Snad každý z nás má nějaká svá oblíbená města a na některých se i lidé seznámení s nimi shodnou. Když odložíme zde u nás třeba i někteří určitý patriotismus a začneme naslouchat i druhým lidem, pak často u měst ležících na Labi padnou nejčastěji jména Poděbrady a Litoměřice. Těch hezkých měst je v naši krásné zemi plno, ale vždy je fajn, když osobně zavítáme ať už trošku plánovaně, nebo i neplánovaně do nějakého dalšího a sami si jej trošku prochodíme.
Můžeme znát něco z dokumentů, z fotografií od přátel, ale vlastní návštěva je vždy nejlepším prožitkem. Navíc nejsou naše mnohá města obvykle tak velká, aby se člověk během chvilky nedostal z krásného náměstí někam do příjemných míst parku u řeky a posléze do lůna přírody. Totéž se dá říci i o královském městě Kadaň, které alespoň mně dalo vše, co jsem výše uvedl. Netřeba dodávat, že tomu všemu napomohlo několik mých relativně nedávných cest po železnici kolem řeky Ohře, kdy jsem se mezi stromy snažil spatřit vodáky, kempy, hradní zříceniny a v neposlední řadě vzpomenul i na celkem atraktivní bílou věž kadaňské radnice.
Mikulovická brána.
Možná, že by to také ještě na nějaký čas opět usnulo, ale když už tu byla myšlenka na návštěvu Hasištejna a vyložené dálky jsem nechal tentokrát spát, tak už to opravdu přijít muselo. Tím spíše, že jsem při prohlížení města na mapě objevoval samé zajímavé věci. Město totiž nemá jen krásné náměstí a historické centrum, které je od roku 1978 prohlášeno památkovou zónou, ale má toho trochu více na návštěvu.
I když mě přivítalo slušným deštěm a má první cesta vedla do info centra, tak již jen na samotném náměstí, které nese název Mírové náměstí jsem pod deštníkem neustále něco fotil, což pohodlné sice nebylo, ale jinak to nešlo. To zkrátka bylo podobné tomu šílenství, kdy se lidé ve městech vrhnou s fotoaparáty, nebo mobily na historické památky a neustále mačkají spoušť. K tomu mi v hlavě doznívala milá příhoda s místním řidičem, který měl zásluhu na tom, že už za necelou hodinu jsem byl z Hasištejna v centru města Kadaň, která patří do Ústeckého kraje v okrese Chomutov.
Není ani možné a je i zcela zbytečné, abych zde ke každé fotografii něco psal. To je zkrátka pastva pro oči. Všechny následující fotografie patří až po příští text stavbám zmíněného námětí.
Kadaňská radnice slouží i jako rozhledna na město.
Těšil jsem se však již i na určité artefakty, které jenom tak někde na veřejnosti nemají a vedla k nim tato údajně nejužší ulička v ČR, která má mít nejméně rekordních cca 66 cm. Nevím, ale ihned se mi vybavila podobná ulička v pražských Benátkách vedoucí k jedné restauraci nad Čertovkou a rovněž i podobná ulička v našem městě ( Zámecká) , která spojuje Husovu a Svatováclavskou ulici v sousedství zámku.
Na konci uličky jsme konečně na místě. Pranýř můžete vidět také v muzeu v Litoměřicích, nebo v expozici útrpného práva na hradě v Lokti nad Ohří. Loket a Kadaň tu měly hned několik paralel. Architektura, útrpné právo, Ohře, vodáci i železniční stanice.
Lidé připoutaní okovy k pranýři to neměli vůbec jednoduché, a to šlo ještě o jeden z nejlehčích trestů. Bylo dovoleno na ně plyvat, nadávat jim, tlouci je, ale také se píše, že šlo například o častý trest pro hašteřivé ženy, nebo drobné lapky.
Takzvané lámání v kole byla jistá smrt za nejhorší zločiny zejména pro spodinu společnosti. Milosrdné prý bylo, když kat vedl první úder kolem na ohryzek odsouzence na zemi, čímž ho ihned usmrtil. V horším případě kolem přerážel odspodu kosti odsouzence a tělo pak mělo být údajně v obou případech vpleteno asi do většího kola, přičemž při té horší variantě prý mohl odsouzený ještě nějakou neurčitou dobu na kole trpět, než vydechl naposledy.
Podivnou ženskou postavu ve strážní vížce jsem spíše pochopil pro určité dokreslení atmosféry, ale možná by jen stačilo si něco lépe přečíst, což člověk občas nedělá. Města, která mají ještě nějaké zbytky hradeb mají určitým způsobem poklad a není jich málo. Mnohdy jde o parkové výhledové terasy., které buď spojují nějaké významné ulice, nebo jsou výpadovými brankami do přírody, či jen ven z historické části města.
Na celé město je pak pěkný pohled z mostu v Rokelské ulici. Most pojmenování alespoň na webu mapy.cz nemá.
Pohled proti proudu řeky.
Nábřeží Maxipsa Fíka. Tak se jmenuje místní městské nábřeží.
Proč mají v Kadani nábřeží Maxipsa Fíka ? Ty důvody jsou hned tři a pěkně je to popsané níže ....
Autor pohádky Rudolf Čechura žil nedaleko odtud a s městem je spojený i herec Josef Dvořák, jehož hlas dal pohádce život.
Proč zase pražský orloj tady na nábřeží ? Ale, tak bylo to i ve školních osnovách. Mechanický stroj a astronomický číselník vytvořil v roce 1410 Mikuláš z Kadaně.
Dnes můžete mít fungující orloje z různých měst i v mobilu a myslím, že pražský je stejně nejhezčí.
Kadaňský hrad.
Po nábřeží se dostanete až k velkému nesjízdnému jezu, který je zároveň mostem i vyhlídkou na vodní nádrž a po směru toku také na hladinu řeky, která je na odtokové straně již mnohem níže. I takováto cesta níže na obrázku u skály vás dovede od řeky do výšky mostu.
Žlutá turistická značka vás pak dovede od mostu nad řekou do ulice Jana Švermy, kde narazíte na opravdu krásnou křížovou cestu a další hezký park.
Pomalu se vracím Mikulovickou branou zpět na námětí, abych se rozloučil naposledy s centrem města i artefakty práva útrpného a mířím k poměrně vzdálené zastávce náhradní dopravy, která je ještě až za autobusovým nádražím. Mohl jsem si vše zkrátit, ale nikdy člověk neví, zda není někde naposledy. I proto bylo na místě si ty památky ještě jednou obejít.
Odjíždím autobusem náhradní dopravy ČD v 16.35 hodin a čeká mě v Prunéřově přesednout na spěšný vlak z Klášterce nad Ohří do Ústí nad Labem.
Vodní nádrž Újezd za Jirkovem.
Bylo by to vše veselé, kdyby vše navazovalo, ale to už bych chtěl moc. Vlak z Ústí nad Labem- západ odjíždí do Mělníka podle řádu v 18.03 hodin. Spěšný vlak sem přijede podle řádu v 18.08. Rozumí tomu někdo ? Jedu tedy až na hlavní ústecké nádraží s tím, že půjdu pomalu takovou procházkou po střekovském nábřeží a nějak budu muset vydržet do 20.08 hodin. Tedy momentálně dvě hodiny.
Jak můžete vidět, tak se nečekaně stávám svědkem nějaké neobvyklé akce. Na hlavní silniční most již nevedou žádné nájezdy a chodci mohou s cyklisty na druhý břeh jen po provizorním mostě.
Do Střekova přicházím k nádraží někdy v 18.40 hodin, když dole stojí rychlík RegioJet jedoucí k nám domů, ale dnes jím jet nemohu. Zbytečně bych platil asi 200 Kč navíc. Střekov ale není zrovna poklidnou idylickou čtvrtí, a tak to řeším po svém. Sedám na lavičku ve stanici pod krytým nástupištěm a vyndavám skoro na půl hodinky sudoku. Vnitřní prostory stanice jsou mimochodem touto dobou již uzavřeny.
Pak přijíždí v 19.08 vlak, který ovšem končí v Litoměřicích, kam přijedu v 19.30 hodin. Tady musím vydržet do 20.30 hodin, abych mohl odjet již definitivně domů s příjezdem ve 21 hodin. Inu, slýchám nadávky na ty návaznosti v dopravě, ale občas ta určitá oběť být musí. Dá se vymyslet navazující cesta i na zpětný směr a mohl jsem třeba být v Kadani i déle, ale nikdo neví, co mu jak dlouho bude trvat, jaká bude chuť tam setrvat a jednou za čas je to taková hra nápaditosti, která se musí o dovolené zvládnout.
Protože jsem nedávno v Litoměřicích byl, tak jsem se tentokrát zdržoval jen mezi tratí a řekou.
V tomto mlýně jede stále nějaký průmyslový provoz a zdálo se mi, že jde opravdu o provoz mlynářský, protože jsem jakoby zahlédl vybavení, které mi připomínalo zařízení ve Slupi, nebo potažmo i v Liběchově.
Pak už přišel Střelecký ostrov, kde jsem mimo jiné objevil jejich veslařský klub. Litoměřice mají vůbec dole u řeky spousta prostoru i zeleně pro různé kulturní i sportovní akce. I tady jsem nakonec skončil u luštění, ale to tak prostě někdy je.
Po tom dlouhém putování v délce 20 km na Litoměřicku jsem tedy absolvoval další kratší výlet, na který nebylo třeba nějak brzy vstávat a lze jej absolvovat kdykoliv a v tomto případě výhodněji na celodenní jízdenku DÚK. V tomto pořadí ty jednotlivé výlety ovšem nešly. To si musí každý sám ušít sobě na míru. Jde o to, že já si ty výlety znovu nyní prožívám, a pro vás to může být inspirace.
Pohodové léto.
Žádné komentáře:
Okomentovat