Píše se rok 1985 a v televizi zase dávají nějaký francouzský, nebo americký film, kde se nepohodne zaměstnanec ( většinou v kanceláři, nebo v autoservisu :-) ) se šéfem a dostane padáka. Za tři dny už pracuje o dvě ulice, nebo dva bloky domů dále. Tolik film o prostředí, kde vyhazov z práce patří k životu.
Vítejte v posledním dílu miniseriálku ! Rok 1989 se zlatými písmeny zapsal do historie Evropy a světa. Evropa se sjednotila, zvítězila demokracie a skončila studená válka. A tak přišla svoboda pohybu, projevu a rozhodování, a s tím i euforie. Na lidi však čekalo ještě spousta překvapení. Především proběhla v následujících letech velmi rychlá privatizace nebývalého rozsahu, vzniklo tolik soukromých podnikatelských subjektů, jako už pak nikdy a prakticky vše se změnilo.
Dnes už nám to skoro nepřijde, ale tehdy pro nás byla slova, jako IČO,DIČO, DPH, Portfolio, akcie a spousta dalších zcela neznámou španělskou vesnicí. A nová situace přinesla i novou nemoc, která by se dala nazvat pracovní stres, a která potkala všechny bez rozdílu. Jen příčiny se u jedinců liší. Jedni se nervují, aby byly zakázky, aby se splnil plán, aby kupci zaplatili zakázku, aby bylo funkční nářadí, aby byl materiál, aby bylo na platy zaměstnancům. Druzí mají strach hlavně z kázeňských postihů a především nově i z vyhazovu, protože se ukáže, že to vůbec není, jako v těch filmech. Po úspěšném startu se to zkrátka nějak zaseklo.
A co na to lékaři? Stále všechny nabádají, aby se nepřepínali, aby povolili , a když už onemocní, tak ať nemoci nepřechází. Jenže to nějak nejde. Živnostník si nemůže dovolit vysadit a něco dohánět. Zaměstnanec zase neví, co se může stát, když bude mít nějaké absence. Zkrátka, trochu hektický život připomínající občas chaos.
Později se k tomu přidává ještě počítačová technika, aby vše bylo ještě barvitější, a když se u nás objeví velké nákupní domy, tak Západ s úžasem sleduje něco, co u nich ještě na mnoha místech nikdy neměli. Představte si, že v Čechách se dá nakupovat v sobotu odpoledne i v neděli. Jenže, ono to není zdaleka vše. Něco se v té Evropě vlastně na některých místech děje jinak. Jako kdyby byly některé věci občas v rozporu, byť ctí stejnou myšlenku ( práce v taktu a flexibilita).
Jsou v Evropě země, odkud se chodí někdy, a někde mnohdy i za prací západnějším směrem a vyplatí se k nelibosti tamních domorodců opět pracovat, jako za časů nevolnictví.
Historie je zajímavá a přináší stále nové situace. Přeji vám zdraví, abyste měli pokud možno starosti příjemné a tím vlastně čas i na zábavu, která k životu patří a dělá z živoření právě život.
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat