neděle 19. listopadu 2017

Na starém ,, Strakově" mostě se začalo zostra ( fotogalerie). Vánoční strom a další fotografie včetně pozvánek na příští týden.


Jsou víkendy, kdy se mi podaří dostat nápady na články, nafotím nějaký ten obrazový materiál, nebo zavadím o určité informace, případně si je najdu na netu, ale tento prodloužený víkend byl naprostou vyjímkou.

 Proč? Tak to nechám na konec článku, ale nyní se již přeneseme do pozdního nedělního odpoledne, kdy jsem se s určitou zvědavostí vypravil ke starému ,, Strakovu" mostu. Nebyla to jen zvědavost, ale také chuť přinést na web nový článek a sledovat sledovanost, která se zase pomalu nepatrně zvedá :-)..


Tak je to tady. Obávaný strašák občanů Brozánek, Hořína a mělnických cestovatelů vycházkářů, se naplnil, ale co se dá dělat :-)?


Během pondělí 13. listopadu, se nám most uzavřel pro všechny druhy dopravy, včetně chodců začalo se pracovat. Uzavírka se odhaduje na dobu jednoho roku.


Nejprve je třeba z mostu odstranit vrstvy asfaltu a dostat se k ocelové konstrukci.


Jak vidíte, pracuje se po celé délce mostu ....


... a pomalu se rodí historické obrázky, protože takto jsme náš most jenom tak neviděli a snad zase brzy neuvidíme. Snad jen tady uprostřed  http://mujmelnik.webzdarma.cz/Povodne.html , ale to udělala voda a nebyl to přímo most, ale příjezd k němu od Brozánek v srpnu 2012.


Na místě původního prvního nýtovaného mostu z roku 1888, který byl pro nevyhovující stav zrušen ( 1937), stojí od roku 1938 most tento, který je první celosvařovanou konstrukcí u nás, pokud mě paměť neklame ( tedy bez záruky :-)). Celá léta mu místní jinak neřeknou, než ,, starý most" a stále se najde ještě plno lidí, kterým pojmenování most Josefa Straky ( několik málo let nazpět) nic neříká.


S pojmenováváním mostů je to složité. Význam to má hlavně ve velkých městech, kde je těch mostů moc a nezávidím zrovna těm státníkům, kteří upadly v nemilost lidu a objekty ( nádraží ČD, mosty, náměstí, ulice...) po nich tehdejší vládou pojmenované byly přejmenovány

. U státníků je to vůbec neštěstí, prezidenty nevyjímaje a hodně ukáží i druhé svobodné prezidentské volby v lednu 2018. Vzpomeňme na tu nevoli občanů, která se zrodila mezi obyvateli, když nebyl zvolený pan kníže Schwarzenberg, a která o sobě dala vědět prostřednictvím médií, zejména televize..

 Našeho bohužel dlouho zapomenutého ( i dnes není moc osvěty) veslaře se to netýká a těžko předpokládat, že by pojmenování mostu po něm někoho místního nadzvedlo, ale cizího řidiče při průjezdu našeho města hlavně zajímá starý i nový most a jména mu nic neříkají. Asi by vás poslal někam :-).


To již stoupám podle bývalé staré silnice k centru ( také nehodlám klikat na mapu, jak se vůbec jmenuje a každý mi rozumí) a kochám se pohledem na pravděpodobně budoucí vinici. Nebo se pletu?


Od Vrázovky je na mělnický střed stejně krásný pohled a zase trochu jiný, než od bývalého lisu v Podhradí.


Toto se městu moc povedlo. Krásný pohled na poměrně pěknou vyhlídku, která je pojmenována po cestovateli se zřejmě bulharskými kořeny, který nese jméno Enrique Stanko Vráz. Jeho bohatý cestovatelský životopis mě vždy nadchne: https://cs.wikipedia.org/wiki/Enrique_Stanko_Vr%C3%A1z


Soutok jsem musel vyfotit, a když se pozorně podíváte, tak je to docela originální moment. Spatříte dva čluny.


Svatováclavská ulice patří pro svoji atmosféru k těm nejfotografovanějším. To se vám u prakticky souběžné Husovy ulice nestane.


A to prázdné, ale jinak příjemné podloubí nám říká, že Mělník má již po sezóně a ožívá především v pracovní době a díky svým trhům, které se brzy změní na trhy vánoční. Život se přestěhoval touto dobou do hospůdek.


Ano, již tu máme také vánoční strom, jistě přibude brzy i betlém a další výzdoba.


Zde to již máme vše napsáno. Příští neděli bude vítání adventu.


Sobota 25. listopadu vychází letos doslova přesně na významné výročí města ( 1274) Město nemá zakládací listinu, avšak je považováno listinou Přemysla Otakara II. o výnosu z labského obchodu za město.

A to je z prodlouženého víkendu vše. A teď to proč :-)?
Když jsem sám doma, tak to je čas třeba i na hudbu. O tom by se dalo tolik napsat.
Šel jsem dnes pod Pražskou branou a díval jsem se do výlohy bývalé firmy Supraphon, kde je dnes na dveřích malým písmem napsáno Muzik centrum, nebo tak nějak. Vzpomínal jsem, jak jsem si ve výloze vyhlédl v roce 1980 desku s názvem Umberto Tozzi. No, aby ne, když jsme o půl roku dříve hrál dětem na táboře pro radost jeho hit Gloria, což bylo vyžadováno :-).

Asi o 10 let později to bylo CD s kapelou Nazareth a Sweet, ale to už byly jen takové vlastně dodatečné záchvěvy. Najednou se dala tato hudba legálně koupit i v ČR. Jak jsem psal v pátek ten článek, tak tohle jim také nedošlo. Dnes máme hudbu na yotube a je jí tam tolik druhů z tolika koutů světa, že člověk skoro neví, co dříve. Po letech euro-amerických songů popu a rocku mě poslední dobou momentálně baví nejvíce hudba z tropů, která zahřeje, ale i jiná etnická hudba. Zrovna včera to bylo Tahiti.

Víte,ale co si dnes dáme? Tak nejprve jednu slovenskou nádheru, před kterou snad každý smekne:

Občas poslouchám chvíli stanici Tiare FM z Tahiti, kde mě vzala zrovna včera jedna skladba ( byla nad průměr). Napsal jsem si čas, že na to co nejdříve kouknu a asi za 15 minut jsem našel pod slovy Tiare FM playlist jen se dvěmi písněmi. Nestává se mi to, ale najednou jsem nevěděl, zda je to vůbec ona a nebylo se čeho chytit. Klasický playlist s časy jsem bohužel nenašel, jen nějakou dvacítku na stránce  https://www.tiarefm.pf/ vpravo uprostřed na prvním místě. Tak tedy trochu popu v jedné písni z Tahiti a někdy příště snad několik lepších melodií z Francouzské Polynésie v té typické hudební lince. Projížděl jsem totiž útržky ze 150 skladeb, zda to nebyla náhodou nějaká jiná píseň, co se mi včera zrovna zalíbila :-).



Žádné komentáře:

Okomentovat