Tlačák nedaleko Horních Počápel. V pozdí nejvyšší kopec východní části Českého Středohoří Sedlo.
Cyklostezka za Dolními Beřkovicemi.
Přístaviště výletních lodí v Litoměřicích.Vždy, když se vypráví o historii nějaké konkretní věci, kterou může být i řeka pod městem, tak to má takový zvláštní vnitřní náboj. Když jde však o časové období, kterého jsme byli svědky, tak je to zase úplně jiné kouzlo. Někteří z vás to poznávají, když běží v televizi retro pořady, které vzpomínají na staré časy, bez ohledu, ať už je komentář jakýkoliv. Dokonce i film s názvem 500 velkých cen, který ČT odvysílala v roce 1996 o závodech automobilů formule 1 je toho důkazem. Dokud běžela 60. léta, kdy závodil Jim Clark, Jacky Ickx, nebo Graham Hill, tak to člověk sledoval jako historii, ale ve chvíli, kdy už byl na scéně Niki Lauda,Stewart či Emerson Fittipaldi a velkolepý souboj Gillese Villeneuva na Ferrari ( Po něm pojmenovali v kanadském Montrealu okruh) s Jacquesem Laffitem (Renault) v roce 1979, tak už to bylo něco víc. Podobně musí moje generace vnímat chvíle, kdy tlačné remorkéry strkaly vany s uhlím, nebo s pískem do Prahy či Chvaletic.
V roce 1997 se náhle vše změnilo. Zatímco nostalgici vzpomínali na cesty našich nákladních lodí do přístavu v Hamburku, města nejen hansovního, ale i města neřesti, kde mimo jiné nahrávali i slavní Beatles, tak u hořínských komor se ozvalo silné troubení a po kanálu se šinulo plavidlo neuvěřitelných extravagantních tvarů a rozměrů. Po bližším ohledání bylo zjištěno, že se jedná o turistickou loď s názvem Swiss Coral a bylo opravdu nač koukat. Vždyť na něco takového jsme tu ve městě nad Labem a Vltavou nebyli zvyklí. Pokud chtěl člověk vidět osobní loď, nebo se s ní dokonce svézt, tak musel na výlet aspoň do Děčína, Prahy či Poděbrad. Právě tam se konaly především takové krátké výletní plavby do okolí a zpět. Po švýcarském Swiss Coralu se hned objevila Clara Shumman a jakási König atd atd. pod německými vlajkami. Bylo to jasné, vždyť právě se znovu narodila doba výletních lodí na velkých řekách pod Mělníkem a není divu, že ty první k nám připlouvali z velikého turistického Německa.
Než se tu objevila první loď z Prahy, kterou byl kolesový parník Vyšehrad, nebo Vltava, uplynulo na řekách pod Mělníkem ještě hodně vody a u starého mostu vyrostlo přístaviště turistické cestovatelské společnosti Viking River Cruisses. Světově známá společnost totiž začala podnikat mimo jiné desetidenní výlety po řece z Berlína do Prahy. K nám připlouvaly lodi z Magdeburgu, které zde končily. Tady byli návštěvníci naloženi do autobusů, které je odvezly do Prahy. Hořínské komory přece jen neumožňují proplutí větším lodím. O možnostech cestování po Labi už toho bylo napsáno a řečeno mnoho. Nejznámnějším je nikdy neuskutečněný projekt propojení řek Labe,Moravy a Odry, který by přinesl nepředstavitelné možnosti. Nemálo toho bylo řečeno o prohloubení koryta mezi Děčínem a Německem, které by umožňovalo plutí větších nákladních lodí do srdce Čech. V Německu jsou v tomto směru přece jen podstatně dále. Lodi dnes již plují z nizozemského Rotterdamu po Rýnu do spojovacího kanálu, který je u městečka Kelhaim u Regensburgu přivede na Dunaj, kterým doplují do Černého moře. Jednoduše řečeno jde o propojení kanálu La Manche a Severního či Baltského moře s Černým mořem a přes Istanbul k africkým a asijským břehům.
Po plavbách Viking River Cruisses a Pražské paroplavební společnosti, se konečně po dlouhé době dočkal určitého boomu v osobní výletní říční dopravě i Mělník. Především má na tom zásluhu severočeská společnost z Litoměřic, která provozuje několik lodí se jménem Bohemia mezi Ústím nad Labem, Horními Počáply a Terezínem na Ohři, a děčínská společnost, která na stejnojmenných lodích provozovala linku mezi Děčínem a Hřenskem, která loni plula občas i do Drážďan,- a provozuje i tuším letos třetím rokem určité plavby do okolí Mělníka ( Dolní Beřkovice,Obříství, později Brandýs nad labem, Roudnice nad Labem). Po Vltavě k nám do Zelčína a někdy až na Mělník snad také občas připlouvají lodi společnosti Marila Nelahozeves a abych nezapoměl, tak se musím zmínit, že před několika lety sem zajížděla vyjímečně i loď Král Jiří z Poděbrad, která však byla výlučně provozována pro lázeńské hosty.
Dnes to zkrátka v osobní lodní výletní dopravě na řekách pod Mělníkem zřejmě žije, jen je tu jeden problém. Je to tak zmatené, včetně jízdních řádů na stránkách společností a slabé reklamě, že stejně málokdo ví, co a kam jak často pluje, a navíc to čekání bylo alespoń pro moji generaci již tak dlouhé, že jsem nakonec ani zatím nazatoužil se konečně povozit na řekách pod Mělníkem, a pokud jde o vlastní město, tak spíše zůstávám u osobních vzpomínek na zakoupených gumových člunech z 80. let. Zkrátka to čekání nějak člověka umořilo, řeku tu známe ze břehu, a tak to momentálně nějak neláká.
Tím bych asi to povídání o lodích pod Mělníkem uzavřel a v podstatě celý seriál, který jsem věnoval internetu. O letadlech není v souvislosti s Mělníkem nějak třeba dalece něco uvádět. Nejznámější polní letiště je u Býkve, kde se koná i velká cena modelů a v 90. letech zde bylo možno za rozumný peníz objednat vyhlídkové lety nad městem, ale třeba i nad Kokořínskem s Bezdězem. Zřejmě ten zájem tu nebyl, tak se tento druh dopravy neujal. Nyní jsem docela zvědavý, až vzlétnou letadla nedaleko Odolené Vody, což pro nás může být asi taková atrakce, jako pro ty, kteří dnes žijí nedaleko Ruzyně, a kteří denně vlastně vidí lidi přes okna přistávacích a startujících letadel. I to mi bylo načas umožněno. A abych nezapoměl, tak jsem se nedávno dočetl, že i známý aviatik ing Kašpar provedl let z Mělníka do Prahy.
Závěrem vám děkuji za pozornost, kterou jste seriálu věnovali, a pokud vám něco dal pro život, nějak vás obohatil,nebo vás naučil se dívat na život kolem sebe s takovým určitým úžasem a sounáležitostí k městu, kde žijeme i k době, ve které žijeme, tak je to jedině dobře.
Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.
No já doufám že bude hned další seriál. Bylo to super čtění. Nevím jestli rádia nebo tohle bylo hezčí. Oboje úplně jiné, ale zajímavé stejně. Toulky jsou také super ale ten patriotismus ve mně hlodá víc. Zkuste třeba staré budovy, sklepy a všeobecně historii. To by bylo moc fajn a vždy se budu těšit na další díl. Díky za články.
OdpovědětVymazatMarková
Dobrý den paní Marková, velice Vám děkuji za ten velmi potěšující komentář i za návrhy. V našem městě máme několik historiků ( paní mgr. Špačková, mgr. Kilián žijící nyní v Teplicích, pan mgr. František Purš), kteří se zabývají mělnickou historií,studují materiály v Okresním archivu atd., píší o ni v měsíčníku radnice, občas vydávájí knížky o Mělníku a je to takříkajíc jejich specializace. Sice mě těší, že bývám některými lidmi s určitou značnou nadsázkou označován za znalce mělnické historie ( často vyčtené znalosti od těchto autorů), ale moje pozice je přece jen podstatně odlišná s občas dost širokým záběrem, který se zdá být jistě univerzální, ale to přináší samozřejmě určitou všeobecnou mělkost znalostí.
OdpovědětVymazatV tuto chvíli mohu snad jen říci jedině to, že jsem sám překvapený, že se vždy zase dosud našel nějaký ten nápad, který spíše doplňuje takové to hlavní současné dění, jako odpočinková četba, a že mě kladné projevy veřejnosti těší. Ještě jednou děkuji.
Jenže ten široký záber má kouzlo pro obyčejné lidi. Nemám čas a ani potřebu znát přesně letopočty. Ale zajímá mě v souhrnu co zde dřív bylo a jek se co dělo. A to se dozvím od vás. Ty knihy samozřejmě mám ale není to ono. Proto doufám že budete pokračovat a já se nadále dvakrát týdně od vás něčemu přiučím.
OdpovědětVymazatMarková a kolektiv MÚ který to měl dnes jako hlavní téma :)
Ještě jednou děkuji.Tak ono každé vyprávění, které autor tak nějak spojí se svým životem má svůj náboj. To si dovolím tvrdit i o knížce pana mgr. Františka Purše. V každém případě je to určité odhalení soukromí ;-). Jinak jste mě přivedla na myšlenku, že vlastně čtenář vnímá články, jako novinářský servis, aniž by mnohdy viděl pozadí jejich vzniku. Hezký večer, hodně pracovních i osobních úspěchů v roce 2012 a uvidíme :-).
OdpovědětVymazat