Nejkrásnější pohled na Holanské rybníky, je z nejvzdálenějšího kopce CHKO Kokořínsko Ronova.

Pohled na Holanské rybníky z Ronova v květnu 2005.

Také se vám stává, že celý rok hýříte nápady, zvlášť v zimě, kam by-jste se v rámci reálných možností mohli vypravit, a když nastane ten čas, kdy by to šlo, tak najednou se zdá vše velkým problémem ? A přitom stačí, se jen někam vypravit.

V roce 2005 jsem se rozhodl, že už také nastal čas, abych po řádném  prozkoumání severozápadní části CHKO Kokořínsko, také vstoupil konečně na vrchol kopce, po jehož úpatí jsem mimochodem kráčel již v roce 1990. Tehdy jsem prvně objevil krásu prostředí Holanských rybníků, ale výhled z hradu Ronova sliboval navíc především nádherný celkový pohled na tuto soustavu z ptačí perspektivy. Netřeba dodávat, že kromě rybníků má být ke spatření také spousta kopců Máchova kraje i jiných.

Tehdy jsme vyjížděli v květnu ranním vlakem přes Litoměřice do stanice Blíževedly na trati Lovosice-Litoměřice-Úštěk- Česká Lípa a již v 8 hodin ráno letního času, se v Blíževedlech tetelil vzduch horkem. Celý výlet nám dal především díky horkému dni pěkně zabrat a výhled z vrcholu byl žalostný. K návratu jsme tenkrát použili malé železniční nádražíčko Kravaře v Čechách ( spíš zastávka), odkud je to na kopec podstatně blíže, avšak vynechat ráno známou obec Blíževedly s krásným morovým sloupem a malebným kostelíkem, odkud jezdíval kdysi na Mělník a do Prahy přímý autobus ( seriál o dopravě 11/2011), se mi zdálo hřích. A tak se zrodila výzva, abych kopec někdy v budoucnu navštívil a měl jsem více štěstí.

Pohled na Holanské rybníky v dubnu 2014.

Jaro je tu, vedra zatím nepřišla, počasí proměnlivé a tak se zdálo, že by to v období přeháněk a mírného větru nemuselo být marné. Avšak, jak patrno z fotografie, tak opar byl a výsledek má opět daleko k uspokojivému fotu. Tak to však již chodí. I kostel v Holanech vzadu za rybníky je v oparu. Nicméně, není na místě dělat z věcí hned tragedii, protože leccos, se dá vždy ještě v budoucnu napravit a mnoho pěkného lze spatřit ještě tentýž den v pokračování výletu. Připomínám, že samotné Blíževedly jsou vzdálené 36 km a řada věcí z dalších snímků je nějakých 40 km od domova, ve směru, který je nám díky krásné přírodě tak blízký. Pohybujeme se na samé hranici našeho Kokořínska.

Morový sloup v obci Blíževedly.

Člověk mnohdy náhodně narazí na zajímavé projekty.

Hlavní dominanta malebné vísky Kravaře.

Ronov je poměrně rozsáhlá a zachovalá zřícenina.

O její velikosti si můžete udělat představu z tohoto obrázku. Zde je pohled od severu.( od Kravaří). Připomínám, že kopec můžete za dobrého počasí vidět i v Mělníku, pokud se budete nacházet například v blízkosti bývalého kina, nebo na Záduší.

Pěkné povídání o Ronově je nedaleko železniční zastávky Kravaře.

Tady ve Stvolínkách jsem musel zastavit.

Považte, že i v roce 1990 tam byl čáp. Stejné místo po 24 letech, to je nostalgie.

Kousek od Stvolínek, se nachází 200 metrů od silnice skála jménem Smrtka ( velmi prošlapané schody v pískovci) s výhledem na Koňský rybník. Vede tam i polní cesta.

Koňský rybník ze Smrtky.

Sem mě vedla při zpáteční cestě od Smrtky jakási logická úvaha. V jedné publikaci o Máchovi a místech, která navštívil je krásné foto Nebeského rybníka v pozadí s Ronovem, který má i poetický název Roll.

Skalní tvrz v lesíku jménem Jiljov je příjemnou romantickou procházkou jen kousek od Holan. Bohužel není z vrcholové plošiny vidět kromě stromů nic.

Obec Holany s Vlhoštěm ( nejvyšší hora CHKO Kokořínsko neskýtá mnoho výhledů) a rybníky je jakýmsi rekreačním centrem oblasti. Má autobusové spojení s Dubou i Českou Lípou a při hlavní, ale poklidné místní silnici stojí pěkná restaurace s venkovním posezením.

Zcela náhodně jsem objevil na jedné budově tuto pamětní desku, která upomíná na společný protest lidí národnosti české i německé proti nastupujícímu fašismu u nás.

A jedno foto nakonec. Chatička na vozíku za osobním autem, se každý den nevidí :-).

Aktualizace prosinec 2014: Soutok byl na Ronově i do třetice. Výhled byl podstatně lepší a fotky najdete v článku v záložce srpen 2014.

Aktualizace 21.2.2020:

http://soutok.blogspot.com/2014/08/kratky-vylet-ve-kterem-budete-obdivovat.html

SŠ.

Jarní Podkováň fest U Grobiána má již svůj datum,program i nabídku zlatavého moku.

Má to sice ještě téměř měsíc čas, ale každý čtenář jistě uvítá včasné informace s předstihem, byť to zde jistě bude ještě s blížícím se termínem připomenuto.

http://www.kokorin.info/aktuality/jarni-podkovan-fest.html

Závěrem vám děkuji za čtivost dnešního článku o zeleném pivu. V tuto chvíli je vás přes 150 a zřejmě zapracovala jistá paní na facebooku, které tímto děkuji :-).

SŠ.

Seznam mělnických restaurací, kde se bude 17. dubna podávat zelené pivo.

Tak jsme se po roce opět dočkali. Máme tady jaro a s ním přichází i pivo zvláštní, ale dost dobré chuti, kterým je speciál Starobrno 13, připravovaný speciálně pro tuto událost. Seznam míst, kde jej můžete ochutnat, se oproti minulým rokům nijak nezměnil a tak bohužel v centru bude k sehnání po ukončení provozu v Dianě již jen na jednom místě.

Jak se takový speciál vůbec vyrábí, se můžete dočíst na http://www.zelenepivo.cz/

Hostinec U Čapoše       Chloumecká 1715

Kiosek - Muzeum         Nad Dráhou 0

Pivní bar U Trnků         Sportovní 3411

Pivnice                         Studentská 25

Pivnice Koruna                 Pod vrchem 665

Restaurace U Plocků         K přívozu 2

U Císaře                         Palackého 135/7

U Potůčku                   Klášterní 717

A díky čtenáři Soutoku je tu ještě upozornění na mobilní aplikaci http://www.zelenepivoapp.cz/ , kterou ocení jistě lidé na cestách disponující příslušným vybavením.

SŠ.

První koncert západní hvězdy u nás. Suzi Quatro v Praze 1979 live (50 minut).

Poslední dobou, se zase často mluví a píše v médiích o veleslavné skupině ABBA. Ono se sice neděje nic zvláštního, ale píše se.Většinou je to o muzikálu Mama Mia, nebo se udělá zpráva, že by snad skupina mohla začít znovu hrát, ale snad by to ani nebylo dobře. Nicméně, ABBA, to je pro mě doslova kultovní záležitost, protože mi připomíná takzvaná mladá léta a kdo pamatujete ještě staré kino Oko (Později Sokol, který stojí vedle Tyršáku), tak jeden čas bylo zvykem téměř před každým filmovým představením pouštět jejich písně.

Dnes máme ten youtube.com a člověk si prakticky může pouštět skladby na objednávku. Dokonce se stalo modou, že si někteří z toho udělali takovou hru a jakmile objeví někde něco, co léta neslyšeli a líbilo se jim to, tak si to píší do sešitu, a pak si to pouští. Nedivte se, protože je spousta starých pěkných věcí, které se nehrají a takzvané největší hity jsou někdy až ůnavně oposlouchané. Takže, nejsem jen posluchač etnické hudby, ale i toto mě kdysi chytlo :-).

Třeba právě od ABBY jsem si dnes pustil Arrival.....My love, my life...Tiger..Angel eyes....Hey hey Helen atd. ....
.... a, pak přišla nová vlna The Knack...My Sharona,    Vapors... Turning japanese   The Romantics...What I like about you,   The jam- In city.
Dave Edmunds.... Singing the blues a trošku krásné ohrané věci, jako Journey....Don't stop believing, nebo Van Halen.. When it's love.

Divočárny typu Iron Maden, Accept, či Judas Priest jsem dnes nechal být, protože se to stejně hraje každou chvíli v rádiu, ale, pak mě napadlo kouknout po čase na Suzinku.

Suzi Quatro byla vůbec první západní hvězdou popu, která u nás vystupovala, a to v roce 1979 ve Sportovní hale v Praze. Tenkrát jsem si ten koncert natáčel ještě na kazetový magnetofon :-) ale, nahrávka vzala časem za své. Mimochodem, před ní dávala ČST ještě ABBU ze Sopoty 77 ( Polsko).
Věřte tomu nebo ne, ale on skutečně dal někdo na youtube asi po sedmi letech, co to sleduji ten koncert z Prahy. On to není jen tak obyčejný koncert. Pamatoval jsem se, že například v závěru skladby Suicide mají zaznít varhany a ty jsem v jiných verzích skladby nikde jinde předtím nenašel. A uznejte, že člověk je zvyklý na nějakou verzi skladby, a i když mu ji občas na živáku zajímavě obmění, tak chcete stejně najít to původní. Vy si můžete dnes celý koncert z Prahy 1979 pustit tady:

https://www.youtube.com/watch?v=j0rrZ05cNxg

Kolem hudby se zažije mnoho zajímavého i legrace, když někomu pískáte melodii a chcete znát interpreta :-). Kolik zpěváků třeba jen nazpívalo skladbu Johnyho Nashe.... I can see cleary now ? Snad vám dnešní hudební okénko dalo nějakou inspiraci v uplakaném počasí.

Aktualizace 10.4. 2014

Co to vlastně je západní hvězda ? V roce 1965 například v Praze vystupoval černošský hudebník Luis Armstrong. V roce 1969 tu byli Beach Boys. Byla tu řada jmen, která buď dodnes nikomu téměř nic neříkají, anebo ano, ale tehdy se to nevědělo. Například zpěvačka Tina Turner u nás prvně vystupovala v roce 1980, ovšem tehdy ještě nikdo netušil, kdo to jednou bude a černoští zpěváci měli z nějakých ideových výchovných důvodů přece jen cestu otevřenější. A tak si troufám říci, že za skutečné eso lze skutečně považovat Suzi Quatro a kdo jste viděl televizní dokument, který je zde v komentáři zmíněn, tak to stihli Beach Boys ještě takříkajíc v pravý čas na poslední chvíli.

SŠ.

740 let města Mělníka. Dějství druhé.

V lednu jsme si tu v článku níže připomněli, že ke dni 25. listopadu, se k našemu městu váže významné výročí a u jeho příležitosti, se uskuteční dne 14. a 15.6. sraz rodáků a přátel hudby.
http://soutok.blogspot.cz/2014/01/melnik-letos-oslavi-740-let.html

Významná výročí jsou pro mnohé rodáky a patrioty příležitostí, jak vzdát jakýsi hold městu ve kterém žijí. Kulturní komise mají co připravovat, noviny o čem psát, historikové shání materiály i staré fotografie, spisovatelé přijdou třeba i s nějakou knížkou a básníci připravují sbírku.

Když jsem včera v hlavní zpravodajské relaci viděl hrad Bezděz a slyšel výpověď jedné turistky o obtížnosti výstupu na něj, tak jsem si musel zavzpomínat na rok 1991. Tehdy jsem se mezi Vánocemi a Silvestrem vypravil pěšky, jako chodil Mácha z Mělníka na hrad. Vyrážel jsem asi 28.12. v 5.30 ráno a v 9.30 mě již kontrolovala policejní hlídka, zda nevykrádám chaty v Kokořínském Dole :-). Udělal jsem si totiž u zavřené budky s občerstvením vedle hotelu Pobuda přestávku na svačinku. Až na Ráj jsem šel vlastně po silnici, kde nikdo nejezdil, a pak po červené přes Laka a ve 12.30 jsem stanul pod hradem. Stezka k hradu byla tak zledovatělá, že jsem se dosoukal jen k té bráně, co se nachází pod spodní věží, kde byl vězněn král Václav. Cesta dolů byla ještě horší a na poslední části cesty do Doks jsem si připadal, jako věhlasný sestřelený sovětský letec Alexandr Meresjev, který se již jen plazil. http://www.csfd.cz/film/100412-pribeh-opravdoveho-cloveka/ Neměl jsem k tomu daleko :-). V 15.30 jsem konečně spatřil Doksy, které měly tehdy slušné přímé spojení s Mělníkem. Možná, že i tohle byl jeden z několika důvodů, proč moje maličkost tehdy zkusila i poesii. A vždy mě dostane, jak vše souvisí se vším. Vždyť Mělník je městem básníků a seriál s názvem Básníci, se také točil zde.

Nyní tedy dám čtenářům trochu libých veršů ze své tvorby. A proč koneckonců ne, když kultura slouží čtenářům a jinak by se k nim nedostala ?
                                                                                     
                                                                             

Báseň Vyznání rodnému městu patří k těm prvním. (1991/1992)

U pramene Labe najdete 26 znaků měst, jimiž řeka protéká.

Báseň Labe byla společně s básní Vltava ( v odkaze) vytvořena speciálně v roce 2004 pro potřebu sbírky Mělník veršem k 730. výročí města, kterou vydalo elektronické nakladatelství v Ledenicích.

Po kliknutí na obrázky, se stanou texty čitelné.

Více básní najdete přímo na http://www.mujmelnik.webzdarma.cz/Poesie.html

Ještě taková zajímavost ke K.H.Máchovi. Vyznavači turistiky se domnívají, že když červená značka z Mělníka (Máchova cesta) vede do Lhotky a kolem Harasova dál na Kokořínský Důl, tak že chodil Mácha po této cestě. To jsem si dlouho myslel i já a nemůžeme vyloučit, že tak třeba někdy nešel, avšak v publikaci vydané ke 160. výročí jeho úmrtí, se uvádí, jako cesta doložená, trasa přes Vysokou, Kokořín a teprve tudy kolem hradu dolů do Kokořínského Dolu. Mimochodem, tuším, že se někde zmiňuje i o Krvomlýnu nad Harasovem, tak nejspíš nebude mapka cest úplná.

SŠ.

Lobeč ve stopách Kadlína a Mšena. Po muzeu i nový pivovar.

Pivovar Lobeč.

Člověk si občas všimne, když se o něčem, či o někom hodně píše, mluví, reklama je postupně velká a nápady téměř originální. A někdy jde i o docela zapomenutou vesnici na konci okresu. Nejinak tomu bylo například i v roce 2005 v Kadlíně, který byl do té doby obcí na konci okresu, kde snad jen místní věděli cosi o letní tamní pouti. Jenže, pak se odkudsi vynořil již postarší starosta v klobouku pan Šesták a v Kadlíně vyrostla středověká rozhledna, naučná stezka, cyklostezka a muzeum zemědělského nářadí.

To u nedalekého Mšena, se mohlo ještě před několika lety zdát náhodnému návštěvníkovi, že se toho ve městě moc nemění. Kdo však Mšeno aspoň občas navštíví a trochu pozoruje místní dění, tak rozhodně nemůže přehlédnout, jak se změnilo náměstí, jaký krásný kabát mají místní lázně ( koupaliště), jak nám tu vyrostla nově pěší stezka z údolí Debř na Romanov k hospůdce, nebo krásná nově vysazená alej vedoucí návštěvníky od skály Faraon zpět k městu (Cinibulkova stezka). A o akci, která sem do města motorismu a ploché dráhy přivádí také příznivce páry, starých aut a zábavy jsem tu psal již mnohokrát.

A není náhoda, že právě ta stará auta ve Mšeně udělala reklamu nedaleké Lobči, která do té doby byla známa jen svým Muzeem Eduarda Štorcha.

Mapa okolí s obrázky významných míst v obci.

Starý lehce oprýskaný zámek sloužil kdysi zemědělcům, ale dnes jde o zařízení s nabídkou ubytování a lze zde pořádat na objednávku svatby. Venkovní dvůr nabízí v červnu velmi navštěvovanou akci, kterou je setkání starých anglických aut. Soutok přinesl obrázky z roku 2012 a samozřejmě nechyběl ani kulturní program, občerstvení a jeden sklep nabídl výstavu skutrů. Naproti dvoru zde mají restauraci s možným venkovním posezením a jen kousek pod zámkem je již zmíněné muzeum významného archeologa a spisovatele E. Štorcha, který zde hlavně napsal svůj román Minehava. Více se dozvíte zde na http://www.muzeumstorch.cz/

Zvonička.

Když se podívám na články, které vás na Soutoku v minulosti hodně zajímaly, tak často s dost dobrým prospěchem si vede náš národní nápoj pivo a vše kolem něj.
V minulosti mi bylo trochu líto, že náš okres prakticky nemá pivovar. Ten v Mělníku na Pivovaře ustoupil výstavbě sídliště, druhý na Pšovce, se stal součástí chemičky a pivovar v Liběchově je mrtvá věc, podobně, jako řada dalších významných nemovitostí ( oba kostely, mlýn, zámek..) našeho městského souseda. Až teprve pivovar Neuman v Mělnickém Vtelně zvedl jako první pivní prapor v okrese a nenápadně, se rodí i vlastní mělnické pivo Baribal v degustační pivnici Němý Medvěd. Pokud bychom snad vnímali pivovar Podkováň za náš ( je jen kousek za hranicí okresu) i díky slavnostem U Grobiána, které by měly opět v květnu být ( zjistím), tak se blýská na lepší časy.
A ono se opravdu blýská.

Komplex pivovarských budov.

V Lobči se totiž našli nadšenci, kteří se snaží dosáhnout maxima, jaké jen bude v jejich silách. Sami říkají, že by sice bylo krásné, kdyby, se v Lobči opět vařilo pivo, ale v rámci možností půjde spíše o malé pivní muzeum s možná nějakým tím spíše vyjímečně uvařeným pivem. Tak tedy uvidíme. Sledujte stránky pivovaru na http://www.pivovarlobec.cz/

Zámek.

Jak vidno, v Lobči si uvědomili, že jejich obec je v krásné krajině na důležité komunikaci ze Mšena do Doks, že je tu plno cyklistů a obec na sebe začala upozorňovat.
Je s podivem, že nám letos začalo jaro tak brzy, že v kalendáři pivních slavností vypadají všechny ty důležité a blízké ještě tak vzdálené, ale snad si vzpomenu a dám sem nějakou aktuální nabídku třeba na Hrabalův Nymburk či Svijany apod. V každém případě držme Lobči a všem obcím i městům, kde se snaží něco udělat palce a třeba je podpořme právě návštěvou jejich akcí.

Pivovar v zapadajícím slunci.

Vlevo muzeum, vpravo zámek.

Dvůr Lobeč- vjezd
SŠ.

Velikonoční jarmark v muzeu 12. dubna.

Řemeslný jarmark v muzeu nabídne 
velikonoční dekorace i výstavu kraslic

Regionální muzeum v Mělníku připravuje na sobotu 12. dubna další ročník Velikonočního řemeslnického jarmarku, který si získal oblibu nejen u místních, ale i u návštěvníků z širšího okolí. Více než čtyři desítky řemeslníků přijedou s rozmanitou nabídkou velikonočního a jarního zboží. Své originální výrobky představí hrnčíři, šperkaři, dráteníci, perníkářka či výrobci textilních produktů a hraček. Scházet nebudou bylinkářský sortiment, dekorace z decoupage a scrapbookingu, malované obrázky, kamínky a háčkované dárky. Po roce navštíví muzeum se svým uměním mistryně lidové umělecké tvorby Olga Pětníková s ukázkou zdobení kraslic voskovým reliéfem. Těšit se můžete i na Jiřinu Šustrovou, která předvede výrobu staročeského tlačeného perníku a na originální motivy na perníčkách Emilie Jablonské. Zkrátka nepřijdou opět labužníci, ať už při ochutnávání holandských sýrů, maďarských lahůdek, řeckých olivových specialit, či při návštěvě muzejní kavárny. U řady jarmarečníků budou znovu realizovány osvědčené interaktivní dílničky, kde si zájemci pod vedením zkušených lektorů vlastnoručně vyrobí dáreček nebo jarní dekoraci. Na trhu dostanou výrazný prostor jarní vazby a dekorace několika autorek. Součástí jarmarku se stane výstava soutěžních kraslic zdobených nejrůznějšími tradičními a netradičními technikami, které vytvořili tvůrci převážně z mělnického regionu. Návštěvníci jarmarku svými hlasy pomohou zvolit vítězné práce. Organizátoři chystají taktéž sérii prohlídek dlouhodobé výstavy železničních hraček a expozice historických kočárků. Přijďte se jarně naladit do mělnického muzea, těšíme se na Vás od 9.00 do 17.00 hodin.
Otevírací doba stálých expozic v průběhu řemeslného jarmarku:
Expozice Historické kočárky: 10 h.; 14 h.; vstupné: dospělí 25,- Kč, děti 6-15 let 15,- Kč
Dlouhodobá výstava Z historie malé železnice: 11 h.; 15 h.; vstupné: dospělí 15,- Kč, děti 6-15 let 8,- Kč

Mgr. Jitka Králová

Skála s dívčím obličejem.

Podíváte-li se z Jestřebí (minulý článek) k severu, tak vás jistě zaujme tato linie nevysokých kopců, které se říká Provodínské kameny, podle sousední vesničky Provodín. Mimochodem, obec je nápadná svým silem, které je vidět až od hraničních Lužických hor ( například z Hvozdu). A dále je zde především důležité železniční nádraží na trati 080 z Rumburku přes Českou Lípu a Doksy do Bakova nad Jizerou, Mladé Boleslavi, Nymburka a potažmo Kolína. Z linie působí jistě nejzvláštnějším dojmem druhý kopec zleva, který nese jméno Lysá skála, nebo také Spící panna, ale k tomu později.

Provodínské kameny, se skládají z těchto sedmi kopců : Od SZ to jsou Kraví hora ( 378 m.n.m.), Puchavec (340), Michlův vrch (388), Lysá skála (419), Štrausův vrch (376), Dlouhý vrch (402) a Pítrův vrch ( 333 m.n.m.). K Lysé skále dojdete z obce Provodín po zelené značce a jsou to pouhé 2 kilometry chůze. Pokud jste tam autem, tak můžete zajet mnohem blíže, ale o mnohé se ochudíte. Vesnice Provodín je zajímavá i poklidná, stejně, jako Horní Provodín, kde jsem našel mnoho hospodářských stavení i jakousi moderní obrovskou prázdnou stavbu hotelového typu, jejíž význam mi unikl. Vím jen, že paní řidička mě málem propíchla očima, když jsem si fotil protější polorozbořenou  mexickou haciendu a stál ji v cestě, zrovna když přijela. Trochu jsem si při zpáteční cestě zašel, abych prozkoumal, kam vede i druhý směr zelené značky a po obrátce na vyvýšeném místě obce a návratu, se stále ještě samočinně zasouvala veliká vrata. Ta zacházka stála za to, protože kromě mnoha zajímavých stavení a zvířat, se tu nachází i 126 let starý a 25 metrů vysoký strom jménem Douglaska tisolistá.

Pod skálou je krásné posezení a výstup na její vrchol rozhodně nedoporučuji dětem, málo pohyblivým lidem a za mokra a vlhka. Výhled z jejího vrcholu je však fantastický. Zde například vidíte kopec Ronov, který spatříte také od mělnického Tyršova domu a to množství vody před ním je Novozámecký rybník ( ptačí reservace) na Robečském potoku, který odvodňuje Máchovo jezero a další rybníky do řeky Ploučnice.

Pokud vám skála připomíná Panskou skálu nedaleko Nového Boru ( známé varhany), nebo Zlatý vrch nedaleko České Kamenice, tak máte naprostou pravdu, ač je to proti těm předcházejícím čedičovým skvostům asi takový trpaslík, jako Radobýl u Litoměřic.

Je to však místo dalekého rozhledu, zvlášť k Lužickým horám a Českou Lípu zde máte, jako na dlani. Je to místo doslova mystické a tak mě ani neudivilo, když jsem zde potkal tento mladý pár z Nového Boru, který mi sice vysvětloval, co zde provádí ( také pro nějaký blog), ale nějak jsem to v tom okouzlení okolní krajinou nepochopil a ani nebyl moc zájem něco vysvětlovat. Snad jen to, že prý mají hodně známých a ani by se nedivili, kdyby je někdo poznal i někde dál od domova.

Tam vzadu vidíme Českou Lípu a již se dostáváme k tomu, proč má skála ještě jeden název.

Když se pozorně zadíváte na tento obrázek, tak nedá ani moc práce si vybájit dívčí obličej směřující k nebi. Vpravo vidíme bradu, nad ní nos, téměř nad sloupem elektrického vedení spatříme pravé oko a zcela vlevo bychom našli kadeře, které však z tohoto úhlu příliš nevynikají. Proto se tedy Lysá skála také jmenuje Spící panna.

Aspoň jedno zvířátko za všechny a hned to největší a nejzvědavější. Když jsem se kolem koní vracel ze zmíněné zacházky později zpět, tak zvířata zaržála, jako-by na rozloučenou. Chápete ten dobytek, co si také říká lidi, a který je schopen zvířatům ublížit, nebo je i otrávit?

Vězte, že od Lysé skály to není daleko k Máchovu jezeru a i tudy kráčel samozřejmě Karel Hynek Mácha. Většina nás cyklistů končívá svůj výlet k Macháči na hlavní pláži v Doksech, ale i kolem jezera je co poznávat a obdivovat. Chcete-li takto krásně spatřit hrad Bezděz nad Velikým rybníkem, pak jednoznačně zavítejte do Starých Splavů a vydejte se k Jarmilině skále nad pobřežím rybníka, kde se odehrává velké drama zmíněného Máje.

V létě zde v pozdních nočních hodinách proudí jedinci toužící po posezení, tanci, snad i noční koupeli a k tomu jim na cestu svítí kamenné lucerny. A to je dnes z cest vše :-).

SŠ.

Nedaleký skalní hrádek Jestřebí si zahrál ve filmu Anděl na dovolené, vodní pasáže, se točily v Hamru na Jezeře.

Jestřebí-hrádek.

Naše vlast je krásná a není o tom pochyb, avšak nikdy nezapomenu na jednu větu, kterou jsem slyšel už v roce 1973 : ,, Všude je hezky, ale Kokořínsko je Kokořínsko". Jak by ne, když to máme hned za městem a prakticky jedno jediné údolí nám dá vše. Máme tu říčku, rybníčky, skály, louky, lesy, studánky, kapličky apod. Naše Kokořínsko proslavil především básník Karel Hynek Mácha, který rád chodil pěšky z Prahy přes Mělník kolem tehdejší zpustlé hradní zříceniny dnešního hradu Kokořína do Kokořínského Dolu a s oblibou nocoval na hradě Bezděz, který mu byl s Velkým rybníkem ( dnešní Máchovo jezero) největší inspirací pro jeho vyhlášený Máj. Odtud Mácha pokračoval druhý den různými směry, ale to již nic nemění na tom, že kraj si získal jméno pro naši generaci právě po něm a zejména hrady Kokořín, Bezděz a Houska si získaly patřičný věhlas.

Výhled z hrádku na obec a k Bezdězu.

Jenže, Kokořínsko, to nejsou pro domorodce jen zmiňované tři hrady, říčka Pšovka a symbol oblasti Pokličky, včetně skalních plastik sochaře Václava Levého v okolí Želíz, ale je toho mnohem víc. Něco jsme si tu již napsali v seriálu Toulky na jaře 2012, ale stále je co navštěvovat, co poznávat, čemu se obdivovat a stále více a více si uvědomovat, jak krásná je to oblast.
Nyní se podíváme do míst, kde si podává ruku oblast pískovců s oblastí čedičů.

Pohled na Novozámecký rybník u obce Zahrádky.

Vydáte-li se po krásné silnici z Mělníka autem, či autobusem přes Liběchov a Dubou k České Lípě, tak asi po třiceti minutách jízdy severním směrem dospějete na důležitou křižovatku, kde probíhá ještě širší a rušnější komunikace z České Lípy kolem městečka Doksy a Bělé pod Bezdězem do Mladé Boleslavi. Tady vás určitě praští do očí skalní hrádek nad stejnojmennou obcí jménem Jestřebí. Není bez zajímavosti, že podobně, jako celá řada severočeských skalních hradů a hrádků, byl i on obýván loupeživými pány a tak i sem dorazila v roce 1444 trestná výprava z Lužice, avšak ta neměla pro hrad zničující účinky. Hrad se uvádí k roku 1547 již jako pustý a těžba pískovce v 18. století vykonala své. Dnes můžeme obdivovat již jen pouhou čtvrtinu původní rozlohy. Celou stručnou historii hradu si lze přečíst například zde na ..
http://www.castles.cz/hrad-jestrebi/historie.html

Komplex hrádku Jestřebí ze vsi. Přístup je možný jen na pravou část.


Někde se uvádí, že hrádek se tyčí na kopci, jenž vystupuje zhruba 25 metrů nad okolní krajinu a vrcholová výhledová plošina je, pak o dalších 25 metrů výše. Na hrad se dnes stoupá původní studní po točitém dřevěném schodišti . Z vrcholové plošiny je pak krásný výhled do okolí blízkého i vzdálenějšího, ale to již záleží samozřejmě na případném oparu. V blízkosti hrádku vás zaujme velmi zajímavá čedičová skála s názvem Lysá skála, nebo také Spící panna, které věnuji příští cestopis a nachází se prakticky v sousedství. Jen o něco dále spatříte Bezděz, Vlhošť s Ronovem a zaujme vás i hladina Zámeckého rybníka u Zahrádek.

Lysá skála ( Spící panna)

Není bez zajímavosti a poznal jsem to teprve až nedávno, že právě tady, se odehrává scéna z filmu Anděl na dovolené, ve které dospěje výprava zaměstnanců na dovolené k hradu. Celou dobu hledáte nějakou podobnost s hradem Rálsko, který se nachází zdánlivě jen nedaleko vodní plochy poblíž Stráže pod Ralskem a Hamru na Jezeře, kde se točily filmové exteriery na pláži, ale marně. Kdo však již někdy navštívil Jestřebí, tak mi dá za pravdu, že štáb si pro hrad zajel až sem. Interiery zotavovny se prý točily v Jevanech u Prahy, poblíž Kostelce nad Černými Lesy. Mimochodem, máme zde i článek o hradu Rálsko ( snad srpen 2013), kde popisuji neobvyklé setkání se Sudetským Němcem.

Hamr na Jezeře - pohled na Ralsko.

Díky archivu z loňska vám mohu nabídnout i nějaké záběry z tohoto letoviska, kterým Hamr na Jezeře bez pochyby je. Není to velké letovisko, ale disponuje řadou ubytovacích i rekreačních kapacit a kromě pláže s výhledem také na zmíněný hrad, zde najdete celou řadu turistických i cykloturistických tras a horolezecké terény. V sousedství Hamru na Jezeře, se nachází Stráž pod Ralskem, známá zejména v minulosti, jako centrum těžby uranu v této oblasti a nedaleké malé lázně Osečná, kam až dokonce tudy jezdila přes Mělník z Příbrami a Prahy dálková autobusová linka. Odtud je možné pokračovat na Ještěd, nebo do Českého Dubu.

Hamr na Jezeře ( směr Osečná)

To by tedy bylo dnes z cestovatelského magazínu z našeho okolí vše a rozloučíme se několika záběry, které možná budou povědomé i divákům  filmu Anděl na horách. Příště bych vás pozval na již zmíněnou čedičovou skálu, která patří do skupiny nesoucí název Provodínské kameny.

Jezero Hamerský rybník.

Příjezd do Hamru od Stráže nad Nisou.

Aktualizace 19.12. 2023 ve 21.30 : 

Dnes vás to tady hodně čte, tak to upřesníme. Točilo se dokonce navíc i blíže ke Stráži po Ralskem, ale hlavně ten Hamr na Jezeře a Jevany.

https://www.filmovamista.cz/317-Dovolena-s-Andelem

SŠ.