Báseň stařenky. Povinná četba ?

Dnes mi přišla v e-mailu báseň, u které bylo připsáno, že by měla být povinnou četbou pro zdravotní personály i pro rodiny samé. Prý ji napsala jakási žena v léčebně dlouhodobě nemocných a po její smrti ji mezi věcmi objevil zdravotní personál. Když jsem si ji přečetl, tak na mě zapůsobilo, kolik je v ní reality a mnozí z nás, se s tou realitou můžeme čím dál více a mnohdy i nenápadně setkávat.

Když půjdete přes přechod pro chodce a chcete mít jistotu, že vám dá auto opravdu přednost a nešlápne na plyn, aby ještě rychle projelo, tak je nejlepší být krásnou slečnou, nebo ženou. To už auta zpomalují na 100 metrů dopředu, aby si páni řidiči ( řidičky jsou možná leckteré ohleduplnější) co nejlépe pěkný objekt prohlédli. Ale, jak je již tělesná schránka schátralá a ještě začne přecházet mimo přechod, tak je to pitomej chlap, nebo bába blbá. A to se leckdy promítá i do přístupu k těm, kteří někde nedobrovolně v takové schránce končí a pro řadu lidí tu tak nějak přesluhují, obtěžují, nebo zaclání. Vlastně není většinou nikdo zvědavý na jejich uplynulé osudy, pokud nejsou snad mediálně známými a konec to musí být vskutku hořký, pokud dotyčný, či dotyčná ještě trochu vnímá. I když nejste zrovna přátelé poesie, tak si myslím, že to má obsah a stojí za přečtení.

Báseň stařenky.

Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou  vidíte?

Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.


Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,

o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.


Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.


Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.

Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.


Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.

V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.


A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,


Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.


A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.

Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.


Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.

Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.


Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.

Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.


Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.

Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá


Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.

Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!

Posádka lodi Petburg právě přijíždí na kolech do cíle v Hamburku.

Ať už jste dnes na Vinném koštu, nebo relaxujete zcela jinak, tak tu mám zprávu, která sem patří a snad ji ani nelze vynechat. Vždyť osudy lodi Petburg z plastových lahví jsem tu sledoval prakticky od samého začátku, a když loď byla blízko našeho města, tak se za ní a její posádkou Soutok dvakrát vypravil.

Loď později byla nucena zůstat v Děčíně, kde si ji posádka  převezme a dopraví opět do Nymburku. Co s ní bude dál ? Tak nápadů je hodně, včetně možného reparátu, ale to je samozřejmě vše na majitelích plavidla. Posádka zatím pokračovala na kolech po Elberadweg a před několika málo dny jsme se dočetli zprávu z kempu na soutoku řeky Sály a Labe. Nyní přichází další zpráva a hned přímo z Hamburku. Posádka nabízí divákům plánek ulic, kterými se bude pohybovat ke svému cíli :  https://www.google.cz/maps/dir/Hoopte,+Německo/Moldauhafen/@53.465231,10.0191482,12z/data=!3m1!4b1!4m14!4m13!1m5!1m1!1s0x47b1ec9b366e9fc1:0xa263df5063de5d0!2m2!1d10.161111!2d53.398611!1m5!1m1!1s0x47b18e59c878ba83:0xd1c83620f1b3814a!2m2!1d10.0144128!2d53.5302155!3e1

Uvidíme, zda se dočkáme i nějaké reportáže, nebo obrázků z cyklistického putování, ale v každém případě je to myslím slušný sportovní výkon, za který se sluší kluky pochválit a jak již kdosi napsal, tak je fajn, že to nezabalili. Už jen kvůli těm, kteří sami nic nedokážou, nijak se nikde aktivně neprojevují, ale kritizovat ty, kteří zavrávorají, tak to jim jde dokonale.

Aktualizace 10.8.2014 v 10.15 :

Dnes, po 9 dnech šlapání, ujetých průměrně 90 km denně, posádka lodi Petburg úspěšně dorazila do cílové destinace! Poslední den nás čekala zkouška v podobě větrných poryvů a nárazového deště. Zkoušku jsme ale zdárně ustáli a zítra nás čeká už jen sázení lípy, turistika a poté rovnou cesta domů (kapitán Jakub Bureš se rozhodl prodloužit cestu do další evropské destinace). Jsme zmožení každodenním šlapáním, ale plní euforie! Podrobnější report z týdenní cesty Německem očekávejte v příštích dnech, neb jak jsme v průběhu týdne zjistili, Němec nemá internet a nebere kreditní karty!

Převzato s facebooku  https://www.facebook.com/nymburkhamburk

SŠ.

Několik kratičkých nabídek na akce kolem nás v měsíci srpnu.

Čas letí jako bláznivý a sotva, se chce věřit, že máme za sebou téměř první týden druhého prázdninového měsíce. Někdo má dovolenou již za sebou, jiný ji právě někde nějak prožívá a další mají jeden z příjemných mezníků roku ještě před sebou. V každém případě přináší zejména víkendy spoustu nabídek k potěše, a pokud jsem nechal reklamu na Bitvu o Mělník, která proběhla tuto sobotu čistě na rubrice akce v Mělníčku, tak teď tu přiložím trochu polínek do ohně, ať již jde o akce známé a propagované z domova, či něco vzdálenějšího.

A nemohu začít jinak, než připomenout, že o víkendu v sobotu 9.8. 2014 máme již další populární Mělnický košt a řeč je samozřejmě o víně. Více informací o Mělnických trzích, které jsou jakoby předehrou k samotnému koštu a o vlastním Mělnickém koštu najdete nejrychleji ve vámi sledovaném Mělníčku :-). Loni jsem byl nečekaně na poslední chvíli informován o pivních slavnostech v Liběchově, ze kterých jsem také přinesl nějaké obrázky, ale letos opět nemám žádné zprávy, že by se tam snad něco po roce pořádalo, takže je to passe.

Na další víkend tu mám nyní dvě akce. Lhotka nám už dlouho připomíná na plakátech, že tam budou mít Country festival a více najdete třeba na http://www.lhotka.cz/akce/akce-detailni-informace.php?c=82

Trošku jsem ale zalovil na stránkách Pivního obzoru a mám pro vás na stejný termín třeba i Litoměřické pivní slavnosti. Také 16.8. 2014 http://pivniobzor.cz/akce/ , kam je krásné a krátké vlakové spojeníčko, což je jak dělané pro konzumaci piva.
Mimochodem, tak mě tak napadá, že 16.8.1977 zemřel král rock'n rollu Elvis Aron Presley a populární rozhlasová stanice Rádio Luxembourg hrála celou noc jen jeho písně.

Určitě toho najdete na netu ještě mnoho na měsíc srpen, když budete chtít hledat. Před několika lety jsem navštívil Tankový den v Lešanech ( Týnec nad Sázavou) a mohu jedině doporučit. Kromě současné techniky tam byla i ukázka bojů z 2. světové války a opravdu výborná ukázka. Krom toho je tam velká stálá výstava vojenské techniky nejen naší armády a také mělnický tank. Možná tam díky archivu nakoukneme, ale tentokrát vás zvu na 12. Tankový den, který se koná 30.8.2014 od 9.30. Spojení nemá chybu. Vlakem přes Všetaty na hlavák a Posázavským Pacifikem ( linka 210) přes Vršovice až do stanice Krhanice před Týncem nad Sázavou.

A nakonec nezapomeňte, že vojenská muzea jsou mimochodem zdarma a pokud, se vám zdají Lešany poněkud z ruky, tak si aspoň zajeďte do leteckého muzea ve Kbelích v Praze. Příjemné prostředí a snadná cesta, která se vyhýbá frekventované dopravě. Tolik tedy jen něco málo typů.

SŠ.

Posádka lodi Petburg zřejmě trucuje, ale přichází zpráva ze soutoku Labe a Sály od německých přátel.

Petburg u Horních Počapel.

Zatímco poutník Petr Hirsch podává ze své cesty zprávy i několikrát denně a momentálně dorazil do Lucemburska, tak totéž nelze říci o posádce plavidla Petburg.

Ta dorazila již někdy ke konci července do Děčína, ale tady náhle nastaly překvapivé problémy s povolením provozu plavidla po německé části řeky. Podivnou zprávu vydávájí dne 24. července jedny ústecké noviny , kde je údajně plavba povolena, ale v závěru se stejně píše, že pouze k hranicím a dále bude v Německu muset posádka prý znovu žádat o povolení německou stranu.http://ustecky-kraj.5plus2.cz/povoleni-pro-lod-z-pet-lahvi-petburg-pro-plavbu-do-nemecka-p31-/decin.aspx?c=A140723_154517_ppd-decin_p2roj

Kdo jste sledovali situaci kolem povolení další plavby plavidla, která byla hojně presentována v médiích, tak již víte, že posádka ztratila v Děčíně několik dní a rovněž trpělivost. Projevila na svém webu zájem o stará jízdní kola, která rovněž symbolicky ozdobila pet-lahvemi a vydala se na cestu k Hamburku po známé Elberadweg. V podstatě ve stejný den, se našla celá řada dobráků a chytráků, kteří kritizovali v diskusích připravenost akce a zdůrazňovali, že v Německu je Labe mnohem frekventovanější než u nás a tak se nelze požadavkům německé strany na opatření plavidla motorem a osobou vlastnící průkaz vůdce malého plavidla divit. To je ovšem poněkud zkreslené, protože stejně tak, jako u nás, tak i v Německu lze plout na Labi plavidly, která žádný motor nemají ( kajaky, pramice, šlapadla) a pokud to není pravda, tak je to hrubá chyba našich sdělovacích prostředků, že o takové závažnosti naše dovolenkáře nikdy neinformovali. Spíš jde tedy o neobvyklost a možná i relativní velikost plavidla, která zřejmě sehrála hlavní roli, ale to stejně již nyní nikdo neřeší.

Dlouho jsme se tedy mohli jen dohadovat, zda posádka skutečně k cíli na kolech vyrazila, nebo si to někde nakonec rozmyslela, ale dnes přišla na facebook zpráva s obrázky, podle níž, se posádka nacházela v kempu u ústí Sály do Labe. To tedy znamená, že posádka na kolech pěkně frčí vpřed a brzy přijde velkoměsto Magdeburg. Zda se již konečně na webu také ozve někdo z posádky, toť otázka, ale v každém případě je tu servis přímo na volej Soutoku.

http://elbe-saale.blogspot.de/2014/08/petburg-zu-gast-im-elbe-saale-camp.html

SŠ.

Dvojí přístup v mělnické nemocnici.

Přístrojem Aquilion 64 je dnes vybavena téměř každá okresní nemocnice v ČR.
Více v článku http://soutok.blogspot.cz/2013/07/nad-vasim-zivotem-bdi-aquilion-64.html


Marodíte často? Chodíte hned s každým problémem k obvodnímu lékaři, nebo nemoci raději přecházíte, či si vezmete nějaký ten den volna a snažíte se vypotit ?
Že je to trochu nezvyklé téma na léto a na dobu dovolených ? Tak to může říci jen ten, kdo nečte. Skutečně i v těchto dnech, kdy například přejdete z venkovní teploty kolem 30 stupňů do silně klimatizovaných 20 a ještě se napijete studeného nápoje, tak můžete onemocnět, podobně, jakož i ve vyhřátém automobilu, když na sebe pustíte ventilátor. A že jsou tropické teploty nebezpečné, přináší úpal i úžeh, případně ještě nebezpečnější vyčerpání z tělesné aktivity, tak to bychom neměli podceňovat, stejně, jako skutečnost, že se jedná opravdu o aktivní lékařské období z hlediska zásahů.

Někteří jedinci však podlehnou i reklamám v televizi a vypraví se na takzvaná preventivní vyšetření, která bývají obvykle směřována na vyšetření spodní části trávícího traktu. Někdy je označujeme výrazem, jako je vyšetření tlustého střeva. A období veder je tomuto vyšetření vcelku nakloněné z jednoho dobrého důvodu. Na vyšetření musí pacienti chodit takzvaně vyprázdnění a tak vám obvodní lékař předepíše velmi často vyprazdňovací prostředek s názvem Fortrans, kterého je nutno vypít před vyšetřením rovné čtyři litry.

Nejde o žádnou pochoutku, jako může být pro někoho osm půllitrů piva, ale vedou se kolem téma strávení přípravku obrovské netové diskuse a zdá se, že z nich vychází vítězně kombinace s džusy. Pacient, se mohl ještě nedávno leckdy i dozvědět, že má díky absencím u obvodního lékaře prošvihnutou injekci proti tetanu a tak dostane hned brzy postupně tři, ale to již dnes tolik nehrozí, protože je vakcíny zřejmě málo ( asi kvůli těm přešvihnutím a následnému trojnásobnému přeočkování :-) )a bylo desetileté období prodlouženo na patnáct let. Jest-li to není tím, že takové ty mediální zprávy z TV o tom, že vás budou lékaři někam dopisy zvát do ordinace, jsou poněkud mimo mísu?

Také by zde zřejmě mělo býti pro úplnost uvedeno, že ne každý, se musí nutně dostat až do ordinace takzvané kolonoskopie, pokud má v pořádku jednoduchý test, ale stává se často, že tomu tak není a není třeba se hned hrozit těch nejhorších scénářů. Vyšetření bývá všeobecně považováno za nepříliš příjemné, ale ono je to do jisté míry také ovlivněné přístupem personálu k pacientům. Metoda je sice popisována tak, že jde o postupné zavádění miniaturní kamerky do střeva, ovšem to musí být při akci pochopitelně nafouklé vzduchem či jiným plynem. Po výkonu, pak bývá klient zbaven přebytečného vzduchu či plynu podobně, jako velký nafukovací míč.

Jenže, ne vždy bývá tato metoda z různých důvodů dostatečná, neboť se kamera nemusí dostat všude. Pak může přijít vyšetření další, které lze nazvat třeba dovyšetřením a samozřejmě je opět na svobodném rozhodnutí každého, zda ji podstoupit. Toto se již nejmenuje kolonoskopie, ale kolonografie. Metoda spočívá vtom, že pacient je opět nafouknut, jako balon, ovšem tentokrát více a snímání přichází z venčí rentgenovým způsobem. Někomu, se tedy může jevit tento způsob šetrnější, byť nafukování lidí je určitým rizikem vždy. Ovšem, o závěrečném zhodnocení každého jedince rozhoduje opět lékařský personál. Pokud to někdo seká, jako Baťa cvičky a závěrečnou fází, se vůbec nezdržuje, tak takového pacienta lituji. A tak se nezřídka setkávám s tím, že pokud někdo na nějaké vyšetření musí, tak raději někam jinam mimo Mělník, byť jsou známé případy, kdy sem dorazí v nějaké lepší naději  zase jiní pacienti odjinud.

Na závěr vlastně takové pikantnosti. Reklama na předběžné vyšetření tlustého střeva je čas od času díky televizním obrazovkám slušná, ovšem, žádný lékař vám neřekne, kdy a zda máte zase přijít příště. A leckdo se domnívá, že to vlastně je k ničemu, protože vše spojené s lékaři je spojené se stresem, který mimochodem je spouštěčem vážných chorob a řada výzkumů stejně nic neodhalila, nebo nemoc propukla zcela jinde. A tak vlastně je možná nejlepší cestou víra v lepší osud a úspěšné lékařské výzkumy v oblasti zdolávání již objevené choroby pokročilejšího stádia. Vždyť dnes i ten ,, sajbrnajf" odooperuje pouze 6 vybraných pacientů denně s nejistým výsledkem, z nichž někteří dorazí opakovaně.

Cyberknife pro odstraňování nádorů je v ČR naopak pouze jeden (Ostrava). Německo pak disponuje pěti přístroji http://cyberknife.fno.cz/cs/clanky/cyberknife-kybernuz
A článek zde http://soutok.blogspot.cz/2014/02/nejdrazsi-zdravotni-pristroje-v-cr.html

Do nedávna byl u nás nejdražším lékařským přístrojem na odstraňování nádorů Leksellův gama-nůž.
http://www.familyfreshnews.cz/medicina/589-lekselluv-gama-nuz-v-nemocnici-na-homolce-slavi-dvacetiny/

SŠ.

Do světa popu zlaté éry. Music was my first love.

Alphaville na Vinobraní 2009 v Mělníku. (http://soutok.blogspot.cz/2012/08/alphaville-na-melniku.html

Rok se s rokem sešel a zase tady máme horké dny, teploty kolem 30 a kdo není zrovna u vody, tak se snaží podle možnosti doma relaxovat. Na nějaké cestování i procházky to moc není a ani popíjení alkoholických nápojů, se zrovna moc nedoporučuje. Nevím, koho teď mohou zajímat nějaké výstavy a akce, ale snad se brzy zase trochu ochladí.

Co se ale v dnešním článku třeba jen tak projít po světě pop-muzic ? Pravda, koho skutečně zajímá, jak se kde jmenuje jaká kapela, jak vznikla, jak třeba už zanikla a co hrají, nebo hráli, tak někde na těch našich rádiích, případně Retro muzik TV, či na internetu, se leccos dozví. Každého baví něco jiného, ale existuje i určitá skupina lidí, jejichž zálibou je aspoň občas surfovat po youtube.com  a pouštět si takříkajíc na vlastní objednávku své oblíbené skladby, na které máme zrovna náladu. To pochopitelně doplňujeme o určité objevy a tak vznikají domácí privátní seznamy skladeb, které zpravidla obsahují něco trošku jiného, než to, co se hraje do sblbnutí v rádiích.

Napadlo třeba někdy vás, kteří znáte legendární kapelu Status Quo z Birminghamu, že hrají už snad od roku 1968, mají kvanta alb a přesto od nich uslyšíte v rádiu obvykle jen skladbu In the army now ? Abych tedy nekřivdil, tak vzácně je k zaslechnutí také Whatever you want, nebo Rock'n all over the world. Pokud jsem to napsal blbě, tak mi to odpusťte, ale když to takto zadáte, tak jste bezpečně u toho, co hledáte.

A tak, pojďme se jen tak projít světem písniček a uvidíte, že mnohé tak nějak znáte.
Nejprve si skočíme do roku 1975, kdy italská skupina s romantickým názvem  I santo California nazpívala nádherný hit s názvem Tornero. V podobném rytmu ještě zůstaneme a připomeneme si Gombay dance band a jejich nesmrtelný hit z roku 1980 Sun of Jamaica. Kam dál ?

Tak třeba Smokie a jejich Needles and pins z roku 1977, který také přezpíval jedinečný Vašek Neckář. Ten relativně nedávno triumfoval písní Půlnoční, ale vzpomeňme dnes třeba hity Václavák, nebo slavný Mademoiselle Giselle. To býval český trhák.

Od skupiny ELO ( Electro light orchestra), se nejčastěji hraje hit Don't bring me down. K těm slavnějším pak patří  Mr. blue sky, nebo Telephone line. A což si dát třeba Twilight, Midnight blue, Turn to stone, Evil woman? Tak to jen pár týpků od jedné líbivé kapely.

Teď si třeba vzpomeňme na mistra laserových show Jean Michel Jarre. Hledat jeho nejhezčí a nejhranější věci, to dá slušnou fušku, zvlášť pokud si na něj jindy ani nevzpomenete. Jeho skladby jsou totiž sestavené z názvu alba a čísla skladby. A tak by vám mělo pomoci objevit to nejlepší a nejlíbivější toto: Oxygene 4, Equinoxe 5, Magnetic Fields 2, Orient express 5, Calypso 1, Rendez-Vous 4.

Že i Kiss mohou překvapit ? Tak Crazy nights je velmi hraná, líbivá a známá, ale naposled mě překvapila skladba Lik it up. Od Queen jsem zase prvně slyšel Lazing on a Sunday afternoon.

Dejme si pár slaďáků, třeba pro něžnější pohlaví. Eric Carmen-Hungry eyes, Nick Kamen-I promised myself, Limahl-Never ending story (1984)

Tehdy také letěla kapela Starship a zrovna tu mám napsáno jméno hitu Nothing's gonna stop us now, nebo We buil city
.
A pojďme trochu víc dozadu. The Tremelois- Silence is goldene, Tom Jones- Deliah 68. Deep Purple-Woman from Tokyo. The Sweet-Action, Run the fox. Van Halen- Top of the world.

Tenhle chlapík se jmenuje Dave Edmunds a kromě známého slavného Sabre dance nahrál v roce 1979 pěkný singl s názvem Girl talk a nebo vynikající blues Singing the blues. To se neohraje :-).

Tak si říkám, že to dnes stačí a mohu vám tu nenapsat poměrně známé, ale krásné Journey- Don't stop Believing, jen o řádek výš ? Nebo nevzpomenout  holandské dívčí kapely Luv- Trojan horse, My man 1977, Champagne- Valentino, Dolly Dots-Radio? Dnes jsem si třeba zahrál i Pussycat-Mississippi.

 Věřím, že celou řadu skladeb, co jsem tu dnes sepsal, že je znáte z rádia, nebo si řeknete...  ,, To už jsem neslyšel, ani nepamatuju" . Ze světa popu by se nechalo napsat spousta titulů, které vám některým něco opravdu řeknou, ovšem, je otázkou, kolik z vás nebude líných a ze zvědavosti některé tituly skopírujete do vyhledavače youtube a pustíte si je. Pokud vás téma článku tak nějak oslovilo, potěšilo vás, nebo vám něco dalo, tak jsem jedině rád. Svět pop-muzic, tedy především té starší, je nádherný a jak zpívá John Miles- Music was my first love. To je skladbička, co ?

SŠ.

Lodní výhledy z Litoměřic do Ústí nad Labem. Díl 4.

Dnes již naše archivní lodní putování po řece Labi mezi Litoměřicemi a Ústím nad Labem uzavřeme. Jak jistě víte, tak v letošním roce společnost provozující tuto linku skončila a snad by příští rok mohla pendlovat jen někde kolem Litoměřic na kratší lodní trati. O lodní lince pendlující v okolí Ústí nemám zprávy. Je to tak trochu škoda, zvlášť, když si uvědomíme, že někde se něčemu daří a jinde to samé zkrátka nejde. Avšak, vzpomeňme, kolikrát zde již bylo napsáno, že spousta dobrých věcí umřelo na nezájem, či i někdy špatnou propagaci.

Zdejší krajinu v okolí Labe však lze poznávat mnoha způsoby. Nejrychlejší, ovšem velmi zběžné je to z vlaku. Doporučit pak lze jednoznačně Labskou cyklotrasu a v neposlední řadě je i velmi pěkná pěší rovinatá procházka od železniční stanice Sebuzín ( 072) do Střekova ( cca 11 km), která vás provede až na úvod stínem podle řeky.
.

Na prvním snímku jste mohli spatřit čtvrt Vaňov, kde bude cíl plavby, ale loď ještě projede kolem skaliska s názvem Vrkoč a zaveze nás až nad komory ve Střekově.

Za střekovskou komorou již spatřujeme centrum města.

A co by to bylo za komoru, kdybych zde nezvěčnil místní dominantu, kterou je samozřejmě státní hrad Střekov. Na vršku je restaurace s výhledem.

Takto podobně, jen blíže ke komoře, se Ústí s pohledem na město a na hrad často presentuje v turistickém ruchu.

Vaňov a přistáváme.

Ještě pohled na záď....

..... a už vybíháme přes silnici ke skále Vrkoč s vyhlídkou.

Jen nedaleko odtud leží údajně nejkrásnější vodopád v Českém Středohoří.

Vaňovský vodopád leží na Podlešínském potoce a výška je 12 metrů. Nejlépe je sem zajít v období, kdy lze očekávat hodně vody, což je po silných deštích, nebo jarním tání sněhu.

Takto se odtud jeví Střekov a v pozadí máme již zmíněný Vysoký Ostrý.

Že je zdejší okolí u Labe samé čedičové skalisko, tak to dokládá tento obrázek. Ovšem, velkou výhodou je, že je tu vážně vše jen na dosah civilizace a není tudíž moc potřeba počítat s nějakými velkými časovými rozpočty.

Vzpomínáte na vozítko firmy Komatsu, které jsem zvěčnil nedaleko komor u Obříství v nedávném článku o lodi Petburg ? Tak tady ho máme přímo v akci. Pohled je přímo z komor ve Střekově, kudy prochází turistická značka na druhý břeh řeky.

A poslední snímek věnuji vyhlídkové restauraci Větruše, kde je i jakýsi zábavný park a důležité turistické místo. Dnes od ní vede dolů k centru i lanovka, což může trochu připomínat pražský Petřín. Také místo, kde nyní stojím vypadá již zcela jinak a k nepoznání. Radnice, se rozhodla proměnit pobřeží Labe ve Střekově v parádní asfaltovou cyklotrasu ( součást Labské cyklotrasy), kde mají své místo i pěší s kočárky a in-line bruslaři. Vše je náležitě rozlišeno svislými i vodorovnými dopravními značkami. Závěrem snad ani nemusím připomínat, že právě odtud je vynikající a poměrně rychlé spojení  k nám domů. Základní jednosměrná jízdenka na osobu vyjde dnes na 95 Kč, ovšem zejména při skupinové dopravě můžeme kalkulovat s různými nabídkami z webu www.cd.cz . Mimochodem, vyzkoušeli jste již někdo akční jízdenku na léto, na kterou lze putovat libovolných 14 prázdninových dní s přestávkami i s přesedáním libovolně po celé ČR ?

SŠ.

Lodní výhledy z Litoměřic do Ústí. Díl 3.

Nedaleko Libochovan můžeme vidět něco podobného, co známe od Dolních Beřkovic. Zda se také jedná zrovna o horkovod jsem neprověřoval, ale pravdou je, že objekt je velmi dobře patrný z vlaku na naší trati 072 a je tudíž díky své vyjímečnosti  dobrým orientačním bodem.

Vysoko nad hladinou Labe, se pak nalézá obec, ze které je vidět jen tento kostel. Jde o obec Dubice v jejímž okolí je i několik výhledových bodů zejména na údolí řeky.

Pokud zadáte na webu jméno obce Církvice, tak se dostanete někam úplně jinam a po přidání zkratky UL dostanete jeden historický obrázek s informací, že obec patřila střídavě pod Libochovany, nebo Lovosice. Zajímavý je kostel Nanebevzetí Panny Marie ( za stromem), zvonička i místní hřbitov. Obec je dnes první obcí okresu Ústí nad Labem.

Na levém břehu pak máme krásně osvícenu obec Dolní Zálezly ....

.... a dostáváme se do zákruty za Sebuzínem. Lidé zde žijí zahrádkařením, rybolovem a ze vsi stoupá vzhůru strmá cesta k rozhledně Varhošť. Během jiné návštěvy Sebuzína mě upoutala také místní malá náves s kostelíkem a koloniálem, na kterém byl ještě patrný německý název obchodu z dob války. Na tomto obrázku v pozadí je patrná alej u řeky, která je cyklostezkou po břehu řeky prakticky až do krajského města a spojuje tu mnohé zahrádkářské kolonie, táborové osady i přístaviště motorových člunů. Cyklostezka zde překračuje řadu malých leckdy téměř vyschlých stružek a potkáte i krytá odpočívadla.

Levý břeh opět potvrzuje život stěsnaný k řece. Silnice, nad ní trať a ještě výše chaty a domky.

V pozadí za Brnou nad Labem můžete spatřit Vysoký Ostrý s rozhlednou ( 587 m.n.m.)

Brná se mi tu vynořuje ze stínu podle polohy obláčků.

Zde jde o pohled patrně na její nejhezčí starobylou část.

Za čtyři hodiny plavby, se bezmračná obloha proměnila ve slušnou oblačnost, která nám zakryla nechtěně celou obrovskou ves nad řekou.

Brná je dnes tuším již administrativně spojena s Ústím a prakticky navazuje na Střekov. Kromě různých přístavišť tu leží termální lázně s koupalištěm.

Dnešní putování zakončíme pohledem na zajímavou vilku ve čtvrti Vaňov, která se nachází již jen nedaleko cílového přístavu. A vy se můžete brzy těšit na poslední díl seriálu, který bude věnovaný městu z pohledu od hladiny, ale zavítáme i nedaleko od řeky.

SŠ.

Lodní výhledy z Litoměřic do Ústí. Díl 2.

Posledně jsme lodí dopluly kolem průmyslového městečka Lovosice až k vinařské významné obci s názvem Velké Žernoseky ( nahoře) . Krásné vinice nad obcí s kopcem v pozadí a dominantním kostelem, to je romantika sama. Ostatně, je zde přístaviště i přívoz na dálkové cyklotrase Most-Doksy, která tu křižuje naši Labskou trasu. Těsně před obcí odbočuje vpravo zpětně rameno, které ústí do velkého jezera, kterému se dříve říkalo Píšťanské jezero, ale nyní se setkávám na mapy.cz s názvem Žernosecké jezero. Mně toto místo vzdáleně připomnělo podobnou odbočku u nás na Hadíku.

Jezero je velkým rekreačním areálem i určitou ptačí rezervací současně. Potkáte tu motorové čluny, plachetnice a nechybí zde ani ubytovací kapacity. Na pozadí vidíte areál chemičky v Lovosicích.

Pohled na zříceninu malého hrádku Kamýk. V obci vás pamětní deska na jednom z domů upozorní, že zde pobýval také nějaký čas Bedřich Smetana.

Pro mě osobně je spojení kopců a vodní hladiny příjemným pohlazením, byť i krajina v rovinatém Polabí má zase svůj jiný půvab.

Nemohl jsem vynechat pohled na část zdejšího kempu, zvlášť, když je v pozadí Radobýl, který jsme obplouvali.

Loďky v místním přístavu pod malebnou vinicí.

Kolem Labe to tu po obou březích opravdu žije.

Přírodní rezervace Kalvárie ( tři kříže na kopci) pod níž je takzvaná Porta Bohemica ( Brána Čech). Labe tu doslova proráží v hlubokém údolí masív Českého Středohoří.

Mašinka na pravém břehu pod Kalvárií by vás dovezla do Střekova, nebo na Mělník.

Vláček na levém břehu pádí k Cítovu a přes Kralupy do Prahy.

Hned za Portou, se údolí nepatrně rozevře a přivítá nás malebná poklidná ves s dlouhým názvem Libochovany. Odtud nás již čeká jen romantické údolí s vesničkami na obou březích, někdy i jakoby nad sebou, zasazených do nádherné krajiny. Je zajímavé, že takové prostředí, se mnohým z nás na výletě líbí, avšak na druhou stranu působí na lidi, kteří jsou zvyklí žít v otevřenější krajině po čase možná i depresivně. Zdejší krásné údolí přeje v některých obdobích roku také více mlhám a kopce samozřejmě více cloní slunci na jeho denní pouti, zejména v chladnější části roku.

SŠ.

Lodní výhledy z Litoměřic do Ústí nad Labem. Díl 1.

Pohled z přístaviště lodí v Litoměřicích.

Přátelé, máme venku asi 35 stupňů Celsia a to je ideální prostředí pro nicnedělání a pozorování vodní plochy :-). Ostatně, již jsem zde sliboval, že se někdy podíváme do archivu z roku 2008, kdy společnost Bohemia v Litoměřicích ještě vesele prosperovala ( letos se tam vůbec nepluje a důvod byl zde uveden někdy z jara) a i obyčejný smrtelník si tak mohl pohodlně a skutečně jen za pár korun proplout čtyřhodinovou plavbu na palubě lodi Bohemia z Litoměřic do Ústí nad Labem, či ještě zpět. Lze tedy tyto fotky označit již za určitý unikát. Nevím, nebyl prý o plavbu později valný zájem a mladé české rodiny z Litoměřic si stěžovaly, že je plavba s dětmi dlouhá, tak mi tam něco nehraje. Z Děčína do Míšně je to snad 70 km plavby a nikdo si nestěžuje, společnost prosperuje, tak kde je chyba? Plavbu nelze stavět na místních lidech, kteří ostatně řeku znají dobře ze břehu. A také mi to připomíná osud jedné restauračně-ubytovací chaty v Jizerkách, kde nějak podnikatelé nepochopili, že vlastní web na internetu a shánění klientely  je dnes nutnost.

Když k tomu přidám, že v současnosti pluje z Nymburku do Hamburku touto částí Labe vám již dobře známé plavidlo Petburg, jehož cestu i fotografie můžete sledovat na facebooku party dobrodruhů, tak je to koneckonců impuls si dát takové oddychové fotografie z jedné z nejkrásnějších polabských lokalit. V první části vyplujeme z přístavu v Litoměřicích a doplujeme do Velkých Žernosek.

Biskupská rezidence byla vystavěna v letech 1683-1701 podle plánů Giulia Broggia a je neodmyslitelnou dominantou Litoměřic.

Pohled na vrch Radobýl, odkud K.H.Mácha utíkal pomáhat hasit požár, což se velkému básníku stalo osudným. Z vrchu je překrásný výhled a za dobrého počasí můžete vidět i Mělník, nebo aspoň Emě a vysilač Chloumek.

Most mezi Lovosicemi a Žalhosticemi se tehdy dokončoval a vlastně můžete vidět takto stavbu mělnického nového mostu, který se kdysi budoval prakticky stejnou technologií.

Překrásný romantický pohled na hrad Házmburk, který bohužel z Mělníka vidět nemůžete, neboť je schovaný za Řípem.

Pěkný detail na Radobýl.

Lovosická chemička.

Most železniční lokálky mezi Lovosicemi a Litoměřicemi na trati Lovosice- Ústěk-Česká Lípa. V pozadí již kopce Českého Středohoří.

Pohled na most z detailu.

Komory v Lovosicích.

Tuto fotku znáte z facebooku Petburgu.

Chata na Lovoši. Ten vám Soutok přiblížil o Vánocích 2012.

Zámeček v Lovosicích.

A dnes zakončíme u vinařské vsi Velké Žernoseky, kde je důležité železniční nádražíčko na trati 072 z Lysé nad Labem do Ústí nad Labem.

SŠ.