Když soudruzi Engels, Marx a Lenin přemýšleli nad novým společenským zřízením, tak je možná motivovalo i něco podobného, co jsme mnozí prožili třeba i jen náhodou při příjezdu na internát, nebo na vojnu. Z domova jsme byli vybaveni spoustou jídla, které se nám už nějak přejedlo, tak jsme ho odložili na společný stůl, jako ostatní kolegové a každý si pak z té společné hromady bral podle chuti, co bylo k mání. Nejen, že si každý pochutnal, ale bylo i málo zbytků a člověk poznal, že třeba někde dělají i trochu jiné koláče apod. A člověk pro nový režim měl být prý hodně uvědomělý, myslet na druhé, šetřit, být nenáročný, jíst jen kolik sní a časem nemělo být potřeba ani peněz, a vlastně nebylo třeba vyrábět nadbytky.
Ve svém zapálení pro myšlenku snad soudruzi věděli, že je to minimálně běh na velmi dlouhou trať a tak jako první krok přišel socialismus, který zatočil nejprve s carskou rodinou, feudály i církví a později více na západ i s továrníky a zkrátka všemi nepohodlnými.
Dnešní mladý člověk poněkud s rozpaky přijímá skutečnost, že ti lidé ve filmech z 50. let 20. století jsou tak veselí a odhodlaní, provolávají slávu Stalinovi i Gottwaldovi, zatímco na světlo světa lezou dříve zakázané dokumenty o politických procesech, různé výpovědi i srdceryvné obrázky plačící rodiny, která se loučí s jedinou svoji kravičkou mířící do společného ustájení.
Pravda je taková, že již staří Řekové dobře věděli, že národ kráčí za osobností a cvičili se v projevech třeba i překřikováním příbojových mořských vln. A právě těmi nejlepšími řečníky, kteří měli nacvičené snad každé gesto v obličeji, pohyb ruky i odmlku, těmi byli především diktátoři. Ti dokázali přesvědčit mladé kdekoliv na světě, že se jde po správné cestě. Uznejte sami, že koukat na nějakého našeho nevýrazného monotonně mluvícího politika v parlamentu, tak to je pěkná nuda.
Zakládání společných JZD na vsích ( Jednotné zemědělské družstvo) podle sovětského vzoru nedalo moc práce a přesvědčování. Lidé nějak začali zjišťovat, že jim to ubralo dřinu a přidalo volný čas, takže mnozí dříve či později souhlasili.
O těchto letech lze říci snad jen to, že jak je všeobecně známo, tak to někdo opravdu těžce odnesl, jiný přežil, jiný udělal třeba karieru.
Když jsem začal psát tento miniseriálek, tak mě docela zajímalo, jak asi takový titul zaujme čtenáře a hned mě napadlo, že vlastně v prvém dílu jsou docela zajímavé historické informace. Druhý díl má čtenáři připomenout, že je vše dlouhý historický vývoj, který si vytváří sám člověk. A dnešní díl je tu především proto, aby měl čtenář ty ismy kompletní a uvědomil si tu bohatost různých zřízení, která prošla v různých částech světa různě. Vždyť Rusko tehdy po feudalismu přeskočilo kapitalismus a západní země zase neprošli socialismem. Inu, historie je zajímavá věc. V plánu by byl ještě jeden dílek, který by nás měl přenést už do současnosti.
SŠ
Žádné komentáře:
Okomentovat