sobota 7. ledna 2012

Povídání o dopravě na Mělníku i pod ním, aneb...kam to všechno jede? (12.díl)

První novodobé výletní plavby českých lodí pod Mělníkem začala provozovat Pražská paroplavební společnost třikrát během prázdninové sezony.


Většinou šlo o kolesové parníky Vltava, nebo Vyšehrad.


Loď před odpoledním nedělním odplutím do Prahy.




Řeka Labe měla a má pro Mělník velký význam. Vždyť město nemá svoji zakládací listinu, jako jiná města, ale je považováno za město od chvíle, kdy král Otakar Přemysl II. udělil (1274) Mělníku právo bezcelního dovozu čtyř lodí se slanečky, solí a jiným zbožím. Od té doby se změnilo mnohé, ale podívejme se nejprve ještě dál do doby Keltů ( 500 př.n.l.-0), kteří dali řece pod Mělníkem vlastně jméno. Z keltského Elv, ji Germáni přejmenovali na Elb, Elbe, ze kterého Slované udělali přesmyčkou Labe. A kdybychom šli ještě dále až do druhohor, tak by nás překvapilo, že řeka vůbec netekla současným korytem, ale obtékala ,město úvalem mezi Brabčovem (Slovany) a centrem přes Podolí. I Vltava přinášela zajímavé situace. Však již mnohokrát bylo zmíněno, že Úpor ( též Oupor) nebyl jen poloostovem, jako dnes, ale někdy byl dokonce soustavou až pěti ostrůvků, například kolem roku 1700. Způsobilo to další rameno Vltavy, které za vsí Vrbno teklo k Obříství, kde se spojilo s vodou Labe.



Ale, pojďme už trošku k současnosti. Nejstarší záběry na naše město a vodu pod ním můžeme sledovat na vedutách z různých let, mnohé je pak k vidění na desítkách, ba stovkách fotografií a pohledů od dob prvních těchto výtvorů, které již byly mnohokrát publikovány, nebo byli viděny na různých výstavách, zejména po roce 2000. Divák tak vidí, jak se pod Mělníkem plavily vory, vidí budování laterálního kanálu a jeho dokončení komorami v Hoříně v roce 1905, vidí čilou plavbu kolesových parníků pod městem. Nutno však říci, že než došlo k plavbě kolesových parníků, byly tu celé dějiny přepravy od plachetnic, lodí tažených proti proudu koňmy, až k položení řetězu na dno řeky, po kterém lodě jakoby šplhaly. Na starých fotkách vidíme, že Mělník měl přístav pro lodě nákladní i osobní, které dělil starý most a vidíme i jak se měnila čtvrt Rybáře, její pobřeží a samotný veslařský klub. Ještě dnes, když se vydáme pěšky od klubu podle řeky ke starým lázním, tak máme možnost vidět cestou zabetonované železné kruhy pro kotvení lodí.



Na nákladní přístav ( dnešní přístaviště osobních výletních lodí) nás upomene film z roku 1975 s názvem Mys dobré naděje z konce druhé světové války, kde hraje třeba Jaromír Hanzlík, Jiří Větrovec a spousta dalších známých i méně známých herců i neherců z Prahy i z Mělníka. Zejména po běžných povodních se dodnes u starého mostu trochu odplaví hlína a na povrch vylezou stopy po kolejích, které kdysi z dnešního přístavu nekončily poblíž Lobkowiczova vinařství, ale až u starého mostu. A mám takový dojem, že ty rezavé koleje tam stále jsou, snad jen zanesené vrstvou hlíny.



Moje generace už nepamatuje časy, kdy ještě nebyla už zase zrušená vlečka do cukrovaru a lodi připlouvaly pod cukrovar. V prvním dílu jsem tu zmínil osobní dopravu mezi Obřístvím a Drážďany v roce 1864. Nepamatujeme ani éru našich otců, kteří tančili v létě na parníku mezi Mělníkem a Štětím, ale už pamatujeme éru, kdy řeky pod Mělníkem patřily čilé nákladní dopravě. Mezi Prahou a Hamburkem kvetl čilý šífácký provoz a sám jsem s jedním takovým labským mělnickým vlkem poseděl jednou nad zlatavým mokem. Tlačáky tehdy vozily písky, které se těžily ze dna řeky při prohlubování a začišťování koryta, a ještě snad v roce 2002 byly četné písečné haldy k vidění i pod zahrádkářskou kolonií na Polabí. Musel bych se podívat do arsenálu fotek. Hojně však vozily tlačáky uhlí z Lovosic do Chvaletic pro elektrárnu na břehu řeky.


Dnes již nákladní provoz na řekách pod Mělníkem notně ustál a o mnoho lépe si nestojí ani železnice, ale na druhou stranu to poznáváme na nárůstu kamionové dopravy, která dělá naší společnosti nemalé vrásky. Původně jsem myslel, že mi bude dnešní díl k uzavření vyprávění o dopravě na Mělníku i pod ním stačit, ale není tomu tak. Nuže, příště se přeneseme do současnosti, do doby obrovského boomu osobní lodní dopravy, do doby, kdy se mi vlastně splnila určitá osobní přání o výhledu z mělnické věže, o výletní osobní dopravě, a snad jen to podzemí potřebuje doladit.

13.díl...
http://soutok.blogspot.cz/2012/01/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim_15.html



Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.

3 komentáře:

  1. tenhle seriál vždy překvapí. Jen ten podpis. Soutom s malým s?

    OdpovědětSmazat
  2. Za tenhle komentář jsem opravdu rád. Jednak je důkazem toho, že si tady jen svévolně neplácám rozumy o něčem, co jinak třeba téměř ani nikoho nezajímá, a pak se musím přiznat k jedné věci...O té chybě jsem věděl,ale rozhodnul jsem se ji neopravit. Proč? No, třeba, jestli někdo zareaguje. To, co se dnes děje ve světě českého jazyka dokonce i v Televizi nemá obdoby. Na druhou stranu se musím přiznat, že jsem ze školy několik desetiletí a vím, že problémy někdy mám. Pro zajímavost uvedu, že to byl pro mě asi nejrychleji napsaný díl tohoto seriálu. Trval pouhých 40 minut sběsilého psaní a dokončen byl někdy během hlavních televizních zpráv na Nově (?). Paradoxně je někdy docela nepříjemné, když chce člověk použít nějaké starší fotky, které má ještě na klasické fotografii ve fotoalbu a musí je napřed naskenovat, nebo když hned neví, na kterém CD či DVD je hledat. A ono to z mnoha důvodů svádí k tomu, aby se tím člověk moc nezabýval a rychle ten článek udělal.

    OdpovědětSmazat
  3. Jak si někdo může všimnout jednoho s/S :-)

    OdpovědětSmazat