemohu snadno přepnout na jiné a třeba i inspirační články, ale pro mé články jinak ,,dobrý." Články nejsou tak rychle střídány, pokud si je sám nevystřídám v touze dát další článek a díky tomu, se třeba z původních 30 lidí za den opravdu vyškrábou na 80 i přes 100 :-). Rozhodně by sledovanost bez Mělníčku momentálně nejspíše živořila. Ale, jak říkám, je to o mnoha faktorech. Ovšem, i ta voda na soutoku pod městem teče jednou pomalu a moc ji není, a jindy jí je zase moc a doslova letí. a takový je i magazín Soutok, magazín pro zpestření dění kolem nás :-).
Aktualizace v 18.05:
Ty básně jsou opravdu nečitelné. Tak tedy:
Kouzlo podzemí.
Na konci jednoho podloubí
stojí těžké černé dveře,
ten kdo dobrému vínu holduje,
ví, o které jedná se dobře.
Jen kamenné schody tu dělí
podzemí od naši oblohy,
pod nimi nitro snad každého
přejde do jiné polohy.
V tajemství věků minulých
se syny těch starých časů,
v mlčící obry vpravené
hledíme bez letitých pasů.
Na sudy obří klepeme,
jak dnešní rytíři tvoje:
"Vzkvétej nám, město milené!"
Řekni jen:"Budu, děti moje!"
V nevelkém sále stojíme,
nejsou tu totiž židle,
v kolibu myšlenky měníme
prostory tady či vedle.
Tak sklenky společně zvedáme,
za námi stojí stará mříž,
kdoví, zda tam nenesli
snad naposled mniši kříž.
S přítelem si vyprávíme
o podzemních labyrintech měst,
kde lidé v úžasu prochází se,
to by ale byla prima zvěst!
Však musím už jít,
kdoví, kdy zas přijdeme zpět,
ale v duchu si všichni říkáme:
" Město mé, máš i dole bohatý svět!"
Zpěv budoucnosti.
Až na naše Labe
výletní lodi se vrátí
až turisté zaplaví
i sklepní podzemí
až přibude hospůdek
i krásných parků
a různých atrakcí
bude pro všechny
pak s korunou v kapse
moci si vyjít
a těch darů města
si pěkně užít
budem si přáti
každičký z nás
zatím jen tužba
koluje v nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat